K

Koňe, koňe - to je krása, klapot kopyt, klus a cval. Sám jsem si je okšíroval, kovář mi je okoval. Kam pojedem? Kolem, kolem, přes kamení, loukou, polem. Koukejte se, já jsem kočí na kouzelném kolotoči.

K

Kulatím se, kulatím, křížem krážem do dáli. Kdo mě najde v lese, radostí se třese.

K obědu

Jedna lžička za babičku,
jedna lžička za tátu,
jedna lžička za kočičku
a za sestru Agátu.
Jedno sousto za panenku,
co má svetřík pletený,
jedno sousto za Mařenku
a oběd je snědený.

K svátku

Kytičku mamičce,

písničku babičce,

pro sestřičku šátek,

dneska mají svátek.

Kabát pro kytičky (ukazovací)

Paci, paci, pacičky /tleskáme do rytmu
Z hlíny koukaj kytičky /rozhlížíme se

Nemají triko, nemají svetr /ukazujeme na oblečení
Jak malá Klárka, jak velký Petr /ukazujeme velký a malý

Nemají čepici, nemají šáteček /ukazujeme na oblečení
Zmrzne jim stonek, zmrzne i lísteček /děláme, že je nám zima

Dupy, dup, dup /dupeme do rytmu
Kabátek jim kup!

Kabáty boty a kalhoty

Mám u táty

dva kabáty,

dvoje boty

a kalhoty.

KABRŇÁK JEŽÍŠEK

Ježíšek je kabrňák,
Santa dostal přes frňák,
strkal ho, kam neměl,
na západ zpět odjel.

Káčátka

Káčátka
Káčátka se batolí,
to jdou asi do školy.
Káč, káč, káč,
do školy jdou, nejináč.

Na zeleném trávníčku
zazpívají písničku,
káč, káč, káč,
do školy jdou, nejináč.

Kačátka

Kačátka

Kačátka se batolí, to jdou asi do školy.

Káč, káč, káč, tak je to a ne jinač.

Na zelenou travičku, jdou se učit písničku.

Káč, káč, káč, tak je to a ne jinač.

Káčátka

Káčátka se batolí,
to jdou asi do školy.
Káč, káč, káč,
do školy jdou, nejináč.

Na zeleném trávníčku
zazpívají písničku,
káč, káč, káč,
do školy jdou, nejináč.

Káčátka

Káčátka se batolí,
to jdou asi do školy.
Káč, káč, káč,
do školy jdou, nejináč.

Na zeleném trávníčku
zazpívají písničku,
káč, káč, káč,
do školy jdou, nejináč.

Káče

Já mám káče,

malé káče,

a to káče,

málo skáče.

Kačenka

Kačenka se kolíbala, na cestu se nedívala.

O kamínek brk, zlámala si krk.

(Ve dřepu jdeme dopředu s roztaženýma rukama, kolíbeme se a máváme. Na konci se svalí na zem.)

Kačenka

Kačka, Kačka, naše malá,
stále se jen kolébala.
Kolébala sem a tam,
houpala se do všech stran.
Nepozorná jednou byla
a celá se překulila.

Kačenka má trnku

Kačenka má trnku,
vařila ji v hrnku,
vařila ji, pařila ji
na zeleným drnku.

Kačer pan a kachna paní

Kačer pan a kachna paní
s káčaty jdou na plování.
Každé káče z břehu skáče,
kola dělá jak koláče.

Kačka

Cákáme se jako kačka, jeto přece velká hračka.

Kačka leze dírou

Kočka leze dírou, pes oknem, pes oknem,
Nebude-li pršet nezmoknem.

A když bude pršet zmokneme, zmokneme,
na sluníčku zase uschneme.

Jiná verze druhé sloky

Pes už vylez oknem, kočka ne, kočka ne,
kdo zůstane doma, nezmokne.

Kačky

Naše kachna

to je machna,

když jde, tak se kolíbá,

dělat v řece

potápěče,

to je její záliba.

Kažky, kačky, kačeři

na vodě se haštěří,

kdo z nich umí nejlíp plavat,

až si vjedou do peří.

Kačky mají jaro rády

Kačky mají jaro rády, obléknou se do parády, usmějou se pod vousy, čert vem všechny morousy.

Kačky mají jaro rády

Kačky mají jaro rády,
obléknou se do parády,
usmějou se pod vousy,
čert vem všechny morousy.

Kadeř

Jen mi věř,

za haléř,

Kateřinka

dá kadeř!

Kadeřnice

Kadeřnice, kadeřníci,

chtěli by všem jistě říci,

ať se nikdo neděsí

před módními účesy.

Když jsou lidé upravení,

žádný zázrak vůbec není.

Na stříhání, na fazónu

stačí zajít do salónu!

Kadla, Kadla

Kadla, Kadla
z půdy spadla,
natloukla si koleno,
o dubové poleno.

Kadlec

Kázal kadlec i kadlečka,

byste dali tři vajíčka,

dvě červené, jedno bílé,

však vám slípka snese jiné.

Kachna

Jede, jede panáček,
má žlutý zobáček:
kde voděnka hrčí,
tam zobáček strčí.

Kachna

Kachna
Jede, jede panáček,
má žlutý zobáček:
kde voděnka hrčí,
tam zobáček strčí.

Kachny

Hop, kachny, do vodičky,

hop, kachny, do vody,

která umí nejlíp plavat,

ta vyhraje závody.

Hop, kachny, do vodičky,

hop, kachny, do tůně.

Kdo se vody nepoleká,

málokdy se rozstůně.

Kája

Kája koupí mouku, mák, Kávu, veku, mléko pak. Volá venku maminka, kup k obědu kolínka.

Kakao

Kakao se rozlilo

Moc a moc se zlobilo

A Ludmila plakala

Nad tou louží kakaa

Pardon – řekla Ludmila

To já jsem tě rozlila

Usmálo se kakao

Řeklo – nic se nestalo

Kakao se rozlilo

Kakao se rozlilo,

moc a moc se zlobilo.

A Ludmila plakala

nad tou louží kakaa.

Pardon, řekla Ludmila,

to já jsem tě rozlila.

Usmálo se kakalo,

řeklo: Nic se nestalo.

Kalamajka

Kalamajka mik, mik, mik, oženil se kominík.

Vzal si ženu Elišku, v roztrhaném kožíšku.

Kalamajka pěkná věc, když je zima, šup na pec.

Když je teplo, šup dolů, kalamajku tancuju.

Kalamajka mik, mik, mik

Kalamajka mik, mik, mik,

oženil se kominík,

vzal si ženu kominici,

tancoval s ní po silnici

celý den a celou noc,

to už bylo víc než moc.

Kaluže

Haló, děti, povězte mi,
jakpak je to s kalužemi?
To je krátká pohádka:
jsou to ptačí zrcátka.

Kaluže

Každý kluk si klidně může
skákat v dubnu přes kaluže.
Nazuje si holinky,
a i když je malinký,
nevadí mu voda, bláto,
ta legrace stojí za to!

Kaluže

Kaluže, kalužky, čípak jste? Marušky! Sotva na dvůr vkročí, hupky do nás skočí.

Kam běžíš zajíčku?

Tam do mlýna, panáčku.

Co v tom mlýně, zajíčku?

Pytel mouky, panáčku.

Na co mouku, zajíčku?

Na koláče, panáčku.

Nač koláče, zajíčku?

Pro kočičku, panáčku.

Proč pro kočičku, zajíčku?

Máme svatbu, panáčku.

Kam chodí prsty?

Ten první šel trhat hrušky.
Ten druhý zas na tvarůžky.
Ten třetí šel koupit pivo.
Čtvrtý šel jim naprotivo
a že vezme med.

Šišmoreček,
vzal džbáneček,
šel do sklepa pro kyšku
pro tebe a pro myšku.
Když se vrátil,
všechno sněd.
Bratrům nedal nic,
i ty myško, kšic!

