Když si myslíte, že máte vše pod kontrolou :-)

Když se narodila Emička, říkala jsem si tak a ted minimálně 4 letá pauza. Jenže moje plány a plány osudu se dost liší. Po týdením spoždění jsem si koupila gravitest - téměř s jistotou, že uvidím dvě čárky jsem šla na toaletu - negativní.Uffff. O týden později už jsem to nevydržela a šla k dr. Na ultrazvuku taky nic. No nic, domluvili jsme se s doktorem, že počkáme ještě týden uděláme krevní test na HCG (jen tak pro jistotu) a píchnem vyvolávačku.Za týden a něco jsem šla na odběr - pozitivní. Mudr hned druhý den volal, že jde pravděpodobně o mimoděložní těhotetsví a že budu muset na operaci. Zavolal si mě ještě na kontrolní ultrazvuk a tam 4 tydení prcek :-) Byla to rána, šok těžko ted popsat můj tehdejší pocit. Z hrůzou jsem jen na doktora vypálila, ale já mám 10 měsiční miminko! Říkám jak je to možné? Mudr říká - podle ms by to nyní měl být 7 týden ale vám se posunul cyklus více jak o dva týdny :-O a zazněla otázka - paní Karáskova, jste mladá, druhé dítě určitě chcete doufám, že od vás neuslyším slovo interupce. Z hrůzou se sebe samé musím uznat, že mě to napadlo. Večer jsem novinku zdělila manželovi. K mému překvapení byl nadšený. Já tu myšlenku vůbec nemohla zpracovat. Po nocích jsem brečela, že dítě nechci, že je mi to příšerně proti srsti. Z každým dnem to bylo ale lepší a lepší. Definitivně se vše prolomilo když jsem uslyšla tlukot srdce miminka a viděla ho na monitoru. Došlo mi, že je to živý a bezbranný tvor, který mně potřebuje. Okolí to přijalo s velkou radostí a nadšením :-) což mi taky situaci ulehčilo. A ikdyž jsem se do práce moc těšila, ted se těším na miminko a k mému velkému překvapení i na samotný porod :-)