O

Ohňostroj ! Ach ohňostroj!

Na obloze zlatý roj !

Každý volá ó, ó, ó, to je obraz pro oko!

Psi však vijí: oj, oj, oj, zatracný ohňostroj !

O

Okuláry čáry máry babičce se ztratily. Toulají se po světě- že je děti najdete?
 

O berušce

Beruška si leští krovky, dnes ji čeká první bál. Kočár z vršku od sodovky odváží ji v noci v dál.


 

O bílé kobyle

Byla nebyla jedna bílá kobyla.

Tá bílá kobyla po světě si bloudila.

O Bohu

Kdo Boha má za pevný hrad,
nic nemusí se zlého bát,
i v bouři může kliden být,
neb nad ním Bůh svůj drží štít.

Zlých úklady a zlobný čin
jak sítě tkané z pavučin
On jedním dechem spřetrhne
a v záhubu je uvrhne.

Jak perla skrytá v ústřici
je ctnost v tvém srdci zářící;
ať neznána, — z tmy bezedné
On k záři své ji pozvedne!

On miliony řídí hvězd,
— kdo vyzkoumal kdy Jeho čest?
a nad ptáčaty má svou stráž,
On řídí také osud nás.

On zná i naši každou tíž,
čím přítel dál, tím On je blíž,
On setře každou slzu s řas
a změní noc na jitřní jas.

Nad vrchy, doly, vodami
jest Jeho ruka nad námi;
jen spolehejme pevně Naň,
— a dál se Jeho vůle staň!

O brambůrce

 

Kutálí se ze dvora velikánská brambora,

neviděla, neslyšela, že na ni spadla závora.

Kam to koukáš závoro, na tebe ty bramboro!

Kdyby tudy projel vlak, byl by z tebe bramborák. 


 

O broučkovi

O broučkovi

Třepy, třep, třepy, třep,

brouček leží na zádech.

Otočit se nemůže,

kdo mu asi pomůže?

Jestli máte broučka rádi,

pomozte mu, kamarádi!

O Cipískovi

Malinkatý Cipísek,
chce si hrát na písek.
Manka mu to nedovolí,
taťka Rumcajs se ještě v koupelně holí.
Až bude taťka oholen,
potom s ním půjdeš Cipísku ven.

O čem se zdá koťátku

Malé kotě, co spí v botě,

to je mámin mazlíček.

Když se stulí do klubíčka,

usmívá se zpod víček.

Zahraje si na honěnou,

nevadí mu sníh a mráz.

O čem se mu zdálo ve snu,

neuhádne nikdo z vás.

Napije se mléka z misky,

poslechne si pohádku.

To ví jenom máma kočka,

o čem se zdá koťátku.

O Červené Karkulce

Tu je cesta, tu je smrk,
Na Karkulku číhá vlk.
Jak ti sluší šatičky,
Čepeček a střevíčky.
Jak jsi milá, roztomilá.
Karkulka ho pohladila.

Ty můj milý vlčku,
Já vím, žes můj kamarád.
Vlk olízl její ručku.

To jsem šťastná, to jsem rád,
že mne někdo pomazlí,
dnes nebudu vůbec zlý.
Honem skočil do křoví,
radši zůstal hladový.

O děravém nebi

Někdy se stane, že se nebe kaboní a kaboní, mračí a mračí, a najednou z ničeho nic praskne.

Jako košile.

Jako kalhoty.

Jako trenýrky.

A začne pršet.

Prší a prší a leje a leje z té díry, co v obloze jak studna zeje, z té díry tečou proudy vody - potok, řeka, oceán, do polí i na louky i na čmeláčí stráň.

A co na to čmelák?

Nemá déšť moc rád, vždyť nemůže hrát, vždyť by mu snad sebral basu tenhle vodopád.

Ale to už se na slunci zdá, že je deště moc, a tak si vezme zlatou jehlu na pomoc. Udělá jeden steh a druhý, a pomaličku, žádný spěch, šije a šije a zašije nebe jako děravou košili. Jako kalhoty. Jako trenýrky.

A schová nebi nahé bříško. Pupík

A zase je hezky.

Slunce svítí teplounce a zlatě.

Nikde ani stopa po záplatě.

Nikdo nepozná, že nebi praskly před chviličkou gatě.

 

O domečku, který chtěl mít nožičky

Čtyři okna jeden vchod
a pět schodů včele,
nohy by mu přišly vhod,
prošel by se směle.

O DRAKOVI

Král Tramtárie zaplakal

a zachmuřil svůj zrak,

protože krásnou princeznu

unesl hrozný drak.

 

Drak ji chtěl sežrat; takový

už bývá dračí mrav:

jen kterou hlavou nevěděl,

protože měl šest hlav.

 

Tak dumal den a noc a den,

přemýšlel nečinně,

až chytrák Honza princeznu

vyvedl z jeskyně.

 

A z toho všeho vyplývá,

že hloupost stíhá trest,

že jedna chytrá hlavička

přemůže hloupých šest


 

O drakovi a princezně

V jednom kraji vzdáleném 
kam nedohodíš kamenem 
tam žije sedmihlavý drak 
jmenuje se - Zrovnatak. 
Z jednoho zámku si princeznu vzal 
a v zámku zůstal smutný pan král, 
přemýšlí že vyšle do světa posly 
aby mu princeznu Andělku našli.

Zatím drak Zrovnatak v jeskyni Andělku učí 
co k jídlu uvařit když v bříšku kručí, 
nádobí umýt a uklidit, 
prádlo vyprat a vyžehlit 
a všechno do skříněk v jeskyni uložit. 
Princezna Andělka nepláče, už ji to baví, 
v zámku se nudila.Teď dračím hlavičkám radí. 
Tři hlavičky dračí ty naučila číst 
zbylé čtyři počítat 
a všechny už umí slušně jíst 
při jídle nikdy nemlaskat.

Pan král ten stále neví kde hledat princeznu 
a vyhlásil.Kdo ji najde, ten dostane ji za ženu. 
Přihlásil se zahradník, Ondra Trávníček 
na cestu si vzal buchet raneček, 
už je dávno snědl, šel ale pořád dál 
až došel k lesu.Tam by se každý bál. 
Z lesa se ale šíří vůně 
a Ondra Trávníček hlady z toho stůně, 
pomalu došel k veliké jeskyni 
a tak se ocitl až v dračí kuchyni. 
Ve velikém hrnci tam se houbová polévka vaří 
a v peci péct chleba i koláče se daří.

Ondra draka pozdravil, Andělku na tváře políbil, 
vrať se domů, naše princezničko 
tady ti nesu od pana krále psaníčko, 
i drak Zrovnatak může s námi do zámečku jít 
bydlení vedle zámku krásné bude mít. 
Vydali se k domovu, drak letí jako mrak 
přistáli přímo v zámecké zahradě.Ano.Je to tak. 
Pan král k nim honem běží 
až si svůj královský trůn málem zboří, 
jsem moc rád že jste tady 
drak může jít bydlet do zámecké, do zahrady.

A tam můžeš draku dělat práci zahradníka 
Ondru čeká Andělka a role panovníka, 
já už nechci vládnout, budu odpočívat 
a s drakem si povídat a šachy hrávat. 
♥Zahradník se oženil s princeznou Andělkou♥ 
a všichni mají radost velikou. 
A pokud se drak nepomátl a všechny nesněd 
tak jsou na tom zámku šťastni až do teď.

o drakovi Bucifákovi

V hluboké jeskyni žije drak,
jmenuje se Bucifák.
Má velké černé flíčky,
Mnoho kostí u tlamičky.

O hadech

O hadech

A kdo se plazí?

No přece hadi!

Plazit je baví,

plazí se rádi.

O chytrém šnečkovi

Slimák s růžky, to je šneček, táhne všude svůj domeček
a pod tou svou ulitou, pohádku má ukrytou.
Dnes vám slimák příběh poví o šnečkovi Kusendovi,
který chtěl být, jako vlak, rychle jezdit zrovna tak.

Toužil valit, jako vláček, nechtěl pomalu se vláčet!
Pozoroval, jak ten vlak, jezdí rychle, jako drak.
Nechtěl ani na chviličku, táhnout se tak pomaličku,
byl to koumák,proto vskutku, vymakal si šnečí budku.

Připevnil k ní kolečka a už jezdil z kopečka!
Cestující přepravoval, do své ulity je schoval.
Zpočátku byla jen zkouška, svezl berušku a broučka,
potom mravence a mušky, pyšně vystrkoval růžky.

Cestoval s ním i čmeláček, šnek ujížděl, jak vláček,
nastoupila včelička, byla šťastná celičká.
Čmelák řekl: „Milý šnečku, to by chtělo mít i vlečku!“
tak Kusenda, chytrý šneček, prodloužil si svůj domeček.

Našel prázdnou budku šnečka, posloužila mu, jak vlečka,
za tu svou ji připevnil, sedátka v ní upevnil.
Za sebou tu vlečku táhl, snažil se, aby to zvládl!
Kusenda má síly za tři, obrovský mu obdiv patří.

Do kopce se vždycky zpotil, chtěl, aby ho každý fotil
a když z kopce sjížděl nazpět, usmíval se šťastně na svět.
Kusenda se hrdě tváří, chtějí s ním jet tři komáři,
mandelinky,cvrčci,broučci, červík, vosa i pavoučci.

