Chlapeček, který se stal kredencí

zobrazeno 822×

Vložil(a): jitkamety, 21. 5. 2016 14.57

Dětí je na světě jako smetí, všechny trochu zlobí, některé se vozí po zábradlí, některé si strkají prsty do pusy, některé cinkají příborem, některé nejedí makaróny, některé čmárají do knížek, některé cucají všechno, co jim přijde do ruky, některé zapomínají zdravit, některé pokecají každý ubrus, některé ne a ne jít spát, zkrátka ..... všechny děti zlobí, každé trochu jinak, a tak někoho napadlo svolat veliký sjezd a poradit se, co dělat.
Byl to opravdu veliký sjezd, přijeli tam všichni tatínkové a všechny maminky, někteří až z Afriky, někteří až z Austrálie, dokonce i dvě babičky ze severní točny se přijely podívat, jen tak ze zájmu.
Tak co, zeptal se tlustý pán s brýlemi, který sjezd zahajoval, doufám, že jsou tady všechny maminky a všichni tatínkové?
Ale považte, přihlásila se jedna paní v zeleném klobouku, vstala a řekla, prosím, jedna maminka a jeden tatínek chybí.
Jak to, řekl tlustý pán s brýlemi, jak to, že chybí, tohle je sjezd a ne holubník.
Chybí, protože mají doma chlapečka, který se jmenuje Silvestr, a to je nejhodnější chlapeček na světě, tak co by se radili, řekla paní v zeleném klobouku a sedla si.
A všechny maminky a všichni tatínkové volali, to snad není vůbec možné, aby měl někdo doma nejhodnějšího chlapečka na světě, škoda, že nám ho nepřivezli ukázat.
Ale tlustý pán s brýlemi zazvonil na maličký zvonek a řekl, ticho, nemůžeme mluvit všichni najednou, tohle je sjezd a ne blázinec, v každém případě bude správné, když se na Silvestra podíváme, a je-li to opravdu nejhodnější chlapeček na světě, necháme ho vystupovat v televizi, aby si z něho ostatní děti vzaly příklad.
A všechny maminky a tatínkové zatleskali, protože se jim nápad s televizí moc líbil a mysleli si, v televizi bývají všelijaké hlouposti, tohle bude aspoň k něčemu dobré. Tlustý pán s brýlemi si vzal klobouk, řekl, počkejte tady, nikam se nerozcházejte, přivezeme Silvestra, vlak nám jede za dvacet minut, a vzal s sebou paní v zeleném klobouku, která věděla, kde Silvestr bydlí, koupili si do vlaku burské oříšky a jeli, až paní v zeleném klobouku řekla, už jsme tady, a oba vystoupili a šli do domku, kde bydlel Silvestr.
Dobrý den, řekl tlustý pán s brýlemi, když jim přišel otevřít.
Silvestrův tatínek, jdeme se podívat na Vašeho chlapečka, jestli je opravdu nejhodnější na světě.
Ale prosím, řekl tatínek, Silvestr je právě v koupelně a myje si podvanácté uši.
Jak prosím, zeptal se tlustý pán s brýlemi.
Myje si podvanácté uši, řekl tatínek, Silvestr si myje uši osmnáctkrát denně.
Aha, řekl tlustý pán s brýlemi a udělal si poznámku do zápisníčku, ty uši si myje dobrovolně?
Samo sebou, řekla Silvestrova maminka, také chodí dvakrát denně dobrovolně na prohlídku k zubaři.
Mohli bychom Vašeho chlapečka vidět, zeptal se tlustý pán s brýlemi a tatínek otevřel dveře, zavolal Silvestře, a do pokoje vešel Silvestr, měl červené, krásně umyté uši a řekl, dobrý den, já jsem Silvestr, těší mne, že Vás poznávám.
Moment, řekl tlustý pán s brýlemi a zapsal si do zápisníčku, Silvestr říká: těší mě, že Vás poznávám, pak podal Silvestrovi ruku a položil mu několik otázek, například, co celý den děláš, Silvestře, a podobně.
Pokud si nemyji uši a nečekám v čekárně u zubního lékaře, sedím vedle kredence a snažím se neokopat židli, odpověděl Silvestr.
To snad není ani možné, řekl tlustý pán s brýlemi, ale tatínek se nad tím pozastavil a řekl, dovolte, Silvestr nelže, celé městečko ví, kdo je to Silvestr, žactvo základních škol i škol mateřských se na něj chodí ve středu a v pátek povinně dívat, všichni Vám mohou potvrdit, že Silvestr je hodnější než kanárek nebo ovečka.
