Můj příběh - Alopecie

zobrazeno 662×

Vložil(a): Eliška Kozlova, 3. 6. 2018 22.52

Alopecie je nemoc, má své diagnosticé číslo, léčí se na kožních klinikách, účinnost je však asi tak relavantí, jako to, koho a kdy postihne. Já ale budu psát přímo o sobě. Pro mě to není nemoc, ale kosmetická vada, která má svoje mínusy, ale i plusy (co já ušetřím za depilace a kadeřníky, v součtu i ta paruka vyjde levněji).

Jako dítko jsem byla často nemocná, většinou mi zabíral až Penicilín, takže moje imuita byla nic moc. Vlasy mi poprvé vypadaly na dvou místech ve velikosti mince, asi v 5 letech, tenkrát jsem chodila na tzv. sněžení, zabralo to a já měla do puberty vlasy, jemné, sabé, ale měla.

Po 12 roce se mi oběvilo první ložisko, přesně ohraničené kruhové lisé místečko a bohužel stále se rozrůstající, než mě objednali na kožní do FN HK, už jsem měla dvě kolečka jako dospělé dlaně. Tam na mě vybafli hospitalizaci, spousty krevních a kožních testů, ale nic co by výpad způsobilo, takže co lékaři řeknou, když nevědí: STRES, no ale kdo by se v takové situaci nestresoval, že. 

No, zkoušeli na mě Iontoforézu, zaření PUVA ... brala jsem injekce B12 a Panthenol, Zinek a později různé varianty B-komplexu (osvedčil se mi Biosil Plus, kam se hrabou Reghaary a jim podobné). Plešky zarůstaly, ale také se objevovaly nové, jednou jsem měla vlasů míň a musela nosit šátky a paruku, jindy se to dalo načesat, že téměř nebylo nic vidět. 

V období na Vš to bylo celkem v pohodě, pak jsem si začala dělat řidičák, státnice a hlavně hledání první práce, přiznávám to bylo stresu hodně a vlasy padaly, pak už i obočí, řasy a chlupy. 

S hledáním partnera, krom toho, že v prubertě jsem se zamilovala vždycky do toho, který mě nechtěl, jsem problémy neměla, hlavně jsem měla a mám bezva kamoše, kteří mě bránili. 

Když se ale vrátím na Vš, v té době jsem našla úžasného kluka, který mě zbožnoval takouvou jaká jsem, bylo to krásné. Ale našel se někdo jiný se kterým jsem si rozumněla víc a navíc mezi námi lítalo tolik energie, že by nechytl fakt jen suchar a stále to mezi námi láskyplnně jiskří ;-) V té době jsem měla jen malé plešky, které se dařilo skrýt, mému milému to nevadilo, i když to věděl dřív, než jsme spolu začali chodit (je to bratr mé dobré kamarádky a tedy i teď švagrové).

Po pár měsících v první práci, znovu výpad, hospitalizace. Ale trochu zlepšení a hlavně první těhotenství, vlasy mi sílily a mě bylo nádherně. Po odstavení a poté hledání druhého zaměstnání, znovu výpad, návštěva kožní, tam mi doporučily opichy kortikoidy, nejprv to vypadalo jako zázrak, ale po pár týdnech masivní výpad, stručně všeho.

Od té doby nemám ani chloupek, (ano, ani v intimních partiích) další dvě tehotenství a porody neměli žádný vliv, na léčbu jsem se vykašlala, našla si na facebooku skupinku lidí kde se podporujeme a radíme si, čerpám inspirace na další možnosti léčby. Co vím ale jistě je, že půjdu přírodní cestou, srovnám se vnitřně, a buď vlasy narostou nebo ne, už mi to nevadí, mám milující rodinu, jsem zadravá, tak mi o prd jde :-D

Pokud můžu napsat něco z pohledu mojí maminky, ta to snad nesla hůř než-li já, kladla si za vinu, že musla něco udělat špatně a stále hledala problémy v rodině, jak a kdy se to mohlo stát a proč. Přitom dělala pro mě první poslední i včetně léčitele a kineziologie, drahé léky a paruky. 