Všichni do vlečky si lozí, Kusenda je hrdě vozí,
jezdí s nimi celý den, splnil se mu jeho sen!
Dnes je šneček známý všemi, oblíben je v celé zemi,
chtěl být rychlý, jako vlak dneska jezdí právě tak!

O ježibabě

Ježibaba krade děti, už si na ně brousí chrup.
Lítá světem na koštěti, bude tady coby dup.

Vede hrozné živobytí, zvláště když se rozběsní.
Koho najde, toho chytí, koho chytí, klidně sní.

Že je trapná? Ale inu, to je její profese.
Hupni honem pod peřinu, nebo si tě odnese!

Neodnese, víme oba - ta k nám nesmí do domu,
dneska už je jiná doba, já tě nedám nikomu!

O Ježíškovi

Narodil se Ježíšek,

darujem mu kožíšek.

Hodně dlouhý, huňatý,

ať ho má až na paty!

O Koblížkovi

Mouku dáme do dížky,
a k ní vejce, přece.
Uválíme koblížky,
šup s nimi do pece.
 

O kočičce

O kočičce

Kočička se protahuje,

záda krásně procvičuje.

Bříško, záda, bříško, záda,

to má každá kočka ráda.


Kočička se protahuje,

každou packu procvičuje.

Levá, pravá, levá, pravá,

až se z toho motá hlava.

O Kohoutkovi a Slepičce

Kohout rád jed´velké kusy,

že se po nich kde kdo dusí,

neměl ani potuchu.

Už slepička k němu běží,

kohoutek se hýbe stěží

a jen lape po vzduchu.

Zobáčkem šla nabrat vodu

místo k říčce k vodovodu,

chytrá byla slepička.

Už kohoutek čile vstává,

kolem sebe křídly mává,

zdravý jako rybička.

O kominíčkovi

O kominíčkovi

Kominíček šel na půdu,

kominíček košte vzal,

kominíček šel na půdu,

aby saze vymetal.

O kominíčkovi

O kominíčkovi

Kominíček šel na půdu,

kominíček košte vzal,

kominíček šel na půdu,

aby saze vymetal.

O koníčkovi na koloběžce

K chlapci jménem Jeníček, zatoulal se koníček.
Před jeho chaloupkou řehtal, Jeníček se šťastně chechtal.

Sotva koňský řehot slyšel, hnedka z chaloupky ven vyšel.
Koník k němu hlavu skláněl, něco na zub mlsně sháněl.

Hned si řekl Jeníček: „To je krásný koníček!“
Šel mu nabrat trochu ovsa, vyskočil si na něj , hopsa!

Venku bylo velké vedro, koník vypil vody vědro.
Vozil Jendu ve svém sedle, hned byl tam a tu zas hnedle!

Jeníček se vesel smál, chtěl s ním běžet dál a dál.
Koník se s ním prohání, po poli dál uhání.

Brzy mu však úsměv zvadnul, neb z koníka Jeník spadnul.
Narazil si záda, hlavu, v bezvládném tam ležel stavu!

Koník ho hned začal budit, brzy se však počal nudit.
Svojí hřívou pyšně trhnul, pryč od Jendy raděj zdrhnul!

Pádil přes zelený háj, cválal odtud co nejdál!
Mezitím se Jeník probral, nikdo na něj ohled nebral.

Jeník nemohl hned vstát, začal se sám v poli bát.
Neudělal ani krok, z pádu dostal nejspíš šok!

Pak se vzchopil přece jen: „Co se stalo? Byl to sen?
Přišel ke mně koníček?“ matně tápal Jeníček.

Vstal a kráčí kolem plota, hlava se mu ještě motá,
pamatoval si jen málo, myslel, že se mu vše zdálo.

Sotva domů dorazil, tátovi dech vyrazil:

„Co se stalo, Jeníčku? Máš odřenou hlavičku?“
zeptal se ho doma táta, ošetřit mu ránu chvátá.

„Přišel za mnou koníček!“ vzpomínal si Jeníček.
„Ve svém sedle vpřed mě nes, pak jsem ale k zemi kles!“

„Nejspíš se ti vše jen zdálo? Hlavu zraněnou máš málo!
Upadl jsi, nevíš o tom, zapomněl jsi všechno potom!

Kde by se tu koník vzal? Viděl jsi ho, když jsi spal!“
namlouval mu tatíček, uvěřil mu Jeníček.

„Kůň tu není jediný! Já měl asi vidiny!

Proč mně ale hlava bolí, proč jsem ležel v řepném poli?“
marně tápal Jeníček, šel si psát svůj deníček.

„Copak ale dělá Jeník?“ pomyslil si začas koník.
Jeho pád ho začal trápit, náhle rozhodl se vrátit!

Nechtěl se však vracet pěšky, tak se zmocnil koloběžky!
Půjčil mu ji jeden klouček tam, kde si hrál dětí hlouček.

Koníček se odrážel, za Jeníčkem vyrážel!
Zpočátku mu to šlo těžce při jízdě na koloběžce!

Smály se mu všechny děti, koníček jak vítr letí,
jak ten rychlík v trati jede, zabrzdit však nedovede!

Nohou šlape, dupy, dupy a už bude u chalupy
tam, kde bydlí Jeníček, zase řehtá koníček!

Ten svým očím nevěří, vše si řádně prověří!
Svoje oči celé protře, na koníčka jasně pozře!

„Je to možné, nebo není? To je ale nadělení!
Koníček se ke mně vrátil, koloběžkou cestu zkrátil!“

Jeníček se šťastně směje, nevěří, že se to děje!“
Koník brzdí kolečka, míří si to z kopečka!

A když koník zastavil, na zadní se postavil,
pyšně svojí hřívou hýbá, pochválit ho za to zbývá!

Koníček byl tomu rád, stal se s Jendou kamarád.

Od té doby koníček je tam, kde je Jeníček
a ten je teď den co den, až nadmíru spokojen!

Prohání se se svým koněm, všichni mluví jenom o něm!
Pro Jeníčka je to ráj, s tátou postavil mu stáj!

A když nechce běhat pěšky, zas se chopí koloběžky!
Hravý je, jak malé hříbě a tím končí jeho příběh!

O kosovi

Hop a skok a žádný krok,
kos tak skáče celý rok.

Po žížalách pokukuje,
zobákem je vytahuje.

O krtkovi

Krtek vylez z chodby ven,
že se mu zdál hrozný sen.
Večer viděl pytláky,
jak střílejí na ptáky.

Letěly kolem vosy,
které hledaly kosy.
Pytláci se jich lekli
a z lesíka utekli.

O kvočně

Já mám doma kvočnu,
nevím, co si počnu,
nemůžu vědět,
bude-li sedět.

Já jí koupil vejce
vod našeho strejce,
nemůžu vědět,
bude-li sedět.

Já jí koupil husí,
vona, že ji dusí,
nemůžu vědět,
bude-li sedět.

Já jí koupil kačí,
vona, že ji tlačí,
nemůžu vědět,
bude-li sedět.

O májovém deštíčku

Slyšel jsem, že pranostika

o květnovém dešti říká:

Z májového deštíčka

padá krása na líčka!

A tak jsme se s naší Lídou

těšili, až deště přijdou.

Lída je bledá až běda,

já mám uši jak slon v buši -

s krásou jsme na tom všelijak,

tak jsme čekali na liják.

Stáli jsme v něm půl hodiny:

„Ať jsme nejhezčí z rodiny!“

Lída zrudla jak růže květ -

má ale třicet devět pět.

A jak to mně po dešti sluší?

Já mám zánět středních uší…

O malinkém poníkovi

Bába dědu marně prosí,

ať dětem pohádku nosí,

o malinkém poníkovi

a velikém Jeníkovi.

O malých velbloudech

Nezkušení velbloudi
často v poušti zabloudí.
Chodí proto na procházku
v dlouhé řadě – na provázku

O Mášence

O Mášence

V Růžovém království,
velká je sláva,
princezna Mášenka,
dneska se vdává.

O Mášence z Růžového království

V Růžovém království,
velká je sláva,
princezna Mášenka,
dneska se vdává.

O medvědím dupání

Když medvěd zadupe v lese,
kdekdo se bojí a třese.

Kdekdo se třese a bojí –

i lišky
i šišky
i hříbky
i šípky
i voňavé chvojí.

O mlíčku

O mlíčku

Kočičko bílá, pojď z půdy dolu,
mám trošku mlíčka, sníme ho spolu.
Ale jen polovic,
slyšíš ty macku?!
Ó ty máš způsoby,
strkat tam packu!

 

O mlíčku

Kočičko bílá, pojď z půdy dolu,
mám trošku mlíčka, sníme ho spolu.
Ale jen polovic,
slyšíš ty macku?!
Ó ty máš způsoby,
strkat tam packu!
 

O mlsném prasátku

Vrať mi Kubu moji knížku,
ať můžu jít do pelíšku.
Chci si přečíst pohádku,
o mlsném prasátku.

O motorce

Helma, kukla, rukavice,

pravá ruka na plynu,

kombinéza z jelenice,

zvláštní vůně benzínu.

Právě po tom, marná sláva,

mnoho kluků postonává.

O myškách

O myškách

Myšky behaj'v stodole,

shání k jídlu, kde co je,

žerou všechna zrníčka,

seberou i jablíčka.

