Na šrot aneb zapíjení dítěte

Zapíjení dítěte Manžel není zvyklý pít, do hospody nechodí, jen z kolegy z práce jednou za měsíc dva, (i tak to stačí a sotva se z toho naše domácnost vzpamatuje, už je tu další akce) jelikož to má cca 30km je nutné ho tam nejen odvést, ale i dovést. Tento "úkol" padl na mého otce, což mu nezávidím, protože naposledy (dnes) mu "označoval" auto (to ještě dopadl dobře). Velké štěstí, že můj muž je hubený a taťka naopak tlustý. Dotáhl mi ho domu se slovy:"Je na šrot, hodně štěstí". (On železo rozumí, pracuje ve válcovně trubek jako plánovač, ale tenhle šrot jaksi neodhadl). Manžel si to zaparkoval v chodbě, sedl na lavičku a usnul, tak jsem ho nechala, přeci se s ním poblitým ikam nepotáhnu a to byla životní chyba, pozracel nám všem boty, podlahu a jako bonus poblil nový kočárek (jsem zvědavá jak to bude čistit), pak rána, uklouzl... Pak další rána, jsem čekala, kdy si rozbije hlavu (by mě zajímalo jak by se přes ty zvratky dostali k nám záchranáři). No, přežil to, teď bude do večera střídavě ležet a zvracet, večer se pak veselé vydá do práce. A mě napadla myšlenka, že bych teď mohla změnit značku kočárku :D, taky jsem si objednala věci se kterými by nesouhlasil, no ať ho ta legrace stojí co nejvíce.... Škoda, že jsem si ho nevyfotila :-D