Tři rudovousové

Jeden chudý muž zavolal jednoho dne své tři syny a řekl jim:
„Vidíte, že není v mých silách více se o Vás starat, vypravte se proto do světa a zkuste si svůj denní chleb vydělat.“
„Ano, milý otče,“ řekli chlapci „nebudeme Vám již na obtíž, vydáme se do služby a také o Vás se postaráme!“
S tím si sbalili své ranečky a druhého dne se vydali na cestu.
Tu se událo, že když táhli lesem, potkali starého muže v šedivém kabátě, který se jich přátelský ptal:
„Kampak jdete, milé děti?“
„Jdeme do služby, dobrý muži, neboť náš otec nás více nedokáže živit, chceme se nyní i o něj postarat.“
„Ano, to je správné, ale střezte se třech rudovousů, neboť od těch Vás nečeká nic dobrého.“
„Dáme si pozor!“ řekli bratři a šli dále.
Netrvalo dlouho a potkali tři rudovouse a ti se třech synků ptali, kampak že se vydali.
„Hledáme službu!“ řekli bratři.
„A my zrovna potřebujeme sloužící!“ odvětili rudovousové „Pojďte s námi!“
„No my bychom rádi,“ řekli bratři „avšak jeden stařec nám řekl, že s rudovousi si nemáme nic začínat, neboť s Vámi se to nemá po právu.“
„Ha,ha,“ zasmáli se „na nějakého staříka chcete dát? Vy blázni! My Vám dáme za jeden jediný rok tak velký plat, jako byste si jinde za celých deset let vysloužili.“
Bratři nyní na svého chudičkého otce pomysleli, jak by se měl dobře, kdyby se tak brzy s takovými penězi vrátili, a tak do té služby nastoupili. Jeden jako druhý měli po roce dostat pytel dukátů a v tom čase nedělat nic jiného, než chodit kolem věže a odříkávat průpovídku, kterou mu oni určí.
Jeden každý rudovous si vzal sebou jednoho bratra. Ten nejstarší měl při tom chození kolem věže stále říkat:
„My tři bratři.“
Ten prostřední měl předříkávat zase:
„Kvůli hlouposti!“
A ten nejmladší vykřikoval bez ustání:
„Tak je to správně!“
A také se tak stalo. Po roce každý z bratrů dostal smluvenou mzdu. Když se teď domů společně vraceli, tu neuměl žádný z nich nic jiného říci, než to, co celý rok o samotě neustále přeříkával, jinak mluvit zapomněli.
Tu je potkal jeden muž, který je pozdravil a zeptal se:
„Kampak?“
Ten nejstarší odvětil:
„My tři bratři.“
„Ale já se ptal, kampak jdete!“
„Kvůli hlouposti!“ odvětil druhý bratr.
„Kat Vás sper!“
„Tak je to správně!“ řekl třetí bratr.
Ten muž si myslel, že má jistě s blázny co do činění, více se tedy neptal a šel svou cestou.
Když dále vandrovali, uviděli pojednou, jak byl jeden pocestný přepaden lupičem a sražen k zemi celý zkrvavělý. Bratří utíkali tomu ubožákovi na pomoc, avšak bylo pozdě. Lupič jim uniknul a ten zraněný jim záhy pod rukama umřel.
Zrovna v okamžiku, když se umírajícím zabývali, přispěchali tam pacholci od soudu, za vrahy a lupiče je měli, vrhli se na ně, spoutali je a vedli je bez dalšího rovnou před soud. Když byli předvedeni a dotázání, kdo toho cizince zabil, řekl ten nejstarší:
„My tři bratři.“
„Proč?“ ptal se dál soudce.
„Kvůli hlouposti!“ odvětil druhý bratr.
„Budete tedy nyní pověšeni!“ namítnul soudce.
„Tak je to správně!“ řekl třetí bratr.
„Co více potřebujeme?“ zvolal soudce:
„Svou vinu sami přiznali, s trestem jsou také srozuměni, pověste je!“
Tak byli bratři k vedeni šibenici, a když stoupali po žebříku vzhůru, ti tři rudovousové stáli opodál a číhali tam. Tu se tam náhle zjevil ten stařec v šedivém kabátě a řekl, ale tak, že ho jen bratři viděli a slyšeli:
„Toto jste si vysloužili a měl bych Vás v těch nesnázích nechat, neboť jste mne neposlechli, ale protože máte dobré srdce, zachráním Vás. Mluvte!“
Tu zvolali bratři silnými hlasy:
„Ty tři rudovouse chyťte!“
Sotva to ti tři slyšeli, zvedli se z prachu a v tu ránu Vám zmizeli, dříve než se kdo hnul. Nyní bratři vyprávěli, jak se to vše seběhlo. Z toho vyprávění lidi usoudili, že ti rudovousové byli ďáblové a ten stařec v šedivém kabátě byl jistě náš Pán.
Pravý vrah byl bratry označen a brzy postaven před soud, kde přiznal svoji vinu a byl pak po právu oběšen.
Bratři zatím se vším tím zlatem táhli domů, zůstali u svého chudého otce a po celý život už více nouzi nepoznali.