Pak se všechny sbíhají,

ke spánku se chystají,

ustelou si postýlky,

jsou to jejich kolíbky.

Kocour, kočka, koťata,

vylézají z doupata,

plíží se tu kolem zdi,

vyhlížejí, kterou sní!

Uteč, myško maličká,

venku číhá kočička,

tahle kočka kočkatá

chce sníst myš i myšata.

O NEZVEDNÝCH KŮZLÁTKÁCH

Koza praví kůzlatům:

„Budu dlouho mimo dům,

buďte hodná, neperte se,

vlk to všechno slyší v lese!“

Máma z vrátek ještě není,

už se perou o lupení:

„Mé je, mé, mé je, mé!“

„Né-e né, né-e né!“

 

V tom na dveře buchy, buchy:

„Otevřete, neposluchy!“

Černý kozlík nejdřív zmlk:

„Děti, jde sem na nás vlk!“

 

Na dveře zas buchy, buchy:

„Otevřete, neposluchy,

já jsem vaše maminka.“

 

„Máma klepe zlehýnka.“

„Jak? Pojď mi to ukázat!“

„Takhle sotva je to znát:

klepy klep, klepy klep.“

Vlk to zkouší – buchy klep,

vlk to plete – klepy buch.

 

„Nevidíme tě, když ťukáš,

aspoň v okně se nám ukaž,

máš-li rohy bílou bradu!“

„Mám jen břicho plné hladu.“

 

„Maminka nám nosí domů

sladké mlíčko ve vemínku.

Ty jsi vlk a lhář si k tomu,

vydáváš se za maminku.

Jdi si tam, ty starý lháři,

kde se vlkům dobře daří!“

 

Zavrčel vlk, bouchl vrátky,

stáhl ocas, běží zpátky.

 

Slyšte, ještě z vrátek není,

už se perou o lupení:

„Mé je, mé, mé je, mé!“

„Né-e né, né-e né!

O opičkách

 

O opičkách

Všechny malé opičky,

dosáhnou si na špičky.

Na špičky a na paty,

protože jsou chlupatý.

O Popelce

Byla jednou jedna dívka milá,
měla dvě sestry nevlastní
a zlou macechu taky.
Tiše! Zlá macecha právě spí.

Dívka celičký den dřela,
vařila, prala, uklízela.
Umazaná od popela
dělala, co matka chtěla.
Popelko jí říkaly
a moc se na ni nesmály.

Král jednou poslal pozvánku.
Kam? No přece do zámku.
Chtěl oženit svého syna,
pořádat ples bude psina.

Pozvána byla macecha i sestry,
aby měly život pestrý.
Popelka je oblékla,
když odjely………..
kde se vzala, tu se vzala,
stařenka se ukázala.

Dala dívce šaty krásné,
zlaté, jako slunce jasné.
Koně udělala z myši,
poděkování už slyší.
Do půlnoci vrátí se –
šaty a kůň ztratí se.

Princ měl oči pro ni jen,
Popelka však mizí ven,
jen co se půlnoc přiblíží.
Princ ji stále vyhlíží
však Popelka se nevrací.

Ještě dva plesy se konaly,
úplně stejně se udály –
jen na posledním střevíček ztratila.

Příští den po celé zemi,
čekali, která řekne: “ Je mi!! “
Musely ho všechny dívky vyzkoušet,
jinak nemohl se sluha vrátit zpět.

I sestry se pokoušely
obout malý střevíček,
prince totiž velmi chtěly,
ale byl v tom oříšek-
nohy totiž velké měly.

I Popelka vyzkoušela
ten střevíček krásný.
Nožka do něj lehce vjela
a bylo to jasný.

S princem velkou svatbu měli.
I zlé sestry na ni směly.
Potom šťastně žili jen,
prožívali krásný sen.

O prasátku, slepičce, kuřátku

"Stavělo prasátko zahrádku."

povídá slepice kuřátku.

"Maminko, kde dnes budu spát?
Smím si tu ještě vůbec hrát?
Nebo jen v koutku tiše stát?"

"Tady už nečekej žádná semínka."

Povídá znova jeho maminka. 

"Proč si bere ze všech nejvíc?
Až nezbude tu žádný krajíc?"

"Prase je tvor nevěřící
páchne, smrdí po stolici"

Tak slepička začla kvokat

"Byl to ale hloupý nápad.
Dát praseti zahrádku,
mít teď všechno na splátku!"

O Radkovi

Radku,Radku,
ty máš ale bradku!
Vždyť máš roků jenom pět,
vypadáš už jako kmet.

O rybičce

O rybičce

Plave rybka po rybníčku,
nemá žádnou pokladničku.
Kam penízky ukládá?
na bříško a na záda.

O rybníčku

Máme malý rybníček

a v něm bydlí vodníček,

jsou v něm také rybičky,

zdraví všechny dětičky.
 

O slepičce

O slepičce

Ko - ko - dák!

Sedla slípka na bodlák,

roztrhla si koleno,

ono ji to bolelo.

O slonovi

O slonovi

Slon - ten zvedá težkou činku,

nemá chvíli odpočinku.

Jeho svaly přitom sílí,

vydrží to ještě chvíli.

O sluníčku

Sluníčko šlo brzy spát,
nikdo si s ním nechtěl hrát.
A tak si vzalo knížku
a vlezlo si do pelíšku.

 

O sluníčku

Sluníčko šlo brzy spát, nikdo si s ním nechtěl hrát. A tak si vzalo knížku a vlezlo si do pelíšku.



 

O sluníčku

Sluníčko šlo brzy spát, nikdo si s ním nechtěl hrát. A tak si vzalo knížku a vlezlo si do pelíšku.

 

O Sněhurce

Přišli domů trpaslíci,
koukají se po světnici.

-Kdo mi ustlal postýlku?
-Kdo mi vypral košilku?
-Kdo mi umyl misku, lžičku?
-Kdo navařil polívčičku?
-Kdo nám tady uklidil?
Ani smítko nevidím.

-Já Sněhurka, já to byla,
já jsem v lese zabloudila.

-Máme doma pomocnici,
uklidila ve světnici,
tralala, tralala,
uvařila, vyprala!

O staré bramboře

Jedna stará brambora
koulela se ze dvora.
Koulela se po kamení,
byla tu - a už tu není.

Moc se bála, že ji sníme,
uvaříme, rozkrájíme,
osolíme, omastíme
a břicho si nasytíme

 

O svaté Barboře

O svaté Barboře

ležívá sníh na dvoře.

O svaté Brigitě

O svaté Brigitě

ubývá mlha

na úsvitě.

O svatém Fortunátu

O svatém Fortunátu

má kapka deště cenu dukátu.

O svatém Františku Xaveru

O svatém Františku Xaveru

ledový vítr fičí od severu.

O svatém Jiljí

O svatém Jiljí

jdou jeleni k říji.

O svatém Mikuláši

O svatém Mikuláši

často snížek práší.

O svatém Norbertu

O svatém Norbertu

chladno jde už k čertu.

O svatém Vítě

O svatém Vítě půl zrna v žitě.

O svatém Vítu

Déšť o svatém Vítu,

škodí ječmeni i žitu.

O syslovi

Tiše vyšel sysel z Pyšel,

tiše vyšel, tiše přišel.

O šaškovi

Když se tahá za šňůru,
šašek skáče nahoru.
Rozhazuje rukama,
vykopává nohama,
takhle jede na koni,
nakonec se ukloní.

O šikovné opičce

Ahoj děti,

do naší školy,
chodila opice,
z Banánový ulice,
měla modrý střevíce,

chytrá byla velice
a malovala překrásný kraslice.
Uměla číst, počítat a psát
a na housličky hrát.

O šnečkovi

O šnečkovi

Vidíš tamten domeček?

To je přeci ulita!

Šnek si do ní zaleze,

padne mu jak ulitá.

Podívej se, šnečku, ven,

jaký je dnes krásný den!

Šnek se dovnitr schová,

pak vyleze znova.

O šnečkovi

Cup, cup, cupity,

šneček není umytý,

cup, cup, cupity,

nosí vodu do ulity.

O šnečkovi

Leze šneček na kopeček,
těžko se mu dýchá,
dolů sjede jak po másle,
až mu v uších píchá.


 

O usměvavé veverce

Žila byla veverka malá,
která se ráda strašně moc smála,
a proto celý život zdravá byla,
že úsměv na rtech vždy vykouzlila.

O velbloudech

O velbloudech

Nezkušení velbloudi
často v poušti zabloudí.
Chodí proto na procházku
v dlouhé řadě - na provázku.
 

O velbloudech

Nezkušení velbloudi
často v poušti zabloudí.
Chodí proto na procházku
v dlouhé řadě - na provázku.

 

O veliké řepě

Dědek řepu zasadil,
u pole se posadil,
čeká, čeká,
mráz ho leká,
sluníčka se bál, dešti jenom lál.

Bez večeře, bez oběda
čeká dědeček,
najednou se hlína zvedá,
roste kopeček.

„Bábo, roste řepa!“
„Dědku, co tam vidíš?“
„Bábo, což jsi slepá?!“
„Dědku, ty mě šidíš!“

Zavolali vnučku,
vnučka pejska,
pejsek kočku,
kočka myš,

sedli si a čekají,
šepty, šepty, šeptají.

Myšce byla dlouhá chvíle,
hopsala si rozpustile.

