P

Pan Pivoňka třídí poštu, nad pytli má dohled. Prohlédne si každé psaní, přečte každý pohled. Ani vlastní psaní není pro Pivoňku překvapení. Dnes mu přišla pozvánka na pošťácký ples. Aby zažil překvapení, nese mu ji pes.

P

Počítej do pěti od palce k malíčku. Pak schovej nožičky v bačkůrčím pelíšku.

Paci - paci!

Paci, paci, vrána letí,
svolává si malé děti:
Pojďte, děti, na podhájí,
jahody tam uzrávají.

Kolik je jich? — Plná nůška.
Kdo je prodá? — Veveruška.
Po čem kopu? — Po oříšku.
Co nám přidá? — Zlatou myšku.

Aj, ty malá veveřice,
máš prý jahod na tisíce,
neseme ti po oříšku,
dej nám jahod do kalíšku.

Vrátíme se domů polem,
mraveneček půjde kolem,
pokloní se, sepne ruce:
Dejte, děti, po jahůdce.

Pro žebrácká jednu máme,
na ostatní pozor dáme:
Jedna bude pro hubinku
a ty druhé pro maminku.

Paci -paci

Paci paci,to jsou ručky.Než udělám první krůčky,poslouží mi,žádný spěch,při lezení po čtyřech. Paci paci to jsou dlaně.Počkej,zatleskám ti na ně.K melodii písničky,paci paci pacičky.

PACI PAC - Ťapy ťap (videoklip)

https://www.youtube.com/watch?v=fduLfkWV0u4

Paci paci

Paci, paci, pacičky, to jsou moje ručičky.
Ťapy, ťapy, ťapičky, to jsou moje nožičky.
Ručky, aby dělaly, nožky, aby běhaly.
Očka, aby viděly, ouška, aby slyšely.
Pusinka je na papání a nosánek na čmuchání

 

Paci paci

Paci, paci, pacičky, to jsou moje ručičky.
Ťapy, ťapy, ťapičky, to jsou moje nožičky.
Ručky, aby dělaly, nožky, aby běhaly.
Očka, aby viděly, ouška, aby slyšely.
Pusinka je na papání a nosánek na čmuchání

 

Paci paci

Paci,paci,pacicky,to jsou moje rucicky. Tapi,tapi,tapicky,to jsou moje nozicky. Rucicky aby delaly,nozicky aby tapkali. Ouska slysely,ocicka videly a pusinku aby jsme dostali. "Mlask"

Paci paci pacičky

Paci paci pacičky, táta koupil botičky

a maminka pásek za myší ocásek.  

A babička čepičku, za tu černou slepičku

a dědeček kabátek, za těch deset prasátek, 

a kmotříček kožíšek za lískový oříšek. 

Paci-paci II.

Paci, paci, pacičky, to jsou moje ručičky.
Ťapy, ťapy, ťapičky, to jsou moje nožičky
ručky aby dělali, nožky aby běhaly
očíčka jsou na koukání, ouška zase k poslouchání
pusinka je na papání a nosánek na čmuchání
čmuchy, čmuchy, čmuch.
 

Paci-paci II.

Paci, paci, pacičky, to jsou moje ručičky.
Ťapy, ťapy, ťapičky, to jsou moje nožičky
ručky aby dělali, nožky aby běhaly
očíčka jsou na koukání, ouška zase k poslouchání
pusinka je na papání a nosánek na čmuchání
čmuchy, čmuchy, čmuch.

 

Paci, paci

Paci, paci, pacičky, to jsou moje ručičky, ťapy, ťapy, ťapičky, to jsou moje nožičky. Ručky, aby dělaly, nožky, aby běhaly, očka, aby viděly, ouška, aby slyšely, pusinka je na papání a nosánek na čmuchání. Čmuchy, čmuchy, čmuch!

Paci, paci

Paci, paci, pacičky, mám malinké ručičky. Na práci jsou ještě malé, to je věru k pláči, ale mámě kolem krku moje ruce stačí.

Paci, paci

Paci, paci, pacičky,
máma koupí botičky

a tatínek páse,
na myší ocásek.

Paci, paci

Paci, paci, pacičky,
to jsou moje ručičky.
To jsou moje dlaně,
zatleskáme na ně.
 

Paci, paci

Uděláme paci, paci

tatínkovi pro legraci,

ťuky, ťuky na čelo,

aby pěkně myslelo.

Paci, paci

Paci, paci, pacičky, to jsou moje ručičky,
ťapy, ťapy, ťapičky, to jsou moje nožičky.
Ručky, aby dělaly, nožky, aby běhaly,
očka, aby viděly, ouška, aby slyšely,
pusinka je na papání a nosánek na čmuchání.
Čmuchy, čmuchy, čmuch!

Paci, paci

Paci, paci, pacičky, to jsou ruce, ručičky -

a teď je to mistička. Kdo z ní pije? Zdenička.

Paci, paci , pacičky, to jsou ruce, ručičky -

a teď je to lodička. Koho veze? Jeníčka.

Paci, paci

Paci, paci, pacičky,

na cvičení mám cvičky.

Na cvičkách mám cvočky,

cvičím psy a kočky.

Paci, paci

Paci, paci, pacičky,
táta koupil botičky
a maminka pásek
za myší ocásek.

Paci, paci pacičky

Paci, paci pacičky,

zatleskejte ručičky.

Zamávejte sluníčku,

ať pošla nám písničku.

 

A dáme ruku sem

a dáme ruku tam

a dáme ruku sem

a pak sní zatřesem,

uděláme houky - kouky malou rotaci,

ať máme legraci.

Více zde: http://kalamajka.webnode.cz/program/rikanky-a-pisnicky/

Více zde: http://kalamajka.webnode.cz/program/rikanky-a-pisnicky/

Paci, paci, pacičky

Paci, paci, pacičky,
máma koupí botičky
a tatínek páse,
na myší ocásek.

Paci, paci, pacičky

Paci, paci, pacičky to jsou moje ručičky. A teď je z nich mistička: Kdo z ní pije?Kočička.

Paci, paci, pacičky

Paci, paci, pacičky, to jsou moje ručičky,
ťapy, ťapy, ťapičky, to jsou moje nožičky.
Ručky, aby dělaly, nožky, aby běhaly,
očka, aby viděly, ouška, aby slyšely,
pusinka je na papání a nosánek na čmuchání.
Čmuchy, čmuchy, čmuch!

Paci, paci, pacičky, máme ruce, ručičky

Paci, paci, pacičky,
máme ruce, ručičky.
Ruce, aby tleskaly,
nohy, aby dupaly,
dupy, dupy, dup.

Paci, paci, pacičky, to jsou moje ručičky

Paci paci

Paci, paci, pacičky, to jsou moje ručičky.
Ťapy, ťapy, ťapičky, to jsou moje nožičky.
Ručky, aby dělaly, nožky, aby běhaly.
Očka, aby viděly, ouška, aby slyšely.
Pusinka je na papání a nosánek na čmuchání.

 

Pacičky Pacičky

Pacičky, pacičky, paci, pac,
namaluj koláček, dej pod něj tác.
A teď ho nakrájej, rychle a hned,
koláč je dobrý, sladký jak med.

Pačesy

Je dobré naučit se chytit příležitost za pačesy.

Padá

Padá, padá kláda,

padá na ovada.

Padá kláda na hada,

dopadá mu na záda.

Padá

Padá voda, padá,

na domy dopadá.

Padá voda do důlku,

padá i na Andulku.

Padá listí

Padá listí zlaté, rudé
jeho plná zahrada
a co potom bude padat,
až to listí opadá.
Potom bude padat sníh, co ho bude na větvích
co ho bude všude, všude,
jen to slunko bude rudé.

Padá listí

Padá listí, teplo se ztrácí, síla se vrací ke kořenům.

Padá na zem suché listí

Padá na zem suché listí,

stromy půjdou brzy spát.

Každý proto snadno zjistí,

že už nastal listopad..

Padá sníh

Padá sníh, padá sníh,  pojedeme na saních,

pojedeme z kopce dolů,  narazíme na stodolu!

Pojedem, pojedem, ze stráně se povezem.

Nespěchej, nespěchej, pro zvířátka nasypej –

žaludy, bukvice, ptáčkům zrní nejvíce!

Padá sníh

Padá sníh, padá sníh,
pojedeme na saních,
pojedeme z kopce dolů,
narazíme na stodolu!

dospělák dělá sáně - sed na zem, nohy nataženy,
dítě si posadíme na naše nohy, zády k nám,
nohy má dítě položeny na našich nohou -
-nedrží se jimi rozkročením se na nás,
čímž by byly jeho nožičky na zemi (zadeček těsně nad naše kolena ),
podle rytmu říkanky pohybujeme nohama a dítě natřásáme, na závěr,nejlépe, když to netuší, nohy roznožíme a dítě padá zadečkem mezi ně (na podložku - koberec)

Padá sníh

Padá sníh, padá sníh,
pojedeme na saních.
Na saních to pěkně jede,
tohle každý nedovede.
Padá sníh, .........
Zima je, zima je,
každý se raduje.
Padá sníh, padá sníh,
pojedeme na saních.
Sáně z kopce rychle jedou,
nahoru to nedovedou,
nechtějí se ani hnout,
musíme je vytáhnout.