Kam jedou?

Tú a tú a hou, auta pojedou.

Kam jedou? Za tebou,

za bábou a za dědou.

Tú a tú a hou, auta pojedou.

Kam se kluci poděli

Kam se všichni kluci poděli?
Je přeci velikonoční pondělí!
Dům od domu koledují,
holky jim s úsměvem nadělují.
Velikonoce v plném proudu
zavítaly na naši rodnou hroudu.

Kam se kluci poděli

Kam se všichni kluci poděli?
Je přeci velikonoční pondělí!
Dům od domu koledují,
holky jim s úsměvem nadělují.
Velikonoce v plném proudu
zavítaly na naši rodnou hroudu.

Kam se v zimě ježek schoval?

Neklouzal se, nesáňkoval.

Zahrabal se do listí,

od té doby spí a spí.

Zahrabal se do země:

"Lidičky vzbuďte mě,

až zavoní fialky,

zapískají píšťalky!"

Kam se ztratilo jaro?

Kam se ztratilo jaro?

Vedro máme jako v létě,

co se děje na tom světě?

Ze zimy hned do léta?

Počasí je popleta!

Zapomnělo na jaro!

Příležitost zaspalo.

Kdopak z vás to asi ví,

kdy se jaro dostaví?

Kamarád

Kamarád

Kamarád, kamarád,

to je ten, kdo mě má rád,

pomůže mi, poradí,

po vláskách me pohladí.

Kamarád, kamarád,

to je ten, koho mám rád,

pomůžu mu, poradím,

po zádech ho pohladím.

Všichni jsme tu kamarádi.

Protože se máme rádi!

Kamarád ježek

V domě jedné holčičky,
bydlely dvě kočičky,
vedly spolu život sladký,
byly dobré kamarádky.

V pelíšku svém spolu spaly,
s chycenou si myškou hrály,
každou chvíli miska mlíčka
zmizela, jak zhaslá svíčka.

A před jejich domečkem,
setkaly se s ježečkem,
na mlíčko jim tajně chodil,
za to jablíčko jim shodil.

„Co si to ten ježek myslí,
dotýkat se naší misky?“
Zlobila se kočička,
svítila jí očička.

Když se ježek napil mlíčka,
schoulil se hned do klubíčka
a rázem se stala z ježka,
pichlavá kulička těžká.

Ježeček má bodličky,
ostré, jako jehličky,
kočky se ho proto bojí,
neboť popíchání bolí.

Avšak brzy, za čas krátký,
byly s ježkem kamarádky,
dnes v pelíšku všichni tři,
spolu šťastně s ježkem spí.

Kamarád, kamarád

Kamarád, kamarád,

to je ten, koho mám rád.

Pomůžu mu, poradím

po vláskách ho pohladím.

Všichni jsme tu kamarádi,

a všichni se máme rádi.

Kamarádi

Kamarádi

Na louce teď sedíme,

za ruce se držíme.

Popřejem si dobrý den,

ať je každý spokojen.

Ať se máme hodně rádi,

jsme skvělými kamarády.

Kamarádi na výletě

Vydalo se na výlet,
kamarádů celkem pět.
První panáček sedl na vláček,
druhý plul lodí,
třetí vzducholodí.
Čtvrtý jel autobusem,
a ten maličký musel běžet klusem.

Kamarádi z vlny

Kdo to je?

Ve všední den, ve svátek má vlněný kabátek.

Když mi trochu vlny dá,

zahřejem se oba dva.

Je-li vlny víc než metr, upletu si teplý svetr.

Kámen

Spadl mi kámen ze srdce,

Kameraman

Kameraman dokameramanoval.

Kamil

Pro Kamila máma milá
připravila krajíc
a s ním Kamil ušel sta mil,
ještě kousek navíc.

Kamila

Naše malá Kamila, bavila se, bavila.
Foukala mydlinky, byly z nich bublinky.

Kamila

Naše malá Kamila, bavila se, bavila. Foukala mydlinky, byly z nich bublinky.

Kamila

Naše malá Kamila,
bavila se bavila.
Foukala mydlinky,
byly z nich bublinky.

Kamila

Naše malá Kamila,
bavila se, bavila,
Foukala mydlinky,
byly z nich bublinky.

Kamínek

Kamínek

Hodit kamínek je velice snadné.

Oblázek vyletí, pak na zem spadne.

Třikrát poskočí, chvilku se koulí.

Nakonec leží s velikou boulí.

Kamna

Myslím, že v poledne každý den
by mohl být květinově klidný a slavný,
kdyby všechny plotny u kamen
mohly být jak louky na jaře.
Maminky - sluníčka
v kuchyních by se nad nimi točily a smály,
žehnaly by je zlatýma rukama
a ony - jako ta země pod náma
v odplatu za to by daly
Růst na sobě chlebům a koláčům,
tak jako květinám polním,
co rostou z lásky a tepla.
V poledne by je maminky otrhaly,
na stůl postavily čerstvé a vonící:
"Vezměte z našich rukou, moji nejmilejší,
kytici!"

Kampak běžíš Aničko

Kampak běžíš, Aničko?
Pro doktora, paničko!
Stala se věc nemilá,
štípla blecha Emila.

Kampak letí motýli?

Kampak letí motýli?
To vám řeknu za chvíli,
nebo radši hned.
Přes kopeček za řeku
na sluneční paseku,
letí na výlet.

Kampak spěcháš sluníčko

Kampak spěcháš sluníčko,
je čas jít spát holčičko.
Tam daleko za horama,
čeká na mne moje máma.
Za chviličku za chvilku,
ustele mi postýlku.
Ráno potom do pokoje.
oknem kouknou oči moje.
Dobré ráno holčičko,
pozdraví tě sluníčko.

Kampak teče voda z vany

Kampak teče voda z vany?
Když se kvapně loučí s námi,
tak se ozve zahučení,
húúú — a už v ní voda není.

Vykoupala, sbohem dala,
kampak asi putovala?
Tím se nikdy nepochlubí,
že utekla do potrubí
a z potrubí kanály
teče si to do dáli.

Tak se o ní hovoří,
proudí řekou do moří
a z moří se vypaří,
když se jí to podaří.
Zmizí... Hle, a co je jí,
že se stává krůpějí?

Dříve než se naděješ,
znovu spadne jako déšť.
Vyteče Ti do vany,
zase budeš koupaný.

Kamzík bělák

Kdepak na prázdniny k moři. K čemu pláž, kde slunce hoří? Ne kamzíka běláka tohle vůbec neláká.

Káně

Tiše krouží nad krajinou,

nad polem i nad lučinou.

Ostrý pohled, hrozné drápy,

hraboše i krtky trápí.

Zobák tvrdý jako kov,

nosí káně myšilov.

Káně

Káně krouží nad polem,

pozor, myško, letí sem,

vezmi nohy na ramena,

nebo budeš polapena!

Káně shání večeři,

tvoji rychlost prověří.

Kap, kap, kap (s padákem)

Kap, kap, kap,

déšť si hraje na okap.

Když kapičky padají,

loužičky se dělají.

Kap, kap, kap,

déšť hraje na okap.

Kapela

Kapela jde okolo,
Kluk má konev a kolo.
Konev klepe do kola,
To je také kapela.

Kapičky

Dešťové kapičky dostaly nožičky,

běhaly po plechu, tropily neplechu.

Vzbudily Janičku, zaspala chviličku.

Do školy běžela, celá se zmáčela,

A kdo měl deštníček, zmokl jen krapíček.

Slunce se zjevilo, kapičky vypilo.

Kapičky

Dešťové kapičky, dostaly nožičky, běhaly po plechu, dělaly neplechu. Koucour spal v okapu, plácly ho přes tlapu. Kocour se polekal, vyskočil, utíkal..

Kapičky

Dešťové kapičky, dostaly nožičky, běhaly po plechu, dělaly neplechu.