Trhla kočkou,
kočka pejskem,
pejsek vnučkou,
vnučka babkou,
babka dědkem.

Dědek prázdné ruce měl,
ničeho se nedržel.
Udělali bác!

Kopeček se ještě chvěje,
jak se pod ním krtek smějě!

O veliké řepě

Kolem řepy chodí děda, tahá, vzdychá, naříká.

Řepa vytáhnout se nedá: Jéje, ta je veliká!

Přidala se babka, vnučka, pejsek, kočka, myš.

Chytili se pevně. A teď, řepo, uvidíš!

Za chvilenku byla venku. Děda vpředu, myška vzadu,

svalili se na hromadu.

Myška píská vesele: Já mám sílu, přátelé!

Kočka oči přimhouří: To koukáte, kocouři!

Pejsek štěká: Žádný pes nedokáže, co já dnes!

Vnučka zpívá: Tralala, dědovi jsem pomáhala!

Babička je také ráda, protáhla si při tom záda.

A u řepy na poli děda jenom hlaholí:

Jak je pěkně v našem kraji, když si všichni pomáhají!

O Velikonocích

O Velikonocích

Beránek v kuchyni nádherně voní,
tatínek maminku s pomlázkou honí.
Chlapeček s řehtačkou radostí jásá,
tatínek mamince na zadek plácá.

O velikonocích

Jasné počasí

o velikonocích

- nastane léto

o lomenicích.

O veselé mašince

Kdo mě nezná, ať se dívá, jsem veselá mašinka

mašinka - lokomotiva, až můj signál zacinká,

připravte se, přátelé, k naší cestě veselé

 

Šťastnou cestu, šťastnou cestu! Od hranic k hlavnímu městu

jede, jede vlak, husopaska, pasáček

Každý mává na vláček, dokud vidět obláček

 

Rychle, rychle - to mám ráda, letím už jak o závod,

telegrafních tyčí řada, běží jako jeden plot,

telegrafních drátů linky, z porcelánu konvalinky.

 

Kolejnice měly strach, naříkají ach, ach, ach.

Nebojte se, kolejnice, vždyť jste moje pomocnicem,

Nebojte se přece tak, přeletím vás jako pták.

 

Nad řekou železný most, ten měl taky strachu dost.

Mašinko, hej - volal k lesu, mám strach, že tě neunesu!

Jen se neboj, kampak s tím, jedna dvě tě přeletím.

 

U každého nádraží, jako voják na stráži

semafor však stál: Dokud nepozdvihnu paži,

ať se nikdo neodváží po kolejích dál!

Dvě průvodčí má náš vlakm, Mařenku a Aničku,

Mařenka je kterápak? Mařenka má důlek v líčku,

kleště nosí cvaky, cvak, Andulička taky tak.

 

Už je noc, už je tma, na trať svítí světýlka,

to zelené jest, pro vlak volný vjezd,

na červené pozor dát, ihned zastavit a stát!

O půlnoci do tmy tmoucí, topič a náš strojvedoucí

napínají zrak, a když v noci o půlnoci

tisíc jisker srší vlak, je to drak, je to drak!

 

Letí kola jako šipky, přeletěla přes výhybky,

každou výhybku to blaží, když vlak vede do nádraží

až k červené čepici, která řídí stanici.

Bude chvilka odpočinku, pro kola a pro mašinku?

Že jsi šťastně dojela, ty mašinko veselá

co si budeš přát? Kolečka dám spát.

O veselém domě

Dům s veselou náladou

ráno běhá zahradou.

Tu zaštěkal na něj pes,

dům zakopl o pařez.

Vše je vzhůru nohama,

děti, táta a máma.

Poděšeně volá máma:

Jéminkote! Krindapána!

Táta bručí: Vím to jistě,

dům musí stát na svém místě.

Po zahradě běhá dům,

tydli tydli tydli dum!

O Veverce

Šla veverka na procházku,

měla klíček na provázku,

hopy, skoky přes javory,

ztratila klíč od komory.

Naříkala, bědovala,

že si pozor nedávala!

Klíček našel nakonec

náš kamarád mravenec.

O víle

Malá lesní víla ráda tancovala
se svými sestrami od večera do rána.

Při jednom tanečku pozor si nedala,
chytla se o větev, závoj roztrhala.

Nyní na své sestry posmutněle kouká,
opatrně přitom do jehly nit souká.

Dokud díru v závoji víla nezašije,
taneček se sestrami si jistě neužije.

O víle

O víle

Malá lesní víla ráda tancovala
se svými sestrami od večera do rána.

Při jednom tanečku pozor si nedala,
chytla se o větev, závoj roztrhala.

Nyní na své sestry posmutněle kouká,
opatrně přitom do jehly nit souká.

Dokud díru v závoji víla nezašije,
taneček si vůbec dneska neužije.

O vlkovi a lišce

Sedí vlk u lesa,
kouká na nebesa.
Bříško kručí, už má hlad.
Kdy jen bude obědvat??

To však neví ani liška,
ta má taky placku z bříška.

A tak sedí vlk i liška,
přemýšlí zda stačí šiška.
Když pak vidí, kde je šiška,
pomyslí si „to je výška!!“.

A tak radši místo šišky,
půjdou spolu lovit myšky.

O vráně, která neuměla krákat

Myslíte, že každá vrána, nahlas kráká časně z rána?
Já znám jednu z příběhu, co se zhlédla ve zpěvu.

O Všech svatých

Když o Všech svatých

zima nemá moci,

tak o svatém Martině

o půlnoci.

O vylekané myšce

Běžela myšička šedá a maličká.

Běžela přes dvorek, lekla se sýkorek.

Běžela ze vrátek, lekla se housátek.

Běžela z vesnice, lekla se slepice.

Běžela z kopce, lekla se ovce.

Na poli pšenice, lekla se zajíce.

Pod listem lopuchy, lekla se ropuchy.

Běžela po stráni, lekla se mňoukání.

Zapískla : Ach ach ach! Všude mě honí strach!

V díře se schovala a už se nebála.

O zbloudilé ovečce

Jedna ovce, druhá, třetí, počítejte se mnou, děti.

Čtvrtá, pátá, šestá ovce do ovčína běží z kopce.

Sedmá, osmá, devátá, vítr vrže na vrata.

Ta poslední celá bílá, v černém lese zabloudila.

Kde se toulá, kdo to ví, než ji vlci uloví?

Hledej, pejsku, ty to víš, ty ovečku zachráníš!

Černým lesem běží pes: Snad mi ji vlk neodnes!

Ovce bečí: Já jsem tady! Pes ji zahnal do ohrady.

O zoubkách

Čistím zoubky řízy, řízy
ať jsou bílé jako břízy.
Vpravo, vlevo, vpředu, vzadu, horní a pak dolní řadu.
Ať jsou bílé jako sníh, ať má každý radost z nich.


Více zde: http://mineko.webnode.cz/chytre-clanky-/pro-maminky/basnicky-a-rikadla/

O žabičce

O žabičce

Skáče žabka do oblak,
umíš skočit také tak?
Usmívá se zlehýnka,
má zelená stehýnka.

O žabičkách

V jarní noci, při měsíčku,
žáby hrají na honičku.
Do kaluže, kde je mělce,
dělají své kotrmelce.

Obdélník

Dvě strany tu delší jsou
a dvě kratší zůstanou,
dveře, dopis, lednice
či na boty krabice.

Obdélník

Čtyři rohy, žádné nohy,
obdélník je na světě.
Stejný tvar má jako knížka,
v níž čteš větu po větě.

Oběd

Radily se kuchaři, co dobrého uvaří, rozhodli se pro čočku, byl to oběd pro kočku.

Oběd

U praděda,

u oběda,

on obědvá,

a mně nedá.

Obilíčko

Obilíčko, obilí,

už jsme z pole sklidili,

odvezli je do stodoly,

chleba budou plné stoly,

a koláčů vrchovato,

zalesknou se jako zlato.

 

 

Objevili se tu hýli

Objevili se tu hýli, byli malovaní, milí.

vesele si zazpívali, a bobulky ochutnali.

Byli milí, byli malí, a pak dále odletěli.

Obláček

Po nebi obláčky jdou,
beránkům podobné jsou.

Větřík kolem pofukuje,
obláčky hned postrkuje.

Rozčeše je na velké
i na malé bělounké.

Tak to s nimi stále chodí,
rozejdou se, zas se spojí.

Obláčky jdou

Obláčky po nebi jdou

jak ovečky za sebou.

Obloha je jejich louka,

měsíc na obláčky kouká.

Obláčky jdou za sebou

Obláčky po nebi jdou

jak ovečky za sebou.

Obloha je jejich louka,

měsíc na obláčky kouká.

Oblačné kousky

Po nebi pluly s ptáčky, čtyři kudrnaté mráčky.

Tři byly jako malé děti, čtvrtý podobal se velblouděti.

Cestou k nim, rovnou po hlavě, přiskočil páty zvědavě.

Tím oblačným modrým světem, běží slůně za slůnětem

Byl ještě šestý? Nevím jak pluly,

všechny se cestou rozplynuly.

Za nimi přihnalo se v krátku, slunce podobné žirafátku.

Oblázek

Oblázek

Převaluji oblázek z dlaně do dlaně,

je krásně kulatý, nic neví o hraně.