Padá sníh

Padá sníh, padá sníh,  pojedeme na saních,

pojedeme z kopce dolů,  narazíme na stodolu!

Pojedem, pojedem, ze stráně se povezem.

Nespěchej, nespěchej, pro zvířátka nasypej –

žaludy, bukvice, ptáčkům zrní nejvíce!

Padá sníh

Padá sníh
Padá sníh, padá sníh,
pojedeme na saních.
Na saních to pěkně jede,
tohle každý nedovede.
Padá sníh, .........
Zima
Zima je, zima je,
každý se raduje.
Padá sníh, padá sníh,
pojedeme na saních.
Sáně z kopce rychle jedou,
nahoru to nedovedou,
nechtějí se ani hnout,
musíme je vytáhnout.

Padá sníh

Padá sníh

Padá sníh, padá sníh,
pojedeme na saních.
Na saních to pěkně jede,
tohle každý nedovede.
Padá sníh, .........
Zima je, zima je,
každý se raduje.
Padá sníh, padá sníh,
pojedeme na saních.
Sáně z kopce rychle jedou,
nahoru to nedovedou,
nechtějí se ani hnout,
musíme je vytáhnout.

Padá sníh

Padá sníh
Padá sníh, padá sníh,
pojedeme na saních.
Na saních to pěkně jede,
tohle každý nedovede.
Padá sníh, .........
Zima
Zima je, zima je,
každý se raduje.
Padá sníh, padá sníh,
pojedeme na saních.
Sáně z kopce rychle jedou,
nahoru to nedovedou,
nechtějí se ani hnout,
musíme je vytáhnout.

PADÁ SNÍŽEK

PADÁ SNÍŽEK

Padá snížek z výšky tiše,
mráz po oknech domů píše.
Ježíšek teď dárky shání,
aby splnil všechna přání.
Pohádkové Vánoce přeje

Padá vločka za vločkou

Padá vločka za vločkou,

tma už voní vánočkou,

za kamny si kočka hoví,

tma už voní po cukroví.

Padá voda, padá

Padá voda, padá,
máme doma hada.
Padá, padá voda,
to bude pohoda.

Padá voda, padá

Padá voda, padá,
máme doma hada.

Padá, padá voda,
to bude pohoda.

Padá, padá bílé z nebe

Padá, padá bílé z nebe

když to chytíš, tak to zebe

na dlani je chviličku

hned se změní v kapičku

 ( sněhová vločka )   

Padej snížku

Padej, snížku, padej, snížku,

Jenda si čte novou knížku.

 - Pojď, Jeníku, mezi nás,

na saních nás vozí mráz.

Snížek padat nepřestane,

kdo má saně rozlámané,

ať to zkusí na lyžích -

Jendo, pojď ven, padá sníh.

Padej, padej, bílý snížku,

Padej, padej, bílý snížku,

schováme se do kožíšku,
až přijede metelice,
vezmeme si beranice,
zapřáhneme zlaté sáně,
svezeme se z naší stráně.

paleček

Narodil se chlapeček
malý jak tvůj paleček.
V náprstku ho vykoupali,
ve skořápce kolébali.
Spi, Palečku, spi.

Nerostl a zůstal tak,
z makovice snídá mák.
Jeden máček,druhý,třetí,
a má po snídani,děti.
Tolik málo jí.

Jak si hraje?
Nemá s kým.
Pejsek vrčí:Já tě sním.
Kočka si ho s myškou plete.
Pozor,že ho zašlápnete!
Je to chudinka.

Máma volá babičku:
Co dám tomu človíčku,
aby rostl jako z vody,
dožil světa bez nehody?
Chudák maminka.

Bábě slova popřáli:
Ten tvůj synek zahálí.
Dej mu práci,poroste ti,
jako rostou jiné děti.
Práce je tu dost.

Na stole dnes Paleček
sbírá každý drobeček
po chlebě či po koláči.
Co se přes den naotáčí
mámě pro radost!

Hrášku,kuli,kulilíč!
Kutálej se jako míč.
Na dvě misky přeberu tě,
už si na tě dělám chutě.
Kuli,kulilíč!

Když mu zbyde chvilička,
honí mouchy od mlíčka.
Leťte, mouchy nenechavé!
Máma chce mít jídlo zdravé.
Kššc ať jste pryč!

Roste,roste čím dál víc
z rukávů i z nohavic.
Když si chce hrát,kočku chytí,
náprstek je zase v šití,
už má vaničku.

Už to není chlapeček
malý jak tvůj paleček.
Přerostl už všechny chlapce,
dávno nespí ve skořápce.
Koukej,Honzíčku!

Paleček

Byl jednou jeden chlapeček,všichni mu říkali Paleček. Kde spal? V kapse u maminky. Proč? Protože byl malinký. Byl malinký, ale přičinlivý: Přebíral hrách, rovnal dříví a na poli u lesíka, holečku, sám orával s párem volečků. Jak je poháněl? Div se světě, bez biče, jen z ucha dobytčete. Tatínek Palečka stál opodál, ruce za zády a jenom se smál. Jednou kolem pole z městečka šel kupec : ,,Chci toho chlapečka!" Zaplatím za něj 4 dukáty.Husy bude pást, zalévat muškáty. Řekni, půjdeš se mnou chlapečku? Dám si tě k zlaťákům do ranečku." Jakmile Paleček brázdu dooral, k tatínkovi prosebně zašeptal : ,,Neboj se prodej mě, tatínečku, prokousám si otvor do ranečku. Potom uteču a cestou zpátky posbírám vyzkoušené zlatky." Co myslíte, jak to bylo dál? Lakomý kupec domů pospíchal. Když u chaloupky otevíral dvírka, v ranečku mu zůstala jen dírka. A Paleček? Ten u cesty pod akáty s tatínkem počítal zlaté dukáty.

Paleček

Ze všech reků malý Paleček
byl nejšvarnější holeček.

List růžový za peřinku
mu daly víly do vínku.

Měl z broučích krovek přilbičku
a škorně z polních střevíčků.

A z pestrých křídel motýla
mu matka pláštík ušila.

Měl kamizolku brněnou
a za meč trávku zelenou.

Tou proklál každou obludu,
ač kryl se miskou žaludu:

neb oči jak dvě orlata,
a srdéčko měl ze zlata.

Paleček a jeho kamarádi

PALEČEK A JEHO KAMARÁDI

„Mámo, usmaž kobližky!“
„Až mi dojdeš pro šišky,
nemám už čím topit, synku,
dělej něco pro maminku!“
V lese bum, bum, bum,
šiška jako dům,
za ní druhá, po ní třetí
z vysokého smrku letí.
Paleček je dávno v lese,
sám však šišku neunese.
Jde okolo školáček
jménem Ukazováček.
Okoukne ji, pak se sehne, ale šiškou ani nehne.
Zavoláme prostředníčka:
„Prostředníčku, pomoz nám!“
Chlapečkovi zrudla líčka:
„Nadarmo se namáhám!“
Zavoláme Prsteníčka:
„Prsteníčku, tak co ty?“
Chlapečkovi zrudla líčka:
„Šiška dělá drahoty.“
Zavoláme na Malíčka:
„Pojď, Malíčku, pomoz nám!“
Malíček je chytrá hlava,
kamarádům rady dává:
„Ty jdi sem a ty jdi tam,
čekejte, až zavolám!“
Tak teď! Hej rup! Už ji nesem...“
Vracejí se domů lesem,
máma jim dá za šišku
cukrovanou kobližku.

Paleček jde ven

 

Paleček jde ven,
ukazuje sem,
podává nám míč,
pak utíká pryč -
hledá petrlíč.

Házíme si míčkem,
pak zamkneme klíčkem,
zatočíme mlýnkem -
a jdem za tatínkem.

Palouček

Kdo tu bydlí na paloučku, kdo tu spinká, hejno broučků
Jeden drží malou lžičku, míchá, míchá polívčičku.
Jeden čte, a druhý spinká, na postýlce u okýnka.
Vstávej, vstávej, broučku milý, broučkové už dávno vstali,
honem vyskoč z postele, přišli k tobě přátelé.
Sláva, sláva, brouček vstává, jedním, druhým křídlem mává,
poskakuje v ranní rose, koupe sobě nožky bosé.
A jak už si dávno zvyk, cvičí ranní tělocvik.
Řeže dříví na polínka, rovná si je u okýnka,
potom pere, máchá, věší  prádlo,
kapesníčky, prostěradlo.
Prší, prší, jen to stříká, honem prádlo do košíka!
Ještě dříví nanosíme, zamknem dveře, a až spíme.
To se nám to dobře spinká, vítr fouká do okýnka
a já brouček v peřince, přitulím se k mamince.

 

Pampeliščí zlato

,, Pampeliško, dej mi zlato!" ,,A co za to?" ,,Potřebuji trochu zlata pro kuřata." ,,Moje zlato málo zlatí, po pár dnech se někam ztratí. Mám květ zlatý jenom chvíli, pak se změní v šedobílý..." Proto i všechna kuřata jsou jenom chvíli ze zlata.

Pampeliška

Když jsem potkal pampelišku, 
měla slzy na krajíčku. 
Řekni lidem, prosím tě, 
ať se na mě podívají, 
ale ať mě netrhají, 
ať je ten hezký svět, 
ještě hezčí o můj květ.

