Můj příběh o nekojení

zobrazeno 411×

Vložil(a): Lusesita25, 22. 10. 2016 7.41

Porod jako takový proběhl v pořádku, asi jako každý jiný. Jenže přišel pediatr a nastalo pro nás psychické peklo. Synovy byla zjištěna píštěl, místo zadečku, rozštěp penisu s velkou kožní řasou přes něj (vypadá to jako vagína), plus po dalších kontrolách mu byla zjištěna chybějící močová trubice, která mu teda nakonec vede do střeva a má ji k tomu všemu zdvojenou. (Toto jsou všechno vady o kterých jsme neměli ani tušení.) Plus vada srdce a tři špatně vyvinuté obratle o čemž jsme věděli. Nechali nám ho cca na 5minut. bonding ani přisáti neproběhlo a šup s nim na JIP. Dřív jak druhý den jsem ho vidět nemohla a hned vyslechnutí od sestry a pak doktorky že o jídlo nemá zájem a proto má sondu přes nosánek až do žaludku. Narodil se totiž bez sacího reflexu. Zkoušeli jsme i přisáti, ale to nešlo a protože nejedl ani z flašky, museli na něj zavolat až specialistu na rozjedení. Já po porodu rozjela cca druhý den mléko odsávačkou a odsávala jsem jak vzteklá. Mě pustily bohužel nakonec domu a syna tam drželi dále další tři týdny. Každý den jsem za nim jezdila a nosila moje mlíčko. Laktace se mi stejnak ve velkém nakonec bohužel nerozjela. Jíst se mi z toho všeho ani nechtělo, čaje ani homeopatika stejnak nezabírala a já každý den odsála pouze 150ml někdy víc a někdy míň. Po třech týdnech mého vycitání, že za všechny vady co syn má můžu já a pod drobnohledem své matky a jejího přítele, kteří mi každý den kontrolovali kolik jsem odsála ten den mléka. No prostě jako nějaká dojná kráva. Toho bylo na mě psychicky už moc a jednoho dne jsem se zhroutila a laktace mě opustila uz napořád. Bohužel ani prášky ani kojící čaje ani babské rady ohledně pití melty a mlíka a dalších u mě nezabraly. Takto odsávat jsem vydržela přesně dva měsíce než jsem pomalu musela vyhledat psychologa na pomoc. Na psychice mi nepřidal ani fakt, že jsem musela se synem co chvíli k pediatričce, která je úplně posedlá váhovými přírůstky syna :-( Díky ní sem měsíc vstávala co dvě hodiny a krmila aby syn nabíral a dala nám pokoj. Po dvou měsících beze spánku jsem vypadala už jak zombie. A řekla sem dost! To už byla ta hranice kam jsem se dostat nechtěla a stejne jsem se dostala. Rozhodně nejsem pyšná že syn je na UM a nebylo dne a noci kdy jsem nebrečela že zrovna syna muselo toto potkat a proč to nemám radši já. Hlavně jak to je možné když nefetuju, nekouřím ani nepiju a tamhle jiná co to dítě ani nechce ho ma zdravé. Po tom co jsem viděla děti, které na tom byly ještě hůř než mi, mě to stále a více utvrzuje v domněnce, že bůh neexistuje a nebo má velmi zvrácený smysl pro humor :-( Proto všechny bysme se měli nejdřív zamyslet a třeba se i ptát než začneme odsuzovat. Kojit sem chtěla snažila jsem se a prostě nevyšlo to. Proto prosím všechny kojící maminky, než začnete některou z nás nekojících odsuzovat, shazovat a urážet. Zamyslete se jaká je ta příčina proč ta daná maminka nekojí. Ono ani ty urážky moc na rozjetí laktace nepomůžou, zkuste poradit být milé a né hned po nás štěkat proč nekojíme. Už takhle jsme na tom špatně psychicky, že jsme byli donuceny přestat, tak nám to prosím ještě vy nezhoršujte. Děkuji

Máte i Vy zajímavý příběh, o který se chcete podělit? Napište ho.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (14 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Žofinka

Žofinka, 9. 5. 2018, 21.48

To byla tedy pěkně nemilá překvapení

Mygara

Mygara, 22. 2. 2017, 12.47

snažila jste se a to je důležité, ale chápu vaši náladu vůči okolí

Fuga

Fuga, 2. 2. 2017, 16.13

plně chápu vaše rozhořčení

Fun, 4. 1. 2017, 20.01

Mnoho sil👍

louskacek2, 10. 12. 2016, 20.46

Upřímne ja vás obdivuji,ze jste to vůbec vydržela zkoušela při tolika vypětí. Na kojení musí byť klid maminky atd. A to bohužel ze zcela pochopitelných důvodu nemohlo byt. Malému přeji hodně zdravíčka a vam spoustu sil.

AllaŠvecová, 26. 10. 2016, 19.18

Je mi moc lito toho co se vam stalo,držím palce at je brzo dobře. Sice kojim,ale nekijici maminku nikdy neodsuzuji-je mi do toho prd. Stejně tak nechapu jak nekojici maminky brblaj ze stale kojim 14m dcerku. Prostě co je komu do toho

Minnie, 26. 10. 2016, 12.22

Hodně sil vám i malému, ať se z toho co nejdříve dostane. Taky si říkám, když vidím nemocné děri, že žádná spravedlnost neexistuje

Čertice, 24. 10. 2016, 12.44

Je mi moc líto, co vás s malým potkalo. Určitě to všechno zvládnete. A tím, jestli kojíte, nebo ne se vůbec netrapte spokojená maminka=spokojené miminko a všichni chytráci, ať si své rady nechají, až se na ně zeptáte. Jste skvělá maminka, protože děláte to, co si myslíte, že je pro malého nejlepší a nenechte si namluvit nic jiného.

Katka, 24. 10. 2016, 11.37

Kojení je hlavně o psychice matky, pokud je matka nevyspalá a na pokraji zhroucení už jí opravdu nějaké berličky v podobně čajů a homeopatik nepomohou. Já jsem syna odstavila ve 3,5 měsících, protože už jsem měla za sebou třetí zánět prsu a tělo začalo chátralo a psychika z každonočního několikahodinového odsávání pro udržení laktace už taky upadala. Prostě už to dál nešlo a syn mě potřeboval funkční. Nasezení UM byla velká úleva pro celou rodinu. A jak si vede syn, čeká ho ještě hodně operací? Hodně sil, jste bojovnice.

patricia077, 23. 10. 2016, 20.08

Jste super máma! Snažíte se a milujete a co je víc! Takže klid, hlavně aby byl chlapeček v pořádku , chudinka malý, mám teď malého syna a vše mě tak moc dojímá, máte naprostou pravdu, jsou děti na tom daleko hůř a to si říkám prostě furt, když už něco řeším nebo jsem vystresovaná unavená, takže hlavu vzhůru jste skvělá máma ...

Naši partneři

© 2013 - 2018 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. v pořádku více informací