Prohlížím oblázek ze všech stran,

a všude je stejně vodou osahán.

Oblékací básnička

Punčocháčky ponožky
oblečeme na nožky.
Ještě tričko, mikinu
vyzrajeme na zimu.
Přes to všechno gaťata,
ať jsme správná prťata.
Na hlavičku čepičku,
na nožičku botičku.

Oblékání

K čemu jsou sandálky?

K výletům do dálky.

Proč nosím kalhoty dlouhé až na paty?

To abych neběhal po světě nahatý.

A  proč si oblékám košili na tělo?

Aby to mamince vedle mě slušelo.

K čemu je šála?

Aby mě hřála.

Proč nosím čepici? Abych žil zdravě -

aby mě nezmrzly nápady v hlavě.

Oblékání košilky

Knoflík volá: Kudy?

Dírka volá: Tudy!

Zapínají košilku.

Už to bude za chvilku.

Oblíbené hračky

Cecilka má na polici malou Micku a opici.

Cilce bude jedenáct, Micky se však nechce vzdát.

I opici Baculku, nedá ani na chvilku!

Obličej

Pusinka je na papání,
a nosánek na čmuchání,
očka, aby viděla,
ouška, aby slyšela.

Obloha

Obloha modrá je, sluníčko svítí, ptáčkové zpívají, rozkvetlo kvítí.


 

Obloha

Oblohou se vine duha,

Barevná je jako stuha,

Třpytí se na všechny strany,

den je jako malovaný.

Obluda

Obluda obludný

lámal nám kedlubny.

Polykal kedluben,

bubnoval na buben.

Obluda lámal a polykal

Obluda obludný

lámal nám kedlubny.

Polykal kedluben,

bubnoval na buben.

Obr

Obr, ten je jako skála,

i armáda by se bála.

Mařenka a Jeníček před chalupou stojí,

že ji obr rozšlápne i oni se bojí.

Obr

Z daleké ciziny přišly mi noviny,
v nich bylo psáno, že zítra ráno
spojí se dvě velké rodiny. Obr si vezme veleobryni!

Obrázek

Stříhej, stříhej obrázek,

nepřestříhni provázek!

Obruč

Nikdo tě, obruči,

z kopce běhat neučí,

o kamení pěkně zvoníš,

Jendu div že nepředhoníš,

rychle běžíš,

pořád běžíš,

a když dojde kopec - ležíš!

Obyvatelé louky a jejich domečky

Každý z nás má domeček,
někdo staví kopeček,
někdo hledá stromů kůru,
jiný vrtá v zemi díru,
někdo si tká domek z nití,
do kterého jídlo chytí.

Obživa

Nejlíp vaří kuchař Hlad:
budu u něj obědvat!

Moje denní spotřeba -
sedmkrát nic bez chleba.

Zapiju to rouškem vzduchu,
budu zdravý na těle i duchu.

Oči

Oči, oči, očka,

Olgu honí kočka,

Otu žene zajíc,

okousal mu krajíc.

Oči – uši

Mám dvě ouška k naslouchání (pohladíme jedno a pak druhé ouško)
dvě očička na koukání (pohladíme přes jedno a pak druhé očičko)
dvě nožičky na běhání (pohladíme nožičky,nebo můžeme zadupat)
a dvě ruce na mazlení (založíme ruce na prsa a jakoby s nimi pohoupeme)

Oči zamhouříš

Hajej, spinkej, má malinká,

už spinká i konvalinka,

jenom oči zamhouříš,

hned ji v kříčku objevíš.

Oči, oči, očička

Oči, oči, očička, co v nich svítí sluníčka, co v nich svítí barev, kvítí, co v nich svítí ohýnků, když uvidí maminku !

Očka

Co ta očka vidí ? Vidí, vidí lidi, tátu, mámu, sestřičku. A co ještě vidí? Kůzle pejska, kočičku. A teď tebe vidí zrovna, všechno pod čílkem se srovná jako v plátky květ - a je z toho svět.

Od ... do ...

Od deváté do jedné máte nohy ohebné,

a od jedné do páté únavou jen padáte

a od páté do deváté jenom domino taháte.

Od oběda do klekání

Od oběda do klekání
Otík Ondru všude shání.
Objevil ho v ohradě
s ovečkami v hromadě.

Od Petra do Vavřince

Je-li od Petra až do Vavřince parno,

bývá v zimě dlouho studeno.

Od poklopu ke poklopu

Od poklopu ke poklopu, Kyklop kouli koulí.

Od svatého Jana Křtitele

Od svatého Jana Křtitele

běží slunce již k zimě

a léto k horku.

Od večera

Od večera do rána

parádili berana,

pak od rána do rána,

prodávali berana.

 

ÓDA NA LELKY

Kromě paní učitelky

celá třída chytá lelky,

tlustý, tenký, malý, velký,

sedí jako přišití,

hledí něco chytiti.

Už je lelků plná třída,

okna, skříně, stůl i křída,

nadarmo se nepovídá,

že se dílo podaří,

když se ruka k ruce přidá.

Někdy se to vydaří.

Jenom paní učitelka,

chudák nešťastná, div nelká,

nechytila od pondělka

ani jediného lelka,

jí se totiž nelekne

nikdo, ani lelek ne.


 

Óda na lentilky

 

Kromě paní učitelky
celá třída chytá lelky,
tlustý, tenký, malý, velký,
sedí jako přišití,
hledí něco chytiti.
Už je lelků plná třída,
okna, skříně, stůl i křída,
nadarmo se nepovídá,
že se dílo podaří,
když se ruka k ruce přidá.
Někdy se to vydaří.
Jenom paní učitelka,
chudák nešťastná, div nelká,
nechytila od pondělka
ani jediného lelka,
jí se totiž nelekne
nikdo, ani lelek ne.

Odemyky zamyky

Odemyky zamyky,

rozvažte se, jazyky!

Povězte mi v řeči lidí,

co kdo slyší, co kdo vidí.

A z těch slabik, slov a vět

vykouzlíme celý svět.

Odkud běžíš zajíčku?

Odkud běžíš zajíčku?

Tam od mlýna, panáčku.

Co v tom mlýně, zajíčku?

Pytel mouky, panáčku.

A na co mouku, zajíčku?

Na koláče, panáčku.

Nač koláče, zajíčku?

Pro kočičku, panáčku.

Proč pro kočku, zajíčku?

Máme svatbu, panáčku.

Odkud ten náš holub letí

Odkud ten náš holub letí.
"Letím z lesa, milé děti, vrku, vrku, vrku."
"Cos tam viděl holoubku?"
"Perníkovou chaloupku, u černého smrku, vrku, vrku, vrku."
"Viděls také Mařenku?"
"Jakpak by ne, holenku!
Viděl jsem jí s Jeníčkem, jak krmili se perníčkem.
A když z okna na zahradu, vystrčila baba bradu..."
"Nebáli se holoubku?"
"Kdepak, zamkli chaloupku na cukrový klíč
a už byli pryč."

Odměna

Šla veverka na procházku,
měla klíče na provázku,
hopy, skoky, přes javory,
ztratila klíč od komory.

Naříkala, bědovala:
Ze jsem pozor nedávala!
Jaké budou míti hoře
moje děti na komoře!

Potká ji tu mládeneček,
cestující mraveneček,
podává klíč veveřici,
že prý visel na metlici.

Mravenečku, podej ruku,
povedu tě na vrch buku,
na nejvyšší mezi všemi,
ukážu ti Českou zemi.

Česká země jako sádek,
jako sádek do pohádek:
Kolem hora s horou spjata,
uprostřed je růže zlatá.

Mraveneček domů kluše,
raduje se jeho duše:
Veverka mě na buk vzala,
Prahu zlatou ukázala.

Ohníček

Hoř, ohníčku, hoř,

ať neštípe kouř.

Hoř, ohníčku na poli,

upečeme brambory.

Až upečem, hned je sníme,

do popela dáme jiné.

Hoř, ohníčku, hoř,

ať neštípe kouř!

Ohníček

 

Hoř, ohníčku, hoř,

ať neštípe kouř.

Hoř, ohníčku na poli,

upečeme brambory.

Až upečem, hned je sníme,

do popela dáme jiné.

Hoř, ohníčku, hoř,

ať neštípe kouř!

Ohnivák

Ohnivý pták Ohnivák letí k jabloni.

Vojtěch ptáka Ohniváka někde dohoní.

Ochechule

Laskavá se houpala, houpala

a líná se koukala, koukala.

Ba lalala, ba lalala, balala - lí,

poslouchej smích a pláč ochechulí.

Ba lalala, ba lalala, balala - lí,

poslouchej někdy hlas ochechulí.

Ochraptělá kukačka

Ochraptěla kukačka, přišla domů pláčky.
Zavolali doktora toho pro kukačky.
Doktor přišel, dostal dukát,
nařídil jí: "Nesmíš kukat!"
Předepsal jí kloktadlo, něco na mazání
a hodiny s kukačkou budou kukat za ni.
 

OKÁČ

Já jsem děvče okaté, šatečky mám strakaté, vypadám v nich celičká jak ta lesní pěnička. Já

jsem děvče okaté, tvářičky mám buclaté, na nich jako růže květ a mne těší celý svět.