Kapičky

Deštivé kapičky dostaly nožičky, běhaly po plechu, dělaly neplechu.

Kapitán Bambula

Sirény v přístavu.

Právě loď vyplula.

Kdo drží kormidlo?

Kapitán Bambula.

Kapitán Bambula

přemůže jako nic

sto tisíc pirátů,

milión chobotnic.

Kapitán Bambula

umí řeč opičí,

velrybu, žraloka,

jako psa vycvičí.

Kapitán Bambula

ulovil ve vaně

dvě lišky stříbrné,

byly tam schované.

Kapitán Bambula,

plave tak jako já -

málem se utopil

v hrníčku kakaa.

Kapka

Kapala si kapka z okna,

povídala: "A to zrovna!

Raděj kapat nebudu,

udělám si ostudu.

Už jsem celá malinká!"

Z kapky zbyla - kapinka!

Kapka

Kde je kapka?
Z mraků padá!
Země už je nedočkavá.
A vtom cosi
zacinká -
to se kapce
podlomila
při přistání
kolínka.

Kaplan

Náš pan kaplan v kapli plakal.

Kapr

Ve vodě se pase líně

zcela plnotučná dýně.

Ať si kdo chce křičí, střílí,

kapra pranic nerozčílí.

Ale že je zvědavý,

co kdo o něm vypráví,

chtěl by míti taky uši.

Ty mu ovšem sotva sluší.

A tak radši houby ví,

než aby byl ošlivý.

Kapr

I přerostlý kapřík

do rybníka patří.

Nepatří však do moří

tam patří zas úhoři.

Kapr

Plave kapr v kapradí, Pranic mu to nevadí. Líně plave, líně pije, Je to kapr z Tramtárie.

Kapr

Ve vaničce máme kapra
a nechce si s námi hrát.
Pořád bručí: „Safra, safra,
tenhle svátek nemám rád!“

Kapr

"No tak sbohem, kamarádi,"
už se loučí kapřík v kádi.
Každý z nich to dobře ví,
že dnes skončí na pánvi.
Ty máš štěstí kapříku,
odvezu tě k rybníku,
do vody tě hodím zpátky,
popřeju ti hezké svátky.
Místo kapra, děti milé,
vysmažím si letos filé.

Kapr v kapradí

Leží kapr v kapradí,
pranic mu to nevadí.
Líně leží, líně pije,
je to kapr z Tramtárie.
Je to kapr ze souše,
štěká, ale nekouše.

Kapr ve vaně

Pozoruji kapříka,

plave a nic neříká.

Pije vodu, vodičku,

špulí při tom hubičku.

Kárá kráva krávu

Kárá kráva krávu,
že nedala zprávu,
že jí srnec, strýček srnky,
otrhal ty trpké trnky.

Karamela

Na poušti Karakum ležela karamela.

Šla tudy karavana – a to vám byla mela.

Kolem karamely

stojí průvod celý!

Házejí si kostkou, na koho to padne,

rozpočítávadlo neumějí žádné.

Otočil se velbloud, co se to tu mele,

sehnul se – a hrůza! Je po kramele!

Dál je karavana po poušti krokem líným.

Dávno se jim takhle nesbíhaly sliny.

Karkulka

Karkulka má vlka ráda,

pošimrá mu trochu záda.

Do tlamy mu koláč hodí,

k babičce ji doprovodí.

Karkulka

Holčička s červenou čepičkou,
šla lesem za svojí babičkou,
v košíčku nesla jí bábovku,
kytičku a v láhvi sodovku.

Vlk potkal Karkulku u vody,
dal si s ní k chaloupce závody,
našel si nejkratší cestičku,
byl první a sežral babičku.

Karkulka, když přišla k posteli,
vyskočil – a sežral taky ji.

Myslivec neštěstí zabránil,
babičku s Karkulkou zachránil,
s vlkem se naštěstí nepáral,
nůžkami břicho mu rozpáral.

Karlik

Karliku, Karliku,

copak dela babka,

sedi doma na peci

a strouha si jabka.

Karlík a drak

Bojovali spolu Karlík a drak a nad nimi stál tmavotmavý mrak. Nemysli si, draku, i když máš dosti sil, tak nemysli si, draku, žes nade mnou zvítězil. Tak pokračoval boj Karlík vs. drak a stále byl nad nimi i tmavotmavý mrak. Bojovali spolu Karlík a drak a nad nimi stál tmavotmavý mrak. Nemysli si, draku, ubývá ti sil, já nad tebou, draku, slavně zvítězil. A tak skončil boj Karlík vs. drak a z místa odplul pryč i tmavotmavý mrak.

Karlíku

Karlíku, Karlíku,
dobrá kaše na mlíku,
ještě lepší na smetaně,
tu však Karlík nedostane.

Karneval

Pojďte dál, pojďte dál, už začíná karneval.
Už troubějí trumpety, šašek dělá přemety.
Pojďte dál, pojďte dál, už začíná karneval.

Karneval

Pojďte dál, pojďte dál, už začíná karneval.
Už troubějí trumpety, šašek dělá přemety.
Pojďte dál, pojďte dál, už začíná karneval.

Karneval

Kašpárci a kouzelníci,
princezny a zvířátka,
do školky dnes místo dětí,
přišla celá pohádka.

Karneval

Podívejte, kamarádi,
dneska máme karneval,
děti ty ho mají rády,
kdopak by se masek bál?

Nemáme strach z čertů malých,
z čarodějů, strašidel,
tolik postaviček známých
ještě nikdo neviděl.

Támhle stojí krásná víla,
vodník tančí s kovbojem,
princezna je celá bílá
s korunkou a závojem.

Indián s barevnou tváří
tancuje se zvířátky,
všichni jak sluníčko září,
všichni jsou jak z pohádky.

Všem to dneska hrozně sluší,
všem postavám z pohádek,
dokonce i bábě s nůší,
s nůší, co má na zádech.

Karneval – Dobré ráno, dobrý den

Dobré ráno, dobrý den,
do masek se převlečem.
Pojďte rychle všichni dál,
máme tady karneval.

Masopustní veselí,
začne ráno v pondělí.
Od pondělka do pátku,
změní třídu v pohádku.

Karneval je moje potěšení

Karneval je moje potěšení
chystejte mi šaška oblečení.
Zpívám, tančím, obut nebo bos,
do pravého šaška nemám jeho nos.

Kartáček

Potkali jsme štětináče v prapodivném kožíšku -
na zádech je celý hladký, štětinatý na bříšku.
Takového štětináče musí doma každý mít,
každý večer, každé ráno musí se s ním pomazlit.
Pak ho musí vykoupati, potom pěkně vysušit,
chce-li zoubky jako doubky čisťounké a zdravé mít.

Kartáček

Potkali jsme štětináče v prapodivném kožíšku -
na zádech je celý hladký, štětinatý na bříšku.
Takového štětináče musí doma každý mít,
každý večer, každé ráno musí se s ním pomazlit.
Pak ho musí vykoupati, potom pěkně vysušit,
chce-li zoubky jako doubky čisťounké a zdravé mít.

Kartáček vláček

Kartáček vláček

Můj kartáček je jak vláček,
jezdí tmavým tunelem.
Jezdí různě do zatáček,
jednou tam a jednou ven.

Dám si pastu na kartáček
a ztratím se v tunelu.
Jedu pěkně po kolejích,
nakonec je poleju.

Můj kartáček je jak vláček,
už z tunelu jede ven.
Projede si mycí linkou,
uvidím ho příští den.

Kaše

Dost je kaše na talíři,

najědi se i uhlíři.

Dost je kaše v misce,

dej i malé myšce.

Kaše horká

Kaše horká, kaše horká,
kde je Barka, ať ji fouká.
Nebude-li foukati,
budeme ji do zad bouchati.

