Pohádka
Svatý Josef v lese
1. pohádka z 6
Byla jednou jedna matka a ta měla tři dcery; ta nejstarší byla nezpůsobná a zlá, ta prostřední byla mnohem lepší, i když měla také nějakou tu chybičku, ale ta nejmladší, to bylo dobré a zbožné dítě. Matka byla také podivuhodná osoba, neboť nejraději měla právě tu nejstarší a tu nejmladší nemohla ani vystát. Často ubohé děvčátko posílala do lesa, aby se jí zbavila, neboť si myslela, že jednoho dne se musí dočista ztratit a domů se již nikdy nevrátí. Ale strážný anděl, kterého má každé zbožné dítě, ji nikdy neopustil, nýbrž ji vždy přivedl na správnou cestu.
Jednoho dne měl však strážný andílek té nejmladší cosi jiného a kdesi jinde k činění, a tak dívenka cestu z lesa nenašla. Šla stále dál a dál, až nastal večer a ona uviděla v dálce světýlko, běžela tedy tím směrem a přišla k chaloupce. Zaklepala na dveře, ty se otevřely a za nimi byly druhé dveře, které jí otevřel vznešený stařec se sněhobílým vousem, nebyl to nikdo jiný než svatý Josef! Přátelsky pravil: „Jen pojď dál, milé dítě, sedni si na sesličku k ohni a ohřej se, já ti donesu čerstvou vodu. Jestli máš ale hlad, k jídlu tu nemám nic jiného než pár kořínků, které musíš nejdříve oškrábat a uvařit.“ Pak jí podal kořínky, ona je oškrábala, z kapsy vytáhla kousek vaječné omelety a chleba, který jí matka dala s sebou, a všechno to dala do kotlíku nad oheň a uvařila kaši. Když bylo jídlo hotovo, Josef řekl: „Já jsem taky hladový, dej mi trochu svého jídla.“ Dívenka mu ochotně dala více, než zůstalo jí samotné, a bylo to jídlo Bohem požehnané, neboť se i tím málem nasytila. A když takto pojedli, tu jí svatý Josef pravil: „Nyní půjdeme spát, ale mám jen jednu postel, lehni si do ní, já si lehnu na zem na slámu.“ „Kdepak!“ odvětila: „Jen zůstaň ve své posteli, pro mne je sláma dobrá dost.“ Ale svatý Josef ji vzal do náruče, zanesl do postele, tam se pomodlila a usnula. Druhého rána, když se probudila, chtěla Josefovi popřát dobré ráno, ale neviděla ho. Tu vstala a hledala ho, ale našla jen pytel přede dveřmi a ten byl plný zlata a tak těžký, že ho sotva unesla, visela na něm cedulka, že je pro ni. Tak ho popadla a vydala se pryč, až šťastně dorazila domů k matce, které to zlato hned dala, protože si myslela, že ji teď bude mít ráda.
Druhého dne dostala chuť vydat se do lesa ta prostřední. Matka jí dala daleko větší kus vaječné omelety a chleba a vedlo se jí stejně jako sestře. Večer přišla do chaloupky svatého Josefa, který jí dal kořínky, aby uvařila kaši. Když byla kaše hotova, řekl: „Já jsem taky hladový, dej mi trochu tvého jídla.“ Tu mu dítě odvětilo: „Tak jez se mnou!“ Když ji pak svatý Josef nabídnul svoji postel a sám si chtěl lehnout na slámu, pravila mu: „Kdepak, lehni si se mnou do postele, je tu pro nás oba místo.“ Svatý Josef ji vzal do náruče, položil ji do postele a sám si lehnul na slámu. Ráno, když se probudila a hledala ho, byl stařec pryč, ale před dveřmi nalezla pytlík se zlatem, na kterém stálo, že je pro ni. Tak ho popadla a běžela domů, kde ho dala matce, ale před tím si pár zlaťáčku schovala pro sebe.
Nyní popadla chtivost i tu nejstarší dcerku, a tak následujícího rána chtěla do lesa. Matka jí dala velkou vaječnou omeletu, kus chleba a k tomu ještě sýr. Večer dívka našla svatého Josefa v jeho chaloupce, a když byla hotova kaše a svatý Josef řekl: „Já jsem taky hladový, dej mi trochu tvého jídla.“, tu mu odvětila: „Počkej, až se najím, pak můžeš sníst, co zbude.“ Ale snědla skoro všechno sama a svatý Josef jen vyškrabal misku. Pak jí ten dobrý stařec nabídnul svoji postel a sám se chtěl uložit na slámě a ona mu neodporovala, lehla si sama do postele a nechala mu slámu na tvrdé zemi. Druhého rána, když se probudila, svatý Josef tu nebyl, ale o něj si starost nedělala a hned hledala přede dveřmi pytel se zlatem. Když vyšla přede dveře, něco tam na zemi opravdu leželo, nemohla však rozeznat, co je to, a tak se sehnula a strčila do toho svůj nos. A tu máš čerte kropenku! Ono jí to zůstalo na nose viset! Když se zase narovnala, tu se strašlivě vyděsila, neboť to byl dlouhatánský šeredný nos, který jí pevně přirostl k tomu jejímu. Tu se dala do křiku a jekotu, ale pranic to nepomohlo, druhý nos držel jako přibitý. S nářkem běžela domů a cestou potkala svatého Josefa, tu mu padla k nohám, a tak dlouho prosila, dokud ji z milosrdenství ten nos zase neodňal a daroval aspoň dva krejcary. Když přišla domů, stala matka na zápraží a hned se jí vyptávala: „Copak jsi dostala za dárek?“ A tu jí zalhala: „Jeden obrovský pytel zlata, ale cestou jsem ho ztratila.“ „Ztratila?“ vykřikla matka: „Tak to ho musíme zase najít!“ a popadla ji za ruku a chtěla jít hledat. Dívka napřed plakala a nechtěla nikam jít, ale nakonec přece jen šla. Cestou se na něj ale vyrojilo tolik ještěrek a jedovatých hadů, že se jim nemohly ubránit, nakonec ta havěť uštípala to zlé dítě k smrti a její matku také, to proto, že dceru tak špatně vychovala!