Takže maminky pokud se Alopecie objeví u vás nebo vašich dětí, svět se opravdu nehroutí, je to autoimunitní onemocnění, které není dědičné, prostě se vyskytne a i když stres výpad zhoršuje, přímá příčina to není, ja jsem teď několik let v pohodě, spokojená a nic. Tim ale nechci léčebné postupy kožních klinik zatracovat, mnoho ženám i mužům lečba pomohla a vlasy mají.

Nás kteří máme tu alopecii zakódovanou až moc hluboko v těle, prosím o respekt a ne hloupé pohledy, nebo pomlouvání, jsme na sebe stejně hrdí jako kdokoli jiný. A pokud by někdo chtěl pomoci, obraťte se na nadační fond Grácie a darujte vlasy, ať i my můžeme zažít ten pocit, kdy vám vlasy vlají kolem obličeje :-) 

Máte i Vy zajímavý příběh, o který se chcete podělit? Napište ho.

Sdílejte:   | 
1

Diskuze k této stránce (101 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Kamila Pecharová, 22. 6. 2018, 7.29

Tak holky, kdo by chtěl darovat vlasy (napadlo mě, že já měla jako malá taky vlasy po zadek a nechala jsem si jednoho dne ustřihnout celý cop, tak třeba i malé holky by mohly darovat) psala jsem jim email a vlasy musí mít 40-45cm, aby z nich šlo udělat paruku.. já už chodím rok ke kadeřnici a teď to vidím jako pozitivum a stříhat se hned tak nehodlám

Kristy Sim

Kristy Sim, 19. 6. 2018, 18.03

Děkuji za zajímavý a prinosny článek. Popravdě, člověk když vidím někoho bez vlasů, napadnee jako první "rakovina". Díky bohu, že to je "jen" alopecie. Přeji moc štěstí a zdraví a lidi, kteří vás milují kolem sebe

Eliška Kozlova, 21. 6. 2018, 6.24

Děkuji

katchenka_7778, 16. 6. 2018, 16.06

Eliško, velmi mile a pozitivně napsaný článek, děkuji! Zajímalo by mě, co všechno jste zkoušela za metody, hlavně alternativní medicíny (klasické jste zmínila a ty až tolik nepřekvapí)... Jste ochotná se podělit? Máte zkušenost s homeopatií nebo autopatií? Moc vás zdravím. Katka

Eliška Kozlova, 17. 6. 2018, 7.51

Pouze lidového léčitele a kineziologii, bohužel bez efektu. Cvicim si pro sebe jogu, pomáhá mi zklidnit po náročném dni s dětmi, ale psychická pohoda mi zatím nezabírá. Vím ze několika lidem co mají areatni alopecii (v menší míře) pomohla akupunktura, co se homeopatie týče je potřeba najít příčinu a řešit tu v mém případě příčinu nevím, nevěřím, ze je to stres i když je pravda, ze stres zhoršuje.

rodinka, 13. 6. 2018, 17.54

Tak to vás obdivuji,jak jste statečna a ten pozitivní přístup

Eliška Kozlova, 13. 6. 2018, 22.34

Já jsem moc na výběr neměla, ale raději plešatá, než labilní hysterka jsem ráda, že to není nic vážného

Mildret, 12. 6. 2018, 20.08

S tímto jsem se setkala mockrát ještě ve škole. Alopecii měla jedna má mladá oblíbená zákaznice . Chodila ke mě od prvaku a ve třeťáku jsem ji neměla pomalu co stříhat.. Už jsem tady kdysi zakládala diskuzi kam darovat vlasy. Sama je mám až po zadek ale od porodu mi jich polovina taky vypadala.