Děvčata se drží za sukénky a jdou 4 krok sun krok vpravo. Na „vypadám“ natáčení vpravo a

vlevo. Na „jak“ točení se na místě. Ve druhé sloce jdou doleva a na konec „a mne těší celý

svět“ otáčejí se poskokem a tleskají nad hlavou.

Oklamaný kocourek

Okolo stolečku, okolo stolu,

kočka a kocourek honí se spolu.

Ona ho volala, že na něj počká,

potom mu utekla. Falešná kočka.

Oklamaný kocourek

 

Okolo stolečku, okolo stolu,

kočka a kocourek honí se spolu.

Ona ho volala, že na něj počká,

potom mu utekla. Falešná kočka.

Oklamaný kocourek

Okolo stolečku, okolo stolu,
kočka a kocourek honí se spolu.
Ona ho volala, že na něj počká,
potom mu utekla. Falešná kočka.

Oklamaný kocourek

Okolo stolečku, okolo stolu,

kočka a kocourek honí se spolu.

Ona ho volala, že na něj počká,

potom mu utekla. Falešná kočka.

Okno

Náš dům celý den

oknem kouká ven.

Jako já tam vidí

auta, stromy, lidi.

Okolo dědečka

Kolo, kolo — do kolečka
točíme se u dědečka,
ruka k ruce — druh ke druhu,
točíme se v pevném kruhu.

Dědečka s tou hlavou šedou
z kolečka nám nevyvedou,
dejte vy nám zlaté doly —
dlaně naše nepovolí.

Jen božího andělíčka
pustíme si do kolíčka,
až ho pošle Pán Bůh k zemi
s lesknavými perutěmi.

K dědečkovi přijde tiše
s boží zkazkou s nebes výše:
Poleť, duško, nad oblohu,
po tobě se stýská Bohu.

Poletí s ní anděl Páně
mezi hvězdy k nebes bráně
a ta duše dědečkova
pod křidýlka si nás schová.

Okolo Kolína

Okolo Kolína veliká kotlina.

Kvetou tam fialky, máky a kalina.

Okolo svaté Anky

Okolo svaté Anky

chladné poránky.

Okurčička

Okurčičko, okurčičko,
nechoď k myšce na políčko!
Myška tam má domeček,
ukousne ti koneček!

Okurčička

Okurčičko drž se stonku,

neutíkej ze záhonku.

U hájíčka je myš zlá,

špičku by ti uhryzla.

Okurčičko

Okurčičko, okurčičko,
nechoď k lesu přes políčko.
Myška tam má domeček,
ukousne ti koneček.

Okurka

Zelenina je to zdravá,

podlouhlé nám plody dává,

jež zelenou slupku mají.

Okurku snad všechni znají!

Syrovou si sníst ji mohu,

do salátů, na oblohu.

Pikantní chuť by to chtělo?

Zavařte ji na kyselo!

Okurky

Pět okurek šeptá v sudu:

,,Nechcem nikdy zažít nudu!

Než nás všechny zavaří,

skočíme si k cukráři!"

Olda

Olda - to je jedlík,
jí devátý knedlík
Polévky si málo vzal,
knedlíky se ládoval.
Koblihy a vdolky,
jedly hlavně holky.

Olda

Olda - to je jedlík,
jí devátý knedlík.
Polévky si málo vzal,
knedlíky se ládoval.
Koblihy a vdolky,
jedly hlavně holky.

Olda

Půjdeme do vody,

to budou závody!

Tonda nás povede,

ten plavat dovede.

Olda se nedal,

doplaval nejdál.

Olda – to je jedlík

Olda – to je jedlík,

jí devátý knedlík

polévky si málo vzal,

knedlíky se ládoval.

Koblihy a vdolky,

jedly hlavně holky.

Oldřich

Buďte zticha! Na Oldřicha
něco padlo asi!
Pořád vzdychá, honí bycha,
s Oldou nejsou špásy.

Olemovaná čepice

Náš táta má neolemovanou čepici. Olemujeme-li mu ji nebo neolemujeme-li mu ji?

Olga volala kosa

Olga volala kosa,
toulá se okolo polobosa.

Olga volala kosa

Olga volala kosa,
toulá se okolo polobosa.

Olinko

Oli, Oli, Olinko,

nemrač se už, zlatinko.

Podívej se do zrcadla,

usměj se zas malinko,

vyber si v něm koho chceš,

koho nejvíc miluješ.

Oliviér

Je Oliviér olivrejovaný, nebo je Oliviér neolivrejovaný?

Olízl se mráz

Olízl se mráz. Jednou ? a pak zas,
a pak mu to zachutnalo,
lízal, co mu v cestě stálo :
stromy
domy
autobusy
dětské tváře
pusy
nosy.
Ty mu tuze zachutnaly !
Lízal je až zčervenaly.

Omeleta

U jelita omeleta, 

u omelety je teta.

Teta omeletu dělá,

a jelito - to jí děda.

Ondatra

Chodívá k nám do patra

jedna stará ondatra.

Zazubí se na bratra

a zakleje: „Tisíc láter,

vy tu máte ale pater,

vždyť jsem celá uondaná!“

Pak se zeptá, kde je vana,

a zase se zazubí

a zmizí nám v potrubí.

Ondřejíčku, Ondřeji

Ondřejíčku, Ondřeji, nesněz mámě celou lžičku, dost je kaše na talíři, najedí se ještě čtyři.

Opálený kohout

Chodí kohout po dvoře:
„Heč, mám bronz jak od moře!”
„Kdo se to tu chvástá, ječí?!”
starý vlčák ho bere ztečí.
Povalí ho do kádě mouky:
„Však ony tě přejdou roupy!”

Opatrnost

Opatrnost - matka moudrosti.

Opice

V Americe při muzice,
tancovaly tři opice,
jedna tak, druhá tak
a ta třetí všelijak.

Opice

V Americe při muzice,
tancovaly tři opice,
jedna tak, druhá tak
a ta třetí všelijak.

Opice

Opice
V Americe při muzice,
tancovaly tři opice,
jedna tak, druhá tak
a ta třetí všelijak.

Opice

V Americe při muzice,
tancovaly tři opice,
jedna tak, druhá tak
a ta třetí všelijak.

opice

V Americe při muzice tancovaly 3 opice, jedna tak , druhá tak a ta třetí všelijak.

Opice

V Americe při muzice, 
tancovaly tři opice, 
jedna tak, druhá tak 
a ta třetí všelijak.

Opice

Koupila si opice

včera v krámu střevíce

nadělala plno zmatků

když skákala na podpadku

po bambusech v pralese

teď to holka

od starého opičáka

odnese

nebude jí asi vhod

zbavit se těch

nových bot

Opice

Gorily a opice, ty dovádí velice

skáčou, lezou, dupají, banány si loupají



Více zde: http://kalamajka.webnode.cz/basnicky-na-rozcviceni/

Opičáci

Hádejte, kdo houpe se
na liánách v pralese.
Hurá, sláva, já to vím,
já vám na to odpovím.
Houpou se tam opičáci,
z dlouhé chvíle, pro legraci.

Opičí školka - básnička pro předškoláky

Do opičí školky bych moc chtěl, lézt po stromech celý den bych směl.
Protáhl bych se po ránu a ukousl si banánu.
Ve školce opičí, všichni se opičí a z plných plic si zakřičí,
opičky plné kuráže. Mě máma řvaní zakáže.
Na liánách nejvíce, houpají se opice.

Přistupte blíže, mé nejmilejší zvíře,
je plyšová gorila a dnes mi máma slíbila,
že když opicím děti závidí, jdou do školky pro lidi.
Ve školce se kamarádi přidají, na opice si se mnou zahrají.
Hurá do školky!

Opička

Chodila opička
okolo ohníčka,
spálila si pacičku,
naříkala trošičku,
na spálenou pacičku,
obula si botičku.

Opička

Stýskala si opička,

že je ještě maličká,

všechny šaty jsou jí velké,

musí chodit bez trička.

Až bude dost veliká,

obleče se do trika,

bude nosit bílé tričko

s nápisem Miss Afrika.

Opička

Opička

Opice, opice, opička,

dobře ví, co je to rozcvička.

Hned brzy po ránu

přeběhne liánu.

A přitom spořádá

hromádku banánů.

 

Opičky a míče

My jsme malé opičky,
máme čtyři ručičky.
Když nám někdo půjčí míček,
umíme s ním věcičky.

Z pravé ruky na levou,
z levé ruky na pravou,
hodíme s ním trochu výš,
šup – a už je za hlavou.

Optik

Ten, kdo brýle nosit musí,

tak si k optikovi zajde.

Různé obroučky mu zkusí,

až ty, které sluší, najde.

Pak se do nich sklíčka dají,

jak je lékař předepsal.

Brýle sluší, pomáhají

vidět blíž anebo v dál...

Orání

Oral oráč na úhoru,
oral úhor do úmoru.

Oral dlouho, zoral málo,
ruchadlo se polámalo.

Teď tam traktor drkotá,

to je jiná robota!

Hroudy drtí, drny krájí,

zorá pole v širém kraji.

Orání


Oral oráč na úhoru,
oral úhor do úmoru.
Oral dlouho, zoral málo,
ruchadlo se polámalo.
Teď tam traktor drkotá,
to je jiná robota!
Hroudy drtí, drny krájí,
zorá pole v širém kraji.

Orání

Říkejte si cokoli,

školák patří do školy,

do chléva zas kráva patří,

bude potom dojit  za tři.

