Už nikdy nebudu pít!

Je ráno, 5h, ozvalo se pípnutí a přišla SMS. Je opravdu brzo. Zvuk ignoruji a snažím se ještě chvíli spát.

Při snídani si vzpomenu na přišlou SMS, beru telefon do ruky a čtu radostnou zprávu. Sousedé odjeli do porodnice. Hurá, miminko bude určitě brzy na světe. A náš 9 měsíční čipera bude mít kamaráda.

V 11h druhá SMS, sousedovic rodinka je konečně o jednoho člena bohatší. Všechno proběhlo v pořádku a všichni jsou zdraví. Večer přichází soused, zaražený, zamlklý, vyšokovaný ... narodil se mu prvorozený syn, jeho stavy chápeme, máme je ještě čerstvě v paměti a snažíme se mu pomoct slivovičkou.

Kocovina ráno byla, klučík se bude mít k světu, když jsme  ho tak dobře zapili ... Podivné ovšem bylo, že i následujícího rána mi bylo pěkně nevolno. Odjíždíme k rodičům na víkend. Sobota, neděle ... nikdy, ale nikdy už nebudu pít. Vyčítám manželovi, co to měl za slivovici, že je mi z ní špatně už čtvrtý den!

Dědovi to ale nedalo - přece není možné, aby ti z alkoholu bylo tak dlouho zle ... nejsi těhotná?

Já? Proboha dědo ... vždyť jsem rodila sekcí, nemůžu být těhotná tak brzo, dáváme si pozor a druhé miminko tak rychle nechceme. Přece bychom tak neriskovali.

Červíček pochybnosti ale hlodal a hlodal. Pátý den kocovina trvala a jak už asi tušíte, odpověď nám dal až těhotenský test  ... a tak jsem namísto jednoho dne střízlivěla ještě několik měsíců. Dlouhých 9 měsíců, než se nám naše druhé milované zlatíčko narodilo.