Kecají vám do toho, nebo nechávají vše na vás?
Vložil(a): nikolava,1. 6. 2015 13.09
Za měsíc mi bude 23let a čekám své první dítě. Miminko sme plánovali, takže když před Vánoci přišla ta radostná zpráva byla jsem nejšťastnějšína světě.
Pročetla jsem mnoho diskuzí o tom jestli se na miminko připravovat postupně, nebo začít nakupovat až dva měsíce před porodem. Jasně, každej na to asi bude mít názor. Ale proč někomu cpát násilím ten svůj a stát si za tím že jedině ten názor je ten správný. Já osobně sem si ze začátku hodně četla co a jak, které věci se vyplatí a které jsou zbytečné. Plno recenzí, rad a vychytávek.
Když jsem byla cca v 5 měsíci naskytla se možnost koupit od jedné paní pěkný kočárek za slušné peníze. Neváhali jsme a šli do něj. I přes různé pověry. Některým se to zdálo hrozně brzo, ale nám se líbil, tak proč ne? Už před tím 5 měsícem jsem si sem tam něco pro prcka koupila, ale řekla jsem si, že raději počkám do velkého ultrazvuku a pokud to dopadne dobře začnu nakupovat. Jelikož nejsem náročná, tak máme i plno oblečků po jiných dětech. Stejně z toho rychle vyroste, tak mi přijde zbytečné utrácet za nové. A když máme ojetý kočárek a oblečení, tak sme se rozhodli, že si koupíme aspon novou postýlku. A to nastal problém. Všichni příbuzní mají jenom blbý kecy, že by nám bohatě stačila půjčená od někoho. Já si zase říkám, že když sem ušetřila na ostatních věcech, tak proč nemít aspoň tohle nový?! Nemáme nějakej model za 5tisíc, takže v tom já osobně nevidím problém.
No a jelikož my bydlíme na vesnici a nemáme tu tolik možností k nákupu, tak se moje máma (která bydlí v Praze) rozhodla, že mi nakoupí snad všechno oblečení co bude mimi potřebovat. Ze začátku se mi to zdálo jako dobrej nápad, ale když nakupovala, nakupovala a nakupovala, tak už mi to přišlo šílený. A nakupovala dál, i přesto, že sem jí říkala, at taky nechá něco na mě. Jako budoucí matka bych si taky ráda to nakupování roztomilých oblečků užila. No a hlavně bych si nakoupila podle svýho stylu. No a jak to dopadlo? Koupila toho tolik, že já sama si snad už nic koupit nemůžu, protože by se to neunosilo a navíc se mi snad půlka ani moc nelíbí.
Mám pocit, že mě o to nakupování připravila. Já chápu, že nám chtějí pomoct, ale proč mít všechno podle jejich představ a podle toho jak se to dělalo před 20lety? A když s tím nesouhlasím, tak jsem nakonec špatná já.
Máte taky takový příbuzný? Jak jste to vyřešili? Nenápadně naznačovat, nebo říct narovinu?
Máte i Vy zajímavý příběh, o který se chcete podělit? Napište ho.
Diskuze k této stránce (17 příspěvků)
Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.
Žofinka, 24. 5. 2018, 23.34
Asi jako každý
Mygara, 7. 3. 2017, 20.21
rodiče už jsou holt takoví, ale já jim to nemám za zlé
Fuga, 28. 1. 2017, 11.07
vaše maminka si zase chce užít roli babičky Já se s mojí mamkou domluvila, co chci koupit, tak jsem se tomu vyhnula
louskacek2, 6. 12. 2015, 22.37
Tak u nas nastesti vede dialog ve vsech techto pripadech. A nebo ja spis predem rikam co bychom potrebovali abych zamezila nakupu zbytecnych veci to funguje bez urazky kohokoliv:-). Rodicu si ctim a proto i kdyby mi koupili opravdu ohyzdnost nedala bych znat a holt by ditko na sobe asi nemelo pripadne max. na jejich navstevu:-)
jitka46, 24. 9. 2015, 12.21
naštěstí ostatní ví, že si všechno zařídím sama
Katka, 11. 6. 2015, 23.16
My jsme s manželem taky koupili spoustu věcí hodně brzy, takže jsme všechny předběhli. Rodiče mi cpali polštáře s peřím, to jsem rázně odmítla, tak mi nakonec mamka proplatila jen fusak, abych teda od nich něco měla. Narozená dcera dostala od tchýně zlatý řetízek, už to bude 8 let, co ho mám schovaný v krabičce, protože mám strach, že by ho ztratila. Co jsem ale ve finále ocenila byly věci po mých výrazně mladších sourozencích, které děti donosily na doma a na lítačku. Pokud máte od matky nakoupených věcí moc a ani se vám nelíbí, tak bych je prodala na bazaru a za vydělané peníze si kupte něco podle vašich představ ;o)