Cukrovkářka-5.díl

Ordinace diabetologa aneb poliklinika v Černobylu Před odjezdem sleduji stránky zdravotnického zařízení, hm luxusní nově opravená budova a adresu zadávám do navigace. Beru s sebou řidiče (po dvou nočních spíše oživlou mrtvolu s kofeinem v žilách místo krve) a malého bodygárda (i s partou dinosaurů) Vyrážíme nejrychlejší a nejkratší trasou přes tankodrom, kterému se oficiálně a vznešeně prý říká dálnice. Oživlá mrtvola nabírá vražednou rychlost a přes hrboly skáčeme jak na trampolíně(vůbec se mi nechce zvracet), dinosauři jsou všude jen ne na sedadle. Samozřejmě odbočíme sejdeme dříve než potřebujeme (spoléhej se na plechovou "pusu"), takže si uděláme menší vyhlídkový let Ostravou. Jé Stodolní, to byly časy. Přísunem skok přijedeme k našemu cíli. "To jsme vážně tady?", ptám se manžela. Poliklinika vypadá jako by do ní naposledy někdo vlezl na začátku 80 let, bojím se vstoupit. Vevnitř to vypadá krásně jako venku, tak snad alespoň paní doktorka bude vypadat stejně jako na fotce. Čekárna na dlouhé, hodné dlouhé chodbě, koženkové sedačky, uschlé květiny v květináči, pavučina bez pavouka, začínám se bát a marně přemýšlím kde mají toaletu, ale zároveň se děsím jak to tam asi vypadá (ale když musíš tak musíš, loužičku jim tam přeci neudělám), ptám se vedle "spolutrpitelky", neví (prý je tam poprvé). Bojím se opustit místo, tak čekám, vychází sestra (vypadá normálně a dokonce ví kde mají záchod), odcházím na výpravu za cílem vyprázdnit močový měchýř, je to kousek jen na druhé straně předlouhé chodby. Milé překvapení, horor se nekoná, čisto i toaletní papír, jen mýdlo si už někdo odnesl domů. Vracím se zpět k ordinaci, klepu na dveře, nic, čekám, klepu, zase nic. Domu nemůžu, kabát mám uvnitř. Konečně otevírá sestra, a hned mi chce měřit tlak (že si s tím nedají pokoj, za chvíli budu mít fobií z tlakoměr), samozřejmě vyšší. Odvádí mě k lékařce, mladá hubenější než já, chce vědět moje míry (podivuje se nad moji vahou, ona má fakt co říkat), pak klasika RA, OA.., a prý první (myslí těhotenství)? Trochu ji zaskočím, když odpovím třetí :-D Vysvětlování jak se mám stravovat a ukazuje mi glukoměr, teď je ještě více překvapená, že tu "věcičku" znám. Loučíme se slovy, ať si klidně občas něco sladkého dám. Opouštím budovu hrůzy, krásně jsem si popovídala. Příjdu k autu, mrtvola spí a má dinosaura na hlavě.