Odměny a tresty aneb je správné trestat dítě?

za mě ano.

Občas bouchne asi každý rodič. Když u nás bouchnou saze, tak si o tom se synem, až se oba uklidníme, promluvíme, proč to bylo, co mi vadilo, proč on udělal co udělal. Ne vždy je to snadné popsat, kolikrát se omluvime vzájemně. U nás opravdu funguje metoda vysvětlit si a pokud něco vylije, počura, vysypa, musí si to uklidit sám. K této variantě jsme se dopracovali časem. Prošli jsme si různými způsoby. Tresty ani odměny na něj nezabírají, každé dítko je jiné.

Když jsme byli malí, nějaké plácnutí ani neškodilo.

na aplikovanie tejto metody musi mat matka asi specificku povahu, toto podla mna nie je pre kazdeho realne, mozno v idealnom stave ked je matka vyspata, nic ju neboli, netrapi, svet je krasny, potom sa lahko vysvetluje do nemoty... v tej knihe respektovat a byt respektovan sa hlavne pise ze vela ludi si zoberie len tu prvu cast ze mame respektovat deti, ale uz sa zabuda ze rodic MA BYT respektovany dietatom, a tu je kamen urazu, lebo vacsinou aplikacia tejto metody vyzera tak ze decko rozkazuje, jemu sa vsetko prisposobuje a rodic je sluha ktoreho dieta nerespektuje

hezky se to čte, hůře dělá ....

všeho s mírou

Naprosto souhlasím s autorkou. Byli jsme se zrovna podívat ve Skotsku ve školce, kde je respektující přístup k dětem již naprosto normální a byla jsem úplně ohromená, jak to funguje. Děti vůbec nemají potřebu "zlobit", mají krásné vztahy mezi sebou i k dospělým. U nás je v lidech hluboce zakořeněné, že trestat děti je normální.

Bít dítě, že si neuklidilo nebo že něco ušpiní, to někdo fakt dělá? V tom případě si měl pořídit želvu a né dítě.

Někdy to jinak nejde, než prostě plácnout a tím myslím plácnout a ne seřezat

snazim sa, ale nie vzdy sa to da