Kašlající žížala

Kašlala žížala (napodobit kašel)
Když chodbičku vrtala (naznačit prstem vrtání)
Slyšíš jí, slyšíš jí, (ruce za ušima naznačí naslouchání)
Jak se kroutí pod zemí? (ruce naznačí kroutivý pohyb)
Děšťovka plakala (ruce na oči)
Když kapky počítala(předvádíme počítání na prstech)
Slyšíš jí, slyšíš jí,
Jak se kroutí pod zemí?
Pak přiletěl kos (ruce naznačují let)
Ten měl dlouhý nos (naznačit rukama dlouhý nos)
Dešťovku i žížalu
Slupnul jako křížalu (pravá ruka zobe do levé dlaně

Kašpárek

Červená čepička, zacinká rolnička.

Než poví pohádku pěkně se ukloní,

o králi na hrádku, zvonečkem zazvoní.

kašpárek

Když taháme za šňůru,
kašpárek jde nahoru,
rozhazuje rukama,
rozhazuje nohama,
před dětma se uklání,
rolničkama vyzvání.

Kašpárek

Kašpárek

Když taháme za šňůrku, kašpárek jde nahoru,

Rozhazuje rukama, vykopává nohama.

Takhle jede na koni, třikrát se nám pokloní.

Kaštan

Shoď mi kaštan, kaštane,
vždyť se ti nic nestane,
když mi jeden kaštan shodíš,
jenom trochu hlavou hodíš.

Kaštánku, kaštánku

Kaštánku, kaštánku,počkej tu na mě,

zvednu tě ze země,
dám do své dlaně.

Pěkně se ohřeješ,

zaleskneš se za krátko,
ve škole si z tebe udělám zvířátko.

Káťa

Káťa měla nit,

chtěla někam jít,

ale nit i jehla

od Káti odběhla.

Kateřina a Eva

Když Kateřina

po ledě už chodívá,

Eva potom

blátem oplývá.

Kateřina na ledě

Kateřina na ledě,

Vánoce na blátě.

Káva

Melu, melu kávu, pro dědka a bábu.
Melu, melu zrnka, vůně stoupá z hrnka.

Kaz

Víte, děti, co je kaz?

Zažil to snad každý z nás.

Kaz je vada, v zoubku díra.

Na to se však neumírá!

Aby byl chrup krásně zdravý,

kaz na zubu zubař spraví.

Kaz (o zubech a zubní hygieně)

Se sbíječkou vrtám díru,
nevynechám žádnou škvíru,
když mi síly dochází,
pomůže mu cukříček
z vašich malých ručiček.

Kazimír

Touha svírá Kazimíra
vytáhnout už fáro.
Kazimírku, počkej chvilku,
brzy bude jaro!

Každá ručka

Každá ručka má prstíčky,

Zavřeme je do pěstičky.

Bum, bum na vrátka,

To je krátká pohádka.

Prstíčky si spolu hrají,

mnoho práce nadělají.

Bum, bum na vrátka,

To je krátká pohádka.

Nožičky my taky máme, pěkně s nimi

zadupáme. Dup,dup, před vrátky, to je

konec pohádky.

Každá škola má svůj konec

Každá škola má svůj konec

Každá škola má svůj konec,

Jako měla začátek

A co už nám jednou skončí,

Nelze vrátit na zpátek.

Hráli jsme si tady spolu,

Bylo tu fajn, to se ví,

Nediv se, že je nám líto,

Že tu budem jen pár dní.

Prázdniny nám běží cvalem,

Koupání a velký hic,

S kamarády z naší školky

chceme spolu do lavic

Každá škola má svůj konec

I ten dnešní tady je,

Naposledy zamáváme

Ahoj, těpic, adie

Každé dítě přece ví, jak zní správně přísloví

Kdo šetří, dál doskáče.

Komu není rady, tomu se zelení.

Jak se do lesa volí, tak si lehneš.

Kdo jinému jámu kopá, v apatyce nekoupí.

Komu se nelení, tomu není pomoci.

Jak si usteleš, tak se z lesa ozývá,

Není všechno zlato, co tě nepálí.

Čí chleba jíš, od toho oheň.

Nehas, co se třpytí.

Od koho poplach, toho píseň zpívej.

Komu není zhůry dáno, sám do ní padá.

Ranní ptáce má za tři.

Každý kluk

Každý kluk si klidně může skákat v dubnu přes kaluže. Nazuje si holinky, a i když je malinký, nevadí mu voda, bláto, ta legrace stojí za to!

Každý ptáček má svou píseň

Každá louka má svou trávu.

Každá kytka má svou barvu.

Každý oheň má svůj dým.

Každý člověk má svůj stín.

Kapka deště padá shora.

Kouř a pára stoupá zdola.

Potok vždycky běží dolů.

Nohy zase běží spolu.

Každá zima končí jarem.

Každá noc zas končí ránem.

Každý mráz má hrůzu z tepla.

Každá tma se bojí světla.

Každý ptáček má svou píseň

a svým zpěvem plaší tíseň.

Slunce vždycky dělá světlo

a nikdy to nepopletlo.

Nebýt světla, nebýt tepla,

země by nám nerozkvetla.

To je pravda, milé děti,

a ta nikam neuletí.

KAŽDÝ ROK VÁNOCE SLAVÍME...

Každý rok Vánoce slavíme,
s celou rodinkou se bavíme,
dobrým kaprem se nacpeme
a potom dárky dostaneme.
Vánoce mám ze všeho nejradši,
ať pohoda z nich vám vystačí
nejmíň dalších 365 dnů
a prožijete rok plný snů.

KAŽDÝ STROM I STŘECHU ZDOBÍ...

Každý strom i střechu zdobí bílá čepice,
rampouch o rampouch si cinká, budou Vánoce,
vločky nám napsaly přes celou oblohu,
že přejí všem jen štěstí, klid a pohodu.
I já přeji Vánoce krásné jak padlý sníh
a příští rok zdraví, radost, lásku a smích.

Každý večer

Každý večer po koupání,

Pohladí tě maminka ,

Probudíš se ráno čilý,

Jak sýkorka malinká

Kde je bába

Kde je bába? Kávu dává.

Kde je děda? Tátu hledá.

Kde je táta? Je u auta.

Kde je máma? Je tu s náma.

Kde je máma?

Kde je máma? Je tu s náma.

Kde je táta? Domů chvátá.

Kde je bába? Kávu dává.

Kde je děda? U oběda.

Kde je žába doma

Kuňká žába, kuňká,

každému chce povědět,

že je pro ni tůňka

velikánská jako svět.

Kde jsou vdolky s povidly

Kde jsou vdolky s povidly,

tam je moje obydlí,
když už vdolky nejsou víc,

zklamanou má Lidla líc.

Kde jsou vdolky s povidly

Kde jsou vdolky s povidly, tam je moje obydlí,
když už vdolky nejsou víc, zklamanou má Lidla líc.

Kde se vzal, tu se vzal,

Kde se vzal, tu se vzal,
Mikuláš pod okny stál.
v ruce velkou berličku,
na hlavě měl čepičku.
Z bílých vousů teplý šál,
takhle , děti, vypadal!

Kde spí sluníčko?

Víte-li babičko,

kam chodí spát, sluníčko?

Chodí spát za hory,

do zlaté komory.

Kde teď bydlí zvířátka

Už je to dávno velice,
co rozhodly se slepice
vybrat si, podle moudrých rad,
svůj hrad.
A byl to jistě správný čin.
Teď mají KO, KO, KOKOŘÍN.

Když se to psi dověděli,
měli velkou zlost.
Svůj hrad taky honem chtěli -
tak dostali KOST.

Koza Róza nemeškala,
hned do Prahy zprávu psala.
Byla stručná, pouhý řádek:
Obsazuji KOZÍ HRÁDEK!

Kočky řekly: „Škoda slov,
my zas máme KOCOURKOV!"

