Potřebují děti hranice?

zobrazeno 89×

Vložil(a): Hanka218, 6. 3. 2019 20.50

Mnoho lidí zaměňuje respektující výchovu s výchovou volnou. To jsou však dva velmi odlišné styly. Potřebují děti hranice? Jak je nastavit? Víte, jaký je rozdíl mezi respektující a autoritativní výchovou? Poradíme, jak vydržet být skutečně důsledná!

Mezi výchovou respektují a volnou je opravdu rozdíl. Volná výchova je výchova bez hranic, bez pravidel. Nešťastný při ní bývá zpravidla rodič i dítě. Jak na to jít správně, aby se výchova nezvrtla v druhý extrém  - autoritativní výchovu? A jak vypadá výchova respektující?

Respektující versus autoritativní výchova

Respektující výchova

Cílem respektující výchovy je zodpovědnost, schopnost uvědomit si důsledky svého chování. Typická je pro ni diskuze s dítětem, vyjádření pocitů obou stran, jasně daná pravidla, rovnováha mezi stanovením hranic a potřebami dítěte. Mottem respektující výchovy je  “Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého”.

Autoritativní výchova

Cílem autoritativní výchovy je slepá poslušnost, kdy je dítě učeno, aby nepřemýšlelo. Typické jsou pro ni zákazy, rozkazy, škatulkování, citové vydírání, ironie a mnoho dalších komunikačních nešvarů, také fyzické tresty a nebrání ohledu na potřeby dítěte.

Děti potřebují hranice

Hranice ve výchově dětí představují jakési mantinely. Uvnitř mantinelů se může dítě zcela svobodně pohybovat. Poskytují bezpečí a řád. Mnoho rodičů tyto hranice svému dítěti nedá ve víře, že když svému dítěti vše dovolí, dělají pro něj to nejlepší. Bohužel, není tomu tak. Mantinely jsou základní dětskou potřebou stejně jako láska, jídlo nebo spánek. Dítě, které kolem sebe nemá pevně nastavené hranice, tápe, je ztracené. Nemá mantinely, ve kterých by se cítilo bezpečně, chybí mu rodiče, o které by se mohlo opřít. Hledá něco, co mu nikdo nevytvořil. A hlavně - pokud člověk nepoznal hranice již jako dítě, mívá problém respektovat zákony v dospělosti. Což jsou vlastně hranice pro dospělé.

Jak by měl být velký prostor uvnitř mantinelů?

Jednoduše řečeno - co největší. Adekvátně věku, samozřejmě. Vložte do dítěte svou důvěru, že mnoho situací zvládne samo. Čím menší bude vaše tendence organizovat život vašeho dítěte, tím víc bude muset dítě přemýšlet a učit se zodpovědnosti. Říká se tomu výchova přirozenými důsledky. Je snad nějaká jiná schopnost pro život důležitější?

Jak hranice nastavit

V ideálním případě společně s dítětem. To samozřejmě asi nepůjde u batolat. Ale s takovým prvňáčkem si jde sednout a společně se dohodnout na pravidlech. Řekněte dítěti, co si nepřejete, co vám vadí a společně najděte řešení. Rozhovor může vypadat třeba takhle: Matka: “Víš, vážně mě rozčiluje, když všude leží tvé oblečení.” Dítě: “No jo, když mě to nebaví uklízet, když to budu druhý den zase potřebovat.” Matka: “Co tedy navrhuješ, abychom byli spokojení oba dva?” Dítě: “No, možná bych si oblečení mohl dávat jen na židli v pokoji. Nemusel bych ho uklízet a tobě by nevadilo, že je v obýváku”. Matka: “Platí, děkuji ti.”

Nepřemýšlíme jak na dítě, ale jak s ním. Je třeba si uvědomit, že dítě, jakkoli staré, “nezlobí” naschvál, aby nás naštvalo. Takovým typickým nešvarem, který bývá vyčítán mnoha batolatům, je, že neustále vyndávají věci ze skříněk. Všude vylezou, sahají na věci, na které si nepřejeme, aby sahaly apod. To v nás často evokuje pocit, že to snad dělají naschvál. Tak tomu ovšem není. Pro malé dítě je tento svět fascinující. Tyto činnosti jsou metodou, jak svět poznat, jak mu porozumět. Nehledě na to, kolik dovedností těmito činnostmi rozvíjí!

