Jak bodnutí nožem do srdce

Letos byl syn na Vánoce u svého otce.První Vánoce po 6tiletech co není se mnou a mojí dcerkou.Těžce jsem to nesla,malá je na něj zvyklá a i mne chyběl.Slzy u stromečku tekly,ale já je tajně stírala.,,Přece tu mám ještě dcerku,,říkala jsem si,ale mám 2děti a né jen jedno.Od rána jsem zvracela a bylo mi zle,takže celý den polehávání u tv s dcerkou..možná i nervy než něco špatného k jídlu.Syn mi volal a ptal se na svou sestřičku a taky ,zda už máme dárky a zda mu Ježíšek něco donesl i k nám.Byl tak nadšený ,chtěl k telefonu i dcerku až mi to zvedlo náladu.Přijel druhý den a již byl dost zaražený,jen v rychlosti řekl co dostal u svého otce a zmizel v pokoji.Zavolala jsem ho s tím,že i u nás má dárky a že by je měl rozbalit,načež mu dcerka dárky začala nosit.Koukl na mne a řekl,že si zde dárky rozbalit nechce.Dost mne to zarazilo,vysvětlila jsem mu,že si rozbalil dárky u svého otce,své babičky a že i tady má a že se dcerka těšila až bude rozbalovat,že mu stím pomůže.Prostě nechtěl,snažila jsem se mu vysvětlit,že zde asi nedostal tolik,co u svého otce,ale že Ježíšek na něj myslel a donesl.Reakce?Žádná,najedl se a zmizel v pokoji.Taková bolest a zklamání,že jsem z mateřské šetřila,aby dostali oba,co chtěli a teď odmítnutí.Šla jsem za ním a ptala se ,co se stalo,že dárky nechce,že se ani s dcerkou nepřivítal jako vždy.Komunikace žádná.Druhý den jsem to zkusila znova a vysvětlovala mu co a jak a že mi to bylo moc líto,že jsme se obě na něj těšily.Opět se ztratil v pokoji a byt tam,nechala jsem to být a nechala mu prostor.Pokaždé, co se vrací od otce potřebuje 2dny na to,aby byl opět v pohodě ten usměvavý a fajnový kluk.Nevím,co se u otce dělo či nedělo,ale asi nic dobrého,když nastala tato situace.Musím to brát s nadhledem,je to moje dítě a určitě to nemá lehké tím,jak to funguje u mne a jak to funguje u otce.Jen jsem nečekala,že mi bude bojkotovat Vánoce a že to bude tak moc bolet.