Někdo nás tam nahoře má moc rád

S otcem své dcery jsme se dohodli, že spolu ještě s dcerkou zajedeme na nákup.Syna jsem dala do školy a slíbila, že ho dpoledne vyzvednu a pojedeme spolu na ortopedii. Nakoupili jsme, dali oběd a jeli domu,dcerka v autě usnula a já zavřela oči na vteřinku, když v tom najednou rána a auto letí, vystřelují airbagy a já řvu na otce své dcery co dělá.Do toho se dcerka vzbudila a začala šíleně brečet, křičet a najednou dopad a ticho.......otec mé dcery se snažil z auta vylézt, ale nepovedlo se mu to, tak ani nevím jak přelezl na místo spolujezdce a byl venku a vytahoval naší dcerku,která brečela jak tygr. Já se nemohla dostat ven a bolest ruky a nohy byla taky pěkná. Najednou někdo vyrval dveře a tahá mne ven, ptá se jak mi je a já padám k zemi a  klepu se a jen se ohlížím,kde je má dcerka a co jí je. Kolem jezdí auta a žádné nestaví, jen popeláři jedoucí kolem nás zastavili,protože viděli ten náraza ihned běželi a vytahovali mne z auta. Hledám telefon a volám sanitku,policii a hasiče....v tom všem ale točím číslo 122 místo 112.Takže druhý pokus a snažím se třesoucí se vysvětlit co se stalo, i když to sama pořádně nevím. Do toho jde k autu člověk ,který začne říkat,proč volám sanitku, že nám nic není.Jasně nám nic není ,posílám ho do prd....A chlapec-viník prostě má doma chudák problémy, přehlédne mega ceduli STOP a klidně to do nás narve. Takže mu jen oznamuji,že pokud bude cokoliv dceři ať si mne nepřeje.Čekáme na sanitku,když kolem jede auto,které moc dobře znám a přibržďuje a fotí si to,co z auta zbylo. Takový hienismus a ještě se s cizím neštěstím chlubit. Doufám , že se to té dotyčné jednou vrátí. Přijíždí sanitka, hasiči berou mne a dceru do sanitky a jedem na houkačky do nemocnice.Otec mé dcery má pořezanou ruku,kterou mu hned na místě ošetřují a já řeším kdo vyzvedne syna ze školy.Takže volám tátovi a jeho přítelkyni....oba začínají jednat a pomáhat.V nemocnici s dcerou na rengen ,sono,kulhám,ale nemám čas řešit sebe, berou nás přednostně a hospitalizují.Dcerce do ruky kanylu,kdyby se cokoliv dělo,aby bylo vše rychlé.Berou jí krev i moč a dělají další vyšetření. Já stále neošetřená sháním někoho kdo by přijel a pohlídal dcerku,abych si mohla já dojít na chirurgii na ošetření.přijíždí taťkova přítelkyně a já 3 hodiny po havárce jsem konečně ošetřena.Ruka i noha naražená, ale ta psychika to je horší.Večer přijíždí můj taťka,jeho přítelkyně,můj syna otec mé dcery s věcmi....Pořád nemohu uvěřit tomu co se vlastně stalo a jak to mohlo dopadnou hůř a viník jen řekne,že má doma problémy,ale to že nás mohl zabít to neřeší. Druhý den volá viník a ptá se jak je na tom má dcerka a začíná vyprávět jak se ráno vzbudil a že ho bolí celé tělo a co jako,co je mi do něj,když on to zavinil...takže naštvaná ho po tel posílám sprostě dost daleko. Čekám na vizitu a výsledky co dál. Celou dobu se můj Taťka a jeho přítelkyně postarali o vše,o dcerku , o syna, o nás...prostě úžasný.

Pouštějí nás domů ,dcerka se vrátila zpět do mé postele,kde tráví noci, povídá o bouračce, začla si kousat nehty,ze spaní brečí,někdy křičí.....takže jsem se obrátila na odbornou pomoc,kde mi poradili spoustu věcí,kterými můžu dceři vše udělat jednodušší a je nám doporučená terapie.

Viník se do dnešního dne nebyl schopen ozvat či jinak reagovat na tuto situaci,jezdí si dál a nemusí řešit cokoliv. Takže můžete jezdit sebelíp,ale pojede jeden blbec, který nezná značky a může udělat víc škody než užitku.

Když jsem zjistila, že datum nehody bylo jen o týden  dříve než dcerka měla před rokem záchvat ,udělalo se mi z toho zle...nad ní stojí tisíc andělů, kteří jí chrání.