Buďte důsledná

Pokud se rozhodnete, že něco už je za hranicemi a že to dítěti nedovolíte (házení ovladačem, malování pastelkou po zdi, tahání psa za ocas…), musíte být důslední. Pokud budete  5 dní za sebou dítěti házení ovladačem zakazovat a šestý den nebudete mít sílu to řešit, je to to nejhorší, co můžete udělat. Dítě si nedokáže vysvětlit, proč teď najednou nemůže a bude vaše nervy testovat dál. A hlavně - nebudete ten pevný rodič, který dítěti dává tolik potřebné jistoty.

Jak být skutečně důslední?

  • Co řeknu, to platí

“Jestli se okamžitě z té země nezvedneš, jdu domů sama.” Nejen, že je tato věta dítě nerespektující a tak trochu vyděračská, ale také je tento výrok nesmysl. Nemůže přece dítě nechat na hřišti a odejít domů. Používejte jen pravdivé věty.

  • Nezakazujte zbytečně

Zamyslete se nad tím, co vše dítěti zakazujete. Je to vždy nutné? Proč vám vlastně vadí, že vyndává nádobí z kuchyňské linky? Když si to dítě dokáže po sobě uklidit (zde je ta zodpovědnost), není důvod mu to přece nedovolit. Mnoho našich zákazů plyne ze zažitého “to se nedělá”. Přemýšleli jste ale někdy proč "se to nedělá”? Třeba zjistíte, že zrovna vy v této činnosti problém nevidíte.

  • Pevné nervy

Pokud dítko nemá svůj den a vy přemýšlíte, že tentokrát “na to kašlete” nebo naopak máte chuť křičet, pomůže, když se zklidníte. Zkuste napočítat do deseti, hluboký výdech - nádech a hlavně - připomeňte si, že dítě nikdy nedělá nic naschvál, aby vás rozčililo. Možná mu jen chybí vaše pozornost. Je to jakési volání, abych si s ní šla hrát. Jinak to říct zatím neumí.

  • Táhněte za jeden provaz

Určete si s partnerem pravidla ve výchově vašich dětí. Co budete tolerovat a co už ne. Pokud maminka zakáže sladkosti před obědem a tatínek dovolí, co si o tom má dítě myslet? Je to pro něj jeden velký zmatek.

  • Prevence

Pokud víte, že vaše dítko chytí hysterickou scénu vždy, když jdete kolem hračkářství na náměstí, že chce něco koupit, doporučuji se uchýlit k prevenci. Prostě na náměstí vůbec nejít. Obzvlášť, pokud dítě prochází obdobím vzdoru. Pokud hračkářství nezahlédne, budete mít klid oba dva. 


AMáte doma také nastavené hranice? Jaké a jak je vaše děti přijímají?

 

Máte nápad na téma, o kterém bychom měli napsat? Pošlete nám ho.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (2 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Kikinka30, 19. 3. 2019, 9.45

Byt dusledny ale milujici rodic,je rozdil hry na hristi a kdyz treba cestujete busem,silnice a mraky lidi

snany, 15. 3. 2019, 9.54

Moje děti mají stanovené hranice a důslednost je rozhodně důležitá. Stejně jako pravidelnost (stereotyp v určitých činnostech). Samozřejmě moje děti zkoušejí kam až mohou zajít a zda stále trvám na daných věcech, ale já nepřipouštím vyjímku. Jiná situace je v době nemoci, když má teď syn neštovice má jiný program dne, už jen to, že by neměl chodit ven je velké omezení (i v tomto počasí bývá velkou část dne venku). Se starší dcerou je to trochu složitější, s poruchou pozornosti je třeba se obrnit velkou dávkou trpělivosti, u ní je třeba být obzvlášť důsledný, někdy to funguje jindy ne. Nejmladší už taky pomalu nastavujeme základní pravidla.

© 2013 - 2019 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. v pořádku více informací