Advent v klidu | ProMaminky.cz

Zítra, 22. prosince, brzy ráno nás čeká Zimní slunovrat a začne astronomická zima. Říká se, že po nejkratším dni v roce tak nastane nejdelší noc v roce. A k tomu se váže i několik pranostik. Které? A proč je zimní slunovrat pro mnoho kultur od nepaměti významný? Otevíráme 21. okénko adventního kalendáře.

K zimnímu slunovratu se váže několik pranostik:

Na svatého Tomáše nejdéle noc naše.
Na svatého Tomáše zima se rozpáše.
Na svatého Tomáše zima je naše.
O svatém Tomáši meluzína straší.

Téměř to platí. Ale den, kdy Slunce zapadá nejdříve nastává o malinko dřív, než o Zimním slunovratu. A to sice 13. prosince. Zimní slunovrat obvykle nastává 21. či 22. prosince. Vzácně může být i 20. prosince (poslední výskyt roku 1697, příští výskyt 2080) nebo 23. prosince (poslední výskyt roku 1903, příští výskyt 2303).

Kdysi dávno, mnohem dříve než se slavily Vánoce, když lidé byli spojeni s přírodou, všimli si samozřejmě, že v jednom okamžiku dojde ke zlomu, od kterého se zase začnou dny prodlužovat. Přestože si neuměli tento jev vysvětlit, oslavovaly slunovrat nejrůznější kultury. Patřil k nejdůležitějším dnům v roce. Slované věřili, že v tomto dni umírá sluneční bůh Dažboh, syn boha ohně Svaroga. Svarog ale ještě té samé noci zplodí Dažbora znovu. Ten přijde na svět za ranního rozbřesku. Jako novorozený je slabý a tak vláda zimy dál trvá. Jak však Dažboh sílí, porazí i Moranu, paní chladu a smrti.

Díky dlouhé noci se věřilo, že se spojují světy živých a mrtvých. Duše zesnulých se prý této noci mohou volně pohybovat po Zemi. Proto se o slunovratu na večeři prostíralo i zesnulým členům rodiny. Kdo ten večer zaklepal na dveře pozůstalých, musel být řádně pohoštěn, protože duše zemřelého na sebe mohla vzít i cizí podobu. Na náš svět se však nedostávaly jen duše našich předků, ale i různí zlí duchové. Proto byly využívané posvátné ohně.

Před příchodem křesťanství se v Evropě slavil o Zimním slunovratu svátek Yule. Lidé si tenkrát nosili domů živé stromky, aby ochránili duchy dřeva před mrazem a věšeli na ně drobné pochutiny, jako potravu pro ony duchy. Na vrch stromu se dávala pěticípá hvězda - pentagram. Znázorňovala vodu, oheň, zemi, vzduch a život. Domů si pro štěstí nosili i jmelí.

S křesťanstvím pak došlo k přetvoření pohanských zvyků. Místo oslavy narození slunečního boha se začalo slavit narození Ježíše Krista. Spousta ze zvyků ale zůstala, třeba jako zdobení stromečků, věšení jmelí. Během oslav v předvečer slunovratu se dělávaly rituály, které využívali lidé k věštění - rozkrajovali jablka, lili vosk, olovo, házeli střevícem. A tak i když už jen málo z nás ví, kde mají tyto zvyky své kořeny, žijí některé rituály z oslavy slunovratu dál.

Dodnes se sjíždí spousty lidí do anglického Stonehenge, aby oslavili jeden z nejstarších svátků. I vy si můžete doma oslavit slunovrat. Stačí si zapálit svíčku, nebo krb jako onen posvátný oheň, jenž chránil naše předky před zlými duchy. A při pohledu do něj, můžete zhodnotit uplynulý rok. Projít všechny okamžiky, které vás ovlivnily a ty které nechcete, aby vás ovlivňovaly do budoucna si v sobě uzavřít a odevzdat tmě. Protože staré umírá a rodí se nové.

Mimochodem, víte, že ke zvykům, které se o slunovratu dodržovaly, bylo i usmiřování rozhádaných sousedů? Nový rok se neměl začínat hádkami a zlobou.

Máte nápad na téma, o kterém bychom měli napsat? Pošlete nám ho.