Kde teď bydlí zvířátka

Kde teď bydlí zvířátka

Už je to dávno velice,
co rozhodly se slepice
vybrat si, podle moudrých rad,
svůj hrad.
A byl to jistě správný čin.
Teď mají KO, KO, KOKOŘÍN.

Když se to psi dověděli,
měli velkou zlost.
Svůj hrad taky honem chtěli -
tak dostali KOST.

Koza Róza nemeškala,
hned do Prahy zprávu psala.
Byla stručná, pouhý řádek:
Obsazuji KOZÍ HRÁDEK!

Kočky řekly: „Škoda slov,
my zas máme KOCOURKOV!"

Kdepak auto!

Kdepak auto! My dva radši,
vozíme ze na tragači
Objedeme černý les,
vrátíme se ještě dnes.

Kdo bude hrát na trombon

Sedmdesát sedm slonů

chtělo foukat do trombonu

a jak všichni chtěli hrát,

začali se o něj prát.

Falešný tón proťal vzduch…

Nehraje ten, co má sluch,

nadání a umí noty.

Došlo na kly, na choboty,

takže fouká na trombon

ze všech nejsilnější slon.

To se hodně často stává -

um nad silou nevyhrává.

Kdo by dneska běhal pěšky?

Kdo by dneska běhal pěšky?
Máme přeci koloběžky!
Závodníci, kupředu,
pospícháme k obědu.

Kdo co čte

Nemám ráda knížky
s velikými bříšky.
Mám ráda ty hubené,
co jsou brzy přečtené.

Neumím číst rychle
tyhle tlusté bichle.
Čtu si raděj básničky
od té naší babičky.

Máma, ta čte rychle,
tak čte tlusté bichle.
Táta ten čte pomalu,
nemá na to náladu.

Brácha nečte vůbec nic,
čeká, co mu přečte strýc.
Sestřička čte pohádky
s veselými zvířátky.

Kdo chce dělat horskou túru

Kdo chce dělat horskou túru,
musí šplhat přímo vzhůru.
Kdo je chytrý, nosí tyč,
hopsa hejsa a je pryč!

Kdo chce míti krásné zoubky

Kdo chce míti krásné zoubky,
pevné jako lesní doubky,
lesklé jako perly pravé,
bělostné a stále zdravé,
každé ráno, když se myje
kartáčkem vždy čistí si je.
Fluorka se k tomu hodí,
prospěje a neuškodí.
Nejen vpředu, také vzadu
musí čistit zubů řadu,
také než jde na postýlku,
obětuje zoubkům chvilku,
přidá do své skleničky,
trochu zubní vodičky.

Kdo chce zdravé zoubky mít

Kdo chce zdravé zoubky mít,
musí si je dobře mít,
kartáček a pasta dohromady patří,
jsou to nerozluční batři.

Kdo je hravý jako štěně

Kdo je hravý jako štěně,
raduje se 100x denně.
Pro dvě krásná štěňátka,
svět je krásná zahrádka.

Kdo je na tom lépe

Živý pes je na tom lépe než mrtvý lev.

Kdo je tu

Tenhle táta domů chvátá.
Tahle máma je tu s náma.
Tahle babka nese jabka.
Tenhle děda houby hledá.
A tenhle klouček,
to je náš vnouček.

Kdo jsem

Tatínek mi řekl včera,

že jsem člověk, dítě, holka, dcera.

Maminka mě pohladila

a řekla mi: Moje milá.

Kdo jsem?

Kdo jsem?

V kruhu jsem se zatočila

ještě k tomu poskočila,

teď, Evičko, pozor dej,

kdo tě volá, poslouchej.

Kdo jsi?

Kdo jsi?

Jaké je tvé jméno, *

kolik je ti let,

na prstech nám ukaž,

čtyři, nebo pět? *

(Pro chlapce) Kdepak bydlíš,

kdepak žiješ, *

co rád jíš a co rád piješ? *

(Pro děvče) Kdepak bydlíš, kdepak žiješ, *

co ráda jíš aco piješ?*

Kdo má chuť si se mnou hrát?

Pojďte, jdeme tancovat!

Jednou tam, jednou sem,

dokola se zatřesem.

Více zde: http://kalamajka.webnode.cz/program/rikanky-a-pisnicky/

Kdo má chytrou hlavičku

Kdo má chytrou hlavičku,
Denně chroupá mrkvičku.
Je to zdravé na oči,
S rýmou také zatočí.
Do polévky, salátu,
Zůstane i pro tátu.

Kdo má ruce

Kdo má ruce, tleskat musí,

kdo neumí, ať to zkusí.

Kdo má ruce, tleskat musí,

tlesky tlesky tlesk.

Kdo má nohy, dupat musí...

Kdo má hlavu, kývat musí...

Kdo má zadek, vrtět musí...

Kdo mě má rád jako ty?

Kdo mě má rád jako ty? Zašíváš mě kalhoty. Zahříváš mě, když mě zebe. Dáš mi najíst, když mám hlad. Máš mě ráda – a já tebe. Já tě mami mám moc rád! Tak tuto říkanku mě dnes můj synek donesl ze školky a krásně mě objal.

Kdo nebude sklízet

Kdo příliš dá na vítr,

nebude sít,

kdo hledí na mraky,

nebude sklízet.

Kdo patří do mé rodiny

Dobré ráno dobrý den, kdopak já to vlastně jsem?
Máma, táta, babi, děda, na světě je každý třeba.
Sestru brášku taky máme, na hřišti si zaběháme.
Bez nich by svět smutný byl, sám bych se tu utrápil.
Už vím kdo jsem, holka - kluk ale taky vnučka - vnuk.

Kdo se dívá

Tomu, kdo se dívá,

není žádná práce zatěžko.

Kdo se ptá

Kdo se moc ptá,

moc se dozví.

Kdo si hraje na ulici

Kdo si hraje na ulici,
může skončit v nemocnici.
Proto raděj na hřiště,
na louku či kluziště.

Kdo si hraje, ten je zdravý

Kdo si hraje, ten je zdravý,
Toho život neunaví.
Buďte taky bujaří,
Všecko se vám podaří!

Kdo to dělá rámus v lese

Kdo to dělá rámus v lese,
až se každý hrůzou třese,
ať se jelen zastydí,
odkoukal to od lidí.

Kdo to je?

Kabát oškubaný, úzké kalhoty,

klobouk pomačkaný, nohu bez boty.

Na kopečku stojí, kavky se ho bojí.

Kdo to je?

Kabát oškubaný, úzké kalhoty,
klobouk pomačkaný, nohu bez boty.
Na kopečku stojí, kavky se ho bojí.

Kdo to je?

Kabát oškubaný, úzké kalhoty,

klobouk pomačkaný, nohu bez boty.

Na kopečku stojí, kavky se ho bojí.

Kdo tu běží? A kdo belhá?

Kdo tu běží? A kdo belhá?
Je tu ježek nebo želva?
Ježek může běžet a želva - má ležet.

Kdo tu běží? A kdo belhá?

Kdo tu běží? A kdo belhá?
Je tu ježek nebo želva?
Ježek může běžet a želva – má ležet.

Kdo zná trochu ježky

Kdo zná trochu ježky ví, že chodí pěšky,

žádný pěší výlet pro ně, není příliš těžký.

Ježek vyjde pěšky, zdraví pěší ježky,

šlape si to rovnou cestou, podel rovnoběžky.

Potká ježek ježka, ptá se kde je Sněžka,

jestli by tam došel pěšky, ještě během dneška.

S když někdo z ježků, ztratí rovnoběžku,

dojde klidně na tu Sněžku, podle druhých ježků.

Kdy je jaro

Kdy je jaro:

Když rozkvetou prvosenky

a řeka má kabát tenký.

Když si jíva tiše zpívá

a světla víc neubývá.

Kdy vstávat?

