Koťátka

Pejskovi se pod jabloní, o kostech sny hlavou honí.

Slíbil hlidat koťátka, teď je prázdná ohrádka.

- Zdřímnul jsem si na vteřinku,

v mžiku byla všechna venku.

Že to byla hodinka, ví kočičí maminka.

Pod kopýtky telátka, z hlíny roste hromádka.

Z ní pak jako hříbeček, vykoukl ven krteček.

Přestože nic nevidí, chytře kočce poradí.

- Co tak milá kočičko, nalákat je na mlíčko?

Poprosíme kravičku, jistě nám dá kapičku.

Jen co mlíčko zavoní,

klapne schránka poštovní.

Dva poníci v maštali, staré seno žvýkali.

- Chceme lepší svačinu, pusťte nás na pastvinu.

Otevřete nám ta vrátka, povíme vám, co koťátka.

Kůzlata je také znají, vědí kam se schovávají.

- Zapřeme si pevně nožky, dobře zaklesneme růžky,

dohromady hlavy dáme,

dětičky vám pohledáme.

Slyšíš hují kejhání? Pročpak nás tak nahání?

Prý že našlo štěňátko, zatoulané koťátko.

U žlabu se všichni diví,

co to na hladině vidí.

- Peří, zobák, kdo je to?

Ty malý psí popleto!

Bílé kotě nechce domů,

leze do koruny stromu.

Čtyři děti kočičí, kolem mámy skotačí.

Nachystáme pelíšek, vyčistíme kožíšek.

Schoulíme se do klubíčka, únavou nám ztěžknou víčka.

Všichni se tu rádi máme,

vzájemně si pomáháme.

Autor: Martin Verner

Zdroj: Kam se schovala zvířátka?