První objetí

zobrazeno 325×

Vložil(a): Kamila Pecharová, 3. 9. 2017 21.59

Odjakživa jsem měla představu (jako asi každá bezdětná žena plánující rodinu), že mé děti se jednou budou mít rádi a to automaticky a od prvního okamžiku, kdy se poprvé vzájemně uvidí.. Budou to sourozenci a není přece možné, aby se neměli rádi.. Už od narození prvního syna jsem ale začínala cítit, že tak jednoduché to být nemusí.. A už vůbec ne, pokud se druhé dítě (tím hůř, pokud je to zase kluk) narodí v necelých dvou letech prvního syna, kdy se utváří jeho osobnost, rodiče jsou pro něj bohy, ke kterým vzhlíží a chce je mít jen pro sebe.. Nicméně děti jsme chtěli rychle po sobě, abych se mohla co nejrychleji vrátit do práce kvůli financím.. Nepřipouštěla jsem si nějaké větší problémy, které mohou nastat a zpětně vím, že bychom to (i za předpokladu, že bychom to věděli) stejně jinak neudělali.. Již od první návštěvy v porodnici mi bylo jasné, že to nebude jednoduché.. V tu dobu byl staršímu rok a jedenáct měsíců.. Abych to zkrátila, netajím se tím, že první rok s oběma byl učiněný očistec! Starší neustále atakoval mladšího, mlátil ho do hlavy, naschvál strkal kde mohl, neměl totálně žádný pud sebezáchovy a nemohla jsem je nechat samotné spolu ani na minutu! Jít na záchod znamenalo dát mladšího do postýlky (i tak jsem ale neměla jistotu, že ho nevezme po hlavě např. dětským mopem nebo čímkoli, co mu přišlo pod ruku). Přemýšlela jsem i o variantě, že starší syn může mít nějaký zdravotní problém (bude to autista nebo nevím..), protože není možné, aby se takhle neustále choval.. Do tohoto psychického stresu jsme neustále řešili zácpu a ukakávání staršího. Nesnesl mít při konání potřeby na záchodě bratra (což je pochopitelné), na druhou stranu malý hystericky řval několikrát denně za dveřmi toalety a o to víc ve stresu jsme všichni byli! Při vzpomínce na to mi naskakuje husí kůže.. (jeden příběh jsem tu o této konkrétní situaci už psala). Konečně jsme ale ve fázi, kdy začíná být vše více v klidu. Kluci se perou a pošťuchují neustále a to se nezmění. Jsou to kluci, mají boj v krvi a nemohou být hodní jako holčičky. Tento příběh je ale o tom, jaký pokrok se stal za rok a půl. Asi čtrnáct dní zpátky se spolu na náš popud chytli za ruce (starší syn mladšímu ruku nedrtil jako do té doby pokaždé a mladší se kupodivu nechal chytit a nebál se ho) a koukali spolu na jedoucí vlak. - Viz. úvodní foto. Včera 2.9.2017 se ale stal malý zázrak a když ráno mladší syn vstal z postýlky a přišel do obýváku, starší vstal od stolu se snídaní a oba se spontánně objali... (škoda, že to jsme samozřejmě vyfotit nestihli) Byl to nejkrásnější zážitek za poslední dobu! Jsem moc šťastná, že se jejich vztah konečně posunul k lepšímu a je to vidět i na stylu jejich her a komunikace. Z mojí zkušenosti všem doporučuji mít děti min. po třech letech. Už má víc rozumu, pochopí více, dá si spoustu věcí vysvětlit. Dva roky jsou prach málo.. :)

Máte i Vy zajímavý příběh, o který se chcete podělit? Napište ho.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (43 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Žofinka

Žofinka, 19. 4. 2018, 10.17

Tak teď čekám druhé a mám z tohoto také trochu obavy

Tinka1993, 12. 12. 2017, 9.39

Ja mám síce ešte len jedno dieťa ale dúfam, že druhé bude dievča a tak za 3 roky a nebudem musieť riešiť takéto bitky 😀

Minnie, 19. 9. 2017, 16.26

Držím palce ať už je to jen dobré my tohle naštěstí řešit nemuseli, ale mám obavu jak to bude mezi teď čerstvě dvouletou a miminkem, co se narodí na jaře...