 

Chcete-li mít zásluhu

o víc chleba, o víc mléka,

zapřáhněte do pluhu

traktor, který na to čeká.

Orání

Oral oráč na úhoru,
oral úhor do úmoru.

Oral dlouho, zoral málo,
ruchadlo se polámalo.

Teď tam traktor drkotá,

to je jiná robota!

Hroudy drtí, drny krájí,

zorá pole v širém kraji.

Oranžová

Pomeranč i mandarinka

chutnají nám odmalinka.

Než si na nich pochutnáme,

pečlivě je oloupáme.

 

Meruňku, tu neloupáme,

jenom pecku z ní vyndáme.

Ovoce nám prospívá,

vitamíny ukrývá.

Orel

Orel, to je dravý pták,

co má velmi dobrý zrak.

Hbitě sletí z nebe níž

a uloví v poli myš.

Orel

Orel je král ptačí říše, odvážný a bystrozraký. Tiše vzlétá výš a výše, nad hory a nad oblaky.

Orel

Orle, vládče, ptačí králi, pěvci se ti vyhnou zdáli. Jenom straka služebnice se ti klání. - Co chceš více?

Orli krouží pod oblouky

Orli krouží pod oblouky,
hledí na svět z vysoka,
k obědu si chytí myšku,
nebo rybku z potoka.

Orloj

U Orloje za pět celá

nastává ta pravá mela.

Angličané, Japonci,

nechtějí stát na konci.

Ani tihle norští páni

nechtějí být ušlapáni!

Ořechy srší

Na Markétu-li prší,

vlašské ořechy

ze stromu srší.

Oříšek

Oříšek je suchý plod,

jeho jádro přijde vhod.

Když skořápku rozlousknete,

uvnitř jádro naleznete.

Oříšky

Lesem kráčí potichu
medvěd v hnědém kožichu.
Nehledá tam šišky,
má chuť na oříšky.

Až já lískou zatřesu,
spadne tolik ořechů,
že je sotva unesu,
dumá medvěd ve spěchu.

Brum, brum, bručí míša cvalík,
veverky se mají,
domů táhnou velký balík,
snad mi ořech dají.

Osamělá

Na krátce, na dlouze,
nic mě netěší,
když on tu nepase
můj znejmilejší!
Kdyby on tu pásl,
bylo by mě snáz,
bylo by mé srdce
veselejší zas.

Osel

Osel stále seno žvýká,

nosí náklad, přitom hýká.

Šedá srst a dlouhé uši,

kopyta mu velmi sluší.

Oslíček

Oslíčku střapatý, povoz mně trošku,
koupím ti podkůvku na každou nožku.
Koupím ti podkůvky, oslíčku bosý,
aby ses nezrousal, od chladné rosy.

Oslíček

Oslíčku střapatý,
povoz mně trošku,
koupím ti podkůvku na každou nožku.
Koupím ti podkůvky,
oslíčku bosý,
aby ses nezrousal,
od chladné rosy.

Oslíček

Oslíček si kývá hlavou, pokukuje po mě stranou.
Jen se nesměj oslíčku, ukroutíš si hlavičku.

 

Oslíček si kývá hlavou

Oslíček si kývá hlavou (kýváme dopředu tzv. ano) 
Pokukuje po mně stranou (otáčíme hlavou vlevo a vpravo) 
Jen se nesměj oslíčku, (hlava rovně) 
Ukroutíš si hlavičku. (kroužíme hlavou dokola).

Oslík

Oslík stříhá ušima, protože je velký má.
Oslice se posmívala, do vody se podívala.
Vidí, že je ošklivá, také velké uši má.

Oslík

Kam oslíku? _ z Kolína? Nesu pytel do mlýna. Klopýtám s ním trním, hložím, oddychnu si, až jej složím.

Oslík

Přihopsej blíž, oslátko,ukaž se nám drobátko! Oslík bystré oči má, umí stříhat ušima : ouško bílé, ouško šedé, tak to nikdo nedovede.

Osmáček

Šumáček je osmáček,
co má černý čumáček,
očka černá jako noc,
popřeje ti dobrou noc.

OSTRUŽINA

Šeptala mi ostružina,

prý to není její vina,

že ses lekl trnu,

a že rukou umazanou

její šťávou cukrovanou

udělal sis skvrnu.

 

Ošatku mám plnou vajec...

Ošatku mám plnou vajec...

Ošatku mám plnou vajec,
šlehejte mě, uvidíte tanec!
Budu ječet z plných plic,
až vám z toho bude hic.

Ota

Bába volá Otu: "Oto, podej botu!" Volá bábu Ota: "Je to tahle bota?"

Ota nešika

Ota jede na kole, než se nadál, je dole.

Hlava, loket, koleno, ten Ota je poleno!

Otáčej se kolotoči

Otáčej se kolotoči, kdo se točí, kulí oči.
Otáčej se tam a zpět, uvidíme celý svět.

 

Otakárek

Víte už, kdo je ten nový, zjišťovali bělásci. Otakárek fenyklový, přitakali modrásci.



 

Otakárek

Víte už, kdo je ten nový,
zjišťovali bělásci.
Otakárek fenyklový,
přitakali modrásci.

Ale, dámy, je to štramák,
culila se babočka.
Na hlavě má krásný slamák,
hned mi padl do očka.

On se tu však nezdrží,
pokračuje smrtihlav.
Ten nikde nevydrží,
je to známý větroplach.

Otakárek

Na zahradě v pomněnkách dříme tlustá housenka. Co z ní bude? Třeba, kdoví, Otakárek fenyklový.

Otakárek fenyklový

Předevčírem jsem vám venku

málem šlápl na housenku

koukla na mě, ruce v bok

řekla: Dál už ani krok

já jsem houseňáček Ota

jestli mě však tvoje bota

nezašlápne omylem

brzy budu motýlem

tuze krásným, to ti povím

otakárkem fenyklovým.

Otec Abrahám

Sedneme si nebo si stoupneme a začneme zpívat:

Otec Abrahám měl 7 synů, 7 synů měl otec Abrahám, oni nejedli ani nepili jenom takhle dělali…

a teď přijde pravá ruka (začneme rukou hýbat nebo s ní tleskat a zároveň zase začínáme zpívat)

Otec Abrahám měl 7 synů, 7 synů měl otec Abrahám, kteří nejedli ani nepili jenom takhle dělali

a teď přijde pravá ruka, levá ruka (přidáme do pohybu levou ruku),

Otec Abrahám měl 7 synů, 7 synů měl otec Abrahám, kteří nejedli ani nepili jenom takhle dělali

a teď přijde pravá ruka, levá ruka, pravá noha (přidáme do pohybu pravou nohu a začneme s ní třeba dupat o zem)
O další sloku později se je v pohybu pravá ruka, levá ruka, pravá noha, levá noha.
Potom, se přidá hlava (začneme s ní vše možně kroutit), dále zadek (začneme kroutit zadkem) a končíme!!!?

OTESÁNEK

OTESÁNEK

 

 

Šel tatínek do lesa,

že si kloučka vytesá.

Pařízek si našel v lese,

tesal, řezal: najednou

kořínky se nadzvednou

a pařízek rozběhne se.

Domů s tatínkem si kráčí,

tatínek mu sotva stačí,

maminka se raduje,

chtěla kloučka, už tu je.

Pekáč buchet upekla mu,

na zem ustlal mu slámu.

Radují se, zpívají,

Otesánek jí a jí

a najednou rozhlédne se,

zívne, na mámu se třese.

„Sněd jsem talíř s buchtami

a teď se dám do mámy,

hamy, hamy, ham -

pak sním pekáč s kuřaty

a pustím se do táty,

lidi, to se mám!“

Máma stojí celá bledá,

ale táta - ten se nedá:

„Přines mámě, Otesánku,

vody v malovaném džbánku,

umyje tě, učesá,

půjdem zpátky do lesa.“

Otesánek řízy, řízy,

řeže dříví z mladé břízy,

řízy, řízy, říz -

ty víš dobře, milá pilo,

proč mu tolik vytrávilo

u zelených bříz.

A když už se v lese šeří,

běží s tátou na večeři.

„Mámo, já bych jed!“

„Všechnos prve sněd“

„Udělej mi vdolečky.“

„Až sebereš drobečky.“

Otesánek droby sbírá,

chutnají mu, nevybírá,

než bys deset napočet,

převalí se, usne hned.

Druhý den ho táta budí,

Otesánka rosa studí,

do lesa však musí jít,

musí řezat řízy, řízy,

dříví z kropenaté břízy

a nesmí se zastavit.

A když už se v lese šeří,

běží s tátou na večeři,

neodmlouvá,  všechno sní,

dostal chleba, kousek sýra,

potom ještě drobty sbírá,

lehne si a dobře spí,

spí a spí a spí a spí. 

Otloukej se

Vstávej, Vstávej ,píšťaličko, spala jsi už dost, koho potkáš na tom světě, hraj mu pro radost. Potkala jsem slepičku, podala mi růžičku, pan kohoutek zlatý proutek za veselou písničku.

Otloukej se, píšťaličko

Otloukej se, píšťaličko otloukej se, mízo-lízo! Nebudeš-li se otloukati, budu na tě žalovati,

 

Oto

Kdo to, Oto, kdo to je?
Kdo mi nedá pokoje?
Oto, Oto, kdo je to?
Máma, ty můj popleto

Otvírejte čerti vrata

Otvírejte čerti vrata, jdem se kouknout na čerťata.

