Bráškův první notebook :)

Byly to první vánoce kdy jsem skončila školu, hned po ní jsem si našla práci a byla pevně rozhodnutá,koupit bráškovi na vánoce notebook.. No jelikož mě muj zamestnavatel hodně zklamal co se týká slibovaných premií a mzdy která měla být daleko vyšší vzhledem k odpracovaným hodinám (ale to sem nepatří :) ).. Byla jsem z toho hrozně neštastná, kdybych mu jej koupila nezustane mi nic...

Naštěstí mám užasného manžela (v té době jeste přítele) který si v té době vydělával krásné penízky...

Bylo po výplatě a on mi dal celou částku na notebook, samozdřejmně jsem odmítala bylo to strašně moc a to jsem po něm nemohla chtít.. Ale řekl mi že jsme pár, že penízky jsou naše dohromady a dáreček bude taky od nás.. Tentokrát jsem brečela štestím :)...

Tak jsme mu notebook vybrali,koupili a těšili se co bude.. S našima jsme se rozhodli ze mu jej nedáme pod stromeček ale bokem jako bonus (mel ho nachystaný na stole, zabalený a kolem nej tata zapálil prskavky)... Po rozbalení dárečku byl bráska moc spokojený a tak jsme mu řekli at se jde podívat do kuchyne ze tam třeba jeste neco má.. Očka mu zářili když viděl tu nádheru na stole.. Rozbalil dáreček a k našemu udivu... Smutně se na nás podíval a říká : ale mě by stačila ta klávesnice....

No, co vám budu povídat, krve by se ve mě nedořezalo, nikdo jsme nechapali jeho reakci :D ale tak se zklamáním jsme to nějak přešli.. Bráška odešel i s dárky do pokojíčku a asi po pul hodině za náma přišel s neskutečným pláčem a říká : já vám tak strašně moc děkuju za ten notebook, já jsem tak štasný.. No, bylo to nádherné, chudáčkovi az pak došlo, co se vlastně stalo :D...

Brečeli jsme všichni :D

Byly to první vánoce kdy jsem skončila školu, hned po ní jsem si našla práci a byla pevně rozhodnutá,koupit bráškovi na vánoce notebook.. No jelikož mě muj zamestnavatel hodně zklamal co se týká slibovaných premií a mzdy která měla být daleko vyšší vzhledem k odpracovaným hodinám (ale to sem nepatří :) ).. Byla jsem z toho hrozně neštastná, kdybych mu jej koupila nezustane mi nic...

Naštěstí mám užasného manžela (v té době jeste přítele) který si v té době vydělával krásné penízky...

Bylo po výplatě a on mi dal celou částku na notebook, samozdřejmně jsem odmítala bylo to strašně moc a to jsem po něm nemohla chtít.. Ale řekl mi že jsme pár, že penízky jsou naše dohromady a dáreček bude taky od nás.. Tentokrát jsem brečela štestím :)...

Tak jsme mu notebook vybrali,koupili a těšili se co bude.. S našima jsme se rozhodli ze mu jej nedáme pod stromeček ale bokem jako bonus (mel ho nachystaný na stole, zabalený a kolem nej tata zapálil prskavky)... Po rozbalení dárečku byl bráska moc spokojený a tak jsme mu řekli at se jde podívat do kuchyne ze tam třeba jeste neco má.. Očka mu zářili když viděl tu nádheru na stole.. Rozbalil dáreček a k našemu udivu... Smutně se na nás podíval a říká : ale mě by stačila ta klávesnice....

No, co vám budu povídat, krve by se ve mě nedořezalo, nikdo jsme nechapali jeho reakci :D ale tak se zklamáním jsme to nějak přešli.. Bráška odešel i s dárky do pokojíčku a asi po pul hodině za náma přišel s neskutečným pláčem a říká : já vám tak strašně moc děkuju za ten notebook, já jsem tak štasný.. No, bylo to nádherné, chudáčkovi az pak došlo, co se vlastně stalo :D...

Brečeli jsme všichni :D