Kamna

Myslím, že v poledne každý den
by mohl být květinově klidný a slavný,
kdyby všechny plotny u kamen
mohly být jak louky na jaře.
Maminky - sluníčka
v kuchyních by se nad nimi točily a smály,
žehnaly by je zlatýma rukama
a ony - jako ta země pod náma
v odplatu za to by daly
Růst na sobě chlebům a koláčům,
tak jako květinám polním,
co rostou z lásky a tepla.
V poledne by je maminky otrhaly,
na stůl postavily čerstvé a vonící:
"Vezměte z našich rukou, moji nejmilejší,
kytici!"