Čertí kluci, čertí holky, baští si tam čertí vdolky.

Je tu teplo teplíčko, je tu peklo peklíčko.

Otvory

Tluče hlavou o stromy, dělá do nich otvory... Jak se, děti, jmenuje, kdo si to pamatuje? No víte to? - Neříkejte, že ne... Datel je jeho jméno ctěné, a o stromy se tak stará, každá rána je vítaná.

Otýlie

Nejhezčí je Otýlie,
maminka to tvrdí.
Každou chvilku na Otylku
můžeme být hrdi!

Oukej

Vašek má rád koupání, Vláďa má rád houpání,

Mirek má rád houkání a já mám rád mňoukání.

Zkus to taky. Koukej - mňoukání je oukej.

Ouška

Mám dvě ouška k naslouchání,
dvě očička na koukání,
dvě nožičky na běhání
a dvě ruce na mazlení.

Ovce

Na další ovce bečí: ,, Pozor, pozor! Neeebezpečí! Dobře hlídej, beraneeeé, ať se nám nic nestaneeeé!

Ovečka a beránek

Beránečku, beránku, cítím jaro ve vánku, pojď se honit sem tam strání, do kopečka z kopečka. Ty budeš můj beráneček a já tvoje ovečka.
 

Ovečka a beránek

Beránečku, beránku,
cítím jaro ve vánku,
pojď se honit sem tam strání,
do kopečka z kopečka.
Ty budeš můj beráneček
a já tvoje ovečka.

Ovečka s srneček

Malá ovečka,
vyběhla do kopečka
a odtud pozorovala malého srnečka.
Srneček stál u tatínka a u maminky,
okusoval zelené rostlinky.

Ovečka nezůstala pozadu
a začala spásat lebedu.
Když srneček ovečku uviděl,
trošičku se zastyděl.
Ovečka se mu líbila,
kéž by ho políbila!

Ovečko roztomilá

Ovečko roztomilá,
hebounké rouno ty máš,
aby nám zima nebyla,
ráda nám svou vlnu dáš.

Ovečky

Na salaši ovce bečí:

Pozor, pozor! Nebezpečí!

Dobře hlídej, berane, ať se nám nic nestane!

Ovečky

Ovečky jdou z pastvy úzkou cestičkou

Po zelené louce jedna za druhou

Pojďme spolu touto branou

cesta vede podle skal

Pozor dejte, pospěšte si

Aby vlk vás nesežral

Hou hou hou

Ovečky už jdou

Jedna za druhou

Ovečky

V horách mezi kopečky

žily čtyři ovečky

kamarádky byly věrné

jedna bílá a tři černé.

Jednou spolu na pěšince

našly čtyři zlaté mince

vzaly tašky, cupy dup

do městečka na nákup.

Přinesly však divné zprávy:

v krámě ani v hostinci

nedají vám stéblo trávy

zdarma ani za minci.

Lidi po všem možném pasou

celý den se plahočí

za knedlíky, za kobásu

sotva vidí na oči.

Tak to chodí s lidskou chasou

dřina nemá konce

ovečky se klidně pasou

cinkají jim zvonce.

Ovečky

Ovečky se pasou samy,
jehňátko se drží mámy,
okolo ovce se točí,
ta z něho nespustí oči.

Ovečky

Ovečky u bači

bečí a skotačí.

 

Ovečky

Ženu ovce ovečky

na zelené kopečky.

Na kopečkách dobrá tráva,

ovce za ni mléko dává.

Mléko, vlnu huňatou,

abych mohl najedený, přitom teple oblečený,

do práce jít za tátou.

Ovečky

Vyšel beran s ovečkami cestou mezi ohradami a za nimi mek mek mek pár běloučkých jehňátek. Mít kožíšek takový, hopsal bych si jako vy!

Ovečky

Ovečky, ovečky, paste se, než hora sluníčko odnese. Večer je na zádech odnáší, co zlatá kolem se rozpráší ! Ta hora naproti, těšte se, sluníčko zítra zas přinese.

Ovečky a beránek

Šel Janeček na kopeček,

hnal před sebou pět oveček.

A šestého berana

s ohnutýma rohama.

Ovečky bečely

Ovečky bečely,

valáška neměly.

Ovečky nebečte,

valáškovi utečte!

Ovoce

Máme papír, máme tužku
namalujem spolu hrušku.
Taky švestky jablíčka,
co přivezla tetička.

ovoce

Ovoce rádi máme,
vitamíny v něm dostáváme,
cvičení nás baví
a jsme pořád zdraví.

Ovoce

Banány a nektarinky,

mango, hrušky, mandarinky,

švestky, kiwi, jablíčka,

meruňka a broskvička...

Vitaminy v ovoci

zahánějí nemoci.

Ovoce a zelenina

Ovoce a zelenina,
to je zdraví, to je síla.
Kdo jí mrkev, ředkvičky,
bude zdravý celičký.

Ovoce a zelenina

Dobré ráno, dobrý den,
o jsem rád, že tady jsem.
Budeme povídat,
co by měl mít každý rád -
ovoce a zeleninu,
že je plná vitamínů,
to je přeci dávno známo,
dej mi hrušku, prosím - mámo!

Ovocný salát

Jablíčko i jahůdka.
Mámo – to je lahůdka!
Borůvka i malina.
Táto – to je ňamina!
Hruška, banán, třešnička.
Ovoce je jednička!

Oženil se brabeneček

Oženil se brabeneček,

vzal si ženu mušku,

posadil ji na lavičku,

dal ji cucat hrušku.

 

Postavil ji vedle vrby,

aby pěkně stála,

dal jí housle do ručičky,

aby si tam hrála.

 

Cvrček cvrká na mezi,

že ho cvrkat nemrzí!

Oženil se mraveneček

Oženil se mraveneček, vzal si ženu mušku. Posadil jí na lavičku, dal ji cucat hrušku. Postavil ji vedle vrby, aby pěkně stála, dal jí housle do ručičky, aby si tam hrála.

Oženil se ptáček

Oženil se ptáček,

malý jarabáček.

Přišla paní vrána,

na housličky hrála.

Přišla paní srna,

přinesla mu zrna.

Přišel pan jelínek,

přinesl koš malinek.

Přišel pan zajíček,

přinesl koš vajíček.

Přišla paní liška,

a s ní teta myška.

Oženil se ptáček

Oženil se ptáček
Oženil se ptáček,
malý jarabáček.
(překřížíme palce obou rukou,
pohybujeme ostatními prsty
a napodobujeme tak ptáka)
Přišla paní vrána,
na housličky hrála.
(rozevřeme dlaň a postupně
ťukáme na jednotlivé prsty,
nyní ťukáme do palce)
Přišel pan jelínek,
přinesl koš malinek.
(ťukáme na ukazováček)
Přišel pan zajíček,
přinesl koš vajíček.
(ťukáme na prostředníček)
Přišla kmotra liška
a s ní slečna myška.
(ťukáme do prsteníčku a malíčku)
Myška v krásné parádě tancovala po hlavě.
(malíček se otočí bříškem dolů
a "tancuje po těle dítěte)

Oženil se ptáček

Oženil se ptáček

Oženil se ptáček, malý jarabáček.
Přišla paní vrána, na housličky hrála.
Přišel pan jelínek, přinesl koš malinek.
Přišel pan zajíček, přinesl koš vajíček.
Přišla kmotra liška a s ní slečna myška.                                                                  

Myška v krásné parádě tancovala po hlavě.

 

Oženil se ptáček

Oženil se ptáček, malý jarabáček.
Přišla paní vrána, na housličky hrála.
Přišel pan jelínek, přinesl koš malinek.
Přišel pan zajíček, přinesl koš vajíček.
Přišla kmotra liška a s ní slečna myška.                                                                  

Myška v krásné parádě tancovala po hlavě.



 

Oženil se ptáček

Oženil se ptáček,
malý jarabáček.
(překřížíme palce obou rukou,
pohybujeme ostatními prsty
a napodobujeme tak ptáka)
Přišla paní vrána,
na housličky hrála.
(rozevřeme dlaň a postupně
ťukáme na jednotlivé prsty,
nyní ťukáme do palce)
Přišel pan jelínek,
přinesl koš malinek.
(ťukáme na ukazováček)
Přišel pan zajíček,
přinesl koš vajíček.
(ťukáme na prostředníček)
Přišla kmotra liška
a s ní slečna myška.
(ťukáme do prsteníčku a malíčku)
Myška v krásné parádě tancovala po hlavě.
(malíček se otočí bříškem dolů
a "tancuje po těle dítěte)

 

OŽENIL SE PTÁČEK

Oženil se ptáček, malý jarabáček.

Přišla paní vrána, na housličky hrála.

Přišel pan jelínek, přinesl koš malinek.

Přišel pan zajíček, přinesl koš vajíček.

Přišla kmotra liška a s ní slečna myška.

Myška v krásné parádě tancovala po hlavě.

(překřížíme palce obou rukou, pohybujeme ostatními prsty a napodobujeme tak ptáka, rozevřeme dlaň a ťukáme do palce, na ukazováček, na prostředníček, do prsteníčku a malíčku, malíček se otočí bříškem dolů a tancuje po těle D)