V tomhle kole je 6 pohádek. Pak se dá pokračovat níž.
Sbírka pokračuje
Nikdo nehledá jednu pohádku. Tady je dalších 14 — a protože se vybírají podle téhle stránky, na každé z 5 628 stránek je sestava jiná.
O třech přadlenách
Byla jedna chudá vdova a měla jen jednu dceru, a té říkali Liduška. A že neměly žádných polí, ba ani jedinké kravičky, živily se přádlem. Liduška…
18 887
O dvanácti měsíčkách
Byla jedna matka a ta měla dvě dcery. Jedna byla vlastní – Holena -, druhá nevlastní – Maruška. Matka měla radši vlastní dceru, a tak těžce nesla, že…
64 163
Sedm kůzlátek
V jednom malém domečku, vprostřed modrých zvonečků žila byla jedna koza, ta se jmenovala Józa. Měla sedm děťátek, skotačivých kůzlátek. Jednou z rána…
11 660
Koblížek veršovaně
V jedné malé chaloupce na okraji lesíčka, žili spolu spokojeně,dědeček a babička. Seděli a povídali, na vše dobré vzpomínali. „Babičko, mám velký…
18 942
O šípkové růžence
O ŠÍPKOVÉ RŮŽENCE Byl jednou jeden král a královna a tuze je rmoutilo, že nemají děti, život bez dítěte je jen půl života. Když už nedoufali a…
64 752
O králi Mořeplavci
Byl jednou jeden král, kterému říkali král Mořeplavec, protože polovinu života strávil cestováním po mořích. Nyní se konečně vrátil do své země a prý…
597
Čmelák Melák
Bylo léto a zrály maliny. Adélka má maliny moc ráda, protože jsou sladké a zdravé. Maminka ji několikrát opakovala, že si musí malinu nejdříve dobře…
1 155
Jak se jeden učil latinsky
Jedna vdova měla dva syny, z nichž jeden byl trochu střelený a nebylo mu pomoci. „Inu, ten se musí stát učencem.“ řekla si a zavedla ho do města k…
581
Král Matyáš a chytré děvče
Za horami a dolinami bylo nebylo......Před dávnými časy žil jeden mlynář se svojí šikovnou a chytrou dcerou. Hodně se o ní mluvilo, protože byla…
1 073
Hrabě a bílý jelen
Kterak si ho hrabě zamiloval a o všechno ostatní se starat přestal a jak prý ho právě on o duši připravil Tam, kde z Českého lesa vytéká reka…
566
Bílý had a Běla
Chudá selka šla do lesa na stlaní. Hrabe, hrabe, a tu vidí najednou dokola stočeného bílého hada; i mohla ho snadno zabít, ale ona by to byla za celý…
1 007
Čertí rodinka - Čertí rodinka na cestách
Jak pochodeň jela v sobotu k sestře na Moravu V sobotu brzo ráno už začínalo svítat. Pochodeň se probudila, ustlala si postel a potom se koukla z…
551
Ferda v mraveništi: 15. Jak Trumbelínek lítal ve vzduchu a královna nahmatala křídla
Cizí mraveniště bylo opravdu na spadnutí. Naši mravenci se už na to připravili. Cestou sbírali kdejaký kousek dřeva, každý vhodný kamínek. Za chvíli…
944
Tři chlapíci a obr
Žili jednou tři chlapíci a nechtělo se jim do žádné práce. „Pojďte, dáme se na vojnu,“ řekl jeden z nich a ostatní přikývli. Seřadili se jako na…
551
Celkem je tu 5 628 pohádek · složka Ke čtení.
Pohádky podle složky
5 628 pohádek rozdělených do 2 složek.
Nebo úplně jiný typ
Krátkých textů je na ProMaminky.cz 24 651 — 8 717 říkadel, 5 628 pohádek, 2 800 písniček, 3 037 hádanek, 1 649 jazykolamů, 2 820 hlášek.