ProMaminky.cz

Pohádka

Chudý brahmín

1. pohádka z 8

Žil jednou jeden brahmín. V úzkém kamenitém údolíčku mezi skalami měl své rýžové pole, svou chatrč a palmu, v jejímž stínu sedával. Když se orel spouštěl z hor, viděl vždy totéž: osamělou chatrč, palmu, kameny a dva lidské stíny. Dobře pozoroval všechny skuliny ve skalách a proto věděl, že ani myši nežijí v tomhle údolí, neboť se tu rodí příliš málo rýže. Ale brahmín si z toho nedělal starosti a seděl šťastný pod svou palmou. Nad ním bylo nebe a slunce a nic mu zde nepadalo na hlavu kromě dešťových kapek, které sem jen zřídka přinesly mraky. Když jeho oči byly horké od modliteb, obnažil hlavu a očekával rosu. A tak měl všechno, co si přál; světlo, rosu a klid.
Mezi jeho srdcem a nebem byl už jen jediný stín ..... vlastní žena. Brahmína už nevzrušoval ani majetek, ani pocty. Od všeho se osvobodil a oddal se světlu. Už neměl zapotřebí hloubit jeskyně ani se dávat zazdívat, jako to dělají mniši, případně svatí. Nebyl přece ani mnich, ani svatý. Chtěl se jen dostat blíž k slunci. Ale jeho srdce bylo volné jen tak dlouho, dokud mu žena na ně nepoložila své malé ruce. Její ruce byly tak plné starostí a neklidu, že i brahmínovo srdce se stávalo neklidným a malým.
„Co tu zahálíš od slunka do slunka? Dnes ráno, když jsem nabírala rýži, dostala jsem se už na dno košíku. Měl bys napsat nějaké poučení a zajít s ním k mahárádžovi!“
Brahmín tedy napsal deset moudrých poučení a šel k mahárádžovi. Mahárádža mu za ně daroval rýži a ovoce.
Za pár dnů ale opět spustila:
„Proč zahálíš od slunka do slunka? Šaty se na mně už trhají. Napiš modlitbu a jdi k mahárádžovi.“
Brahmín tedy napsal modlitbu a šel s ní k mahárádžovi. Ten mu za ni daroval šaty a drahé látky.
„Podívej se, jaký mám krásný malíček. Pěkně by se na něm vyjímal prstýnek. A nehtík jako květ čeká na dárek. Napiš modlitbu a běž k mahárádžovi!“ prosila žena a tiskla se k němu.
Brahmín vzal do rukou její snědou hlavu.
„Copak jsi mravenečník, malý hnědý mravenečník? Každé ráno si jako on lehneš na mravenčí stezku a vyplazuješ červený jazýček, když chytáš sladké mravence. Chtěla bys, abych se vzdal všech vznešených snů kvůli Tvým mravencům?“
„Copak Ti kvůli tomu zůstane méně modliteb a písní?“
„Krásný je utržený lotosový květ, ale ještě krásnější se houpá v tůni. Krásné je vyslovené slovo, ale ještě krásnější je v mých snech. Proto je tak těžké mluvit a tak sladké tiše trpět. Podej mi svou ruku, nech mluvit slunce a srdce!“
Žena však nechápala, o čem mluví srdce chudého brahmína, jenž se jí díval do očí měnících barvu jako moře. Chtěl přemoci a ovládnout její neklidnou duši.
„Jsem jen chudý brahmín. Nemám ani vojsko, ani otroky, které bych mohl hnát na loupež za bohatstvím. Chceme-li být bohatí, musíme se dívat na jinou stranu. Patří nám slunce a srdce. Mně patří Tvé a Tobě to moje.“
„K čemu je mi to Tvoje srdce, když musím žít jako žebračka?“
„V mém srdci jsou všechna slova, za která dává mahárádža dary. Nauč se držet ruce jako tříruký Buddha a budeš stejně bohatá jako já. Když pozvedám ruce k nebi, spadnou z nich všechny starosti a já se oddávám světlu a klidu. A hovoří pouze slunce a srdce. Pojď, povím Ti svou nejmilejší modlitbu.“
Žena však nedala brahmínovi pokoj, dokud nenapsal svou oblíbenou modlitbu a neodnesl ji mahárádžovi v den lidového svátku. Mahárádža ho propustil s bohatými dary. Brahmín přihnal do údolí dvanáct oslů obtížených ovocem, látkami a zlatem.
„Tu máš, vezmi si to. Nic jiného Ti už nebudu moci dát. Narodila ses jako párija a nikdy se mnou nezbohatneš. Nechci s Tebou žít jako chudý duchem,“ říkal si potají a večer se přichystal na cestu .....
Po úzké skalní stezce stoupal vzhůru a noc mu na cestu sypala hvězdy. Ráno vyšel na světlé prostranství. Kolem dokola šuměla voda stékající z hor a stín života mu už nezacláněl slunce. Jeho nohy sladce trnuly, dotýkajíce se země. Jako z výše vysoké věže uviděl, jak se před ním odvíjí nekonečnost, vlna za vlnou. Zmocnil se ho jakýsi něžný smutek. Chtělo se mu padnout na kolena a zaplakat tváří v tvář takové vznešenosti.
Večer se ocitl bez přístřeší. Bloudil ve tmě, až dorazil na hřbitov. V černé noční tmě se chvělo světýlko. Brahmín vešel na hřbitov a uviděl, že na hromadě písku leží nebožtík, bez rakve a bez rubáše. Světýlko hoří, ale nikdo tam není.
„Ubohý člověče! Není tu nikdo, kdo by se za Tebe pomodlil na dlouhou noc?“
Poklekl a slova přišla sama, neznámá a netušená.
Ve tmě vyl šakal.
„Nešťastný člověče! Kolik hostů bývalo kdysi v Tvém domě! A dnes u Tebe není nikdo. Dobrá, dnes v noci budu já Tvým hostem!“
Brahmín se posadil na náhrobní kámen a u nohou našel stříbrnou flétnu. Začal na ni hrát, aby si zkrátil noc. V tom z Onoho světa z božího království sestoupily krásné ženy se zlatými plody. Do rukou vzaly znavenou brahmínovu hlavu a podaly mu své zářivé plody. Nebohý brahmín objímal něžné ženy svých snů a dával se jimi hostit jako v dětství od sladkých jabloní. A brzy zapomněl na pozemskou lásku i pozemské hoře.

