O veselé mašince

Kdo mě nezná, ať se dívá, jsem veselá mašinka

mašinka - lokomotiva, až můj signál zacinká,

připravte se, přátelé, k naší cestě veselé

Šťastnou cestu, šťastnou cestu! Od hranic k hlavnímu městu

jede, jede vlak, husopaska, pasáček

Každý mává na vláček, dokud vidět obláček

Rychle, rychle - to mám ráda, letím už jak o závod,

telegrafních tyčí řada, běží jako jeden plot,

telegrafních drátů linky, z porcelánu konvalinky.

Kolejnice měly strach, naříkají ach, ach, ach.

Nebojte se, kolejnice, vždyť jste moje pomocnicem,

Nebojte se přece tak, přeletím vás jako pták.

Nad řekou železný most, ten měl taky strachu dost.

Mašinko, hej - volal k lesu, mám strach, že tě neunesu!

Jen se neboj, kampak s tím, jedna dvě tě přeletím.

U každého nádraží, jako voják na stráži

semafor však stál: Dokud nepozdvihnu paži,

ať se nikdo neodváží po kolejích dál!

Dvě průvodčí má náš vlakm, Mařenku a Aničku,

Mařenka je kterápak? Mařenka má důlek v líčku,

kleště nosí cvaky, cvak, Andulička taky tak.

Už je noc, už je tma, na trať svítí světýlka,

to zelené jest, pro vlak volný vjezd,

na červené pozor dát, ihned zastavit a stát!

O půlnoci do tmy tmoucí, topič a náš strojvedoucí

napínají zrak, a když v noci o půlnoci

tisíc jisker srší vlak, je to drak, je to drak!

Letí kola jako šipky, přeletěla přes výhybky,

každou výhybku to blaží, když vlak vede do nádraží

až k červené čepici, která řídí stanici.

Bude chvilka odpočinku, pro kola a pro mašinku?

Že jsi šťastně dojela, ty mašinko veselá

co si budeš přát? Kolečka dám spát.

Autor: Jan Čapek