5 prstů

Pracuji jako učitelka na základní škole praktické, bývaly to zvláštní školy. Učila jsem matematiku ve druhé třídě, probírali jsme číslo 20. Chtěla jsem dětem počet názorně přiblížit, proto jsme spočítali prsty na rukách a potřebovala jsem ještě přidat prsty na nožkách. Děti si tedy sundaly bačkůrky a ponožky a počítalo se.

Jeden žák, říkejme mu třeba Románek, se ale stále nemohl dopočítat. Stále mu vycházelo 21.

"Románku, znovu." Zase 21. Znovu a znovu a stále 21. Seděl vzadu na koberci, já počítala s méně šikovnými žáky vepředu. Bylo to divné, protože Románek byl téměř nejlepší počtář. Už jsem se začala zlobit, myslela jsem, že si ze mně utahuje: "Děti, všichni máme dohromady 20 prstů, pojďte, ukážeme to i Románkovi."

Všichni se tedy otočili na Románka a počítali jsme dohromady. Ale ouha, milý Románek měl opravdu prstů 21! No, bylo mi těžko, jak tohle dětem vysvětlit? S tím jsem nepočítala.

Odpoledne si pro chlapce přišla maminka, která ani netušila, že dítě má o prstík více. No, chápete to?