Pampeliška

Pampeliška
když jsem potkal pampelišku,
měla slzy na krajíčku.
Řekni lidem, prosím tě,
ať se na mě podívají,
ale ať mě netrhají,
ať je ten hezký svět,
ještě hezčí o můj květ.

PAMPELIŠKA

PAMPELIŠKA

Pyšné květy pampelišky

spoustu pylu sypou z výšky.

Potom už jen padá chmýří,

plachtí jako netopýři.

 

Pampeliška

Když jsem potkal pampelišku,

měla slzy na krajíčku"

"Řekni lidem, prosím tě,

že jsem ráda na světě.

ať se na mně podívají,

ale ať mě netrhají,

ať je ten hezký svět,

ještě hezčí o můj květ."

Pampelišky

Pampelišky

V trávníčku už zlato svítí,

to čaruje žluté kvítí,

uvijem si věnečky,

na ty naše hlavičky.

Pampelišky

Pam pam pampelišky v žlutém kloboučku,

prý si posedaly ráno na loučku.

Nakláněly k sobě zlaté hlavinky,

jsou to malé děti, velké maminky.

Cink cink cinkylinky modré zvonky zas,

k písni konvalinky přidaly svůj hlas.

Chceme s nimi zpívat v jitru zářivém,

Pán Bůh stvořil lidi, nebesa i zem.

Pampelišky

Pampelišky odkvétají -
ba ne, tak se to neříká!
se sluncem si povídají
a mléko jim utíká.

Pampelišky

Pampelišky

V trávníčku už zlato svítí,

to čaruje žluté kvítí,

uvijem si věnečky,

na ty naše hlavičky.

Pampelišky

Kde se vzaly, tu se vzaly,

pampelišky v trávníčku,

ke sluníčku obracejí

svojí zlatou hlavičku.
Kde se vzali, tu se vzali

motýlkové, včeličky,

přiletěli, zulíbali

pampeliškám hlavičky.

Pampelišky

Letí brouček na palouček,
naříká si: Bude mráz!
Těšily ho pampelišky:
Pojď ty, broučku, mezi nás.

Babí léto poletuje,
zimu nese v ranečku,
sedneme si u kamínek
v křišťálovém domečku.

Budeme tam peří dráti
na bělounké hromádky,
a ty budeš vyprávěti,
jaké umíš pohádky.

Až mi peří sedereme,
ušijeme podušku,
aby se ti, milý broučku,
pěkně spalo na lůžku.

Postýlku ti vysteleme
peřinami se všech stran,
celou zimu spáti budeš
hezky v teple jako pán!

Letí brouček na palouček
pampelišky, půjdu k vám,
až já budu velkým pánem,
já vám mísu másla dám!

Pampelišky

Ani nevíš, mamko milá,
jak jsem ráda, že tě mám.
Přemýšlím už od večera,
co ti k Tvému svátku dám.

Že je moje kapsa prázdná,
to mně vůbec nevadí.
Kdo v svém srdci lásku nosí,
vždy si nějak poradí.

Natrhám ti pampelišek,
těch dukátků ze zlata,
ať dnes všichni lidé vidí,
že jsi také bohatá.

Pampelišky

Pampelišek plná louka

a náš Vítek do nich fouká,

kolem všude bílo.

Snad tu nesněžilo?

 

Kdepak! To náš malý smíšek

fouká jako čtyři

a z těch bílých pampelišek

odletuje chmýří.

 

Fouká, fouká, oči mhouří:

jako vláček v bílém kouři

v chmýří se nám ztratí

za vysokou tratí.

Pampelišky

Kde se vzaly, tu se vzaly,

pampelišky v trávníčku,

ke sluníčku obracejí

svojí zlatou hlavičku.
Kde se vzali, tu se vzali

motýlkové, včeličky,

přiletěli, zulíbali

pampeliškám hlavičky.

Pan doktor

Šel pan doktor na návštěvu, 
zaťukal – ťuk, ťuk, ťuk, 
zazvonil - crrrrrrr, 
utřel si boty a už tam byl.

Pan doktor

Šel pan doktor k nemocnému,

zaťukal, zazvonil, utřel boty,

už tam byl.

 

Pan učitel

Pan učitel za katedrou sedí,
z okénka hledí,
jak na školní zahradě kvetou kytičky,
na obloze se prohánějí jiřičky
a já mám mít ve třídě zavřené dětičky?

Ta to tedy na!
Děti, venku je tak krásně,
že na zahradě budeme skládat básně.
A příště až půjdeme ven,
ukáži vám, jak vypadá křen.

Pan v cylindru

Jeden pán každý den nosí

v cylindru pamlsky pro albatrosy.

Co ho to musí stát peněz –

co když je nesežene?

Když nemá ani halíř,

prostře jim prázdný talíř.

Albatrosové ho mají rádi,

nikde ho neprozradí.

Jen všude vykládají,

jak se s ním dobře mají.

Panáček

Stojí stojí panáček, vzorně jako vojáček.
Chvíli je zelený, potom zase červený.
Na červenou stůj! Jde o život tvůj!
Na zelenou můžeš jít, za ruce se vzít.

Panda

Pomyslel si medvěd Panda,
bafnout na lva že je sranda.
Lev už však neslyší, stárne
a křičet na něj je vážně marné.

Panda

Panda velká bydlí v Číně,

žije si tam celkem líně.

Kožíšek má černobílý,

pohled hezky roztomilý,

jídelníček podle vkusu -

mladé lístky od bambusu.

Pane drozd

Pane drozd! Pane drozd, co písniček - máte dost? Ale mám, ale mám, i vám třeba jednu dám.

Panenka

Spadla kapka na panenku,
umáčela jí sukénku :
Tralala tralala
panenka se schovala.

Panenka

Panenka si zatancuje, sukýnku si nakrucuje, vesele se točí v kole, nahoře je, hned zas dole.

Panenka

Já jsem malá panenka, točí se mi sukénka.
Běžím, běžím k sluníčku, osušit si sukničku.

 

Panenka

Když ráno raníčko vstanu, probudím panenku pannu. Nejdřív jí uvážu pentličku, potom se ukážem sluníčku. V zahradě zpívají ptáci, my už tam najdeme práci, budeme zalévat květiny, nejdřív ty kosatce máminy.

Panenka Alenka

Stojí, stojí postýlka, a v ní leží peřinka. Na peřince panenka, říkají jí Alenka. Hrála jsem si každý den, když jsem byla malá jen. A teď ji mám na polici, vedle knih a učebnicí. Koukám na ni ráda, je to moje Ája.

Panenka u moře

Řehoř přijel od moře,

byl s Jiřím na táboře.

Potkali tam Jiřinku,

měla s sebou panenku,

dřímala si v kočáře, 

pod stříbrnou peřinkou.  

Panenky

Pumpovaly dvě panenky,

polámaly pumpu,

pan domácí z okna kouká,

spravte mi tu pumpu.

Paní koza

V Pantáticích na návsi, kde zvedají nožku psi, snila koza o veselce, učila se mečet tence,

z pavučiny měla vlečku, jenže - jednou u chlívečku přiznala: Jsem bez věna a co více - dřevěná!

Ženich kozel z Kozlomil ukrutně se rozzlobil a hned pyšně dědinou

vyšlápl si za jinou, jenže - bouřka, blesk a hrom - překlopila na něj strom.

Koza ale netruchlila, hned tam byla a s ní pila, řezala strom na polena, vděčný ženich na kolena

klekl, že se s kozou oddá, jenže - přišla velká voda a jako loď bez vesla ženíška pryč odnesla.

Nevěsta se nezalekla, za kozlem by šla do pekla, a v té strašné povodni

hledala ho mnoho dní, jenže - když ho vylovila a když slavná svatba byla,

přiletěl roj divých včel...

(Kozel svatbu promečel.)

 

Paní liška

Sedí liška za dubem,
chroupe modrý kedlubem.
Ten má ale vitamínů!
Koukni na tu modrou slínu!

Říká liška kuně,
která pořád stůně.
Ochutnej kuno, ochutnej!
Kedluben dobře polykej!

Za pár dní ti bude krásně,
zase budeš psáti básně!

Paní mámo

Paní mámo zlatičká, darujte nám vajíčka, nedáte-li vajíčka, uteče vám slepička do horního rybníčka a z rybníčka do louže. Kdo jí odtud pomůže?

Paní mámo

Paní mámo

Paní mámo zlatičká, darujte nám vajíčka,
nedáte-li vajíčka, uteče vám slepička
do horního rybníčka
a z rybníčka do louže
kdo jí odtud pomůže?

Paní obloha

Večer princeznou je tmavou,
má šaty jak kus sametu,
rej hvězdiček nad hlavou,
na čele zlatou kometu.

Ráno má zas jinou tvář,
a den jí modré šaty obléká,
z obláčků vějíř a na líci zář,
cesta za princem je ještě daleká.

Kdo že je jejím princem?
S kým vstává zas a chodí spát?
Večer měsíc, ráno zlaté slunce,
to už bys měl ale dávno znát.

Paní Zima

Paní zima oblékla si bílý šat,

sluší jí to co vám budu povídat.

Velké přání má, brzičko se vdát, 

 neví ale kdo prý o ni bude stát.

 

Proč ta bílá dáma tolik pospíchá?

Najdem pro ni nejlepšího ženicha.

Ani netřeba dávat inzerát.

My už víme, kdo ji bude míti rád.