Co to meleš, přerušila Silvestrova maminka tatínka, jakýpak kanárek nebo ovečka, Silvestr je přece hodnější než nábytek, podívej se na tuhle starou kredenc, vrže tak, že ji musíme vyhodit, kdežto Silvestr nevrže nikdy.
V tom si Silvestr odkašlal a řekl, dovolte, půjdu chvíli na zahrádku s míčem, nesluší se, abych naslouchal, když se o mně hovoří, a šel, a tlustý pán s brýlemi a paní v zeleném klobouku zůstali stát s otevřenou pusou, protože něco podobného ještě nezažili.
A Silvestr chodil po zahrádce, občas si povyskočil, občas vyhodil míč do vzduchu, ale ouha, považte, když míč padal dolů, zůstal viset na stromě a Silvestr si řekl, co teď, na strom lézt nemohu, po stromech leze nevychovanec, op nebo lidoop, ale přijít domů bez míče, to také není myslitelné, ztrácet předměty je přinejmenším nezodpovědné, a Silvestr stál, nevěděl, co má dělat, bylo mu do breku, a tak tichounce brečel pod stromem, když vtom dostal nápad, co kdyby rychle vylezl na strom a rychle zase slezl, co kdyby to udělal docela tajně, tím by bylo všechno zachráněno, a tak si Silvestr přistavil žebřík, vylezl na strom, shodil míč a chystal se dolů, jenomže zrovna když chtěl slézt, uviděl na zahradě dva lidi s pilou, kteří šli rovnou ke stromu se Silvestrem a říkali si, tak tohle je ta třešeň na tu novou kredenc, že ano, a než se Silvestr vzpamatoval, pila lítala sem a tam.
Tak, pomyslel si Silvestr, když se teď ozvu, dozví se celé město, že lezu po stromech jako nevychovanec, op nebo lidoop, a všichni si řeknou, to není nejhodnější chlapeček, kdepak, to je normální darebák, a co tomu řekne maminka a co tatínek a co tomu řekne teta Anežka a strýček Horymír a tlustý pán s brýlemi a paní v zeleném klobouku, kteří mě chtějí odvézt na sjezd tatínků a maminek, abych tam vystupoval v televizi? A řekl si, že se neozve a že nesleze, ať se děje co se děje, a když strom padal, dobře se držel, aby nevypadl z koruny na trávník, a tak byl i se stromem naložen na vůz a odvezen do truhlárny.
Voněl tam klih a čerstvě nařezané dřevo, bylo tam plno hluku, ale Silvestr ani nedutal, ani se nepohnul, byl jako ze dřeva a docela mu to šlo, a tak z něho nadělali desky, z jakých se stloukají kredence.
Teď už určitě nikdo nic nepozná, když jsou ze mne desky, myslel si Silvestr spokojeně, a opravdu, teď už nikdo nic nepoznal, naopak všichni si libovali, jaké je to krásné tvrdé dřevo, a udělali ze Silvestra pěknou novou kredenc, natřeli ji, nalakovali a odvezli tatínkovi a mamince do kuchyně.
A v kuchyni stáli tatínek a maminka v černých šatech a plakali a tlustý pán s brýlemi pokyvoval hlavou a říkal, takové neštěstí, nejhodnější chlapec na světě a ztratí se, zrovna když má vystupovat v televizi, to je přece smůla, co říkáte, ale maminka si utírala nos a pořád jenom opakovala, Silvestře, Silvestře, máme novou kredenc, která nevrže, a ty už o tom, chudinko, nevíš.
Jak to, že o tom nevím, řekl Silvestr, ta kredenc, to jsem přece já, a tatínek s maminkou spráskli ruce a tlustý pán s brýlemi a paní v zeleném klobouku je spráskli také, všichni práskali rukama a divili se a otázky nebraly konce, ale tlustý pán s brýlemi řekl, dost, to si řeknete až potom, teď musíme rychle na sjezd, zabalil s paní v zeleném klobouku Silvestra do dřevité vlny, koupili si burské oříšky na cestu a jeli.
Na sjezdu to zatím vypadalo jako ve škole o přestávce, tatínkové pouštěli vlaštovky, maminky pletly a u dveří stál tatínek, který dával pozor, a když viděl tlustého pána s brýlemi a paní v zeleném klobouku, zavolal, už jsou tady, a všichni si sedli do lavic a dělali jakoby nic.
