Můj- náš porod

Tak Vám taky napisu jaky jsem mela porod. Termín porodu jsem měla 11.4, vycházelo to na sobotu. Ve středu 8.4 večer, jsem si psala s holkama a dělala si srandu, že mi je ňák "jinak". Holky mi "oznamily" , že to zítra přijde. Pochopitelně jsem se vysmála, že ani náhodou. Ve čtvrtek 9.4 ,vstával Kuba do práce a vzbudil mě. Tak jsem si skočila na wc a hned zpátky do postele,ale.... Jen jsem si lehla a najednou ze mě "něco" vyteklo,ale jen jak kdybych si cvrnkla :D V tu chvílimi došlo,co to je. Vstala jsem z postele a celá v šoku a vyklepana jsem stála vedle postele a koukala jak to ze mě teče :D Vzala jsem si ručník a volala na Kubu, že místo do práce,pojede do porodky.Nechtěla jsem jet hned, tak jsem počkala ty dvě hoďky, co jsem měla naštudováno z netu. V klidu sem si doma ještě poklidila ( fakt jsem nedokázala v klidu sedět a čekat) a na osmou jsme vyjeli do porodky. Proběhl příjem, test na plodovku, natáčky, vyšetření a já se dozvěděla, že se na porod vůbec nic nechystá. Otevřená sotva na dva prsty . Doktorkami oznámila, že mě můžou nechat až 48hodin bez vody. Kuba čekal na chodbě, kam mě nachvili pustily se rozloučit a poslali ho domů a mř na sál. Přišlo mi jak kdyby jsem se loučila před popravou. V 10:00 se dostavily první bolesti, oprotitomu co mě čekalo to byla pricházka ruůžovým sadem. Každý dvě hodiny mi dělali natačky a vyšetrření. Vše bylo stejný, bez změny, k porodu to furt nevypadalo. Kolem 14:00 se už kontrakce zesilovaly, na monitoru lítaly hezky, a já už myslela,že vic nezvládnu. Ve 14:30 za mnou přišla PA ať si zavolám přítele a na dvě hoďky může přijít. Byla jsem opravdu šťastna, že aspoň to. Přijel během půl hoďky. To už jsem mu tam zkuhrala , že to fakt bolí. Kolem 16:00 mi doktorka zavedla první tabletku, na rozjezd dělohy. Kontrakce opět zesílily a já už nadávala, mačkala Kubovi ruce a otevřená furt jen na dva prsty. Byla jsem zoufalá, že to tak bolí a přitom se nic neděje. V 17:00 poslali Kubu zase domů a já tam byla opět sama. Psala jsem si s holkama(opravdu mi psychicky pomohly), s Kubou jsem si furt psala a doufala, že mu budu každou chvili volat , ať přijede. Omyl... Kontrakce byly už k nevydrženi, lezla jsem po zdech. V 18:00 mi napíchly antibiotika, pač už to bylo 12hodin od prasknutí vody. Měnila se směna a já schytala dvě starý, nepříjemný PA . Chtěla jsem jít do sorchy, ale nemohla jsem se dozvonit na PA , aby mě odpojily. Tak jsem se vydala je hledat. Chodba která měla nákých deset metrů, mi přišla nekonečná, držela jsem si břicho a nadávala jsem si každým krokem, jak to šíleně bolí. Když jsem je našla, dostala jsem vynadáno,co se tam courám... Když jsem jim řekla, že jsem zvonila, začly na mě štěkat, že to je kravina, že by mě slyšely. Po přichodu sestry na sál jsme zjistily , že zvonek nefunguje.. Konečně mě odpojily a já mohla jít do sprchy, která mi stejně vubecnepomáhala. Přišla doktorka a oznámila mi,že jsem otevrpena skoro na tři, ale ,že to je furt málo. Kontrakce byly silnější a silnější a já byla na pokraji sil. Neuměla jsem kontrakce rozdejchávat, PA mi ani nepomohly, ani neukázaly jak mám dýchat, jen mi furt opakovaly, že malou dusim, když nedychám pořádně. Bylo mi ještě hůř. Před 22:00 přišla doktorka, že mě zase napíchnou a dají mi neco , ať se otvírám. V tu chvíli jsem hned volala Kubovi ať už přijede, že to nedám a dobře jsem udělala. Pač to co přišlo potom, jsem si nepředstavovala ani v těch nejhorších snech . Bolesti jsem měla křížový, takže mi Kuba masíroval záda a já se snažila prodýchavat . Kontrakce jsem měla už po dvou minutách, nestačila jsem ani prodýchat jednu a byla další. Vzala jsem si balón a šla asi na hoďku do sprchy. Neměla jsem už potom pojem o čase. Přišla doktorka a řekla mi, že jsem otevřena na šest. Byla jsem šťadtná , že se to konečně hlo. Po vyšetření, jsme se s Kubou procházeli, do mi pomáhalo asi nejvíc. Byla jsem už strašně unavená. Zavíraly se mi oči, byla jsem unavená, vyčerpaná, chtěla jsem spát. Nešlo to. Sedla jsem si na wc, a pár kontrakcí prospala, vstala jsem a přemístila se na postel , kde jsem Kubovi řekla, že chci tlačit, ať zavola doktorku. Přišla první PA a řekla mi, ať klidně už tlačím, zachvilku dorazila doktorka a další PA. A šlo se na věc. Tlačení mi dalo fakt zabrat, než jsem přišla na to, jak a kdy tlačit, promeškala jsem asi 4 kontrakce. Další zatlačení bylo s nasťrihem, na další byla venku hlavička, na další raminka a na poslední jsem už slyšela jen pláč. Ve 2:05 jsme se stali rodina a já cítila tu největší úlevu, šileně silnej pocit štěstí,lásky a velkou bolest v krku z toho jak jsem si u toho zařvala :D Kuba si přesťrihl šňuru a šel za dětskou doktorkou, která vyšetřila Emičku. Placenta ze mě vypadla skoro sama a přišlo šiťí, který pro mě bylo jak druhej porod a to jsem měla jen 8stehů. A bylo po všem. Nebýt Kuby, tak to asi opravdu nezvládnu, bylo to hodně náročný. Viděl uplně všechno, i ze předu, placentu, atd a ustál to a to jen kvůli nám, aby jsme to zvládly taky. A teď mám na klíně nasi holčičku a ta bolest za ní fakt stála, i když to bylo opravdu šílený ❤