 

Děti hádejte, kdo by to mohl být?

Kdo by se moh paní zimě zalíbit?

Uhodli jste to! Ano je to tak!

Nejmilejší ženich bude sněhulák.

Paní zima

Paní zima

Paní zima oblékla si bílý šat,

sluší jí to co vám budu povídat.

Velké přání má, brzičko se vdát, 

 neví ale kdo prý o ni bude stát.

 

Proč ta bílá dáma tolik pospíchá?

Najdem pro ni nejlepšího ženicha.

Ani netřeba dávat inzerát.

My už víme, kdo ji bude míti rád.

 

Děti hádejte, kdo by to mohl být?

Kdo by se moh paní zimě zalíbit?

Uhodli jste to! Ano je to tak!

Nejmilejší ženich bude sněhulák.

Paní zima

Paní zima oblékla si bílý šat,

sluší jí to co vám budu povídat.

Velké přání má, brzičko se vdát, 

 neví ale kdo prý o ni bude stát.

 

Proč ta bílá dáma tolik pospíchá?

Najdem pro ni nejlepšího ženicha.

Ani netřeba dávat inzerát.

My už víme, kdo ji bude míti rád.

 

Děti hádejte, kdo by to mohl být?

Kdo by se moh paní zimě zalíbit?

Uhodli jste to! Ano je to tak!

Nejmilejší ženich bude sněhulák.

Panimámo zlatičká

Panimámo zlatičká

Panimámo zlatičká,
darujte nám vajíčka,
nedáte-li vajíčka,
uteče vám slepička
do horního rybníčka
a z rybníčka do louže,
kdo jí odtud pomůže?

Pankrácova nepohoda

Pankrácova nepohoda

– vinohradům výhoda.

Panna

Na mezi zjara panna stála

růžovým šatem se odívala

slunce ji hladilo celé dny,

až zvadl závoj poslední

Přešlo léto, podzim tu je,

ze strniště vítr duje.

Slunce pannu zahřívá,

rudým šatem odívá.

Panně Marii

Zdráva buď, panno krásná,

vzešlá jak hvězda jasná.

Spasitel – král všeho nebe

za matku dnes zvolil Tebe.

Papánek Pepa

Pepa, to je papánek,

papá, papá, bochánek,

papá, papá, papáníčko,  

Pepánek má plné bříško.

Pápěří

Padá, padá po pápěrce

snížek na zem potichu.

Chalupy jsou zachumlány

jako v bílém kožichu.

Než přeletí sivý mráček,

je i ze mě sněhuláček.

Papírové zuby

Vyletěl si pyšný dra, vyletěl až do oblak,

zvysoka se dívá na svět, strašil by a neví jak!

Rozhlíží se do všech stran, potom hrozí hejnu vran,

ale vrány se mu smýly, že je ještě malý pán!

Do šíře i do dáli nikde se ho nebáli.

A ty zuby papírové? Všichni se mu vysmáli

Papírové zuby

Vyletěl si pyšný drak, vyletěl až do oblak. Zvysoka se dívá na svět,strašil by a neví jak. Rozhlíží se do všech stran, potom hrozí hejnu vran, ale brány se mu smály, že je ještě malý pán. Do šíře i do dáli nikde se ho nebáli. A ty zuby papírové? Všichni se jim vysmáli.

Papírový drak

Na město pád černý mrak: Pro princeznu letí drak! Dědkové jsou v černém sukně, babky nosí černé sukně. Smělý Janek tasí meč, bij se , Janku, neuteč! Neodnesl ten drak krásku. Držela ho na provázku.

Papoušci

Barvami jim peří hýří

a do tropů domů míří.

Jejich silný zobáček

je ořechů louskáček.

Přes tři stovky druhů známe,

některé z nich v kleci máme.

Papoušci jsou povídálci

Papoušci jsou povídálci,
když se dají do řeči.
Spolu mluví ptačí řečí,
s námi řečí člověčí.

Papoušek

Papoušek se naparuje,
krásné peří ukazuje.
Záhadně se tváří,
barvy na něm září.

Očima vše sleduje,
někdy se i raduje.

Na každého pokřikuje,
často se i rozčiluje.
Volá slova neslušná,
vždyť je také dobře zná.

Papoušek

Ptal jsem se papouška kakadu,
proč točí svou hlavu dozadu.
Že prý musí všude vidět,
nemá prý se za co stydět.

Co vidí si pamatuje,
na všechny pak pokřikuje!
Vše se rychle naučí..
Kdo mu slušnost zaručí?

Papoušek

Ptal jsem se papouška kakadu,
proč točí svou hlavu dozadu.
Že prý musí všude vidět,
nemá prý se za co stydět.
Co vidí si pamatuje,
na všechny pak pokřikuje!
Vše se rychle naučí..
Kdo mu slušnost zaručí?

 

Papoušek

Máme doma papouška, šeptávám mu do ouška. A on všechny moje slova naučí se opakovat.

Papoušek

Celá mluva papouškova jsou jen dvě, tři lidská slova. Celý um je jenom v tom, papouškovat po někom.

Papoušek

Celá mluva papouškova jsou jen dvě, tři lidská slova. Celý um je jenom v tom, papouškovat po někom.

Papoušek

Papoušek

Ptal jsem se papouška kakadu,
proč točí svou hlavu dozadu.
Že prý musí všude vidět,
nemá prý se za co stydět.
Co vidí si pamatuje,
na všechny pak pokřikuje!
Vše se rychle naučí..
Kdo mu slušnost zaručí?
 

Paprika

Šel Pú jednou na papriku

a skládal ji do košíku.

Sbíral pilně už od rána,

dřív, než bude podupána,

než se venku zablýská

a než přijdou sloniska!

Paprika

Papriku snad všichni znají -

plody různou barvu mají

a uvnitř jsou zrníčka

pálivá a maličká.

Paprika

Pavlu pálí paprika

do patra i jazyka.

Než jí v puse pálila,

papriku prý chválila!

Pár dní do Velikonoc

Pár dní do Velikonoc

Velikonoce jsou tu za pár dní,
nadílka nám život osladí,
a taky rodinu navštívíme,
společně svátky oslavíme.
Velikonoce jsou krásný čas
a milou vzpomínku zanechaj v nás.

Pár dní do Velikonoc

Pár dní do Velikonoc

Velikonoce jsou tu za pár dní,
nadílka nám život osladí,
a taky rodinu navštívíme,
společně svátky oslavíme.
Velikonoce jsou krásný čas
a milou vzpomínku zanechaj v nás.

Parádění

Parádivá parádnice

prochází se u radnice,

parádnice parádní,

pořád se jen parádí.

Parádnice

Kočičky za manikúru

utratily peněz fůru.

Mají z toho noční můru,

že nemohou drápat kůru.

Parádnice gorila

Gorila v zoologické zahradě
má sedm chlupů na bradě.
Je to parádnice,
jaká se často nevidí:
celý den hledí do zrcátka,
zda jí ty chlupy sluší...
Zkrátka - odkoukala to od lidí.

 

Paraplátka

Vyletělo z vrátek 10 paraplátek.
První, druhý, třetí, kdopak s nimi letí?
Čtvrté, páté, šesté, kapky neposedné.
Sedmé, osmé, deváté, kdepak se setkáte.
Desáté je všechny volá, haló tady Lola.

Parník

Doleva i doprava jezdí lodní doprava,

Vlnobití neuškodí, mému člunu, mojí lodi.

Parník

Kampak jedeš parníku, že děláš tak velké vlny?

Jedu, jedu k Bráníku, nepřibírám, už jsem plný!

Plný malých, velkých dětí, jedu s nimi na výlety!

Více zde: http://kalamajka.webnode.cz/basnicky-na-rozcviceni/

Parník

Jede parník, veze náklad voda za ním musí cákat. (nesmí cákat)

Parník

V Korálovém moři přistál parník ke skále,

ryby potom sbíraly rozházené korále.

Parný červen

Jaká parna

se v červnu dostaví,

tak se i prosincové

mraky postaví.

Pasák žene krávy

Pasák žene krávy,
nažraly se trávy,
napily se z potoka,
daly mlíko do hrotka.

Pásla ovečky

Pásla ovečky v zeleném háječku,
pásla ovečky v černém lese.

Já na ni: Dupy dupy dup,
ona zas: Cupy, cupy, cup.
Houfem, ovečky, seberte se všecky,
houfem, ovečky, seberte se.

Děvče pohání ovečky bělavé,
sem tam pobíhá ovčácký pes.

Já na ni: Pomaloučku jen!
Ona, že z háje musí ven,
že prý ovečkám neslouží lesíček,
že prý ovečkám neslouží les.

 

 

Pastelky

Pastelky

Pastelky, mé kamarádky,

kreslí čáru tam a zpátky,.

Doleva i doprava,

je to prima zábava.

Nahoru a zase dolu,

běží čáry pěkně spolu.

Z jedné strany barvičky

kreslí čáry do špičky,

mezi nimi černá tečka,

navíc čára dokolečka.

Tak pastelky zakrátko...

nakreslily prasátko.

Pasu koně

Já mám koně,
Pěkné koně,
Pasu já je na výhoně.
Mám koníky mám,
Pasu já je sám.

Pasu koníčky

Pasu, pasu koníčky,
střídám při tom nožičky,
nejdřív jedna potom druhá,
zacvičte si se mnou oba.

