vercastainer: Diskuze

Dnes jsem 38+5 a na ranní kontrole u gynekologa jsem se musela Hamiltonovu hmatu bránit. A i přes několikrát projevený nesouhlas se doktor pokusil. Nakonec řekl, že to stejně moc nejde, hrdlo je ještě poměrně uzavřené, ale že příště už bude nekompromisní. Takže takhle ne, za týden odmítám vaginální vyšetření, protože jsem k doktorovi ztratila veškerou důvěru, určitě by hmat provedl proti mé vůli, ale na to nemá nejmenší právo. To já rozhoduju o svém těle, i když v sobě nosím malého. Popravdě, jsem v šoku z toho, co jsou lékaři schopni si k rodičce dovolit. Nevidím k Hamiltonovi žádný důvod, ještě jsme ani nedošli k termínu, podle všeho vše ok, plodové vody dostatek, tak proč to uměle urychlovat, proč zasahovat do přirozeného procesu???!!!! Vážně uvažuji o změně lékaře, ale očividně není z čeho moc vybírat :|

Je tomu rok, co zamlklo mé první těhotenství pár dní po mých 26. narozeninách. Maličkému přestalo bít srdíčko v 9+1tt a to se zjistilo na klinice při prvotrimestrálním screeningu. Do té chvíle jsem netušila, že tento druh potratu vůbec existuje. Dostala jsem okamžitou objednávku k revizi dělohy hned na druhý den ráno. V šoku jsem se snažila získat co nejvíce informací o zákroku a jeho dopadech, zda je nutný. Na utvoření správného názoru ale večer u počítače nestačí. Zákrok jsem proto zdržovala konzultací s primářem gynekologem, který na mou otázku, že bych raději odkrvácela doma, zda jsou nějaká rizika zákroku pro další těhotenství odpověděl, že je zárodek veliký, bez zákroku by mohly zůstat zbytky tkání v děloze a vzniknout zánět, riziko masivního krvácení... strašení, strašení... dál, že rizika zákroku nejsou žádná! Otázka je, zda věřil tomu, co říká, nebo se mě kvůli těm x tisícům od pojišťovny za výkon snažil postrčit na sál. Vzhledem ke spěchu a důvěře lékaři jsem nakonec kyretáž podstoupila. Po probuzení z narkózy, po pohlazení místa, kde maličký pobýval jsem zažila ten šílený pocit prázdného břicha :( a strach, zda jednou dítě donosím.Chtěla bych svým příběhem říct maminkám,které se dostanou do stejné situace,aby nespěchaly s rozhodováním a věřily svému tělu,na zákrok je času dost,u nás se ženy hromadně posílají na sál a není to správně,dnes už bych volila jinak!Bolest ze ztráty nezmizí asi nikdy,ale za pár dní začneme 8.měsíc a já moc doufám,že teď už to dopadne dobře