jsem dobra matka?!

to jsou normální pocity a stavy, protože jste konečně vypadla ze stereotypu

Nic si z toho nedělejte, mám někdy taky takové pocity. Poprvé jsem nechala syna v roce přes noc s mými rodiči a vyrazili jsme s manželem na fesťak (11:00-24:00). Je to 3 km od chalupy kde jsme všichni spali. Před kamarádkama jsem se cítila jako krkavčí matka protože ony nešly kvuli tomu že mají malé dítě...Moc malé na to aby je někomu svěřily, což mi přišlo dost uhozené! Já byla ráda že jsem na den vypadla že stereotypu, který mi však obyčejné neva

Tak pokud máte hlídání a víte, že je dítě v klidu, tak proč si neudělat chvilku pro sebe

proč si tu a tam neudělat čas i pro sebe? neznamená to, že nemáte svou dceru ráda, ale je to vypadnutí ze stereotypu

Já si bez dětí připadám jak bez ruky a to jsem s nimi pořád, všude je beru s sebou, jen když to opravdu nejde (rentgen, gynekologie apod) tak je nechám hlídat a jsem nervóznó jak pes takže že bych si to užila, o tom nemůže být řeč. Starší teda chodí do školky, ale sama si ji vyprosila a jen ji tam odvedu, už počítám hodiny než si pro ni zase půjdu a už v pondělí se těším na víkend až budeme zase všichni celý dny spolu

To, že Vám chybí čas pro sebe není přece známka toho, že jste špatná máma. Každá si občas potřebuje odfrknout, je to velká změna nebýt najednou vůbec sama. Zapojte více tatínka pokud to jde

Asi mě budete brát za špatnou matku Ale napíšu k tomu něco.Než se syn narodil, zažila jsem hodně škaredé těhotenství, následně ještě horší porod akutním císařem.Půl roku jsem nemohla tlačit kočárek ( u nás samé kopce), praskala mi jizva.Nerozkojila jsem se, psychicky jsem byla úplně mimo.Ale zvládla jsem to.Bydlím v malém městečku, kde se všichni známe a jsme kamarádi. Sousedka o pár domků dále, měla v tu dobu 17ti letou dceru, která se do našeho Honzíka zamilovala, brala si ho často ven v kočárku a já jsem se vůbec nebála,věděla jsem, že se o něho hezky stará.Když byl větší, brávala si ho i k sobě domů.Její rodiče jsou pro našeho Honzíka doteď druhou babičkou a dědou Hodně mi tím pomáhali.Moji rodiče nám taky dost pomáhali.Prostě nejsem typ, co je s dítětem 24hod denně, já bych se zbláznila.Moc ho miluju, dýchala bych za něho, ale vím, že potřebuju taky odpočinek.Teď, když mu bude 6let, už si odskočí naproti do domu ke kamarádovi, druhý den on zase k nám, navzájem si tak s jeho maminkou pomáháme, abysme si doma mohly udělat potřebné Takže myslím, že já jsem byla horší :D O to víc jsem se těšila hrozně moc do práce a syn do školky

Mám to úplně stejně! Ale ženská si prostě někdy musí udělat čas pro sebe a myslet na něco jinýho než na poprděný plíny. Vždyt i tatka může občas pohlídat

Narozením miminka por jeho maminku přece život nekončí a každá z nás občas potřebuje čas sama pro sebe a když miminko nepláče a je v pohodě, tak proč si neobejít par obchodů a cítit se na chvíli zase dospěle? Já osobně jsem vděčná mojí mamce, když mi občas pohlídá a já si můžu oběhat úřady, nechci ho tam brát, kvůli virům, ale je pravda, že když už jsem pryč například 2 hodiny, protože na úřadě to nikdy není na 10 minut, tak už se mi po něm stýská, ale každá tohle cítíme jinak a rozhodně bych neodsuzovala maminku jen proto, že chce mít trochu času sama pro sebe

Vsem maminkam diky, z toho co jste mi tu napsaly jsem si neco vzala a parkrat do mesice si na hodinu sezenu hlidani a jdu si zajezdit na koni sice porad myslim na malou ale vracim se k ni odpocata a v dobre nalade a mam pocit ze i mala je klidnejsi ale to se mi asi zda.... takze vsem dekuju