Jedna druhá nožička
a už dělám koníčka.
Nejdřív jedna potom druhá,
zacvičte si se mnou oba.

Paša

Sedí paša na trůnu, na hlavě má korunu. Jak si hlavou pokyvuje, koruna se pohupuje, udělala bác….

PÁTÁ HODINA ODBILA...

PÁTÁ HODINA ODBILA...

Pátá hodina odbila,
vánoční hvězda zazářila,
všichni ji sledují s úžasem,
jak ohromila je svým jasem,
sálá z ní hřejivé teplo a klid,
Bůh ji sem posílá, by těšila lid.
Svátky jsou pohody a klidu, Vánoce,
ať se Vám vydaří, a to stejné v novém roce.

Pata, špička

Pata, špička, špička, pata,

to umí i batolata.

Dvě nožičky malé máme

a tak s nima zamáváme.

Pátek a neděle

Kdo se směje v pátek,

v neděli pláče.

Paterčata

Z dlaně roste prstů pět,
seznamte se s nimi hned!
Rád se zdobí prsteníček,
největší je prostředníček,
ukazováček se vždy vztyčí,
když na tebe někdo křičí.

Holčička i chlapeček
mají silný paleček.
Malíček je malinký,
i když je to malík táty.

Paterčata (procvičení názvu prstů)

 

 

 

Rád se zlobí prsteníček,

největší je prostředníček,

ukazovák se vždy vztyčí,

když na tebe někdo křičí.

Holčička i chlapeček mají silný paleček.

Malíček je malinkatý, ikdyž je to malík táty.

Patrik

Perem trika pro Patrika,
však se pračka činí!
Kdopak poví Patrikovi,
ať je neušpiní?

Páv

Na korunku, pestrý chvost páv je věru pyšný dost. Když zpívá je ubohý. Nehleďte mu na nohy.

Páv

Seděl páv pod dubem, 
hrál tak karty s holubem,
 holubička pláče,
 že ji snědl koláče.

Páv a slepice

Hrála si slepice na páva,

páv za to slepici nadává:

„Proč tak pyšně zvedáš krk,

když máš jen pár krátkých brk?“

Slepice však páva odbyla:

„Hlupáku, móda se změnila!“

Přivedla své žluté kuřátko:

„Mladí se stříhají nakrátko!“

Co na to manekýn páv?

Byl z toho úplně paf…

Hned zítra holiče zavolá

a dá se ostříhat dohola.

Páv sedí

Páv sedí pod dubem, hraje v karty s holubem, holubička pláče, že jí sněd koláče.

Páv sedí pod dubem

Páv sedí pod dubem s pěkným bílým holubem. Holubičku dnes vajíčko! Až já půjdu na kopeček, koupím ti tam cimbáleček. Na cimbálek : tydli, tydli! Na housličky : fidli, fidli! A na basu : rum - dzum! A na bubny : drum, bum!

Pavel

Pavel, Pavel
do pekla zajel
na bílém koni,
čert ho tam honí.

Pavel

Pavel na Pepu se zeptá: "Pane Pávek, kde je Pepa?, půjde se mnou pouštět draka, po obloze nad oblaka."

Pávi

Jsou ze zámku, z cizího kraje
a křičí na nás nehezky.

Uvykli si na lokaje,
na hraběnky a komtesky
A proto si bez pozdravu
odvracejí svou hezkou hlavu
a chodí pyšně v korunce.

Vždyť z vějíře jim každou chvíli
vyletí motýl přespanilý
a letí vzhůru do slunce.

Paví oko

Hledí na mě oko paví

z růžového jetele.

Viditelně ho to baví.

Hnědé je a veselé.

Kouká. Na jeteli sedí.

Jako by se ptalo: Jak je ti?

A když nedočká se odpovědi,

zamrká a odletí.

Pavouci

Osm nožek vždycky mají

a pletení dobře znají.

Bez jehlice pletací,

jen z bradavky snovací

když nožkami vlákno vedou,

pavučinu uplést svedou.

Pavouček

Lezl malý pavouček na zelený palouček.
Najednou se přihnal mrak, ten pavoučka splách, tak.
Pak vysvitlo sluníčko, vysušilo všecičko.
Honem ven, ty pavoučku, zase vylez na loučku!

Pavouček

Malý pavouk Pokoutníček
navštívil můj pokojíček.
Pavučinku rychle soukal,
hladově se přitom koukal.

„Tenká vlákna, jemné sítě
dneska pevně upředu,
přileť, moucho, překvapím tě,
sháním něco k obědu!“

Za skříní si takto zpíval,
chudák ani neposnídal!
Neposnídal, neposvačil,
je to k vzteku, je mu k pláči.

U mě se mu nelíbí,
že tu mouchy nevidí.
A že máme mucholapky,
utek oknem do zahrádky!
 

Pavouček a rosa

Pavouček a rosa

Pavoučku, pavoučku, sluníčko svítí,

co se to, pavoučku, třpytí v tvé síti?

Nejsou to kamínky

z prstýnku maminky?

Ne, to je rosička,

nebeská vodička.

To rosa září,

v sluneční záři.

Pavouk

Máme doma pavouka!

Ať se na mě nekouká!

Pavouk nebo pavoučice,

utkají ti z pavučiny,

čepici i rukavice!

Pavouk

Každý vykuleně kouká

na tu síť a na pavouka.

Pavouk hbitě po té síti

šplhá, až tam něco chytí.

Pavučina v koutě věští,

že v tom domě bude štěstí.

A pavouček šeptá: "Šušky...

vychytám vám všechny mušky!"

Pavouk

Pavouk vedl na louku

sedm malých pavouků.

V trávě učil ty své syny

dělat správné pavučiny.

Pavouk

Tomu nikdo nevěří,

co práce má s večeří.

Musí soukat tenkou nit,

na koncích udělat kličky,

zavěsit je na větvičky.

Z dalších nití uplést síť.

Potom čekat nad tou sítí,

až se do ní moucha chytí.

Pavouk

Souká, souká pavouk sítě,
souká, souká celkem hbitě.
Musí si dnes pospíšit,
aby hodně mušek chyt´.

Moucha bzučí bzí, bzí, bzí,
mě ten pavouk nechytí.
Letí, letí, nekouká,
už se v síti třepotá!

Pavouk souká, souká síť,
dneska hodně mušek chyt´.
Najedl se dosyta,
všechny mouchy pochytal.

Pavouk a štěně

Leze pavouk po stěně,

pod jabloní je štěně,

tyndyty, vyndyty, 

z kola půjdeš ty.

Pec

Postav si pec,

koláče peč.

Jan stojí u pece,

koláče upeče.

Pecen chleba

Pecen chleba na polici,

pecivála na lavici.

Pecivála do práce,

nacopak ty orace?

Peciválek

Malý Válek, peciválek
husího se pírka zalek.
Kde co potmě zašustilo,
celého jej postrašilo.

Pečení chleba

Pod rukama vytváří se 
Boží dar a cenný skvost 

Těsto kynoucí tradice nesoucí 
poctivý chléb z domácí pekárny 
právě zdobí denní stůl 

Výtečný pokrm oživuje 
všechny krásy rodné vlasti 
která ještě žije v nás 

Dobrou chuť všem hodným lidem 
tak zní přání almanach

Pejsek

Pejsek štěká za vraty,
honí se tu s kuřaty,
Kuřátka se nedají,
na hřbet si mu sedají.

Pejsek je má přesto rád,
je to jejich kamarád.

Pejsek

Já mám doma pejska,
pořád se mu stejská.
Jmenuje se Alíček
a má černý kožíšek.
Dobře hlídá dům,
nedá šanci zlodějům.

Pejsek

Jdeme, jdeme na procházku,
máme pejska na provázku. 
Pejsku, zvedej nožičku 
a překračuj loužičku. 
Jdeme, jdeme na procházku, 
máme pejska na provázku. 
Pejsku pěkně zaštěkej, 
do domečku utíkej.

Pejsek

Pejsek po dvou nechodí, za packu se nevodí. Zatímco ty spinkáš, Jano, co on už má naběháno, ale vždy jen po čtyřech běhá, co mu stačí dech. Běží tam a zase zpátky. Než ty dojdeš do zahrádky, oběhne dvůr čtyřikrát, každý pejsek běhá rád. Nerad za packu se vodí, nerad jako lidi chodí.

Pejsek – Uklízel si boudu

Uklízel si pejsek boudu,
vymetl z ní bláta hroudu.
Srovnal všechny kosti,
kdyby přišli hosti.

Pejsek a kotě

Pejsek umí vrčet,
kotě přede,
jeden to po druhém
nedovede.
Kocourek by vrčel,
pes před radši,
proto se na sebe
ti dva mračí.

Pejsek a slepička

Já jsem pejsek koledníček, daruj, slípko, pár vajíček. Co ti dám? Co ti dám? Kuřátka ti ohlídám.

Pejsek Ořech

Ořech, Ořech, Oříšek, huňatý má kožíšek,

uši také, toť se ví, jazýček má růžový.

Hlídá celý den a noc, nedostává za to moc,

ale každý ho má rád, je to věrný kamarád!

Pejsek Punťa, chytrý psíček

Pejsek Punťa, chytrý psíček,
v pátek v parku našel míček.
Byl moc pěkný, veliký,
s červenými puntíky.

