Čím méně rodičovských zásahů, tím více výchovných úspěchů

Náš syn si včera nechtěl uklidit pokojík a jít se osprchovat, manžel ve 21 hod. (večerka) zhasl a dobrou noc. Syn byl překvapený, že nebylo každodenní přemlouvání k úklidu a nahánění do sprchy. Manžel se strachoval, že asi bude chudák spát na kostkách a nepřevlečený, ale kdepak tatínku, až přijdeš z práce a bude ti to vyprávět, budeš mile překvapený. Ráno jsem našla postel bez kostek a dítě přišlo k snídani v pyžamu a první věta byla, že by se chtěl osprchovat, že na to večer zapomněl ;o)) Stejně tak mě dnes ráno „vykolejila“ dcera. Ráno ji vždycky popoháním, všechno předchystávám, nervuji se za ni, že to do školy nestihneme...no a dneska jsem si řešila něco svého, když tu zjistím, že je dcera nasnídaná, chystá si poprvé sama svačinu, běží do koupelny a pak si jde zkontrolovat čas na hodinách, že odcházíme akorát. Je spokojená, pyšná a já taky, přičemž mi v hlavě šrotuje, jak jsem toho dosáhla...no asi tím, že jsem to konečně nechala na ní. Krásné ráno i vám, maminky ;o)