Doktor Vševěd

Byl jednou jeden sedlák a ten se jmenoval Rak. Jednoho dne zapřáhl své dva voly do fůry dřeva a vydal se do města, aby tam to krásné dřevo prodal za dva zlaté jednomu doktorovi. Když mu doktor vyplácel peníze, seděl zrovna u prostřeného stolu: Sedlákovi lezly nad těmi vybranými pokrmy a vínem oči z důlků a tu mu přišlo na mysl, že být doktorem by vůbec nemuselo být špatné. Jak tam tak ještě chvíli okouněl a sbíhaly se mu sliny, pochlapil se a zeptal se, zda by se také nemohl stát doktorem. „Jistě,“ odvětil lékař. „A co proto musím udělat?“ zeptal se sedláček. „Nejprve si kup slabikář, ve kterém budou kromě písmen i obrázky, hleď, aby tam byl také obrázek kohouta; za druhé prodej vůz a voly a opatři si doktorský šat a načiní, co k tomu stavu patří; nu a za třetí si nechej namalovat štít, na kterém bude napsáno „Doktor Vševěd“ a ten přibij nad dveře chalupy.“

Pantáta Rak nelenil a udělal do puntíku všechno, co mu řekli. Když se tedy takto podoktořil, stalo se, že se jednomu bohatému a mocnému pánovi ztratily peníze. Tu mu řekli o doktoru Vševědovi, který žije v té a té vesnici a musí vědět i to, kam přišly ty peníze. Tak pán nechal ihned zapřáhnout kočár a jelo se do té vsi. A tam se pán vyptal pantáty Raka, zda je opravdu doktor Vševěd. „Ano, to jsem!“ Tak to musel ihned jet s pánem a hledat mu ukradené peníze. Ale pantáta Rak nedal jinak, jeho žena Gréta musí s nimi. Pán s tím souhlasil, tak nasedli do kočáru a jeli na zámek. Když tam přijeli, bylo na stole prostřeno, neboť doktor se musel před prací občerstvit. „Dobrá.“ souhlasil pantáta, ale jeho žena Gréta prý musí jísti s nimi.

Když přinesl první sluha mísu výtečného jídla, strčil pantáta Rak do ženy a řekl: „Gréto, koukej, to je první.“ a myslil tím první chod. Avšak ten sluha se strašlivě polekal, protože si myslel, že tím prvním doktor myslí jeho, a protože to byla pravda, opravdu měl v krádeži prsty, vyběhl ven a řekl svému kamarádovi: „Ten doktor ví vše, bude s námi zle, on řekl, že já jsem ten první.“ Tomu druhému se dovnitř nechtělo, ale musel. Když vešel s mísou dovnitř, strčil pantáta Rak do ženy a řekl: „Gréto, to je druhý.“ Na sluhu padla takový hrůza, že byl rád, když mohl vycouvat ven. Třetímu sluhovi se nevedlo lépe, neboť pantáta Rak strčil do ženy a řekl: „To je třetí!“ A když přišel čtvrtý sluha s přikrytou mísu, pán pokynul doktorovi, aby předvedl svoje umění a řekl mu, co je uvnitř. Pantáta Rak si mísu bezradně prohlížel a nevěděl, jak by si pomohl, a tak si jen povzdychnul: „Ty ubohý Raku!“ Když to pán uslyšel, zvolal: „Vida, on to ví, tak to taky ví, kde jsou peníze!“ V té míse byli opravdu raci! Sluha byl bledý jako smrt a dával pantátu Rakovi znamení, zda by za ním vyšel ven. Když byli nyní venku, sluhové se přiznali, že ty peníze ukradli, ale rádi je vrátí a jemu k tomu dají pěknou sumičku, jen když je neprozradí, protože jinak by přišli o hlavu. A také mu prozradili, kde jsou ukryté ty peníze. S tím byl doktor spokojený, šel dovnitř, sedl si ke stolu a řekl: „Pane, teď se podívám do své knihy a hned uvidím, kde jsou ty peníze.“ Pátý sluha si ale mezitím vlezl do pece, aby si poslechnul, co ještě doktor ví. Ten seděl, listoval knihou a hledal obrázek kohouta. A protože ho nemohl nalézt, zamumlal si pro sebe: „Kdepak jsi zalezlý, pojď hezky na světlo!“ Ten v peci věřil, že pantáta Rak mluví o něm, vyskočil z pece a volal: „Ten doktor ví vše!“ Pak pantáta Rak pánovi ukázal, kde jsou jeho peníze, ale sluhy neprozradil.

Inu, za tohle doktorování dostal od obou stran za odměnu pěknou sumičku a stal se zámožným a slavným mužem.