Jak jsem "musela" jít do školy
Zvonek. V 8h ráno. Kdo to může být? Pošta chodí až v poledne.
Zmačknu bzučák, vchází Daník. Brečí. Fňuká. Je naštvaný.
,,Mami, já už do tý pitomý školy nechci!“
Sakra. To už je tento týden po třetí! Říkám si. Ovšem prvně, kdy přišel hned ráno....
,,Co se stalo?“
,,Zase mi ubližujou, kopou…ja už tam nechci“
,,Tak a dost, jdu do školy s tebou“ během 5 vteřin jsem se převlékla a skoro rychlostí světla jsem napochodovala do školy.
Dost zvýšeným hlasem, důrazným! (musí mě slyšet i v ředitelně jak důrazně to říkám)
,,Dobrý den! (učitelka mě pozdraví a děkuje, že jsem hned přišla) a já cítím, že svůj hlas zesiluji ještě o tón víc. Tak a já toho mám už dost! Kluk mi domů chodí s brekem, že nechce chodit do školy, takže se ptám vás všech (přitom se podívám na všechny žáčky sedící v lavici, kteří mě překvapeně pozorují) Co se děje? Ptám se znova. Proč si vzájemně ubližujete? Baví vás to? Prát se a kopat a provokovat?! Ať prosím přijde ten žák co se ráno pral s Daníkem.“
Třída mlčí. Ještě dál zvýšeným hlasem něco říkám, kárám daného žáka, který dle slov paní učitelky není ve třídě oblíbený a který způsobil dnešní opakovaný nářek mého syna …ptám se ho, zda chce být v životě sám nebo zda chce mít kamarády. Proč provokuješ?
Klučíkovi se zaslzí oči „Nechci být sám“ je mi ho líto, ale co víc mu poradit než, aby se zamyslel a choval ke svým spolužákům hezky? ,,Běž se posadit.
Potom jsem pár vteřin ticho, koukám jednotlivě po žácích, kteří se dnešní ranní výstup snaží nějak vstřebat. Ostatně já taky.
Po těch pár vteřinách ticha, naprosto klidným snad i přátelským tónem se ptám: „Líbilo se vám, že jsem dnes přišla a křičela jsem tu?“
Děti jednohlasně odpoví „Né.“ Dokonce jeden spolužák řekne „Já se lekl“
„Lekl ses? Já se taky ráno lekla, když mi přišel Daník ubrečený domů….Co máte teď za předmět?“
„Češtinu.“ odpoví děti zase jednohlasně.
,,Češtinu? To je moc krásný předmět. Víte jak moc je čeština silný a těžký jazyk? Jak moc je tvárný? A víte, kolik krásných slov v češtině máme? Co teď probíráte?“ Mrknu na tabuli a tam jsou napsána Podstatná jména…,,Děti.“ pokračuji…. „Jaká krásná podstatná slova znáte?“ Děti mě sledují a mlčí.
„Já vám napovím, když se dva mají rádi je to…“
Někdo z žáků odpoví „ Láska!“
„Správně, a láska je moc hezká…a jaký další slovo – hezký podstatné jméno vás napadne…?“
„Přátelství“ odpoví jiná holčička.
„Výborně!“ (mám radost, že děti komunikují a přijde mi, že komunikují se zájmem… což mě těší)
„A co si představíte pod tím slovem přátelství?“ Při otázce se ohlédnu na učitelku, abyc z jejího výrazu v obličeji zjistila zda nevadí, že jsem jim takto narušila hodinu a zdržuji, ale ta se usmívá a přikyvuje.
Jeden z kluků začne povídat, že je to TO když se NEkopeme a NEpereme…
„Zkus to říct jinak, bez toho aby si použil slovo kopat a prát….“ Požádám ho.
„Pomáháme si….“ odpoví."Smějeme se..." odpoví někdo jiný.
„Jasně, pomáháme si, máme se rádi, bavíme se a užíváme života…“ doplním já.
Koukám na děti, děti na mě a vypadá to, že si diskuzi velice dobře uvědomují. Já cítím, že jim chci víc popsat, co to TO oné přátelství znamená…vysvětlím jim, že každý jsem jiný, každý máme svou oblíbenou hudbu, svou oblíbenou barvu, každého baví něco jiného….ale že se vzájemně respektujeme, že si pomáháme, aniž bychom za to něco čekali a že si děláme radost. Není potřeba na sebe být ošklivý. Protože když máme přátelé a přátelství nám dává radost, to i když pak venku prší – my budeme pořád veselí.
Nakonec jim vyprávím historku jak mi kamarádka pomohla, když se mi rozbila pračka, děti hltají každý mé slovo, přidávají svoje zážitky a zkušenosti… baví je to a mě taky. Ovšem už budu muset jít, proletí mi hlavou, nebo je to spíš žaludek, který volá po snídani, raději bych zůstala a bavila se ještě dál....
,,Děti, mějte se hezky a bavte se. Žijeme jen jednou tak si život užívejte."
Loučím se s dětmi, s paní učitelkou a odcházím ze třídy. Doufám, že jim ten dnešní výstup něco dal, něco pozitivního….a doufám, že nebudu muset chodit v tom našem malém městě kanálem až se doma děti pochlubí, co se jim dnes přihodilo ve škole….. :)
Máte i Vy zajímavý příběh, o který se chcete podělit? Napište ho.
Diskuze k této stránce (39 příspěvků)
Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.
Aneta Jiřičná Bendiková, 9. 2. 2021, 18.25
jé tak to jsi krásně vyřešila já bych byla nervák nedala bych to
Žofinka, 24. 4. 2018, 15.23
Tedy, jestli je to opravdový zážitek, tak klobouk dolů
Janako, 6. 4. 2017, 11.51
Hezké! Snad to synovi pomůže.kolikaty ročník to je?