Když začne skřivánek povrzávat, nechce se z postele ráno vstávat. Zavrzá ponejprv, probudím se, zavrzá podruhé, obrátím se. Zavrzá potřetí, je den bílý, tenkrát už musím vstát lidé milí.

Kdyby mě nikdo nenašel

Kdyby mě nikdo nenašel, najde mě sluníčko, tak jako najít dovede, má milá matičko, motýlka, broučka, kočičku i jabloňový květ, vždyť já jsem pro to sluníčko velký jak celý svět.

Kdyby slunce nesvítilo

Jak jen namaluješ květ, musíš nad ním, Haničko, namalovat sluníčko : kdepak by byl svět, kdyby slunce nesvítilo ! Ať je kolem květů bílo, ať je kolem sníh a sníh, kdyby slunce nesvítilo, všem dětem by zašel smích !

Kdyby vosy chtěly...

Kdyby vosy chtěly

pracovat jak včely,

to by bylo medu!

Jenže místo: "Já to zkusím,"

každá bzučí: "Copak musím?

Já to nedovedu!"

Co říkáte?

Že to znáte?

Taky se tak vymlouváte?

Když dne ubývá

Když dne ubývá,

horka přibývá.

Když duben laškuje

Když duben laškuje,

bývá mnoho sena a obilí.

Když hnal Pepík kozy domů

Když hnal Pepík kozy domů,
vystřelili v panském lomu.
Kozy se mu splašily,
do rybníka skočily.

KDYŽ HOSTÍ SOB SOBA...

Když hostí sob soba,
mají radost oba.
Když hodujou tři sobi,
tak se radost násobí.
Santa zoufá, volá na ně:
„Kdo potáhne ty mý sáně?”
„Na sáně ti, Santo, s...em,
stejně nikam nepojedem!
Roznes zprávu celým světem,
vyřiď to všem, též i dětem:
Žádné dárky nečekejte,
raději si pochutnejte.
Kdo žere, ten nezlobí.
Dejte na nás, na soby!”

Když chceš čisté zoubky míti

Když chceš čisté zoubky mít,
musíš si je vyčistit.
Jeden zoubek, druhý, třetí,
čistí si je všechny děti.
Pak se Barča chlubí,
jak má krásné zuby.

Když já se natáhnu

Když já se natáhnu

Když se já natáhnu,

vysoko dosáhnu.

Když se já natáhnu, veliký jsem.

Když se já přikrčím,

hned zase vyskočím.

Když se já přikrčím udělám hop.

Když se já zatočím,

celý svět roztočím.

Když se já zatočím, roztočím svět.

Když já se natáhnu

Když já se natáhnu (ve stoje)
Když já se natáhnu, až na strop dosáhnu.
Když já se skrčím, u země trčím.
Když já si lehnu, ani se nehnu.

Když já se vytáhnu

Když já se vytáhnu,
ke sluníčku dosáhnu.
Když já se skrčím,
do výšky skočím.
Když já si lehnu,
ani se nehnu.

Když já se vytáhnu

Když já se vytáhnu,
až ke sluníčku dosáhnu.
Když já se skrčím,
do výšky skočím.
Když já si lehnu,
ani se nehnu.

Když já se vytáhnu

Když já se vytáhnu,
ke sluníčku dosáhnu.
Když já se skrčím,
do výšky skočím.
Když já si lehnu,
ani se nehnu.

Když já se vytáhnu

Když já se vytáhnu, ke sluníčku dosáhnu. Když já se skrčím, do výšky skočím. Když já si lehnu, ani se nehnu.

Když já se vytáhnu ...

Když já se vytáhnu, (stoupneme si na špičky)
až ke sluníčku dosáhnu. (natáhneme ruce ke sluníčku)
Když já se skrčím, (sedneme si do dřepu)
do výšky skočím. (vyskočíme)
Když já si lehnu, (lehneme si)
ani se nehnu. (ležíme bez pohybu)

Když já se...

Když já se natáhnu,

až na strop dosáhnu,

když já se skrčím

vysoko skočím,

když já si lehnu

ani se nehnu.

Když jarní vánek

Když jarní vánek čechrá stráně
a první kvítí zavoní,
ptačí zpěv, zazní znenadání,
rozkvetou větve jabloní,
pak přišlo jaro.

To je jisté.
Čas, sněženek a fialek.
Nebe je rázem krásně čisté
a z jara, se nám tají dech.

Když jsem byla malinká

Když jsem byla malinká,
chovala mě maminka.
A teď už jsem veliká,
musím chovat Jeníka.

Když jsem husy pásala

Když jsem husy pásala,

zimou sem se trásala,

teď už husy nepasu

a zimou se netřesu.

Když jsem husy pásala

Když jsem husy pásala,
zimou jsem se třásala,
teď už husy nepasu
a zimou se netřesu.

Když jsem přišel do lesíka

Když jsem přišel do lesíka,
byla ještě rosa,
sedl jsem si pod stromeček
a poslouchal kosa.

Když jsem sloužil

Když jsem sloužil u zajíčků,

vysloužil jsem si mrkvičku,

když jsem sloužul u slepiček,

vysloužil jsem si šest vajíček.

Když jsem šel od Nandlí

Když jsem šel od Nandlí,
upadl jsem přes vandli,
to bylo mí štěstí,
že jsem byl bos.

Kdybych byl obutej,
byl bych snad zabitej,
byl bych si rozrazil
na kusy nos.

Když jsem šel z hub

Když jsem šel z hub, ztratil jsem zub,
našla ho Johana, z dlouhýma nohama,
já na ní dup, dej sem ten zub,
nebo ti vytrhnu z drdolu chlup.

Když jsem šel z hub

Když jsem šel z hub,
ztratil jsem zub,
našla ho Johana
s dlouhýma nohama.

Já na ni dup:
Dej sem ten zub,
nebo ti vytrhnu
z drdolu chlup!

Když jsi šťastný

Když jsi šťastný tleskej rukama, TLESK, TLESK , TLESK.
Když jsi šťastný tleskej rukama, TLESK, TLESK, TLESK.
Když jsi šťastný tleskej, když jsi šťastný tleskej, když jsi šťastný tleskej rukama, TLESK, TLESK, TLESK.
Když jsi šťastný bouchej do kolen, BUCH, BUCH, BUCH.
Když jsi šťastný bouchej do kolen, BUCH, BUCH, BUCH.
Když jsi šťastný bouchej, když jsi šťastný bouchej, když jsi šťastný bouchej do kolen, BUCH, BUCH, BUCH.
Když jsi šťastný dupej nohama, DUP, DUP, DUP.
Když jsi šťastný dupej nohama, DUP, DUP, DUP.
Když jsi šťastný dupej, když jsi šťastný dupej, když jsi šťastný dupej nohama, DUP, DUP, DUP.
Když jsi šťastný volej HOLA HEJ! HOLA HEJ!
Když jsi šťastný volej HOLA HEJ! HOLA HEJ!
Když jsi šťastný volej, když jsi šťastný volej, když jsi šťastný volej HOLA HEJ! HOLA HEJ!
Když jsi šťastný dělej všechno tak.
Když jsi šťastný dělej všechno tak.
Když jsi šťastný dělej, když jsi šťastný dělej, když jsi šťastný dělej všechno tak.
TLESK, BUCH, DUP, HOLA HEJ

Když krtek v listopadu ryje

Když krtek v listopadu ryje,

budou o vánocích létat komáři.

Když lev zařve strašným hlasem

Když lev zařve strašným hlasem,
na Afriku padne děs,
zvířata se rozutečou,
ptáci vzlétnou do nebes.

Když má ráno vyhráno

První vstává kohoutek,
vyskočí si na proutek.
Kykyryký zakřičí,
hlasivky si procvičí.

Svítá, a ta novina
probouzí i mimina.
Vstávají i panenky
mojí sestry Madlenky.

