Kamarádka si přivlastňuje a rozmazluje moje děti!

Co se zpočátku jeví jako nezištná pomoc, může časem přerůst v danajský dar. Marie (34) svou kamarádku pustila ze soucitu do rodiny, aniž by stanovila hranice. A teď neví, jak se samozvané „tety“ zbavit.  

„Zdenu jsem poznala ve svém prvním zaměstnání. Byla to fajn holka, ale beznadějná workoholička. Snila o velké kariéře. Na nic jiného neměla nikdy čas. Ani o víkendech, kdy doháněla resty z předchozího týdne. Bylo nám tehdy něco ke třiceti,“ pouští se do vyprávění Marie. Zatímco ona už přemýšlela o dětech, Zdena pomalu stoupala v kariérním žebříčku. O pět let později už obě měly, co si vysnily. Jedna rodinu, druhá šéfovala pobočce. Ale v kontaktu spolu zůstaly, protože Marie si v její firmě přivydělávala k rodičovské.

Své děti ne, tvé ano

„Zdena si občas našla chvilku a práci mi přivezla až domů. A bylo na ní najednou vidět, že práce není vše. Když si hrála s našimi dětmi, proměnila se z uspěchané obchodnice v milující tetu. Jednou mi dokonce prozradila, že po vlastních dětech touží. Jenže byla bez partnera a sama se tak velkého závazku obávala,“ vzpomíná Marie.

Zdena vozila práci stále častěji, a zatímco Marie úředničila, ona si hrála s dětmi. „Měla jsem radost z toho, jak mi pomáhá. S těmi dvěma bych nic neudělala. Jenže ona se postupem času vžila do role jejich tety až příliš,“ vysvětluje mladá maminka, která se po čase přistihla, že na kamarádku tak trochu žárlí. Děti se na ni pořád ptaly. Kupovala si je drahými dárky a rozmazlováním.

Jsi zlá máma!

„Jednou se dokonce stalo, že Petřík schválně ze vzteku rozbil hračku. Když jsem ho ale chtěla potrestat, ona ho vzala do náručí a vyjela na mě, že děti se přece bít nesmí. A že jsem zlá máma. Pohádaly jsme se a ona práskla dveřmi. Děti se mnou dva dny nemluvily,“ vzpomíná na první rozmíšku.

Jenže netrvalo dlouho a dorazila s další prací i omluvou. Ale rozmazlování pokračovalo dál. A najednou se role prohodily. Zatímco Zdena kariéru přesunula na druhou kolej, Marie teď byla tou, která díky ní měla práce až nad hlavu.

Místo výletu práce

„Jednou mi stoh neodkladných lejster přivezla v den, kdy jsme měli jet s rodinou na výlet, což ona dobře věděla. Ale tvrdila, že na tom závisí obrovská zakázka. Abych o přivýdělek nepřišla, kývla jsem, rozloučila se s nimi a zůstala doma. A z okna pak koukala, jak s nimi Zdena nasedá do auta. Obrečela jsem to,“ přiznává.

„Někdo si možná řekne, že bych měla být ráda, že mám chůvu, které nemusím platit, a ještě mi nosí práci domů. Ale nejsem. Čím dál víc mě to užírá. Ona se nechová jako chůva, která bere hlídání dětí jako svou práci. Nezná hranice! A začíná si děti přisvojovat. Rozmazluje je, snaží se rozhodovat, co budou jíst, kam pojedou o víkendu, dokonce na toho staršího čeká občas neplánovaně před školkou. A děti mě přestávají poslouchat, slyším jen ale teta... Manželovi je to jedno. Ten je rád, že vydělávám peníze, nechce, abych přišla o práci,“ dodává s tím, že si moc dobře uvědomuje, že to nechala zajít příliš daleko ona sama. Teď se každý den odhodlává, že dá samozvané tetě „výpověď“. A hledá si jinou práci.