Nejhorší silvestr

Když nastal ten Blížil se konec roku a já jsem se těšila, jak oslavíme s přítelem příchod roku 2016 zase spolu, už potřetí. Všechno jsem si plánovala do posledního puntíku. Měla jsem nakoupené dva bublinkové sekty a jednu láhev drahé whisky, kterou normálně nepiju, ale řekla jsem si, že jednou za rok provětrat peněženku na tento účel nevadí.
31. prosinec, tak už v osm ráno  jsem se vydala pěšky do vedlejší vesnice za babičkou  dědou, abych si s nimi popovídala a přiťukla. U nich jsem  měla též schovaný sekt, který jsem chtěla vypít jen s nimi. "Ty už jsi tady zase?" vítala mě babička obvyklou větou, protože je navštěvuji minimálně dvakrát týdně a to za jakéhokoli počasí. Vždycky se mi líbí, jak sousedi babičce a dědovi říkají, jak se mají, že je jejich nejstarší vnučka chodívá tak často navštěvovat. S babičkou a dědou si pokaždé dáme kafíčko, hrajeme žolíky a dnes jsem si navíc dali růžový sekt. "Tak přeji hlavně hodně zdraví do nového roku a taky si pište, že příště vyhraju žolíky já." Věřte nebo ne, s nimi žolíky hraju od svých osmi let a doteď, kdy  mi je 26, mě neomrzely. Potom jsem se s nimi rozloučila a šla jsem zpět do města navštívit druhou babičku a tátu. Tam jsem si dala hlavně občerstvení, přeci si musím nechat "střízlivost" co nejdéle, když to mám v plánu s přítelem pěkně novoročně rozjet. Po hodině jsem od babičky a táty odcházela domů, kde jsem si všechno připravovala. "takže sekty mám, trochu cukroví taky, chlebíčky jště dozdobím a svíčky mám. Super, mám všechno." Byla jsem na sebe pyšná, že mám všechno tak krásně připravené.
S přítelem Láďou jsem byli dohodnutí, že se od svých rodičů vrátí v pět odpoledne, protože v šest večer se u nás na městě koná velký ohňostroj, který vidám každoročně a je to taková má tradice. Jenže už bylo skoro půl šesté a Láďa nikde. Vzala jsem mobil a volala jsem mu a zároveň jsem měla strach, že se mu něco stalo. Ovšem to jsem si myslelal špatně. L8ďovi bylo do zpěvu až moc. Když jsem mu volala, tak to nevzal on, ale jeho nějaký kamarád. Šlo slyšet, že je značně opilý a když mi řekl, že Láďa nikam nejde, že by ke mě ani nedoel, tak mě málem trefil šlak. "Cože? To ne, my jsme domluvení, že jdeme spolu na ohňostroj, potom k nám domů a nakonec na vánoční party." jenže mohla jsem mít připraveno cokoli, Láďa prostě nechtěl přijít. Když konečně přišel k telefonu, opile se mi omlouval a přemlouval mě, ať za nimi přijdu, že je tam hodně lidí a velká zábava. Prvně jsem mu vše vyčítala a potom jsem začala "hrát na city." Nic a nic nepomohlo. A když jsem se dozvěděla, že jsou v jejich oblíbené hospodě, které já říkám pajzl všech pajzlů, tak jsem nebyla schopna slov. Přeci nebudu slavit Nový rok ve špinavém pajzlu, kde by to mělo být zavřeno hygienou. Nechtějte si ani vidět ty toalety, jaké tam mají. I bezdomovec by se tam štíti jít. Proto jsem Láďovi kategoricky řekla, že tam do hospody z pravěku mě nikdo nedostane. "Hm, tak já pak zítra dojdedu za tebou." a telefon položil. Co to mělo vůbec znamenat? Nevěděla jsem, jestli si to nakonec nerozmyslí a nechala mojí hostinu stále na stole. Zatím jsem se oblékla a šla jsem se sama podívat na ohňostroj. Když jsem tam byla, bylo mi mě líto. Všude okolo mě se objímaly zamilované páry, a i když bylo teprve šest večer, sekty bouchaly o sto šest. A já tam sama stála jako trubka a bylo mi do pláče. O půl sedmé sjem šla domů a po cestě jsem volala Láďovi. Ovšem ten se asi tak dobře bavil, že mobil nebral. To jsem začala plakat už úplně a spěchala jsem domů. Před domem jsem ještě doufala, že mě překvapí a bude sedět u nás u stolu a čekat na mě, ale to jsem si taky jen naivně myslela. Přila jsem domů do prázdného domu.  Společnost mi dělala jen jedna kočka, která byla tak vyplašená z petard, že byla celou dobu schovaná v košíčku a odmítala vylézt.
Hodiny ubíhaly a bylo půl dvanácté večer. Nevěděla jsem , co mám dělat. Mí sourozenci slavili se svými partnery a kamarádky žádné nemám. Proto jsem se rozhodla, že zavolám mamce, která je také sama s mým nejmladším jedenáctiletým bratrem. Ta už ležela v posteli, a řekla, že se za mnou zastaví až druhý den, že jí není moc dobře.
No co jsem měla dělat, přemlouvat jem ji nechtěla a proto jsem se smířila s tím, že budu sama. Ležela jsem na gauči a dívala jse v televizi na kriminálku, když v tom jsem zaslechla znovu bouchání petrad a mě došlo, že už je půlnoc. Nalila sjem si proto skleničku sektu, zapálila cigaretu a šla jsem na terasu se dívat na ty krásné obrazce na tmavém nebi. Bylo to krásné a o to víc mi bylo smutno, že jsem sama. Že se na mě můj přítel vybodl a raději dal přednost kamarádům přede mnou. Nejvíc mě ale trápilo, že jsem byli domluvení, jak silvestra strávíme a on to vše pokazil. Byla jsem tam naštvaná a zoufalá, že kdyby mě ještě něčím vytočil, byla bych schopná se s ním hned na nový rok rozejít. Nemám ráda podrazy a navíc mi říkal, že jsem u něj na prvním místě. Avšak tímto se potvrdilo, že lhal, že na prvním místě jsou pro něj kamarádi a zábava, než já, jeho přítelkyně.