Pohádka
Střízlíček králem
1. pohádka z 7
Za starých časů všechno všudy mluvilo, zvuk měl ještě svůj smysl a bylo mu rozumět. Tak například když kovářův perlík bušil na kovadlinu, volal:
„Buch se mnou! Buch se mnou!“ Když vrzal truhlářův hoblík, to říkal:
„Vraz tam, vraz, vraz tam!“ Když se rozběhlo mlýnské kolo, klapalo:
„Pánbůh dej! Pánbůh dej!“, a když byl mlynář nepoctivý a spustil mlýn, mluvilo kolo, jako když tiskne. Nejdřív se pomalu ptalo:
„Kdo to tu? Kdo to tu?“ potom si rychle odpovědělo:
„Mlynář tu, mlynář tu!“ a nakonec spustilo kalupem:
„Krade moc, krade moc, pytle půl pytle, pytle půl pytle.“
Tenkrát i ptáci měli svou vlastní řeč a každý jí rozuměl, ne jako dnes: dneska nám to zní jen jako cvrlikání, skřeky nebo hvízdání, u některých jako muzika beze slov.
Jednou si ptáci usmysleli, že už dál nebudou bez pána, že si některé ptačisko zvolí za krále. Jen jediný pták byl proti tomu, čejka: svobodně žila, svobodně chtěla i umřít. Teď poplašeně poletovala a volala:
„Kam jít? Kam jít?“ Nakonec zapadla do odlehlých, opuštěných mokřin, kam nikdo nezabloudí, a už se mezi ostatními neukázala.
Ptáci se chtěli o té důležité věci poradit a jednoho krásného májového jitra se všichni slétli z lesů i z polí, orel i pěnkava, sova i vrána, skřivan i vrabec, no, načpak je všecky vypočítávat. Přiletěla dokonce i kukačka a dudek, říká se mu taky kukaččin kostelník, protože se začne ozývat vždycky o pár dní dřív než ona. A do hejna se vmísil také malinký ptáčíček, který ještě ani jméno neměl.
Slípka se náhodou vůbec nedoslechla o volbě ptačího krále, a teď se tomu velikému sněmu tuze divila:
„Co co co se to má stát?“ kdákala, ale kohout svou znejmilejší slepičku uklidňoval:
„Ryk veliký! Bude dobrý!“ a pověděl jí, co zamýšlejí. Ptáci se radili a radili, až se uradili, že králem bude ten, který doletí nejvýš. Uslyšela to taky rosnička, co seděla ve křoví, a varovně spustila:
„Jakpak tak! Ne tak jak!“ protože myslela, že z toho vzejdou jen mrzutosti. Ale vrána ji okřikla:
„Krá, krá, krásně,“ jako že všechno půjde jako po másle, v klidu a pokoji.
Bylo ujednáno, že všichni ptáci vzlétnou hned teď po ránu, aby potom nikdo nemohl říkat:
„Já bych byl doletěl ještě výš, ale přišel večer, tak už jsem nemohl.“
Na dané znamení se tedy celé to hejno vzneslo do vzduchu. Z pole se zvedly kotouče prachu, ptáci mávali křídly, až to fičelo a hučelo a napohled to vypadalo, jako když letí ohromný černý mrak. Ale drobnější ptáci brzy zůstávali pozadu, nestačili, nemohli už dál a padali zpátky k zemi. Ti větší vydrželi déle, ale žádný se nemohl vyrovnat orlovi: ten vystoupil tak vysoko, že by byl mohl slunci oči vyklovat. A když viděl, že ostatní tak vysoko nemohou, povídal si:
„Co bys lítal ještě výš, vždyť tím králem už jsi!“ a začal se spouštět zase dolů. Ptáci pod ním na něho všichni hned volali:
„Ty musíš být naším králem, žádný nevyletěl výš než Ty.“
„Jenom já!“ vykřikl ten malý bezejmenný ptáčíček, který zalezl orlovi do peří na hrudi. A protože se dal nahoru vynést a sám se vůbec nenamáhal, teď rychle vzlétl a stoupal a stoupal, až byl tak vysoko, že dohlédl až do nebe a viděl, jak tam Pánbůh sedí na svém trůnu. A když tohle dokázal, složil křídla, snášel se k zemi a dole volal tenkým pronikavým hláskem:
„Král jsem já, víme? Král jsem já, víme?“
„Tebe mít za krále?“ zlostně křičeli ptáci, „Tys to dokázal jen lstí a podvodem, to neplatí!“ A hned ustanovili jinou podmínku: králem bude ten, který dokáže zapadnout nejhlouběji do země.
Byla to podívaná, jak husa teď zas pleskala svou širokou hrudí o zem! A což kohout, jak honem vyhrabával díru do země! Kachna přitom dopadla nejhůř: skočila do příkopu, vyvrtla si obě nohy, odkolébala se nedaleko k rybníku a cestou ryčně káchala:
„Zatrachtilá věc! Zatrachtilá věc!“
Ale ten bezejmenný ptáčíček si našel myší díru, vklouzl do ní a zdola volal svým tenkým hláskem:
„Král jsem já, víme? Král jsem já, víme?“
„Tebe mít za krále?“ křičeli ptáci ještě zlostněji, „nemysli si, my na Tvoje podvody nic nedáme!“ A dohodli se, že ho v té myší díře uvězní a umoří hlady. Na stráž tam postavili sovu a pohrozili jí:
„Je-li Ti život milý, nesmíš toho šejdíře pustit ven.“
Ptáci byli po namáhavém lítání celí zemdlení, a když se setmělo, všichni se vrátili do svých hnízd k ženám a dětem a šli spát.
