Mamá své věř / Na vlásku

Gothel: 
(říká) Ty chceš opustit věž? Ale Lociko...
(zpěv) Na sebe se podívej mé poupě,
jak si křehká. Jako květinka.
V téhle věži patříme jen sobě,

Locika:
(říká) To vím, ale...

Gothel: 
Ta věž tě chrání, dítě drahé.
Tenhle den že příjde, tušila jsem.
Kdy jak ptáče křídla roztáhneš.
Teď je brzo...

Locika: 
Ale...

Gothel:
Pššt... na odlet. Mamá své věř! 
Matince věř, ta zná přece nejlíp
hrůzostrašný, krutý svět.
Matince věř. 
Komplikace ne-li tragédie jsou tu hned.
Hrdlořez, vrah, močál panny hubí.
Kanibal a ha i mor. 

Locika:
Ne...

Gothel:
Věř! 
Jako vlkodlak, 
muž má ostré zuby.
Dost už sním snad
prášků tuby.

Mamá je tu ,
ochrání tě zlato,
když tu se mnou zůstaneš. 
K čemu dráma,
jsem tvá mamá.
Maaamá své věř! Hahahahaha

Matince věř,
ta ví všechno nejlíp,
navždy jsem opora tvá.
Snoplík u nosu,
nohy trochu křivé, 
věčně tak nemotorná.
Jsi tak naivní,
věčně ušmudlaná,
řekla bych že přímo mdlá.
A nezlob se, 
kapánek nám kyneš.

Já to s tebou myslím dobře.

Mamá chápe tě,
nabízí ti pomoc,
žijem tebou,
já a věř...

(říká) Lociko?

Locika:
(říká) Ano?
Gothel:
Nechtěj po mě, abych tě pustila z věže. Nikdy!
Locika:
Ano matko.
Gothel:
Ach, mám tě tolik ráda dítě.
Locika:
Já tebe víc.
Gothel:
Já tebe nejvíc.

(zpěv) Na to mysli,
že vím všechno.
Mamá své věř!

(říká) Papá. Brzy nashle květinko.

Locika:
(říká) Budu tady.

Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=02NXPe7PP74