Pejsek v dešti

Prší, prší velké kapky,
pejsek už má mokré tlapky.
Kam se půjde usušit?
V boudě má svůj malý byt.

Má tam sucho, teplíčko,
stočí se tam v klubíčko.
Kapky na strop bubnují,
za chvilku už pejsek spí.

Zdá se mu sen o kosti,
ze sna štěká radostí.
Když se potom probudí,
žádnou kost už nevidí.

Pejsek v zoo

Do ZOO já chodím rád, jsem zvířecí kamarád,

nesmím tam však štěkat a zvířata lekat.

Pekař

Pekař peče housky,

uždibuje kousky,

pekařka mu pomáhá,

uždibují oba dva.

 

Neuždibuj kousky,

budou malé housky.

Když to pekař udělá,

je to velká ostuda.

Pekař

Oplátky nepeče,
nejsou mu třeba,
peče nám voňavý,
křupavý chleba.

Pekař

Pekař nosí housky v městě, Kominík mu stojí v cestě. Jdi mi z cesty kominíku, Zabílím tě na nosíku. Jdi mi z cesty pekaři, Začerním tě na tváři.

PEKAŘ

Napekli pekaři slaďounké rohlíky,

že ani nestačí proutěné košíky.

A než je upekli, mákem je sypali,

aby nám k snídani ještě víc chutnaly

PEKAŘ

Mísím, mísím Boží dárek,

až vymísím, budu válet.

Až vyválím, budu sázet,

až vysázím, budu píct,

až upeču, budu jíst.

Tak se peč, pecínku, peč!

Pekař

Pekař

 

Pekař peče koláče,

až je sundá z pekáče -

s mákem nebo s tvarohem -

sníme je hned za rohem.

Pekař peče housky

Pekař peče housky

Pekař peče housky,

uždibuje kousky.

Pekařka mu pomáhá,

uždibují oba dva.

 

Pekař peče housky

Pekař peče housky,
uždibuje kousky.
Pekařka mu pomáhá,
uždibují oba dva.

Neuždibuj kousky,
budou malé housky,
když to pekař udělá
je to velká ostuda.

Pekaři, pekaři

Pekaři, pekaři,

stará pec už nestačí.

Postav novou pec,

pirohy s povidly upeč.

Pekař stojí u pece,

pirohy nám upeče.

Pekla vdolky z bílé mouky

Pekla vdolky z bílé mouky,
sypala je perníkem,
házela je Honzíkovi
otevřeným okýnkem.

Jez, Honzíku, jsou dobrý,
jsou sypaný, kropený.
Jestliže ti budou chutnat,
jsou tam ještě takový.

Pekly Káče koláče

Jedna Káče, dvě Káče

pekly spolu koláče. Jedna si je chválila,

druhá si je spálila.

(Tleskáme pravou dlaní proti levé dlani D, usmíváme se, k dlani nadšeně přivoníme. Tleskáme levou dlaní proti pravé dlani dítěte, na slovo „spálila“ se zamračíme, dlaň odstrčíme a dáváme všemožně najevo, že se nám „spálený koláč“ nelíbí.)

Pěkná ves

Což je v těch Chlumčanech hezky, hezky,
rostou na roubení švestky, švestky!
V Lukavici ještě líp je, líp je,
rostou na zelený lípě, lípě.

Pěkné předsevzení

Sedí vrabec na javoru,
kmotr strnad s ním.
Pod nimi se bělí dole
dálné luhy, širá pole
v šatě svátečním.

„Věřte, kmotře,“ vrabec mluví,
„už mě přešel smích!
Cestu kryjí ledné kory,
stodola je na závory
a po dvoře sníh.

S obědem i se snídaní
smutná věru věc;
v nepohodě, zimní slotě
dům od domu po žebrotě
musí našinec.

Však až z jara slunko boží
usměje se v lán,
potom bude, kmotře, já řku,
konec bídy, konec nářku,
ze mne bude pán!

Koupím sobě statek v kraji, l
pěkný jako hrad,
že se přijdou, kmotře, ke mně
kamarádi z celé země
na něj podívat.

Vrané koně na oprátku
a k nim zlatý pluh;
zorám já si žírná pole,
by mně rostl bez koukole
zrna každý druh.

Chřástal bude věrně hlídat,
kam až sahá mez;
napadne-li škůdce pšenky,
bude soud u křepelenky:
Zaplať pět peněz!

Až pak pole zavolá mě,
že již lupe klas,
z blízka, z dáli sezvu žence,
pospíšíme k zlaté pšence:
Pšenko, už je čas!

A ty, slunko nad oblaky,
hřej a pěkně suš!
Od zory až do klekání
na poli se k dílu sklaní
všechna ptačí druž:

S kosou špaček vykračuje,
za ním hejl a číž,
kosy zvoní, pšenka padá,
po poli se v řady skládá
zlatá klasů tíž.

Koroptvičky se sýkorkou
v patách sekáči,
budou sbírat po souvrati,
že jim střízlík prostírati
sotva postačí.

Jikavec mi v snopy sváže
hojnou úrodu,
červenka si vezme džbánky,
půjde s nimi do studánky
žencům pro vodu.

Stehlík podá chocholouši
na vůz mandele,
čermáček ty dary boží
do stodůlky mojí složí
hezky uměle.

Až pak přijde nová zima
a s ní nový hlad,
pozvu já si na hostinu
všechnu ptačí drobotinu
z lesů, ze zahrad.

Stodola i sýpka bude
otevřena všem;
budou u mne z blízka, z dáli
všichni ptáci osiřalí
sedat za stolem.

Nikdo sobě nezastýská,
konec bude běd,
o hladu jen při pohádce
budou sobě na zahrádce
ptáci vyprávět.“

Pěkný den na svatého Josefa

Pěkný den na svatého Josefa zvěstuje dobrý rok.

Pěnička

Pavla pískala písničku,

v lese vyplašila pěničku.

Pěnička se Pavly lekla,

pípla a na Pavlu slétla.

Pavla se pěničky lekla,

pípla a z lesa utekla!

Peníze

Kdo miluje peníze,

peněz se nenasytí.

Pěnkava a medvěd

"Pět a dvě a dvě je devět",

pověděl pěnkavě medvěd.

Pepa

Pepa má bubínek,

dal mu ho tatínek.

Pepa tu bubnuje,

a teta hubuje.

Pepa

Pavel na Pepu se zeptá:
„Pane Pávek, kde je Pepa?,
Půjde se mnou pouštět draka,
Po obloze nad oblaka.“ 

Pepa

Pepa chodí na procházku, se psem kapesním, vodí si ho na provázku, pejsek šlape s ním.

Když je pejsek uťapkaný, tak udělá hopsa, Pepa si ho schová v dlani, to je kapsa pro psa!

Pepa

Pepa papá, Pepa pije,
potom máma Pepu myje.
Pepa půjde ven,
je tam pěkný den.

Pepa

Půjdeme do vody, to budou závody. Pepa nás povede, ten plavat dovede. Pepa se nedal, doplaval nejdál.

Pepa

Pepa papá, Pepa pije, potom máma Pepu myje, Pepa půjde ven, Je tam pěkný den. Padá lupen po lupenu, Pepa stojí pod lipou. Pojďte děti, pojďte chytat, penízky se posypou.

Pepa

Pepa papá, Pepa pije,
potom máma Pepu myje.

Pepa půjde ven,
je tam pěkný den.

Pepa a auto

Pepa je

u háje,

má auto,

tahá je.

Pepa a Ema

Pepa má jahody,

Ema je u vody,

Pepa jí jahodu,

Ema pije vodu.

Pepa papá a pije

Pepa papá,

Pepa pije,

na podlahu

vodu lije.

Pepík

Pepíku, Pepíku,

vzkázala ti Pepka, že napeče koláčů,

trnek do prostředka.

Pepíku

Pepíku, Pepíku,
copak dělá babka?
Sedí doma na peci
a strouhá si jabka.

Pepř

Kmotře Petře, kmotře Petře,

nepřepepři pepřem vepře!

Nepřepepřím, nepřepepřím,

já tím pepřem přece šetřím!

Perem prádlo

Perem, perem prádlo, které včera spadlo.
Našim dětem do bláta, když honila koťata.


 

Perem prádlo

Perem, perem prádlo,
které včera spadlo.
Našim dětem do bláta,
když honila koťata.

Perem prádlo

Perem, perem prádlo, které včera spadlo.
Našim dětem do bláta, když honila koťata.

 

Perličky

Perličky

Perličky se roztrhaly,

po mořském dně rozsypaly.

Kde je najdu? Kde je mám?

Všechny si je posbírám

Perníčky

Paci, paci, pacičky,

neumí náš maličký,

napapat se kašičky,

chce slaďoučké perníčky.

Perníčky

S maminkou pekl jsem dneska,
voňavé vánoční perníčky.
Od medového těsta,
upatlaný jsem celičký.

Hvězdičky, vláček, srdíčka,
dokonce losí rodinku.
A Mařenku a Jeníčka,
i chaloupku mám z perníku!

Perníková chaloupka

Odkud ten náš holub letí?
Letím z lesa, milé děti.
Vrkú, vrkú, vrkú...

Cos tam viděl holoubku?
Perníkovou chaloupku
u černého smrku.

Viděls také Mařenku?
Jakpak by ne, holenku.
Viděl jsem ji s Jeníkem
krmili se perníkem.

