Kovlad

Za dávných časů se hornímu lidu v zemských hlubinách občas zjevoval horský duch, řečený Mistr Kováříček či Kovlad, známý též jako Horský či Černý mnich, většinou v podobě obra v černé mnišské kutně.

Jednoho času si oblíbil kterýsi důl v Graubundských Alpách a zjevoval se tam často, zvláště o pátcích, kdy přiložil ruku k dílu a pilně přesýpal vytěženou rudu z jednoho vozíku do druhého. Majitel šachty by k tomu rád něco řekl, ale netroufal si, a tak ho nechal přízrak na pokoji. Ale jednoho havíře taková práce zbůhdarma zlobila, a tak jednoho dne ducha zlostně proklel. Jen dořekl, hned musel platit. Kovlad ho popadnul a zatřásl s ním takovou silou, že sice nezemřel, ale byl pěkně pošramocený a několik dní na práci ani nesáhnul.

V Annabergu, v jámě, které tenkrát říkali Růžencová, se Kovlad kdysi zle obořil na dvanáct havířů, až z toho potýkání do jednoho vypustili duši. Od toho dne byl důl jako prokletý a ačkoliv byl stříbronosný, nikdy už v něm netěžili. Zde se prý horský duch zjevoval v podobě koně s dlouhou šíjí a divoce planoucíma očima.

Ve Schneebergu v dole Svatý Jiří, který byl za dávných času bohatý na ryzí stříbro, se prý zjevil jako Černý mnich a velkou silou popadnul jednoho havíře, aby s ním stejnou silou zase mrštil na zem. Ten muž měl tenkrát údy tak polámané, že ho museli vynést.

V Harzu kdysi potrestal zlého štajgra, který zle soužil havíře. Toho dne se postavil jako neviditelný obr u ústí štoly, a když štajgr vyfáral, tu ho Kovlad popadnul za hlavu a zmačknul mu ji mezi svými koleny.