Sluníčko si přivstalo,
kdepak - aby zaspalo,
nikdo jiný nesvítí
do oken a do kvítí.

Brouci se jdou vykoupat
do oken a do poupat.
Ovšem jen ti čistotní
jiní nejsou ochotní.

Když budíky zazvoní,
čerstvé housky zavoní.
Máma cinká nádobím
a já všude nadrobím.

Táta cvičí rozcvičku,
volá na mě - človíčku,
rádio nám vyhrává,
budem cvičit oba dva.

Mýt si krk i obličej,
to je zdravý obyčej.
A když zmáčknu tubu,
pasta dělá - bubu.

Máma dělá snídani,
už mám koláč na dlani,
k tomu piju kakao,
aby mi to chutnalo.

Ráno už má vyhráno,
vstává ba i piáno.
Ťuká na ně - jako datel
hudební pan skladatel.

Malí běží do školky,
větší šlapou tříkolky.
Velcí jezdí autobusem,
opzdilci pádí klusem.

Když máš radost a víš o tom

1.Když máš radost a víš o tom, zatleskej (plác plác plác) (2×).

Když máš radost a víš o tom, pověz nám to aspoň potom,

když máš radost a víš o tom zatleskej (plác plác plác).

2 …zadupej…

3…zamávej…

4…zamrkej… atd. (cokoliv)

Když Medard se rozvodní

Když Medard

se rozvodní,

pršívá šest týdní.

Když mrzne na Petra

Když mrzne na Petra nastolení, mrznout bude 40 dní bez prodlení.

Když na Medarda prší

Když na Medarda prší,

nebudou toho roku houby růst.

Když na Mikuláše prší

Když na Mikuláše prší,

zima lidi hodně zkruší.

Když narodí se maličký

Když narodí se maličký,
dar vidění má pod víčky,
dar slyšení má v něžném oušku,
dar dotyku má v prstíčkách,
dar chuti najde v prvním doušku,
dar vůně v jarních kytičkách.
Maminko, ty k těm darům vkrátku,
dar řeči přidáš nemluvňátku.

Když nemůžeš spát

Když nemůžeš dlouho spát,
představuj si jarní sad.

A tím sadem kráčíš sama,
hebkou trávu pod nohama.

Co to voní? Co to zvoní?
To jsou květy na jabloni.

Co to šumí nad tvou hlavou?
Vzduchem roje včelek plavou.

Neboj se, jdi alejemi...
Motýli tam mají sněmy.

Cestička se k řece stáčí.
Po lávce tam ovčák kráčí,

za ním stádo ovcí běží,
bělavé jsou, jak když sněží.

Když prší

Když prší,
kvetou paraplíčka.
Když prší voda do ticha,
poslouchej déšť a zavři víčka.
Když prší,
kvetou paraplíčka
a každé někam pospíchá.

Když prší na Medarda

Když prší na Medarda,

namokne každá brázda.

KDYŽ PRVNÍ ZMRZLÁ KYTKA...

Když první zmrzlá kytka
na zem spadne zlehka,
jako by někdo mávl kouzelnou hůlkou.
Pak přijdou Zima a Mráz,
ale přesto se v nás
duše stále chvějí hřejivou láskou.
A i když přijde ten slavný den,
kdy příchod Krista je slaven,
sejdou se přátelé, rodina
a štěstí se tiše do klína
usadí všem
v ten krásný den.
Spousta lidí myslí si,
že kouzla jsou jen výmysly.
Je to lež, vždyť každý z nás
zakouzlit si zvládne sám.
Stačí být na všechny milý
a lidé se v tuto chvíli
budou usmívat radostí,
zapomenou na všechny zlosti.
Vždyť radost je nejlepší dar,
co kdo komu jen kdy dal.

Když přijde svatá Lucie

Když přijde svatá Lucie,

najde tu už zimu.

Když se blíží krušné doby

Když se blíží krušné doby,
je čas myslet na zásoby,
kdo má tlapky dozadu,
stráví zimu ohladu.

Když se řeknou Velikonoce

Když se řeknou Velikonoce,
vždycky si představím
jedno z nejhezčích období v roce,
které moc rád slavím.

Pomlázku si už předem upletu,
aby až bude pondělí,
vymrskal jsem tuhle i támhletu,
holky o mně věděly.

Když se řeknou Velikonoce

Když se řeknou Velikonoce,
vždycky si představím
jedno z nejhezčích období v roce,
které moc rád slavím.

Pomlázku si už předem upletu,
aby až bude pondělí,
vymrskal jsem tuhle i támhletu,
holky o mně věděly.

Když se tahá za šňůru

Když se tahá za šňůru,
skáče šašek nahoru,
rozhazuje rukama,
vyhazuje nohama!

Když sluníčko začne hřát

Když sluníčko začne hřát,
stěhuje se zima z vrat.
Stěhuje se, z dvora letí,
radují se všechny děti.
Až se slunce usměje,
že nás pěkně zahřeje.

Když srpen z počátku hřeje

Když srpen

z počátku hřeje,

ledový vítr

v zimě dlouho věje.

Když v listopadu hřmívá

Když ještě v listopadu hřmívá,

úrodný rok nato bývá.

Když v srpnu hřímá

Když v srpnu moc hřímá,

bude na sníh bohatá zima.

KDYŽ VÁNOČNÍ ZVONY KRAJEM ZNÍ...

Když vánoční zvony krajem zní,
ozvěnu v našich srdcích rozezní,
je tichá a podmanivá, ta vánoční melodie,
jak jednou ji zaslechneš, hned lépe se ti žije.
Ať Vánoce splní tvé tajné sny
a nový rok ti přinese jen dobré dny.

KDYŽ VENKU ZVONÍ ZVONEČKY

Když venku zvoní zvonečky,
když lidé kradou stromečky,
když z kádě kapra koupíš,
a doma nože brousíš,
tak to opět po roce,
zase přišly Vánoce.
Šťastné a veselé přeje

Když zavřeš očička

Když teď zavřeš očička,

budeš jako rybička.

Ve vodě si tiše pluješ,

přitom tělo uvolňuješ.

Ke dni matek

Koukej, mámo - jaro vstává!

Do vrzání skřivánků

jako loni odříkávám

pro tebe svou říkánku.

Jakou? Ptáš se. Zas tu stejnou:

Že jsi moje zlato, mámo,

že jsi hodná a moc hezká,

že tě nechci zlobit dneska.

Keď ta jasná hviezda

Keď ta ^Djasná hviezda,
z neba zasvietila,
/:^Gvtedy Panen^Aka Mária
synka porodi^Dla:/

Keď ho porodila,
takto mu spievala,
/:hajaj búvaj Synáčik môj,
aj ja by som spala:/

Počkaj len synáčku,
počkaj len chvíľočku,
/:kým si zájdem do nebíčka,
pre tú perinôčku:/

Ach synáčku, synku,
čo si to urobil,
/:ešte sú len dve hodiny,
čo si sa narodil:/

Ach mamička moja,
vy o tom neviete,
/:že som stvoril nebo i zem,
i všetko na svete:/

Kláda

Padá, padá, dlouhá kláda,

padá kláda, krej si záda!

Kam ta kláda dopadla?

Hnedka vedle tykadla.

Kláda

Padá, padá kláda,

padá na ovada.

Padá kláda na hada,

dopadá mu na záda.

Kladivo

Kladivo má divné nápady,

hřebíky bít stále do hlavy.

Když se zeptáte,

co ho k tomu ponouká,

jen zatlouká a zatlouká.

Kladivo

Víťa ťuká kladivem, ťuky, ťuky, ťuk.

U dědy loď dělají, vyfotí je kluk.

Klame

Zdání klame.

Klára

Parádnice Klára,

korále má ráda,

ráda má i zrcadlo,

koho by to napadlo!

Klaun

"Au, au, au!" volá klaun.

"Ouvej, ouvej, to to bolí!"

