V nouzi poznáš správného přítele

Jelikož chodím na vysokou tak jsem si zařídila hlídání děti, s otcem dcery jsem se dohodla ,že pohlídá obě mé děti a že s tím nemá problém. Celý loňský rok hlídal jak svou dceru tak i mého syna, šel pro něj do školy, udělali spolu úkoly a já jsem mezitím dojela. I tento rok slíbil ,že se o děti postará, ale asi někjaká dlouhodobá erupce na slunci či co a z ničeho nic mi řekne,že nehodlá hlídat cizí dítě,že své si ohlídá ,ale syna ať si dám kam chci. No docela frajer, řekne to v pátek a já musím do pondělí sehnat hlídání...Tak jsem zkusila taťkovu novou paní zda o někom neví a ona hned ,že byla povýšena a že si může směny v práci naplanovat jak ona potřebuje, že klidně pohlídá obě děti. Bydlí km ode mne tak ,že syna vyzvedne ze školy pojede domů,napíšou úkoly,půjdou ven, že něco spolu vymyslí.No koukala jsem jak tele, tohle jsem teda nečekala a byla jsem velice mile překvapena, že se toho tak zhostila.Syn jí má rád  a ona  jelikož pracuje celý život s dětmi a lidmi nemá problém cokoliv vymyslet,aby se zabavil. Dokonce i taťka slíbil, že bude když ona nebude moct ,syna vyzvedne a vezme ho k němu a budou něco vytvářet.. Někdo třeba bere prarodiče jako samozřejmost ,já spíše jako výjmečnost, protože taťka ještě chodí do práce a pravidelně se uvolňovat z práce ani není moc fajn, ale oni dva to spolu prý vymyslí a pomůžou. Takže ještě, že tu oba jsou a pomůžou a syn bude mít zase změnu a dědu jen pro sebe:-)))