A když z okna na zahradu
vystrčila baba bradu,
nebáli se, holoubku?

Kdepak! Zamkli chaloupku na cukrový klíč
a už byli pryč.

Perníková chaloupka

Perníková chaloupka

Odkud ten náš holub letí?
Letím z lesa, milé děti,
vrků, vrků, vrků.
Cos tam viděl, holoubku!
Perníkovou chaloupku u černého smrku.
Viděls také Mařenku?
Jakpak by ne, holenku!
Viděl jsem ji, s Jeníkem
krmili se perníkem.
A když z okna na zahradu
vystrčila baba bradu,
nebáli se, holoubku?
Kdepak! Zamkli chaloupku
na cukrový klíč -
a už byli pryč!

 

Perníková chaloupka

Zabloudily děti v lese,
Mařenka se strachy třese.
Jeníček ji vede,
to ještě svede.

Najednou chalupa.
Mařenka nedutá.
Celičká z perníku,
zatáhlii za kliku.

Babizna s lopatou
má kočku chlupatou.
Děti však vyhrály,
na babu vyzrály.

Perníková chaloupka

Perníková chaloupka

Zabloudily děti v lese,
Mařenka se strachy třese.
Jeníček ji vede,
toto ještě svede.

Najednou chalupa.
Mařenka nedutá.
Celičká z perníku,
zatáhli za kliku.

Babizna s lopatou
má kočku chlupatou.
Děti však vyhrály,
na babu vyzrály.

Perníková chaloupka

"Odkud ten náš holub letí?" 
"Letím z lesa, milé děti, 
vrků, vrků, vrků."

"Cos tam viděl, holoubku?" 
"Perníkovou chaloupku 
u černého smrku."

"Viděls také Mařenku?" 
"Jakpak by ne, holenku! 
Viděl jsem ji, s Jeníkem 
krmili se perníkem."

"A když z okna na zahradu 
vystrčila babka bradu, 
nebáli se, holoubku?"

"Kdepak! Zamkli chaloupku 
na cukrový klíč - 
a už byli pryč!"

Perníková chaloupka

Odkud ten náš holub letí?
Letím z lesa, milé děti,
vrků, vrků, vrků.
Cos tam viděl, holoubku!
Perníkovou chaloupku u černého smrku.
Viděls také Mařenku?
Jakpak by ne, holenku!
Viděl jsem ji, s Jeníkem
krmili se perníkem.
A když z okna na zahradu
vystrčila baba bradu,
nebáli se, holoubku?
Kdepak! Zamkli chaloupku
na cukrový klíč -
a už byli pryč!
 

Peru plínky

Peru peru plínky, u zlatý studýnky,

až ty plínky vyperu, všechny rybky vyženu – kšá rybičky, kšá.

Peřina

Už je tady LISTOPAD -

v listí bude listovat.

Už je tady PROSINEC -

o polínko prosí pec.

O sněhovou peřinu

prosí nahé stromy,

aby byla ustlaná

až po samý komín.

Pes

Kdo má pejska tuze rád,
pozná, že je kamarád.
Vlčák, boxer nebo knírač,
přeborník je jako hlídač.
Ve dne spí a dlouho leží,
aby v noci byl pak svěží.
Hlídá totiž celý dům,
někdy také sousedům.
Kdo by na psa vyzrát chtěl,
v kalhotách by díru měl.
Hlavně zloděj, ten se bojí,
když ho potká, tak jen stojí.
Také hrát si pejsek umí,
s dětmi si vždy porozumí.
Štěká, vrčí, běhá, sedí,
kolem sebe stále hledí.

Pes

Kdo má pejska tuze rád, pozná, že je kamarád. Vlčák, boxer nebo knírač, přeborník je jako hlídač. Ve dne spí a dlouho leží, aby v noci byl pak svěží. Hlídá totiž celý dům, někdy také sousedům. Kdo by na psa vyzrát chtěl, v kalhotách by díru měl. Hlavně zloděj, ten se bojí, když ho potká, tak jen stojí. Také hrát si pejsek umí, s dětmi si vždy porozumí. Štěká, vrčí, běhá, sedí, kolem sebe stále hledí.

Pes

,,Já jsem pes - a kdo je víc? Umím štěkat na měsíc. Hlídám dům a zahrádku, já jsem strážce pořádku! "

Pes

 

Já jsme pes a kdo je víc! 
Umím štěkat na měsíc, 
hlídám dům a brzy zrána 
chodím venčit svého pána.

Pes

Když se ti stejská,

pořiď si pejska.

Vesele ti zaštěká,

ať se ti nestejská.

Pes

Byl jeden pes, do pece vlez,

ukradl tam topinku, běžel s ní po rynku.

Potkal ho kos, ukousl mu nos.

Potkal ho Filip, zas mu ho přilíp.

pes

Hop a hop a hopsasa
pes je vzácná okrasa. 
Sluší dámě, sluší pánu,
i když jinak mají ránu. 
Pes je hezčí nežli brož -
ozdobte se taky! Což? 

Pes

Yvetě je líto psa,

když v lijáku nehopsá:

Proč sis nevzal, holenku,

deštník nebo pláštěnku?

Pes

Ač nemluví, rozumí ti. A když mlčíš, stejně cítí, kdy jsi smutný, kdy jsi rád. Nejvěrnější kamarád.

Pes a kotě

Pejsek umí vrčet, kotě přede, 
jeden to po druhém nedovede. 
Kocourek by vrčel, pes předl radši, 
proto se na sebe mračí.

Pes a liška

Běžela liška do dvora
navštívit kmotra Pozora.

Kmotříček Pozor celý den
u budky leží nemocen.
Přátelsky liška rozpráví,
vyptává se ho na zdraví;
při tom se dívá po dvoře,
kterak tam kohout krákoře.
Myslí si, myslí: Kohoutku,
budu mít z tebe pochoutku.
Počkej jen, až se sešeří,
pak si tě chytím k večeři.

S Pozorem na hlas rozpráví,
těší ho, že se pozdraví:

„Jenom se ulož, kmochánku,
do budky svojí ke spánku,
nechoď z ní, nechoď celou noc,
vždyť jsem ti přišla na pomoc,
nechoď z ní, to ti povídám,
dvorek dnes sama uhlídám.“

Myslí si Pozor nemocný:
„Byl by to pěkný ponocný.“
Děkuje na hlas kmotřince:
„Nemoc má přejde lehýnce!
Celou noc budu hlídati,
na kurník pozor dávati;
postavím se tam do koutka
k ochraně svého kohoutka.“

Kmotřička ani nedutá,
ze dvora běží mrzutá;
na noční hlídku nečeká,
cesta prý domů daleká.
Na zdraví kmotra Pozora
nešla se ptát již do dvora

Pes a veš

Bavil se pes se vší, kdo má život těžší.

"Ať skáču, či hopsám, stejně žiju pod psa,"

vzdychal pejsek k vešce, ta však věřit nechce.

"To já, pejsku milej, mám zas život všivej,"

plačtivými slovy vzlykala veš psovi.

"A co vy?"

Také se vám zdá, že druzí žijí snáze,

a jste plni skepse, jako ta veš se psem?

To je mi vás líto, ti však, kteří ví to,

že je život hezký, nemarní čas stesky.

Pes, který nekouše

Pes, který nikdy neštěká, ten klidně rafne člověka.

Takovou strašnou obludu, já doma chovat nebudu.

Já chci mít psíka Bohouše, co štěká, ale nekouše.

Pěstičky

Pěstičky

Ukaž prsty sluníčku,

naučím tě básničku.

Schovej všechny prstíčky,

udělej z nich pěstičky.

Myška se v nich schovala,

na bříško se dostala

a z pupíku na ramínka

a z ramínek na kolínka,

tam ztratila klíč

a už byla pryč.

Pestrý život v moři

V moři žijí ryby v páru
kladou vejce do korálů
mezi malé mušličky
kde líhnou se z nich rybičky.

Piraňa vyhlíží kořist
schovala se chytře pod list
zuby všechno utne
chutná sousta zhltne!

Vlnky břehy konejší
vždy vyhrává ten silnější.
Plži, mlži, měkkýši
schovaní jsou ve skrýši.

Měsíc, ta chytrá palice
ví dobře, že moře má kabát z modré skalice.

Pět červených jablíček

Pět červených jablíček,
pevně se drží větviček.
A když je to nebaví,
hop - a skočí do trávy

 

Pět indiánů

První je náčelník, druhý válečník, třetí zloděj

koní, čtvrtý kovboje honí a ten pátý malý kluk

ztratil v křoví nový luk.

PĚT JEŽIBAB

Pět ježibab s jedním okem
Letí, letí nad potokem
Letí jako hejno ptáků
Pět ježibab na smetáku

Pět ježibab s jedním uchem
Jako hejno letí vzduchem
Letí letí v letu svačí
Pět ježibab na tryskáči

Pět ježibab s jedním nosem
Volá na mě: kluku pojď sem
A když nejdu tak se štětí
Pět ježibab na koštěti

Pět kop konopí

Před potokem pět kop konopí, za potokem pět kop konopí.

Pět kop konopí

Před potokem pět kop konopí, za potokem pět kop konopí.