Slon ho bouchá dlouhou holí.

Klec

Kluku, kleč, koupím klec.

Koupím klícku a v ní kličku.

Kleště

Zlobili se kleště

a zlobí se ještě,

že se na ně vysypalo

šest kapiček deště.

Klíště

Vlezlo klíště do dvora,

navštívilo Azora.

Azora popadla zlost:

,, Nejsi trochu drzý host?

Vidíme se poprvé

a jsem málem bez krve.“

,, Díky,“ řeklo klíště,

,, nashledanou příště.“

Klíště

Zabil jsem dnes klíště,

neměl jsem vyhnutí,

ne všem, to vím jistě,

je ten čin po chuti.

Musel jsem však jednat,

nebylo úniku,

šlo mi, mrcha jedna,

už dlouho po krku.

Klokan

Vida pana klokana,
jak ho baví kopaná.
Kopne levou, kopne pravou,
umí také přihrát hlavou.
Ví, že nesmí rukama,
když chce hráti s klukama.

Klokan

Dneska mi to neskáče, mám moc těžké lacláče. Čím to je? No propána: vždyť mám v kapse klokana!

Klokan

Vida pana klokana,
jak ho baví kopaná.
Kopne levou, kopne pravou,
umí také přihrát hlavou.
Ví, že nesmí rukama,
když chce hráti s klukama.

Klokan

Poznáváte klokana
s kapsou mezi nohama?
Narodí se maličký
asi jako kuličky.

Ve vaku pod srdíčkem
cpe se stále sladkým mlíčkem
s mládětem si máma hraje
z mléčné žlázy mléko saje

Skrytý mimo nebezpečí
také někdy zlobí brečí.

Je to lumpík ušatec
klokánek je vačnatec.
Austrálií cestuje,
když je vzteklý „tak boxuje!“

Klokan

Vida pana klokana,
jak ho baví kopaná.
Kopne levou, kopne pravou,
umí také přihrát hlavou.
Ví, že nesmí rukama,
když chce hráti s klukama.

Klokani

Vida pana klokana,
jak ho baví kopaná.
Kopne levou, kopne pravou,
umí také přihrát hlavou,
níže nesmí s rukama,
když chce hráti s klukama.

Klokanice

Klokanice nechala si

ušít nové, větší kapsy.

Teď už může bez okolků

otevřít klokaní školku.

Pro nejmenší klokánky

nacvičuje říkanky.

Kloktej

Klotyldo, kloktej koktejl! Neklej a kloktej!

Klouzačka

Mráz už zasklil všechny louže,
kdo má nohy, ten se klouže,
neleká nás ani pád,
správný kluk se nesmí bát.

Klouzačka

Klouzačka
Mráz už zasklil všechny louže,
kdo má nohy, ten se klouže,
neleká nás ani pád,
správný kluk se nesmí bát.

Klouzačka

Mráz už zasklil všechny louže,
kdo má nohy, ten se klouže,
neleká nás ani pád,
správný kluk se nesmí bát.

Klouzačka

Klouzačka
Mráz už zasklil všechny louže,
kdo má nohy, ten se klouže,
neleká nás ani pád,
správný kluk se nesmí bát.

Klouzačka

Houpy, houpy,

(Ležíme na zádech.)

co si žabák koupí?

(Dítě si položíme na skrčené nohy.)

Koupí on si za kačku

(Pohupujeme s dítětem.)

velikánskou klouzačku.

(Narovnáme nohy, držíme dítě a…)

Po klouzačce do rybníčka,

(svezeme ho po našich nohou k sobě na břicho.)

veze klobouk pro vodníčka.

(Zvedneme dítě nad hlavou a dáme mu pusu.)

Klouzačky

Už je tady LEDEN -

zasklil vodu ledem.

Už je tady ÚNOR -

čeká na zvěř u nor.

Nedočkal se, nedočkal,

byla pod ním klouzačka;

skutálel se z kopečka,

jako by měl kolečka.

Klouzanice

Klouzanice, klouzanice,
tak jsem sebou plác!
Sníh mi vlezl do čepice,
svalila mě klouzanice,
udělal jsem BÁC!

Klouzanice

Klouzanice, klouzanice,
tak jsem sebou plác!
Sníh mi vlezl do čepice,
svalila mě klouzanice,
udělal jsem BÁC!

Klouzanice

Klouzanice
Klouzanice, klouzanice,
tak jsem sebou plác!
Sníh mi vlezl do čepice,
svalila mě klouzanice,
udělal jsem BÁC!

Klouzanice

Klouzanice, klouzanice,
tak jsem sebou plác!
Sníh mi vlezl do čepice,
svalila mě klouzanice,
udělal jsem BÁC

Klouzanice

Klouzanice
Klouzanice, klouzanice,
tak jsem sebou plác!
Sníh mi vlezl do čepice,
svalila mě klouzanice,
udělal jsem BÁC!

Klouzanice

Klouzanice, klouzanice,
tak jsem sebou plác!
Sníh mi vlezl do čepice,
svalila mě klouzanice,
udělal jsem BÁC!

Klouzek

S hlemýžděm se bavím dlouze,
pobízím ho: Dobráčku,
udělej si, když jsem klouzek,
na mé hlavě klouzačku.
Jeho smích zní po lese,
i s domečkem klouže se!

Klubíčko

Motám, motám, klubíčko, podívej se babičko. Napravíme za krátko, co vyvedlo koťátko.

Klubíčko dobrého chování

Když se kočka s druhou sejde,
na pozdrav hned zamňouká.
Pejsek zase párkrát štěkne,
medvěd brum brum zabrouká.

Já to taky takhle dělám
i když trochu jinak jen.
Řeknu třeba: Ahoj, ahoj…
a těm velkým: dobrý den.

Něco známe, něco víme,
tím si buďte jistí,
ke stolu se posadíme
umytí a čistí.

Nesrkáme, nemlaskáme,
není to věc nutná,
žádné zbytky nenecháme…
Náramně nám chutná.

Co s tou slupkou od banánu?
Co ten papír hoši?
Tohle všechno musí skončit
v odpadkovém koši.

Udělejte pět šest kroků
na to správné místo,
na chodníku bude pořád
jak se patří čisto.

Kluci krtci

Kluci krtci strašpytli, za maminkou přilítli:
"Mami, mami, bojíme se doma sami,
je tam drátek zalezlý, leze z meze a je zlý."

Máma řekla:
"Hybaj zpátky, v mezi nejsou žádné drátky."
Hopsa, hejsa, tralala – byla to jen žížala.

kluk

Ten kluk je jak kočí,
pěkně bičem točí.
Kachny, kačky pohání,
od močálu vyhání.

Kluziště

Zima už je v plné síle,
děvče čeká na mámu,
venku je jí dlouhá chvíle,
proč nemůže do krámu?

Kde se vzala, tu se vzala
na chodníku zmrzlá louže,
ona místo aby stála,
po ledě se klidně klouže.

Klouže tam a klouže zpátky,
klouže se jen dál a dál,
na chodníku dělá zmatky,
starý pán jí radu dal.

„Když holčičko ráda bruslíš,
věř mi nebo nevěř mi,
s kamarády zajít musíš
na kluziště s bruslemi.

Tady ten pás betonový
chodníkem se nazývá,
neboť se jen po něm chodí,
kluziště své kouzlo má.

Po ledovém zrcadélku
můžeš bruslit sem a tam,
projedeš si šířku, délku,
je to kouzlo, já to znám.

Je to fajn, když kolem uší
sviští vítr ledový,
ale kdo to nevyzkouší,
nic se o tom nedoví.“

Holčička už chce být hodná,
pěkně čekat na mámu,
je však dosti neposedná,
běží za ní do krámu.

„Maminko, já říct ti musím,
nechci už jít na hřiště,
jen bych chtěla, prosím, vidět
opravdové kluziště.“