Eliška Kozlova, 13. 6. 2018, 22.32

Moje kadeřnice se osobně setkala poprvé, stříhala mi vlasy 2x, když byl nejstarší syn mimčo, teď už jen děti a manžela

Mygara

Mygara, 12. 6. 2018, 19.13

bereš to s humorem a hodně sportovně, já bych asi byla hodně velký posera

Eliška Kozlova, 12. 6. 2018, 19.31

Ja byla ze začátku taky, čas, zkušenosti a hlavně lidé kolem, me pomohli to zvládat, tak dobře

Janako

Janako, 8. 6. 2018, 23.07

A kdy ti to tedy zjistili? Jinak je úžasný, jak to bereš v pohodě a to je rozhodně důležitý. Máš milující rodinu, která tě určitě podporuje, že to ani nemusíš tolik řešit. Jen tak dál! 😉

Eliška Kozlova, 9. 6. 2018, 15.43

V těch pěti letech tenkrát mamce nic neřekli (to bylo za komunistů), ale diagnostikovali me to až na kožní ve FN HK, ve 13 letech, do te doby jsem o ničem podobném vůbec neslyšela, ani jsem netušila kolik nás Alopetiku je, byl to tenkrát šok.

Janako

Janako, 9. 6. 2018, 20.36

Zrovna takhle v pubertě to musí být šok. A nosíš Teda paruku?

Eliška Kozlova, 9. 6. 2018, 20.57

Ano, nemám vlasy vůbec, ale třeba když byl nejstarší malej, tak jsem měla docela dost svých vlasů (foto 1), teď po 7 letech s parukou (foto 2). Mě na kožním hned v těch 13 napsala poukaz na paruku to mě šokovalo

Kamila Pecharová, 22. 6. 2018, 7.30

Moc ti to v té paruce sluší!

Janako

Janako, 9. 6. 2018, 21.37

Sluší ti to! Myslím, že tebe ale dělá krásnou především to, že jsi tak uvedomělá a pozitivní 😉

Janna, 8. 6. 2018, 21.41

Jsi fakt super, že to takhle bereš. Hezký článek a děkuju za něj. Já mám teď nervy z každého vypadlého vlasu po porodu a je vidět, že fakt řeším kraviny...

Eliška Kozlova, 9. 6. 2018, 15.39

Ja byla nejprve nešťastná, ale člověk se musí posunout Ony vlasy dorostou, doporučuji co nejméně mýt samponem, spíše přírodní (lopuch, kopřiva), z vitaminovych doplňků Biosil Plus. A hlavně klid, během těhotenství vlasy moc nepadají, takže pak je to naráz

slavuska, 7. 6. 2018, 1.06

krásný, pozitivní přístup. VIdím to ais podobně, že je to jen kosmetická vada, teď už jo, ale v té pubertě to muselo být psychicky náročné, řešit tyhle problémy, tehdy když jsme o tom četla nějaký článek, 2 noci jsme pomalu nemohla spát, jak mě děsilo, že by se mi to stalo taky. Přeju v životě hodně štěstí, a stále ten pozitivní pohled

Eliška Kozlova, 7. 6. 2018, 6.52

Děkuju

Aliisha

Aliisha, 6. 6. 2018, 21.24

Klobouk dolů za tak pozitivní přístup. Vůbec nevím, jak bych to zvládla. Jsou mnohem horší nemoci, ale pro ženu to musí být nepříjemné.

Eliška Kozlova, 6. 6. 2018, 22.35

Pro me bylo důležité okolí, na Zš jsem to nesla špatně, kvůli sikane. Na Sš a Vš uz bylo víc 'rozumných' lidiček a pak se to snáší o hodně líp. Když to člověk tají a dělá psí kusy, jen aby to někdo nezjistil, je taky na houby

Lenička, 7. 6. 2018, 7.22

Šikana na ZŠ je nejhorší. Děti umí být zlé. Jsi dobra že jsi to zvládla a nezahořkla.

Naši partneři

© 2013 - 2018 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. v pořádku více informací