Seznámení a zasnoubení
Vložil(a): Janna, 6. 3. 2017 11.03
Tak nějak to začalo...
…věděli jsme o sobě už dávno dávno, někdy snad už v roce 2008, když jsem tehdy sotva devatenáctka, potřebovala půjčit digitální foťák, jela jsem tehdá na dovču do zahraničí. „Noo, víš, Jani, tady nastavíš makro a tady zase panoramatickej snímek…“, „jo jo, hmhm…aha“. Pak jsme se skoro vůbec neviděli, pár let, mezitím jsem dostudovala a ,,dorosta". Když ale na dětský den 2014 Marek poznal, co je to dostat čelní „pusinku“ od Clia, začalo být trochu méně veselo (pár desítek hodin boje o holý život, pár dní JIPka, vozejček, berličky a všechny ty chuťovky kolem, suma sumárum 2 měsíce v nemocnici a dlouhý měsíce rekonvalescence – prostě hodně těžká doba!). Po celou tu dobu, kdy přišel Markův velký, a popravdě kompletní, životní restart, jsem byla dennodenně ve dne v noci vedle něj. Těžko říct, kdy přesně nám došlo, že jsme se vlastně do sebe, úplně jasně a jednoznačně, zabouchli. To už dnes tak důležité není, důležitě ovšem je, že to bylo opravdické, upřímné a hluboké. A tak jsme spolu už zůstali, spolu s králíčkama, morčákem, kocourkem (na toho si teda Marek musel trochu zvykat… :-) ) a hlavně s nalezeným pejskem – pejskem rasy CDU - aneb „co dala ulice“… Přestavěli jsme si baráček z druhý světový. Koncem roku 2015 Marek naplánoval výlet do Paříže - (to jsem se dozvěděla až později), s jasným záludným plánem… No, jenže když tam tehdy na sebe upozornilo pár „chlapců s ručníkem na hlavě“, z plánu na romantický novoroční výlet sešlo. Ne však z původního úmyslu...
Zasnoubení...
Štědrý den 2015, čas cca 19:00 hod., teplota venku kolem nuly, doma u krbovek krásných 26, Já, Marek a moje máma, co byla (nutno říci, že jediná…) v konkurzu na tchýni, jako svědek. Nic jsem netušila, mamka ale věděla moc dobře. Sklidila jsem ze stolu po večeři, chystali jsme se na rozbalování dárků, purpura na plotně voněla a svíčky ozařovaly malý betlémek příjemnými žlutými plamínky. Marek tajnosnubně odešel do ložnice, aby nasadil kravatu a sebral poslední zbytky kuráže. Všichni tři jsme usedli pod nazdobený stromeček, Marek nastrojen, já v tepláčkách a mamka ve večerních šatech. V tu chvíli jsem znejistila ještě víc, netušila jsem ale absolutně nic. Bylo mně sice divné, že mamka dorazila na štědrovečerní večeři „nějak moc vymóděná“, ale teď i ten Marek… „No, je to asi prostě mástr se sklony k mírnému patosu…“ pomyslela jsem si. „Nóóó, ponožky, děkujuuu… jééé, řetízééék,… no ale ty skleničky jsou teda nádherný…“ atd. Když bylo rozdáno, nadělíno a kopec roztrhaných balících papírů narostl do závratné výše, Marek zvážnil! Klekl si přede mě, sáhnul do kapsy. Krabička. Taková tajemná, zdobená, co se v ní dávají… vlastně takřka výhradně šperky. Trochu mně spadla bradička, nechápala jsem, u mamky střídaly úsměv slzičky. „Jani, miluji Tě a moc rád bych s Tebou byl napořád, vezmeš si mě za manžela?!“. Ticho. Napětí. Padá bílý sníh…teda vlastně neee, ale bylo to sváteční. Všichni věděli, že „se píše historie“, tohle vejde do dějin… :-) Klečící Marek si oddechl, ticho nebylo proto, že by jsem váhala, ale proto, že… ze mě začaly téct slzy proudem, a do toho jsem se smála, a zase slzy jak hrachy, kapičky radosti, štěstí, lásky! „Ano! Miluju Tě, ty pako jedno…“, konečně jsem odpověděla. Co jsem jim ale neodpustila dodnes to, že mě nevarovali, nechali mě v takový historický okamžik…v teplákách!!. No jo no, jak jsem to mohla tušit, co přijde po štědrovečerní večeři. Byly Vánoce 2015, já i Marek jsme tušili, že rok 2016 přinese ale určitě další událost, která bude ještě zásadnější...
Máte i Vy zajímavý příběh, o který se chcete podělit? Napište ho.
Diskuze k této stránce (17 příspěvků)
Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.
Aneta Jiřičná Bendiková, 11. 2. 2021, 12.34
hodně krásné

Žofinka, 23. 4. 2018, 7.32
To je jedno, že si měla tepláky:-)

jitkamety, 12. 3. 2017, 9.38
To je hezke