Jak se Markétka narodila

zobrazeno 1200×

Vložil(a): adunka14, 15. 6. 2016 9.55

Markétko,

Toto je povídání pro tebe. Je o dni, kdy ses narodila.

 

Nejprve začnu tím, že celé těhotenství s tebou proběhlo naprosto v pořádku. Krásně ses v bříšku vyvíjela a rostla jsi přesně tak, jak jsi měla. A když nám řekli, že jsi holčička, tak jsme se moc radovali (hlavně tatínek). Průběžně jsme pro tebe chystali věcičky a výbavičku. A těšili jsme se, až se narodíš. Potom ten den nastal.

Bylo 9.11.2015. Kolem třetí hodiny ráno mě vzbudila žízeň. Šla jsem se tedy napít. A ulehla jsem zase zpátky do postele s tím, že budu spát. Ale to jsem se spletla. Asi ses v tom bříšku rozhodla, že je čas, aby ses narodila. Začaly mi tedy poslíčci. Nepravidelné a nebolestivé kontrakce. Trvalo to celou noc. Myslela jsem si, že to přejde. Ale pokračovalo to i ráno. Jelikož bylo pondělí, tak jsem v sedm hodin vstala a šla vzbudit Domíska do školky. Nachystala jsem nám snídani, přesně jako vždycky. Vypravila jsem ho a on potom běžel vzbudit tatínka. Toho jsem hned informovala, co se od noci děje. Také jsem napsala babičce a dědovi (mým rodičům), že mám poslíčky, ať jsou radši na telefonu. Kluci odešli do školky. Tak jsem si řekla, že zkusím spát. Ale ty nepravidelné kontrakce mi to nedovolily. Proto jsem se rozhodla, že si napustím vanu. Že by mi to mohlo pomoct se uvolnit. No a právě ve vaně se kontrakce zpravidelnily a byly po třech minutách. Taky začaly být docela bolestivé. Proto jsem radši vylezla a šla si lehnout do postele. Když tyto pravidelné tří-minutové kontrakce trvaly už půl hodiny, tak jsem volala tatínkovi, že rodím, ať přijede z práce. Také jsem zavolala dědovi, aby pro mne přijel a odvezl do porodnice. Babičce jsem vše psala. Tak jsem chvilku čekala. Ale najednou se kontrakce zkrátily a byly po dvou minutách. A k tomu se přidaly tlaky (to znamená, že už jsi chtěla ven a já měla začít tlačit). Byla jsem docela vyděšená, protože jsem doma byla sama a všichni v práci. Napsala jsem to babičce a ta mi ihned zavolala sanitku (sama bych to nezvládla, těžko jsem mluvila). Obratem mi volali z dispečinku sanitky, že už je sanitka na cestě. Slečna mi radila, ať kontrakce prodýchávám. Zároveň jsem dostala instrukce, že musím jít ke dveřím a otevřít je. Kontrakce už byly po minutě. Ke dveřím jsem se nějak dostala, otevřela jsem dveře a v chodbě si lehla na zem a čekala jsem. Bolesti už byly opravdu veliké. V tom mi volala ta slečna z dispečinku znovu. Říkala jsem jí, že mám kontrakce po minutě a mám tlaky. Snažila se mě uklidnit a potom řekla, že pokud to na mne zase přijde, že už tlačit musím, že se nedá nic dělat. Naštěstí v tu chvíli přijela sanitka a doktor. Naložili mě na křeslo, vzali mojí tašku. A dokonce i zhasli a zamkli. Odvezli mě k sanitce, kde mě naložili na lehátko a poté do sanitky. Informovali mě, že do Podolí to bohužel nestihneme, tak že pojedeme na Bulovku. Kontrakce byly stále po minutě. Jeden sanitář si se mnou celou dobu povídal. Radil mi, jak je mám prodýchávat. Potom se mě ptal, jestli je to můj první porod, kde pracuje můj manžel atd. Asi mě chtěl rozptýlit. A docela se to i povedlo. Musím říct, že sanitka jela opravdu rychle. Za chvíli jsme byli na místě. Ihned mě převezli na porodní sál. Přišla porodní asistentka, prohlédla mě a řekla mi, že se tvoje hlavička trošku vrátila zpátky. Potom mi praskla plodovou vodu a už to šlo. Při každé kontrakci jsem musela tlačit, co to šlo. Nejednou jsem vykřikla, že už vážně nemůžu. Povzbuzovali mě, že už je vidět půlka tvé hlavičky. Nakonec jsem tě vytlačila na asi desáté zatlačení. Bylo 12:38. Hned ses rozplakala a já jsem na tebe koukala. Potom jsem si tě vzala hned na bříško a nemohla jsem se na tebe vynadívat. Byla jsi tak krásná a šeptala jsem ti do ouška: ,,Já jsem tvoje maminka. A ty jsi byla u mne v bříšku, kde jsi mě tlačila a kopala mě.“

 Potom tě odnesli na umytí. Ale za chvilku tě dali vedle mne do postýlky. A přišel za námi tatínek. Hned si tě choval. Ale ty jsi hodně plakala. Proto jsem ti hned dala prso, aby ses zkusila napít. A povedlo se. Krásně ses přisála, až jsi u toho po několika minutách usnula. Také se za námi přišel podívat děda. Taky si tě pochoval. Musela jsem na sále ležet asi dvě hodiny, než nás převezli na pokoj, kde už na nás čekal tatínek s Domískem. A tak jsme se společně všichni užívali a ty jsi spokojeně spinkala. Domísek o tobě řekl, že jsi krásně baculatá (říkal ti Buclínek), choval si tě a moc ses mu líbila. Později se za námi přišli podívat i babička s dědou. Všichni si tě chovali a říkali, jak jsi nádherná.

A to opravdu jsi!

 

Tvoje maminka

Máte i Vy zajímavý příběh, o který se chcete podělit? Napište ho.

Sdílejte:   | 
3

Diskuze k této stránce (11 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Žofinka

Žofinka, 13. 5. 2018, 7.45

Moc hezký dopis pro n8

Mygara

Mygara, 26. 2. 2017, 20.40

doufám, že si to Markétka někdy přečte

Fuga

Fuga, 1. 2. 2017, 13.07

tak to bylo napínavé, ale sama bych to zažít nechtěla

Mirča a Vojta, 12. 7. 2016, 13.07

Moc krásně jste to napsala, až mi slza ukápla

Jarka mmm, 21. 6. 2016, 13.17

Krásná

ppetaa27, 18. 6. 2016, 18.52

Jejda, tak to bylo o fous Marketka je kouzelna stejne jako Domisek

dasza, 17. 6. 2016, 12.26

A ja bych uz zustala doma a uzila si to tam;))) ale dobre to dopadlo

Itany, 16. 6. 2016, 22.09

Moc krasny pribeh. A rychly porod.)

dáša, 15. 6. 2016, 16.41

Hezký příběh. pěkná rychlost.

Katka

Katka, 15. 6. 2016, 13.40

Docela jsem vás obdivovala, že jste zvládla neporodit cestou. Já jsem svůj druhý porod málem absolvovala v nemocnici na chodbě při cestě ze sprchy na pokoj. Tlaky hrozné, šla jsem do kolen. Takže si dovedu představit, co jste prožívala.

© 2013 - 2024 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight Solutions

Spravovat souhlas s nastavením osobních údajů