Jenom sova zůstala na stráži u myší díry a pořád na ni upírala své veliké oči. Ale nakonec ji taky přemáhala únava. Povídala si:
„Jedno oko přece mohu zamhouřit, druhým budu bdít ještě až dost a ten malý ničema mi z díry neuteče.“ A tak jedno oko zavřela a druhým upřeně pozorovala myší díru.
Ptáčíček vystrčil hlavičku a chtěl ufrnknout, ale sova hned přikročila k díře a on se honem zase schoval.
Potom sova to jedno oko zas otevřela, druhé zavřela a tak to chtěla střídat celou noc. Ale když po chvíli jedno oko zavírala, zapomněla druhé otevřít, a jak měla obě oči zamhouřené, taky svatě usnula. Ptáček to brzo poznal, vyklouzl a uletěl.
Od té doby se sova nesmí za dne ukázat, nebo se za ní ostatní ptáci hned pustí a důkladně jí pocuchají peří. Proto vylétá jen za noci a myši hrozně nenávidí a pronásleduje, poněvadž si dělají takové ošemetné díry.
A ten malinký ptáček se taky raději mnoho neukazuje, bojí se, že by mu šlo o krk, kdyby ho ptáci dopadli. Proklouzává mezi křovím v živých plotech, a když je docela v bezpečí, chvílemi pokřikuje:
„Král jsem já, víme?“ Proto mu ostatní ptáci posměšně říkají králíček ..... plotníček. Ale lidé ho ponejvíc jmenují střízlíček.
Všichni ptáci byli rádi, že nemusejí poslouchat králíčka střízlíčka, a skřivánek se radoval nejvíc. A podnes, sotva se slunko ukáže, vzlétne skřivánek z brázdy, vesele se třepotá výš a výš a volá:
„Ach, to jsem rád! Tolilik rád! Tolilik, tolilik! Ach to jsem rád!“
V tomhle kole je 7 pohádek. Pak se dá pokračovat níž.
Sbírka pokračuje
Nikdo nehledá jednu pohádku. Tady je dalších 14 — a protože se vybírají podle téhle stránky, na každé z 5 628 stránek je sestava jiná.
Otesánek - František Hrubín (Špalíček veršů a pohádek)
Šel tatínek do lesa, že si kloučka vytesá. Pařízek si našel v lese, tesal, řezal: najednou kořínky se nadzvednou a pařízek rozběhne se. Domů s…
53 596
Tatínek
Žil byl jeden král žil na celém zámku jen on a jeho jediná dcera princezna Radana. Král vládl dvěma královstvím severnímu a jižnímu. Jednoho dne k…
21 191
O VLÁČKU, KTERÝ DOLETĚL AŽ NA KONEC SVĚTA
Bylo nebylo, za devatero tunely a devatero viadukty jedno městečko, a v tom městečku stálo pěkné nádraží. Lidé sem rádi chodili, protože to tu vše…
12 905
O holčičce s náhradní hlavou
Hlava je taková bedýnka, je v ní plno maličkých šuplíků a přihrádek a do těch se ukládají vědomosti jako kapesníky do prádelníku. Když nám maminka…
10 033
Vánoční pohádka
Za oknem padal sníh. Padal celý den a noc. Celý dům, i ulice, celé město bylo bílé. Jakoby zbělel celý svět. Malý Lukáš seděl u okna a pozoroval…
43 043
Chytrá horákyně
Byli dva bratři. Jeden z nich byt bohatý statkář, neměl žádných dětí a byl tuze lakomý. Druhý, chudý chalupník, měl jedinou dceru a byl příliš dobrý.…
533
Rytířská pohádka - Kouzelníkova věž
Jednoho krásného dne dorazil do školy rytířů kočár zdobený královskými znaky, s ozbrojeným doprovodem, tažený výstavními bělouši. Princ Pavel se…
1 060
Zlatá jabloň
Jednomu muži zemřela žena. Odešla a zanechala mu tu malou dcerušku. Holčička neměla nikoho, kdo by ji pohladil po hlavě a zapletl copánky. Otci to…
605
Matematické pohádky:Ledové království
Ten den bylo opravdu nádherně, venku mrzlo jen praštělo, okna pokrývaly ledové květy. U ojíněného stolu seděla královská rodinka ..... král Zmrzlík…
1 708
Vlk a sekáč
Seděl sekáč u příkopu a zakusoval chléb. A tu vyběhl z lesa vlk, zamířil k sekáči a ptá se: „Co to jíš, člověče?“ „Chleba.“ „Dej mi také ochutnat!“…
684
Svatopluk a jeho syni
Pověst o Svatoplukovi a jeho třech synech lámajících pruty je dostatečně známá. Málokdo však ví, že to ve skutečnosti bylo trošku jinak. Svatopluk…
4 251
O uplakané princezně
Bylo, nebylo království krásné, oči z něj přechází, až každý žasne! V tom království spravedlivý král, co v kralování si liboval, žila tam i…
804
A bylo těch otázek patero...
Jeden chudý pastýř měl toliko jediného syna, a tak se není čemu divit, že ten chlapec byl trochu rozmazlený. Všechno šlo tak, jak si přál, a tak…
524
Čert a tři sestry v nůši
Žena bez muže je jako ryba bez vody. Přece jen však rodiče i dívky mají mít rozum, aby se nehnali za svatbou bez rozmyslu. Jednou žili v domě na…
727
Celkem je tu 5 628 pohádek · složka Ke čtení.
Pohádky podle složky
5 628 pohádek rozdělených do 2 složek.
Nebo úplně jiný typ
Krátkých textů je na ProMaminky.cz 24 651 — 8 717 říkadel, 5 628 pohádek, 2 800 písniček, 3 037 hádanek, 1 649 jazykolamů, 2 820 hlášek.