A dveře se otevřely, vešel tlustý pán s brýlemi a paní v zeleném klobouku a za nimi zřízenci z nádraží s velikým balíkem v dřevité vlně a plno lidí z televize s lampami a kamerou a tlustý pán s brýlemi řekl, podařilo se nám přivézt nejhodnějšího chlapečka na světě, zachovejte klid, jakmile ho rozbalíme, srdečně ho přivítáte, ale slušně, prosím, myslete na to, že uvítání je vysíláno televizí do celého světa.
A proč je, prosím, zabalen v dřevité vlně, zeptal se jeden tatínek, který se nejprve slušně hlásil.
Aby se neotloukl, řekla paní v zeleném klobouku, byla by ho škoda, je to přece nejhodnější chlapeček na světě.
Ach tak, řekl tatínek a sedl si a všichni tatínkové a maminky se dívali, jak zřízenci z nádraží sundávají papír a vlnu, trvalo to hezkou chvíli, ale nakonec se přece jenom objevila veliká bílá kredenc.
Tak to je náš milý Silvestr, řekl tlustý pán s brýlemi, prosím tatínky a maminky, aby ho srdečně přivítali.
Ale tatínkové a maminky se k vítání neměli, dívali se jeden na druhého, až jedna maminka se přihlásila o slovo a řekla, Silvestr je prosím uvnitř, nebo co?
Ne, prosím, řekla paní v zeleném klobouku, uvnitř jsou hrníčky, vařečky, majoránka, plechové nádobí a veliká mísa na salát.
Ach tak, řekla maminka a nastalo veliké ticho, dokud tlustý pán s brýlemi nezačal tleskat a volat, ať žije Silvestr, ať žije Silvestr, ale nikdo se k němu nepřidal, jenom jeden velký tatínek, který stál vpředu a nemohl se za nikoho schovat.
Tohle není žádný chlapec, ale kredenc, řekla jedna maminka potichu druhé mamince a druhá maminka řekla, samo sebou, že je to kredenc, znám přece kredenc, měli jsme tři a všechny vypadaly stejně, ale to už volali i tatínkové, to je přece kredenc, nejsme slepí.
Ale tlustý pán s brýlemi přestal tleskat, velice se rozčilil a křičel, jak to, že to není nejhodnější chlapec, my jsme ho viděli, jak si myl podvanácté uši, co na tom, že se stal kredencí, podívejte se, místo všelijakých hloupých nápadů má v hlavě krásně srovnané hrníčky, a otevřel kredenc, a všichni viděli, že Silvestr má v hlavě opravdu bezvadný pořádek.
Pořádek má, to je pravda, ale kdyby aspoň běhal a skákal jako jiné děti, řekla jedna maminka, ale on jenom stojí a kouká.
Hm, řekl tlustý pán s brýlemi a naklonil se k Silvestrovi, nemohl bys udělat například kotrmelec, aby ti lidé dali pokoj?
Ale prosím, beze všeho, řekl Silvestr, udělal dva maličké kroky kupředu a uklonil se, když nevěříte, že jsem chlapeček, udělám kotrmelec, přestože kotrmelce dělají hlavně nevychovanci, opi a lidoopi.
A opravdu, udělal kotrmelec, ale to byla chyba, že ten kotrmelec udělal, byla to veliká chyba, protože si odřel všechen lak, rozbil všechny hrníčky a talíře, rozházel vařečky, nože, vidličky a majoránku, rozmlátil hrnce, a dokonce i mísu na salát, takže když se zase postavil, vypadal hrozně, jako stará, odřená a rozvrzaná kredenc, a všechny maminky a tatínkové volali, fuj, ať to je třeba i nejhodnější chlapeček na světě, takové děti my nechceme, to ať raději zůstanou takové, jaké jsou, a všichni hledali lístky od šatny a spěchali pryč.
A považte, televize to všechno vysílala do celého světa a všude seděly děti u televizorů, ukazovaly si na rozbitou kredenc, smály se a některé přitom cinkaly příborem, některé cucaly, co jim přišlo do ruky, některé okopávaly židli a všechny ne a ne jít spát.  

 

 

 

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

© 2013 - 2024 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight Solutions

Spravovat souhlas s nastavením osobních údajů