Boží pokrm

To byly jednou dvě sestry, ta jedna neměla děti, ale byla bohatá, ta druhá měla dětí pět, byla vdova a k tomu tak chudá, že nikdy neměla dosti chleba, aby sebe i děti nasytila.

A tak se jednoho dne vydala ke své sestře a řekla: „Moje děti a já trpíme velkým hladem, ty jsi bohatá, dej mi kousek chleba.“ Ale ta přebohatá sestra byla žena necitelná a řekla: „Sama nemám v domě ani kůrku!“ a zlými slovy vyhnala chudou vdovu pryč. Za chvíli přišel domů muž té bohaté sestry a chtěl si uříznout kousek chleba. Ale sotva do bochníku poprvé zakrojil, začala z něj téci krev. Když to jeho žena viděla, velmi se vyděsila a vyprávěla mu, co se stalo.

Když to muž slyšel, nemeškal a pospíchal, aby ženině sestře pomohl. Našel vdovu, jak sedí ve světnici, horoucně se modlí a v náruči drží dvě nejmladší děti. Ty tři starší děti byly už mrtvé. Nabídl jí jídlo, ale ona mu odvětila: „Pozemských pokrmů si už nežádáme. Vidíš, ty tři již sytí náš milý Pán a snad brzy vyslyší i naše prosby.“

Sotva to ubohá žena dořekla, ty poslední dvě děti vydechly a jí samotné puklo srdce a sesunula se mrtvá k zemi.