Čertova slanina

Jeden zloděj si ve dne všiml, že jeden člověk má na půdě slaninu. I vypravil se tam v noci, když lidé spali, vyšplhal se zezadu na dýmník a provlekl se jím na půdu. Vzal slaninu, dal si ji na záda a chtěl se po trámu vrátit zpátky, ale nějak mu uklouzla noha a spadl doprostřed světnice, kde spal ten člověk se ženou a dětmi.
Když zloděj spadl i se slaninou mezi ně, člověk vyskočil a ve tmě volal:
„Kdo je to?“
A zloděj odpověděl:
„To jsem já, čert.“
Člověk se pokřižoval a volá?
„Co tady u všech čertů děláš?“
A zloděj odpověděl:
„I buď zticha, přinesl jsem Ti slaninu.“
Člověk se ještě víc polekal a rozkřikl se:
„Kliď se mi odtud, čert Tě vem i s Tvou slaninou.“
A tu zloděj povídá:
„No tak dobrá, když nechceš, nech tak, pomoz mi s tou slaninou a já půjdu.“
Člověk mu ochotně pomohl se slaninou, jenom aby se mu už čert klidil z domu. A čert si naložil slaninu na záda a odnesl ji, jako by byla jeho.
Když se ráno rozednilo, tu člověk uviděl, že pomáhal čertovi odnést svou vlastní slaninu.