Nebezpečí při koupání a první pomoc při tonutí

Pokud si myslíte, že utonutí není tak časté, nebo že tonoucí dítě nelze přehlédnout, jste na omylu. Mnoho z nás zná tonutí jen z filmů, kde člověk máchá rukama a křičí o pomoc. Ve skutečnosti tak tonoucí člověk nevypadá. Tonutí je tiché, rychlé a často nenápadné. Právě proto je důležité vědět, jak ho poznat a jak správně reagovat. Více o tom najdete i v tématu bezpečnost u vody.

Česká republika bohužel dlouhodobě patří mezi státy s nejvyšší úmrtností při tonutí. U dětí je utonutí druhou nejčastější příčinou náhodného úmrtí hned po dopravních nehodách. Statistiky jsou alarmující: zhruba polovina dětí se utopí ve vzdálenosti do dvaceti tří metrů od dospělého. A v deseti procentech případů se dospělý dokonce dívá přímo na dítě, aniž by poznal, že už tonutí probíhá.

Jak tonutí skutečně vypadá

Tonoucí člověk obvykle není fyzicky schopný volat o pomoc. Dýchání má přednost před řečí, aby mohl mluvit, musel by se nejprve nadechnout, což nestíhá. Ústa se střídavě noří pod hladinu a jen krátce se objevují nad ní. Tento okamžik nestačí na hluboký nádech, natož na křik.

Ruce tonoucího nejsou volné. Instinktivní reakce těla ho nutí rozpažit a tlačit rukama proti vodě, aby alespoň na vteřinu nadzvedl ústa nad hladinu. Nemůže tedy mávat, připlavat k okraji ani sáhnout po záchranné pomůcce. Tělo zůstává ve svislé poloze, bez schopnosti kopat nebo plavat. Pokud není zachráněn, vydrží na hladině dvacet až šedesát vteřin, než se ponoří.

To ale neznamená, že člověk, který volá o pomoc, je v bezpečí. Ten prožívá tzv. vodní úzkost. Na rozdíl od skutečného tonutí je však stále schopen spolupracovat při záchraně.

Neustálá kontrola dětí u vody

Děti je potřeba hlídat nejen u rybníků a přehrad, ale i v zahradních bazénech. Nejohroženější jsou děti do pěti let. Jejich hlava je těžká, snadno přepadnou a nedokážou se zvednout. K utonutí stačí dva centimetry vody - kýbl, vana, brouzdaliště. Dítě ztrácí vědomí už po dvou minutách a po pěti minutách může dojít k trvalému poškození mozku. Nikdy nenechávejte malé děti u vody samotné a nespoléhejte na starší sourozence. Děti u vody běžně dělají hluk. Pokud ztichnou, okamžitě zjistěte proč.

Příznaky, kterých si všímat u lidí ve vodě

• hlava nízko ve vodě, ústa v úrovni hladiny
• zakloněná hlava s otevřenými ústy
• skleněné, prázdné oči nebo zavřené oči
• vlasy přes obličej
• rychlé, namáhavé dýchání
• snaha plavat jedním směrem, ale bez posunu
• snaha přetočit se na záda
• pokus dostat se z vody, ale bez úspěchu

Pokud si nejste jistí, oslovte člověka jednoduchou větou: „Jste v pořádku.“ Pokud odpoví, pravděpodobně ano. Pokud neodpoví nebo jen prázdně hledí, máte možná méně než třicet vteřin na záchranu.

Jak postupovat při první pomoci tonoucímu dítěti

Nejdůležitější je dostat dítě co nejrychleji z vody, ale neohrozit sebe. Tonoucí se může křečovitě chytat a stáhnout vás pod hladinu. Při vynášení držte hlavu níže než hrudník. Nesnažte se „vylévat vodu“, to jen oddálí resuscitaci. Po vytažení položte dítě na záda a zkontrolujte dýchání. Pokud nedýchá, uvolněte dýchací cesty záklonem hlavy a předsunutím dolní čelisti. Pokud stále nedýchá, zkontrolujte puls. Když není hmatný, zahajte resuscitaci.

U kojenců vdechujeme vzduch současně do úst i nosu a sledujeme zvedání hrudníku. U větších dětí stiskneme nos a vdechujeme do úst. Hlava musí být zakloněná, aby vzduch mohl proudit do hrudníku. Hloubku vdechu řídíme podle věku dítěte.

Poměr vdechů a stlačení je u novorozenců jeden vdech a tři stlačení. U kojenců, dětí i dospělých dva vdechy a třicet stlačení. Po obnovení dýchání dítě uložíme do stabilizované polohy a čekáme na příjezd záchranářů. Záchrannou službu volejte vždy co nejdříve. 

Prevence tonutí

Tonutí lze ve velké míře předejít. U bazénů je ideální zastřešení nebo zamykání, aby nebyly volně přístupné. Pokud to není možné, pomohou bezpečnostní prvky, například bazénové alarmy, které reagují na pohyb hladiny. Děti by měly používat plavecké pomůcky, dokud nejsou jistými plavci. 

Velkým přínosem jsou také plavecké kurzy. V zahraničí existují tzv. self‑rescue kurzy, kde se děti učí otočit na záda, splývat a volat o pomoc. U nás nejsou běžné, ale plavecké školy učí jednotlivé sebezáchranné prvky - potápění, skoky, splývání, ručkování po okraji bazénu. Tyto dovednosti mohou dítěti jednou zachránit život.

Přeji vám, aby vás podobná situace nikdy nepotkala. Přesto je dobré vědět, jak tonutí poznat, jak mu předcházet a jak správně zasáhnout. Voda je skvělý společník, ale vyžaduje respekt a neustálou pozornost.