Syndrom vyhoření: moje zkušenosti a co mě postavilo na nohy?

zobrazeno 6324×

Vložil(a): Lumi, 19. 2. 2020 13.54

Měla bych předeslat, že patřím do kategorie workoholiků. Pracuji už hodně let v reklamě a kreativní práce mě strašně baví. Člověk může realizovat spoustu nápadů.

Když jsem byla na mateřské s mým prvním dítětem, bylo to zpočátku fajn. Objevovala jsem radosti a starosti mateřství a cítila se báječně. Ovšem i díky mému manželovi jsme si docela rychle vytvořili určitý systém fungování rodiny s dítětem. Už jsme měli svoje vyjeté koleje, po kterých se všechno ubíralo. Ale pak se mi začalo stýskat po práci, a tak jsem se rozhodla celkem rychle vrátit do práce. Chyběli mi kolegové, tvůrčí ovzduší v naší kanceláři, možnost uplatnit svoje nápady.

 

Moje cesta zpět do práce...

Naskočila jsem tedy opět do rozjetého vlaku. Ze začátku to bylo prima. Fungoval manžel, obě babičky a já se pozvolna začínala vracet. Velkou výhodou mojí práce byla a je i skutečnost, že někdy mohu pracovat z domova. Třeba k přípravě návrhů mi stačí počítač, všechno zkonzultujeme po Skypu nebo telefonu. Všechno vypadalo růžově. A já tím více měla potřebu všem dokázat, že máma s dítětem je úplně stejně výkonná jako žena bez dítěte. Trochu bezhlavě jsem se proto šéfovi hlásila do různých projektů, i když bych třeba nemusela. Jednoho dne jsme se dozvěděli, že za dva měsíce bude z firmy odcházet šéf kreativců. Dva dny poté si mě ředitel zavolal k sobě. Řekl mi, že je s mojí prací maximálně spokojený a že by mne rád viděl na jeho místě. Zatočila se mi trochu hlava, ale okamžitě jsem kývla. Taková nabídka se neodmítá. Nějak jsem ale nedomyslela, co to všechno znamená.

 

Překvapivé druhé těhotenství...

Teď už nešlo jenom o moji práci, musela jsem řídit i práci ostatních. Zakázek byla spousta. Trávila jsem v práci dost času, brala si ji domů, na víkendy. Přitom jsem se ale pořád snažila nezanedbávat ani malého Honzíka ani manžela. A pomáhaly i babičky. Mám výhodu, že manžel ví, jak důležitá je pro mne seberealizace a neholduje zažitým vzorcům, že ženská má být u plotny a u dětí :)

Jenže najednou jako když utne a já jsem znovu otěhotněla. Dvě děti jsme chtěli, to rozhodně. Jenže mne to zaskočilo. Nějak jsem to nečekala. Měla jsem rozjetých spoustu projektů. Nevěděla jsem, co mám dělat. Nějak jsem neuměla vypnout. Pak jsem dostala chřipku. Byla jsem zmatená. Já, která tolik let nemarodila. Měla jsem strach o to nenarozené, proto jsem poctivě ležela.

Když jsem se měla pak vrátit do práce, cítila jsem se vyždímaná jako hadr. Najednou jsem si kladla otázku, proč tam mám jít, co tam mám dělat. Nechtělo se mi tam. Vůbec. Když jsem si představila, co všechno musím udělat, zařídit, stihnout, rozklepala se mi kolena. Netušila jsem, co se se mnou děje. A hlavně, měla jsem obavy, abych nepřišla o dítě.

O syndromu vyhoření jsem tehdy nevěděla nic. Naštěstí manžel byl chytřejší. Jednoho dne mne naložil do auta a odvezl do centra psychologické pomoci. Tam poznali, co se se mnou děje. Nastoupila jsem na terapii zaměřenou přímo na tento problém. Vyzkoušela jsem kognitivní relaxaci. Doslova se přede mnou otevřelo široké pole léčby duševního zdraví a přírodní medicíny. Už dříve mne tyto věci lákaly a zajímaly, ale odsouvala jsem je až na někdy potom. Teď po své vlastní zkušenosti jsem v nich konečně nacházela ten správný smysl.

 

Priority...

