Nas planovaný cisařský řez

Ráda bych se podělila o svou zkušenost s plánovaným císařským řezem a třeba tak i podpořila maminky které budou ve stejné situaci jako já:-).

Jak to začalo no asi jako všude. Dvě čárky na testu byli celkem jasné. A s nimi již od začátku bylo jasné, že miminko přijde na svět skrze planovaný CS (teda pokud si to nerozmyslí dříve :-)...rodit prostě nemohu dopadlo by to špatně pro mne).  Rozhodnutí od začátku bylo o tom jestli ještě jedno dítě. Jelikož jsem byla 18 let jedináček nechtěla jsem za žádnou cenu již od dětství mít pouze jedno dítě. Vždy jsem uvažovala o dvou.  A tak to dopadlo jak to dopadlo, ano jdu do toho:-).

Toto těhostenství bylo celkem bezproblemové i když zvladat do toho staršího sourozence není teda úplně boží jako když jsem si při prvním mohla jít lehnout kdy se i chtělo atd. Najednou se to blížilo a ve mě hlodal brouček strachu. Panebože co když to nestihnu do porodnice. Co když to nepoznám a budu rodit....panika, děs. Nepředstavitelný pocit vědět že dítě by šlo ven přirozeně když nesmí. Začalo to hlodat kolem 36 t....38 uz byla celkem krize:-). Výjezd do nemocnice s tim že rodim byl nastesti jen jeden a poplach byl zbytečny:-). Poradna se stanovenim terminu pro me bylo málem s kolabsem na miste.

V poradně mě vzali do ordinace - sestrička mi řika  no nevim, nevim pani nechcete jet jinam tady se ted vše rodi......rodi, infarkt, zrychleny dech, v ocich smrt....myslela jsem ze v tu chvili zkolabuji, tu paniku neumim popsat, bylo to jako stat dobrovolne pred vlakem a cekat az se rozjdede. Des.....do toho vchazi z ordinace doktor a oznamuje mi, že se omlouvá ale ,že musi na oběd a do 30 minut přijde. 

Vychazím z ordinace mrtvolný vzhled. Manžel se mě ujímá a vede mě a jdem se též najíst. no nesnědla jsem skoro nic:-). Manžel mě podporuje a říká že sestra přeci nezná diagnózu ať se nebojím , že doktor určitě Cs potvrdí. Infarktový stav před vchodem do ordinace nemohu ani popsat. Otevřu dveře a tam sedí usměvavý doktor a vidí mě jak vypadám. Lekl se a hned se ptá co mi je:-). A povídá no v této ordinaci ordinuji já za sestru se omlouvám. U vás samozřejmě nepřichází porod v úvahu a už jsme planovali termín.

Najednou to ze mě spadlo a snad jsem se už i na ten Cs těšila:-). Jen byla jsem bohužel nachlazená a celková anestezie se v těchto případech nedoporučuje a tak má volba musela padnout na Spinalní anestezii. Dnes si snad i říká, ještě že tak:-). Byl to krasný zážitek, skoro jak porod. 

Ten pocit kdy víte, že za chvilku to bude. Kdy Vám oznámí, že teda už řežou:-). A vy víte panebože už...se nedá popsat. Podvědomně čekáte na první brekot. A on přijde. Páčení miminka z bříška je sice zvlaštní pocit, ale tak nejak zaniká ve vlnách radosti.  Pak miminko zabali a dají Vám ho k tváři a už je Vam celkem jedno co se za tou plachtou deje. Když bylo nejhůř a moje pocity začali panikařit a byl takový okamžik upnula jsem se na hodiny na sále a na diskuzi s anesteziologem. A musim říct, že jsou to lidi kteří opravdu vedi co delaji a snazi se ulehcit Vam neprijemne jak nejvice jde.

Muj zazitek Z CS ve spinalni anestezii byl dokonaly se vsim vsudy i kdyz ze zacatku plny obav. Ke konci jsem torsku vice krvacela myslim ze rikali z leve strany a to bylo neprijemne kdyz jsem slysela jak se bavi tady nam to tece a tak:-). Nicmene po skoro dvou letech rada vzpominam a nemenila bych.

Vse zle je k necemu dobre, vse ma svuj smysl. Ja mam doma dve krasne zdrave deti a prala bych to kazdemu.