Můj druhý porod

Můj druhý porod

Na naše druhé miminko jsme se s manželem velmi těšili a dlouho připravovali. K naší téměř 2,5 leté Markétce nám měl přibýt chlapeček Bártík. Jelikož bydlíme stovky kilometrů od našich rodin, ale chtěla jsem manžela u porodu, domlouvali jsme si hlídání pro Markétku hodně dopředu. V záloze jsme měli několik variant s tím, že pokud to bude rychlý porod, asi nebudeme všechny připravené hlídače obvolávat. Nakonec to samozřejmě přišlo velmi nečekaně a vzalo to rychlé obrátky. Poslíčky jsem sice jako u prvního těhotenství neměla tak silné a tak dlouho dopředu, ale i tak mi daly zabrat a nevěděla jsem jak přesně se porod pozná. Obdivuji ty, kteří říkají, že porod určitě poznají… já tedy ne.

V sobotu ráno jsem začala mít bolestivé poslíčky (nebo kontrakce?) od 4 hodin ráno do 7 h ranní. Byly po deseti minutách. Hned jak manžel vstal, ihned jsem mu to hlásila. Řekla jsem mu, že nevím jestli rodím, ale je to dost bolestivé. Manžel je farář Církve adventistů a zrovna se chystal na bohoslužbu, kde měl mít kázání, proto nevěděl, jestli má se mnou jet do porodnice, nebo jet na bohoslužbu s tím, že stejně dřív neporodím. Měl jet 50 km daleko a kdybych opravdu začala rodit dřív než by se vrátil kolem 15 hodiny, těžko by stíhal dojet. Začal obvolávat členy shromáždění kam se chystal a nakonec mu naštěstí jedna paní řekla, že vezme službu za něho a ať je raději se mnou doma a sjedeme se zeptat do porodnice. Díky Bohu za to, jelikož bych to sama s Markétkou jistě těžko zvládla.

Odjeli jsme tedy kolem 9 hodiny do porodnice (jeli jsme všichni tři i s Markéktou s tím ,že jestli si mě tam nechají, manžel jí někomu odveze). Stejně jako když jdete k zubaři s bolestí a na křesle vás najednou nic nebolí, tak i mě přestaly kontrakce. Na monitoru se nic neukázalo. Při vyšetření mi ale doktorka řekla, že zřejmě dneska porodím, jelikož jsem otevřená na 2 cm, ale že jí mohu překvapit. Prý ať jedu v klidu dom a až budou kontrakce po 5 minutách minimálně hodinu, mám se vrátit. Řekla doslova „Ať jste v klidu doma s malou“. No v klidu být s malou, když mám bolesti… Ještě že byl se mnou manžel!

Vyšli jsme z nemocnice, nasedli do auta a v tu ránu mi začaly bolesti přesně po 5 minutách. Bylo nám trapné vrátit se ihned zpět, proto jsme tedy jeli domů. Doma už to bylo fakt nanic, já se svíjela, Markétka kolem mě lítala a chtěla mi pomáhat….Psala jsem si na papír časy kontrakcí, jelikož bych si to v tom stavu ani nepamatovala. Když to trvalo hodinu, šla jsem se vysprchovat a to už bylo opravdu k porodu. Manžel vzal Markétku, sebral jí připravený kufřík a tašku a odnesl jí narychlo k sousedům, jinak jsme nestíhali. Naštěstí byli zrovna doma a byli ochotní se o ní postarat. Do porodnice jsme dojeli před 12 hodinou, já byla otevřená na 4 cm a než mi natočili monitor bylo to na 6 cm. Pak to bylo ráz na ráz. Ve 14:49 se narodil náš syn Bartoloměj s 50 cm a 3450g. Měli jsme obrovskou radost, že vše bylo bez problémů, rychlé a dokonce se mnou mohl být i manžel. Syna vítal s rouškou přes obličej, jelikož na něho něco lezlo. Když za mnou přijel druhý den do porodnice i s Markétkou bylo mu o mnoho hůř, že pak za mnou už ani jednou nemohl. Ani dokonce mě nemohl odvézt z porodnice, jelikož se z toho vyklubal zápal plic. Domů jsme přijeli se známým a manžel se odstěhoval, aby nás nenakazil. To bylo dost náročné – přijet z porodnice a starat se o obě děti zároveň. Ale pak přijely babička s dědou a dost nám pomáhali. Dnes je to po porodu 3 týdny a stále je nemocný, i když už bydlí s námi. Dělám si z něho legraci, že má šestinedělí se mnou a Bártíkem dohromady J Jsme Bohu moc vděční, že vše dobře dopadlo!