Pomoc stařence

Právě se stala taková věc.. Sedím doma, čekám až se vzbudí syn po obědě, ticho a najednou slyším hrozné bouchání a volání: "je tu někdo? Haló?" říkám si, že asi někdo bouchá někomu na dveře (bydlíme v bytovém domě).. Ale za chvíli znovu slyším volání, bušení.. Tak mi to bylo divné, navíc máme všichni nové vstupní dveře od bytů a zdálo se mi zvláštní, že by do nich někdo tak ohromně bušil.. Vyšla jsem na chodbu, koukám a říkám jestli se něco stalo? Pak už jsem zahlédla nohy koukající z bytu v nižším patře a tam ležela 95-ti léta sousedka. Že prý upadla, neví jak a nemůže vstát.. Vstát jsem jí pomohla, přivezla vozík, zavedla ji do obýváku, vypnula sporák a počkala až zavolá dceři. Ta už byla náhodou na cestě k ní, takže prý přijede velice brzy.. Paní bude asi pěkně obražená, říkala, že jí bolí záda, ale jinak vypadala v pořádku.. Já si v tu chvíli vzpomněla, že jsem nechala otevřené dveře bytu a nemám klíč.. Kdyby se zabouchly, manžel je pryč a vzhledem k novým zamkům nemají nahradí klíče ještě ani naši, jako jsme to měli předtím.. Takže jsem běžela pro klíče, ujistila se ještě, že paní je v pořádku a šla na její pokyn domů.. Doma jsem si uvědomila, že jsem měla nechat u ní alespoň pootevřené dveře, kdyby se něco dělo (dala jsem jí moje telefonní číslo) ale vlastně bych se za ní už nedostala.. Čekala jsem alespoň (opravdu asi 5 minut) až dorazí její dcera, abych měla klid, ale jsem opravdu fakt hloupá! Chybami se člověk učí a doufám, že příště budu chytřejší.. Tohle mě ale na sebe fakt mrzí.. Jinak nevím jak vy ale já byla celou dobu při té pomoci navenek racionální a přemýšlela jsem jak nejlíp pomoct (i když nakonec nedokonale) ale jinak jsem byla totálně vyklepaná a to se v podstatě nic nestalo.. Co bych dělala kdyby tam figurovala nějaká krev, nebo něco? Já pomůžu ráda, ale jsem u toho strašně vyklepaná! Máte to taky tak maminky? Nebo v pohodě? Myslela jsem si, že ano, ale já bych nejspíš nemohla pomáhat nemocným lidem, v domově důchodců apod. Každý na to holt nemá buňky..