Tak holky, musím se podělit o můj další zážitek :) Jak jste jistě četly, minulý pátek jsem pomáhala sousedce a řešila, co by se stalo kdyby se mi mezitím zavřely dveře a nedostala jsem se zpátky domů za.synem. (více v předchozím příběhu ;)) Podotýkám, že máme cca dva měsíce v celém bytovém domě všichni nové vstupní dveře, všichni stejné, bílé, celodřevěné, krásné.. Ještě o víkendu jsme to s rodinou několikrát probrali, co se mohlo stát, sem na promaminky jsem vložila vychytávku - vložku s prostupovou spojkou, kde se to nemůže stát.. To tak na úvod..
K vánocům ode mě manžel dostal lístky do divadla Kampa v Praze - představení Malá vizita s Jaroslavem Duškem a Pjér La Šézem. Divadlo se konalo toto úterý. Já už byla od vánoc z toho dne nervózní, děti bude hlídat babička s dědou, musí je osprchovat, uspat... Ne, že by to nezvládli, ale mě už se dopředu stýskalo a hlavně strach z toho jak to zvládnou děti. Navíc posledních pár dní jsem hodně slyšela o nehodách na dálnici a i proto se mi jet do Prahy prostě nechtělo.
Nastalo úterý dopoledne, já oblékla syna a šli jsme ven, s tím, že nejprve pověsím prádlo na půdu. Věším prádlo a říkám si, proč mám na zádech batoh? Vždycky si ho beru ven, ale stačilo ho vzít až se vrátím domů z půdy s košem na prádlo.. Na půdě jsem sebrala 5 praček suchého prádla, koš přetékal, stěží jsem pomáhala synovi ze schodů a u dveří zjistila, že z druhé strany zámku je klíč!!! Neustále omílané téma se stalo skutečností... Prádlo jsem nechala na schodech a šla ven.. Bydlíme 50m od hasičské stanice a je zde i prodejna, kde prodávají hasicí přístroje apod. Tam jsem zašla a zeptala se, jestli by mi pomohli hasiči. Vzhledem k tomu, že to nebylo život ohrožující, tak prý ne ale dali mi 3 kontakty na zámečníky. Za čtvrt hodiny cca v 10 přijel zámečník. Celé dvě hodiny se snažil zámek otevřít, poškodil nové dveře i kování a nepovedlo se mu to. Celou tu dobu seděl syn na schodech a jedl piškoty, které jsem měla zrovna v batohu (aha - proto jsem měla ten batoh už na půdě..) Zámečník se nakonec rozhodl zajít k hasičům aby to zkusili oni.. Za chvilku tam byl pan hasič s kusem kovu, který zastrčil mezi dveře a otevřel téměř okamžitě! Nic za to nechtěl a odešel (podle vidění ho znám, až ho uvidím vyrovnám se s ním později). Zámečník si řekl 300,- za nic, já hloupá mu dala 400,-, protože jsem menší neměla, ale byla jsem šťastná že jsme doma. Ve dvě hodiny jsme měli jet do Prahy a já byla přesvědčena, že to je znamení že tam jezdit nemáme.. Volala jsem to manželovi, dostala jsem samozřejmě v první chvíli čočku jak za dveře, tak za 400,- zámečníkovi, který nic neudělal. (co je důležité, v telefonu jsme spolu prohodili, který hasič u nás byl. Známe je oba jen podle vidění tím, že máme hasičárnu vedle. Manžel říkal: byl tam takový ten starší, plešatý. Říkám ne, byl tam takový ten mladší..)
Jako znamení to ale manžel neviděl, takže přijela babička a posléze i manžel mě vyzvednout. Uvědomil si, že na mě byl ostrý, že se to stát může a vlastně o nic nejde, takže mi chtěl udělat radost a ještě se cestou z práce stavil pro propagační materiály na podporu pana Drahoše, které jsem hrozně chtěla a normálně by se tam nestavil.. Je to zlatíčko :) Celou cestu jsem byla jako na trní, nakonec jsme dorazili v pořádku a v divadle jsme byli první. Potkali jsme tam i pana Duška a prohodili pár slov. Čekali jsme před divadlem, do kterého se vejde řekla bych tak 30-40 lidí (velice malá scéna) a na tomto velice specifickém druhu divadla, které se opravdu nelíbí všem a člověk musí Duška a jeho pohled na svět znát, aby se mu představení líbilo. (že Katko? ;)) každopádně se můžete na Malou vizitu podívat na YouTube, protože každé toto divadlo je přenášeno online a posléze vloženo na YouTube. Jedná se o improvizační představení, které je pokaždé jiné. Čekáme a najednou jsem uviděla pár metrů od nás pána, který vypadal úplně jako ten hasič, o kterém jsme mluvili v telefonu. Ten, který u nás sice nebyl, ale nikdy předtím jsme o něm nemluvili a téměř ho neznali. Co víc, sedl si přímo vedle nás. Donutila jsem manžela zeptat se, jestli je to on. A on byl! Odpoledne jsme se o něm bavili a on byl s námi na tak specifickém divadle.. Hlava mi to nebere.. Divadlo jsme si moc užili, bylo prostě perfektní! Zpět jsme šli k autu stále za ním a jeho dcerou. V divadle nám říkal, že je v Praze na školení a domů nejede.. Když se ale objevil i na eskalátorech za námi, vybuchla jsem smíchy a začali jsme si povídat.. Celou cestu metrem jsme se dobře bavili hláškami pana Duška. Na Černém Mostě nám popřál šťastnou cestu a já věděla, že to tak mělo být.. Věděla jsem, že domů určitě dojedeme v pořádku.. Snad mi rozumíte :) život je zvláštní..
Máte i Vy zajímavý příběh, o který se chcete podělit? Napište ho.