Fuga

Fuga, 14. 9. 2017, 6.11

kolegyně mi vyprávěla něco podobného, ale ono nejde ani tak o to, že bere toho druhého jako vetřelce, ale hlavně že vůbec nejde předpokládat jeho reakce jako je to, že mrskne malému na hlavu svou láhev na pití. My jsme s bráchou o 7 let a já mu zkoumala fontanelu, děsně mě to bavilo, že se mu tam hlavička propadá .-(

Mygara

Mygara, 13. 9. 2017, 6.18

každé dítě je jiné, někteří se přijmou v pohodě, jiní se nemusí, ale po určité době, kdy začnou mít stejné potřeby a zájmy se z nich stanou parťáci a to období u Tebe právě nastává. Hurá

Eliška Kozlova, 9. 9. 2017, 4.53

Jako bezdetna jsem chtěla mít děti do dvou let s tím, ze je budu vychovávat jako dvojčata, naivní az na půdu Nakonec jsou první dva od sebe 4 roky a k dokonalosti jen chybělo ze druhá je holka, ale po nekolikero žádostí syna o výměnu za kluka si ji oblíbil a je bezva starší brácha. Když jsem ale nečekaně otehotnela potřetí byl to šok, Nikolce bylo něco přes rok nosila plenky, sotva se naučila chodit a hlavně pořád kvůli všemu řvala a ječela, mluvit ještě neuměla jak ja se těšila do porodnice az si od ni odpočinu a ty 3 dny s tátou ji fakt prospely. První půl rok to šlo malej spinkal, hotové zlaticko a ja skákala kolem ujeceneho batolete, jak neměla 100% pozornosti vždycky něco vyvedla. Nejhorší období bylo poté, nejmladsi vyžadoval také maminku a její pozornost a Niky se snazila mamince pomáhat, jen ne tak jak bych si přála. Vysvobozenim byl předčasný nástup dcery no Mš ve 2,5 letech (měla tam staršího bráchu takže úplně v pohodě). Ja měla čas na miminko a ona se mohla realizovat. Teď jsou ale báječní partaci, všechny tři, Matyáš uz běhá za kamarády a Nikolka si tak ráda hraje s Jirikem, ze musím hlídat aby mi ho nebudila, když má spát

Kamila Pecharová, 9. 9. 2017, 21.57

Jako bezdětná jsem chtěla mít 4 děti :D nakonec asi přijde období, kdy si porozumí, jen se toho dočkat.. přijde mi i že s dalším dítětem se i člověk (maminka) uklidní, ví co jí čeká, bere mateřství víc s nadhledem a dětem to prospívá s tou školkou tě úplně chápu!

Eliška Kozlova, 10. 9. 2017, 7.34

Ty začátky jsou těžké, většinou maminky co mají děti u sebe, tak říkají ty první 2 roky, me přišlo nejhorší období od půl do roku ale kombi holka kluk je prý nejvhodnejsi co se týče konfliktu (holka-chuvicka). Kluci jsou spíš soupeři. No, přeju pevné nervy

Janako

Janako, 8. 9. 2017, 22.28

Krasna fotka! ja myslim, ze to bude lepsi a lepsi. tohle chovani je u deti asi normalni a zvlast u kluku.v detstvi kazdy nadava na sourozence, ale v dospelosti je uz vetsina rada, ze je ma😊

Aliisha

Aliisha, 7. 9. 2017, 20.08

Naivní to představy. Mnoho sourozenců se nesnese ani v dospělosti.

Janna, 7. 9. 2017, 15.50

Jé, to je krásný Tak ať jim to už vydrží. A pošťuchování je normální Já zrovna teď tak trochu řeším, kdy mít druhé dítko, jaký věkový rozdíl je ideální..

L.janicka.l, 4. 9. 2017, 18.53

Tak at uz jim to takhle zustane

Kamila Pecharová, 4. 9. 2017, 21.43

Děkujeme

Naši partneři

© 2013 - 2018 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. v pořádku více informací