V momentě, kdy jsem odcházela na mateřskou s Adélkou, jsem už měla srovnané priority. Už jsem nebyla zaskočená a překvapená. Na holčičku jsem se moc těšila. I na to, že si tentokrát užiju mateřskou v plném rozsahu a nebudu honem rychle spěchat do práce. Relaxací jsem se začala zabývat, dá se říct, naplno. A výsledek? Cítím se dobře a spokojeně. Už vím, že smysl života není v tom být v práci naprosto perfektní.  Hlavně si vytvářet čas sami pro sebe. Hrajeme si s dětmi. Najdeme si čas s manželem sami na sebe. Pochopila jsem, že to nejcennější, co člověk má, jsou milí lidé kolem. Adélka jde do školky a já se postupně zapojuji do práce. Jsem ale mnohem opatrnější. Rodina, blízcí lidé jsou u mne nyní na prvním místě.

 

Máte zkušenosti se syndromem vyhoření? Ráda si popovídám se ženami, které si prošly něčím podobným.

Máte i Vy zajímavý příběh, o který se chcete podělit? Napište ho.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (21 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

milujici.teticka36, 3. 3. 2023, 9.47

Syndrom vyhoření je vždycky o nějakém dialogu. Jednak je to dialog člověka se sebou samým a za druhé je to i o tom, že na vás někdo tlačí a potřebujete s ním diskutovat. Já to měl takhle v bývalé firmě, kde mě na pokraj vyhoření dostala vedoucí mého oddělení. Prostě se s ní nedalo domluvit vůbec na ničem. Tak jsem šel na vlastní nohy. Teď vybírám na https://www.inhaus.cz/bydleni/kancelarske-zidle/c-1/ levné kancelářské židle a křesla a zařizuji si vlastní kancelář. A jsem teda naprosto spokojená.

Jana Novotná, 27. 2. 2023, 18.54

Syndrom vyhoření jsem zažila v loni a nebylo to nic hezkého. Nedokázala jsem myslet a práce mi vůbec nešla od ruky. Naštěstí mě firma poslala na skvělý teambuilding ze stránek www.firmsport.cz , kde jsme si s kolegy zahráli různé hry a soutěže, které nám pomohly lépe se poznat a navázat lepší pracovní vztahy. Po této akci jsem se vrátila do práce opět plná energie.

milujici.teticka36, 21. 6. 2022, 10.11

Mám několik zkušeností a dokonce i s recidivou. Je to prostě prevít, který se připlíží v momentě, kdy jste nejnáchylnější vůči vnějším vlivům a tlakům. Chce to prostě vědět, kdy zvolnit. Já jsem třeba brala poslední problém, kdy mi shořel při bouřce notebook jako znamení. Pořídila jsem si HP repasovane notebooky od https://www.malicomputer.cz/notebooky-hp/ na socky a celkově správu webů klientů, ale už třeba nedělám grafiku a raději ji zadávám jedné kamarádce, která ji dělá na full time.

michaela000362, 12. 3. 2021, 13.06

tady je případně online test, nechce to pro výsledek žádný email, hned se zobrazí, ovšem, už když jsem vyplňovala, bylo mi jasný, že to dobře nedopadne , každopádně super, že vás partner hned podpořil a začalo se vše řešit, v mém okolí se bohužel stalo mnoho případů, které skončily alkoholismem nebo trvalým braním léků jeden dokonce sebevraždou, většinou u podnikatelů, kteří z ničeho nic přišli o všechno a ne svojí vinou , tím myslím situací okolo korony,............ ten online test je v tomto článku https://chcibytlepsi.cz/syndrom-vyhoreni-prichazi-pomalu-a-jeste-pomaleji-odchazi/ třeba někomu pomůže se rozhoupat navštívit odborníka

super článek

mikjana, 24. 4. 2020, 13.54

Tak naštěstí se mě toto netýká. Ale klobouk dolů před vámi. Nedokáži si toto představit.

zuzkagodarova, 16. 4. 2020, 8.43

nemam ale myslim si ze dnes je to tak bezne ze s toho aj desim

jitka46

jitka46, 15. 4. 2020, 23.32

Bohužel se to může stát skoro každému. Je třeba si na to dávat pozor a umět odpočívat.

Minnie, 21. 3. 2020, 21.54

Zkušenost naštěstí nemám, ale já jsem nikdy nebyla ,,kariérní typ". Od puberty jsem věděla, že nejdůležitější v životě pro mě bude mít rodinu a děti, to se mi plní dokonale. 9 let v kuse jsem v režimu těhotenství - kojení. A do práce se mi po tolika letech vůbec nebude chtít.

nikolka31, 6. 3. 2020, 16.48

Super članek

© 2013 - 2024 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight Solutions

Spravovat souhlas s nastavením osobních údajů