Další pohádka

V tomhle kole je 8 pohádek. Pak se dá pokračovat níž.

642× přečteno

Sbírka pokračuje

Nikdo nehledá jednu pohádku. Tady je dalších 14 — a protože se vybírají podle téhle stránky, na každé z 5 628 stránek je sestava jiná.

  • O rybáři a jeho ženě - Fimfárum

    To byl totiž rybář a ten měl ženu a oba bydlili na břehu moře ve velikánské láhvi od octa. Můžete si představit, jak to tam v té láhvi páchlo kysele.…

    16 369

  • Jezinky a Smolíček

    Byl jelen, měl zlaté parohy a zůstával pod lesem v jedné chaloupce s malým Smolíčkem. Každý den chodil na pastvu, a když odcházel, napomínal…

    18 764

  • Tři malá prasátka

    Žila jednou jedna stará svině s třemi malými prasátky. Protože jim neměla co dávat žrát, poslala je do světa, aby si hledala obživu sama. První…

    22 243

  • O zlaté rybce

    Žil - byl jeden rybář. Ten rybář byl chudý. Žil se svou ženou v malé chaloupce. Každý den vyplouval rybář na moře a chytal ryby. I dnes vzal rybář…

    29 862

  • Pohádka o zlobivém medvídkovi, aneb jak si medvídek přestal cucat palec

    Medvědice s malým míšou žili v teplém brlohu a protože hodně zlobil, klečel často u rohu. Představte si, že si také ocucával paleček, na maminku drze…

    38 417

  • Jak udatný Greučan vrátil na oblohu slunce a měsíc

    Za toho času, kdy bylo i nebylo, přihodila se jednou velice zlá věc, která se nikomu nelíbila a taky se líbit nemohla. Draci tenkrát uloupili z…

    798

  • Král Odřivous

    Jeden král měl dceru. Byla nádherná, překrásná, ale přitom tak pyšná a svévolná a domýšlivá, že jí nebyl žádný nápadník dost dobrý. Jednoho po druhém…

    1 389

  • Džbánek slz

    Byla jednou jedna matka a jedno dítě; matka měla dítě, které bylo její jediné, z celého srdce ráda a nemohla bez něj žít, ba ani existovat. Ale toho…

    445

  • Zvířecí sněm o Vánocích

    Kdysi dávno svolala zvířata sněm. Liška se zeptala veverky: „Co pro Tebe znamenají Vánoce?“ Veverka odpověděla: „Pro mne Vánoce znamenají krásný…

    619

  • O KRÁSCE A NETVOROVI

    O KRÁSCE A NETVOROVI V daleké zemi žil kupec a ten měl tři hezké dcery. Nejstarší říkali Fintilka, pořád se jen parádila a točila před zrcadlem,…

    803

  • O zlobivých kůzlatkách

    U lesa stála chaloupka a v ní žila koza s kůzlátky. Jednoho dne se koza vypravila na trh do města. I přikazovala kůzlatům: „ Buďte hodná a nikomu…

    1 416

  • Jak v jednom zámku strašilo

    Kdysi dávno chodil vandrem jeden tovaryš, chudý jak kostelní myš, a tomu v kapse zvonily poslední tři krejcary. Zatímco si tak vykračoval a užíval si…

    456

  • Čarodějnice Běla

    Kterak chudému Kubovi za jediný den kus světa ukázala, protože na šťastné planetě se narodil Nedaleko Teplic v Krušných horách je hora, na které prý…

    621

  • O Štětináči štětinatém

    Byla jednou jedna královna a ta seděla před palácem ve stínu lípy a loupala si jablko. Kolem poskakoval její tříletý syn, kterému se na to jablko…

    642

Celkem je tu 5 628 pohádek · složka Ke čtení.

Pohádky podle složky

5 628 pohádek rozdělených do 2 složek.

Nebo úplně jiný typ

Krátkých textů je na ProMaminky.cz 24 651 — 8 717 říkadel, 5 628 pohádek, 2 800 písniček, 3 037 hádanek, 1 649 jazykolamů, 2 820 hlášek.