O NEZVEDNÝCH KŮZLÁTKÁCH

Koza praví kůzlatům:

„Budu dlouho mimo dům,

buďte hodná, neperte se,

vlk to všechno slyší v lese!“

Máma z vrátek ještě není,

už se perou o lupení:

„Mé je, mé, mé je, mé!“

„Né-e né, né-e né!“

V tom na dveře buchy, buchy:

„Otevřete, neposluchy!“

Černý kozlík nejdřív zmlk:

„Děti, jde sem na nás vlk!“

Na dveře zas buchy, buchy:

„Otevřete, neposluchy,

já jsem vaše maminka.“

„Máma klepe zlehýnka.“

„Jak? Pojď mi to ukázat!“

„Takhle sotva je to znát:

klepy klep, klepy klep.“

Vlk to zkouší – buchy klep,

vlk to plete – klepy buch.

„Nevidíme tě, když ťukáš,

aspoň v okně se nám ukaž,

máš-li rohy bílou bradu!“

„Mám jen břicho plné hladu.“

„Maminka nám nosí domů

sladké mlíčko ve vemínku.

Ty jsi vlk a lhář si k tomu,

vydáváš se za maminku.

Jdi si tam, ty starý lháři,

kde se vlkům dobře daří!“

Zavrčel vlk, bouchl vrátky,

stáhl ocas, běží zpátky.

Slyšte, ještě z vrátek není,

už se perou o lupení:

„Mé je, mé, mé je, mé!“

„Né-e né, né-e né!

Autor: František Hrubín