Tohle všechno děláme a stejně nás s oběma kluky čeká vysílující hodinový pláč. Prý je to strašně bolí! Nakonec jsem objednala Emlu k znecitlivění kůže. A nechápu, proč mi to nikdo ze zdravotníků neporadil dávno... Zbytečně mají oba strach z bílých uniforem.

Je mi jasné, že člověk nemá chuť dělat xy pokusů, kdy se bojí doufat, aby pak nebyl stále zklamaný... Ale pohled homeopata na váš případ by mě moc zajímal. Příčinu by měl hledat on, ne vy, kdybyste ji znala, asi byste si už pomohla :) :) Já jsem chemik, takže homeopatii nevěřím vůbec, přesto mě stále udivuje, jak funguje na naše děti. MUDr. Budková je velmi schopná v tomto oboru, její rady mám zatím vždy pomohly... No ale nechám to na vás.

Eliško, velmi mile a pozitivně napsaný článek, děkuji! Zajímalo by mě, co všechno jste zkoušela za metody, hlavně alternativní medicíny (klasické jste zmínila a ty až tolik nepřekvapí)... Jste ochotná se podělit? Máte zkušenost s homeopatií nebo autopatií? Moc vás zdravím. Katka

Porod a bolest zubů má opravdu jiný mechanismus. Porod se řídí hormony a hormony se vylučují podle toho, co se děje v mozku. Porod se řídí kromě jiného těmi stejnými hormony, které řídí orgasmus. Takže mi upřímně odpovězte, jestli vám v porodnici na sále vytvořili takové prostředí, že byste mohla mít orgasmus... No a pokud ne, tak byly asi potřeba lékařské zásahy, že. Třeba že porod nepostupoval. Že víc bolel. Že dítě bylo v nepohodě. Že byl potřeba nástřih. Nebo dokonce císař.... Spousta těchto komplikací se děje právě proto, že porod je v porodnici.

Aneb obdivuji ženy, které do toho v porodnici jdou!! Já po dvou zážitcích už vím, že pro mě a hlavně moje děti by byl porod doma mnohem lepší. První porod byl úžasný i v porodnici, druhý lituji ze nebyl doma. Byl by zdravější, bezpečnější - hlavně pro to malé, ale i pro mě - a víc by nás spojil.

Od narození - vlastně od těhotenství! - říkám dětem říkadla a zpívám, číst jsem tedy začala hned po porodu, protože mi můj repertoár nestačil. Oba kluci to milují, starší vydržel u knížky hodinu už v půl roce, dnes má 2a1/2 a je schopen mi odvyprávět celé odstavce pohádek zpaměti. Dělá to úžasně procítěně, takže se u toho celá rodina fantasticky pobavíme, babičky brečí smíchy.

Ano, kéž by! Porodní plán jsem měla. Při prvním porodu ho plně respektovali a tak jsem měla velké štěstí, můj první porod byl můj nejkrásnější životní zážitek!! Dodnes mě při vzpomínce zalije vlna lásky a takového štěstí, až mi naskočí husí kůže. Získala jsem při něm pocit, že dokážu tuhle nejúžasnější věc, že jsem fakt dobrá a že teď už dokážu všechno. Byl to skvělý start pro moje dítě a pro náš vztah - od začátku vím, že ať se stane cokoli, jsme ti nejbližší spojenci a všechno spolu zvládneme. Při druhém porodu nerespektovali skoro nic, takže ač fyzicky MNOHEM snazší a rychlejší, pocit vítězství se nedostavil. Jen únava, otrava, trochu zklamání a nervy v šestinedělí. Kéž bych měla napodruhé možnost rodit doma! Kéž bych měla k ruce PA a nemusela do té otravné porodnice! Byl by to prostě nádherný porod, na který bych také ráda vzpomínala a měla tak i pro mého druhého syna v rukávu tu soukromou, láskyplnou vzpomínku na jeho příchod...

To je v těch dětech prostě zakódované, že milují opakování do mrtva, udrží! Taky se díky tomu všechno naučí! Kolikrát si říkám, kéž by mi to vydrželo! Když se mám učit, trpím!!😆 Ale synovi nabízím obměny tak dlouho, ať se strefím. Někdy mu prostě řeknu, že Paleček už mě nebaví a ať vymyslí něco jiného. (Je mu rok a půl a vymyslí!)

První porod jsem měla zcela přirozený, bohatě jsem využila doporučení z kurzu Jemné zrození - a byl to opravdu krásný porod, klidný, intimní, který ve mě zanechal silnou víru v sebe jako mámu, svoje skvělé, dokonale fungující tělo a svoje úžasné, nádherné a odvážné miminko. Bolest byla úplně mimo mě - uzavřená ve své mimózní hormonální bublině jsem ji téměř nevnímala. Nádherná vzpomínka... Druhý porod, řízený profíky porodníky, z nichž nikdo nerespektoval můj porodní plán (bohužel moje skvělá vyzkoušená porodnice byla přeplněná!), byla už klasika a došlo na entinox, protože bolest, kdy vám "pomáhají", mluví na vás, svítí na vás a dělají spoustu zbytečných blbostí, se vážně vydržet nedá. Takže pocit - honem zapomenout a dítě za to stojí. Je na každé ženě, jak se na porod připraví a co nechá se svým tělem dělat.

Masíruji od narození, vždy večer se stejnou písničkou a s dětským olejem s levandulí a majoránkou, krásně voní a uklidňuje dítě i mě. Jako mimi držel dlouho, ale i po roce uděláme aspoň chvíli mazli mazli. Je to boží.