Jméno dítěte

dohromady s manželem a nechtěli jsme, aby se jmenovali po nás a také tradiční jména

my jsme vybírali podle toho, jak se nám líbí a podle četnosti, z jakou se dávalo v předchozích letech. Chtěli jsme neobvyklé, ale ne nějak opravdu nezvyklé

Pokračování: už hrozilo, že chudinka bude bezejmenná nakonec jsme měli asi 4 jména ale ne a ne vybrat to nej. Tak to rozsekla dcera a vybrala Denisku. Tomu jsem se zpočátku trochu bránila, aby jí neřikali Deniska-Teniska... Ale jméno samo o sobě je hezké, tak máme Denisku a Natálka je pyšná, že vybrala jméno sestřičce . A jestli bude do třetice, tak to musí být kluk Tádík, nebo se jménem na holku už fakt nevím

My jsme hlavně nechtěli, aby jméno bylo v bližší rodině. Jména po rodičích nebo tak, to ne. S tím má zkušenost můj partner, mé jméno po otci a když třeba přišel dopis, tak nikdo nevěděl komu. Nebo tchyně zavolala to jméno a přišli oba, nebo pro jistotu nikdo každej si myslel, že volala toho druhýho. Na jméch jsme se celkem shodli. Vybírali jsme tak, že jsme každý vzal kalendář a vypsali jsme jména co se nám líbí a pak jsme vybírali definitevního vítěze z těch, kde jsme se shodli. Přítel sice říkal ať vyberu na kluka a on na holku nebo naopak, ale to jsem zavtprhla. Chci aby se to jméno líbilo oběma rodičům. Při prvním těhotenství jsme napsali kluk Adam, holka Natálie. Máme Natálku. U druhého těhotenství to bylo tak že partner mi z legrace řekl že mi nepodepíše otcovství, zasmála jsem se že nepodepíše = nerozhoduje a kluk bude Tadeáš, to jméno chci už odmala, asi od 12 let jsem doma tvrdila že syn bude jednou Tádík ale příteli se to nelíbilo, tak proto poprvé Adam. No teď to zaslechla dcerka, v té době třiletá, a začala si s miminkem povídat jako s Tadeáškem. A pak když jsme asi za měsíc psali opět jména, měl přítel an papíru Tadeáše. Překvapilo mě to hodně a vysvětlil to tak, že jak to začala Natálka říkat, tak si na to zvykl, a jiné jméno si už neumí představit a když nám tehdy ve 13.tt na screeningu doktor řekl, že to vypadá na kluka, sám na bříško začal mluvit ,, Tadeášku ". Nakonec z kluka byla holka a to byl mazec. Ne a ne vybrat jméno.

Máme jména z rodokmenu, ale je to spíš alibismus. prostě se nám líbila a najdou se i v rodokmenu

Bylo mi hned jasné že nechci jméno po rodičích u prvního syna nebyl problém a druhého vybíral Bráška takže bez starostí

Můj muž je cizinec, takže jsme vybírali jména podle toho, aby se dala použít i tady v ČR. První jméno navrhl manžel a jelikož mě taky napadlo, měli jsme jasno. S druhým to byl trochu boj, ale nakonec muž souhlasil s mým návrhem

u nás jsem si na první dítko vybrala jméno já v případě holčičky, v případě kluka manžel. Schválili jsme si je navzájem. Vyhrálo manželovo jméno, narodil se kluk. U druhého dítka chtěl manžel jméno po sobě, já si vybrala jméno pro holčičku a narodila se holčička. Jména nemáme podle tradice, spíš podle toho, jaké se nám líbilo.

U první dcery jsme se shodli v podstatě hned,takže už od začátku jsme jí tak říkali.Ale teď u druhé se ne a ne shodnout Manžel nechce nic tradičního a co mají všichni a já zase ty jeho trochu exotičtější Moc času už taky nemáme,tak asi necháme rozhodnout dceru

My jsme se na jmene shodli jeste driv nez jsme dite cekali. A drzelo se nas az do porodu. Mame Stepana. V okoli ani v rodine zadneho nemame