Pět lištiček

Pět lištiček přiskákalo, 
pět lištiček přichvátalo. 
První v kamnech zatopila, 
druhá rendlík postavila, 
třetí kaši navařila, 
čtvrtá cukrem posypala, 
pátá volá: “hošíčku, pojď jíst dobrou kašičku a nespal si hubičku“

PĚT MINUT V AFRICE

Čáry, máry, ententyky,
poletíme do Afriky.
Přidržte si čepice …
Hop! a už jsme v Africe:

Lvi a lvice pod palmami
hrozitánsky špulí tlamy,
loví myši v oáze,
přibývají na váze.

Sloni troubí písně sloní,
až nám z toho v uších zvoní,
vytrubují zvesela
jako správná kapela.

Pštrosi mají krásné peří,
pyšně si ho nakadeří,
kýchneš-li však nablízku,
strčí hlavy do písku.

Plameňáci purpuroví
na jezeře ryby loví,
volavky a marabu
hrají si tam na babu.

Paviáni křičí zdola:
- Žirafo, hej, hola hola!
Jak se máš tam nahoře?
Dohlédneš až za moře?

Žirafa jen mhouří víčka,
žďuchá hlavou do sluníčka.
Chodí k němu na táčky,
okusuje obláčky.

Pět muzikantů

Pět muzikantů
To je bambulínek, hraje na bubínek,
(palec ťuká do stolu)
ten hraje na flétnu,
ten hraje na harfu,
ten hraje na kytaru,
(ukazujeme pohyby typické pro ten který nástroj)
a ten malý kavalír hraje mámě na klavír.
(ruce položíme na stůl, klavír budou naše
prsty na které si zahraje malíček dítěte)

Pět muzikantů

To je bambulínek, hraje na bubínek,
(palec ťuká do stolu)
ten hraje na flétnu,
ten hraje na harfu,
ten hraje na kytaru,
(ukazujeme pohyby typické pro ten který nástroj)
a ten malý kavalír hraje mámě na klavír.
(ruce položíme na stůl, klavír budou naše
prsty na které si zahraje malíček dítěte)

Pět muzikantů

To je bambulínek, hraje na bubínek,
(palec ťuká do stolu)
ten hraje na flétnu,
ten hraje na harfu,
ten hraje na kytaru,
(ukazujeme pohyby typické pro ten který nástroj)
a ten malý kavalír hraje mámě na klavír.
(ruce položíme na stůl, klavír budou naše
prsty na které si zahraje malíček dítěte)

 

Pět prstů

Koupil to za pět prstů.

Pět řemeslníků

Bum, bum, bum, bum, bum, bum,

pět panáčků staví dům.

První cihly dováží, druhý písek přesýpá,

třetí kůly zaráží, čtvrtý s vodou pospíchá,

a ten malý maltu míchá, mračí se a stále

vzdychá, že ho v botě něco píchá.

(Klepeme prsty pravé ruky do stolu. Palec na sebe naloží ostatní prsty, ukazovák se pohybuje směrem nahoru a dolů, prostředníček klepe do natažených prstů lev. ruky, prsteníček utíká po stole, palec s uk. drží vědro, malíček se otáčí, pak se opře o stůl a poskakuje po stole, nakonec ho pofoukáme.)

Pět smyslů

Člověk ten má smyslů pět

a já je umím nazpaměť.

Kde jsou očka, tam je zrak,

po prstících skáče hmat.

Do ouška si sedl sluch,

do nosánku vešel čich.

A v pusince na jazýčku,

chuť sa klouže po krajíčku.

 

Pět výletníků

Pět výletníků
Vydalo se na výlet trpaslíčků malých pět.
První panáček sednul na vláček.
(pohybuje palcem a doprovázíme zvukem: ššš, ššš, hú)
Druhý vyplul lodí.
(ukazováčkem děláme houpavé pohyby)
Třetí vzducholodí.
(prostředníček zvedneme nahoru)
Čtvrtý odjel autobusem
(prsteníček napodobujeme jízdu autobusem, zvuk: brm, brm)
a ten malý chudinka musel běžet klusem.
(malíčkem běháme dítěti po těle).

Pět výletníků

Vydalo se na výlet
trpaslíčků malých pět.
První panáček
sednul na vláček.
(pohybuje palcem a doprovázíme zvukem: ššš, ššš, hú)
Druhý vyplul lodí.
(ukazováčkem děláme houpavé pohyby)
Třetí vzducholodí.
(prostředníček zvedneme nahoru)
Čtvrtý odjel autobusem
(prsteníček napodobujeme jízdu autobusem, zvuk: brm, brm)
a ten malý chudinka musel běžet klusem.
(malíčkem běháme dítěti po těle).

Petr

Petr, Petr,
chytil metr,
hnal Vořecha až do Lhoty,
že mu koupí na kalhoty.

Petr

Viděl Petr v metru svetr,
na něm sedět setra.
Myslel Petr, že ten setr
svetr si tam větrá.

Petr a Pavel

Petr rozsévá houby,

Pavel myši, když prší.

Petr a Pavel

Petr a Pavel

chodí s nůší,

kořínky a

houby suší.

Petr a svetr

Petr Fletr pletl svetr.

Pletl Petr Fletr svetr?

Svetr pletl Petr Fletr.

Petr Drobný

Petr Drobný bratra má
a ten bratr trubku má.
Půjdou zítra spolu troubit,
tam, kde kohout kokrhá.

Petr Drobný bratra má

Petr Drobný bratra má a ten bratr trubku má.
Půjdou zítra spolu troubit, tam, kde kohout kokrhá.

Petrklíč

Se sluníčkem přicházím, jaro vám všem ohlásím. Mám od něho zlatý klíč, jmenuji se Petrklíč.

 

Petrklíč

Vozilo se na jaře, tralalalala,

slunce v zlatém kočáře, tralalalala.

Trala, trala, tralalalala

Kampak jedeš sluníčko?

Za tři hory Ančičko.

Přivezu ti zlatý klíč.

Jmenuje se petrklíč.

petrklíč

u potoka roste kvítí..říkají mu petrklíč na koho to slovo padne ten musí jít z kola pryč

Petrklíč

 

Není, není ze železa, (otáčíme zápěstím ručiček, jako že není není)
přece je to klíč.
Otevírá bránu k jaru, (předvádíme odemykání)
je to petrklíč.
Petrklíč, petrklíč, (zvedneme ukazováček jako pozor)
zima už je pryč.
Petrklíč, petrklíč
od jara je klíč. (opět předvádíme odemykání)

Petrklíč

Říkal vám už někdo, drozdi,

proč se letos jaro zpozdí?

Protože prý petrklíč

ztratil včera k němu klíč.

Vyřiďte mu, co se týče

toho ztraceného klíče,

dějí se i zázraky…

Našli jsme ho u straky.

Petrklíč

Petrklíč
Vozilo se na jaře, tralalalalá,
slunce v zlatém kočáře, tralalalalá.
Tralá, tralá, tralalalalá.

Kampak jedeš, sluníčko?
Za tři hory Ančičko.

Přivezu ti zlatý klíč,
jmenuje se petrklíč.

Petrklíč

Táta našel navenku
letos první sněženku.
A hned vedle petrklíč
zima už je pryč.

Petrklíče

Petrklíče

Žluté kvítí na stráni,

zimní časy zahání.

Odemyká klíčkem zem,

všechny broučky pozve ven.

Petrklíče

Petrklíče

Žluté kvítí na stráni,

zimní časy zahání.

Odemyká klíčkem zem,

všechny broučky pozve ven.

Petržel

Co se nám to lidé zlatí
na zahrádce kudrnatí?
Parádnice je to velká,
kadeřavá petrželka.

Chlubí se a vytahuje,
ondulaci nastavuje.
Kadeřavá petržel,
kdopak by s ní vydržel.

Petržel

Co se nám to lidé zlatí 
na zahrádce kudrnatí? 
Parádnice je to velká, 
kadeřavá petrželka. 
Chlubí se a vytahuje, 
ondulaci nastavuje. 
Kadeřavá petržel, 
kdopak by s ní vydržel.

Petržel

Z petržele kořen, list

v polévce se může jíst.

Petržel

Co se nám to lidé zlatí
na zahrádce kudrnatí?
Parádnice je to velká,
kadeřavá petrželka.
Chlubí se a vytahuje,
ondulaci nastavuje.
Kadeřavá petržel,
kdopak by s ní vydržel. 

 

Petříkovi bratři

Petříkovi bratři
chodí jak se patří.
Petřík v řadě třetí,
nepořádně letí.

Pidilidi

Děti jsou prý pidilidi
ale když je básník vidí,
jak se někdy chovají
(třeba včera v tramvaji),
pomyslí si, to mi věř,
že děti jsou pidizvěř.

A diví se, proč jim vlastně
píše krásné pidibásně!

Piha

"Pepíku, Pepíku, máš puntík v pupíku."

"To je piha, Pavlo. To tě nenapadlo?

Pije a papá

Malý Jan,

to je pán,

papá, pije,

má babán.

Pila

Řízy, řízy řízy,
řežem kládu z břízy,
rozřežeme břízky,
do poslední třísky.
Řízy, řízy, říz,
řežem kládu z bříz.

Pila

Řízy, řízy řízy,
řežem kládu z břízy,
rozřežeme břízky,
do poslední třísky.
Řízy, řízy, říz,
řežem kládu z bříz.

Pila

Řízy, řízy řízy,
řežem kládu z břízy,
rozřežeme břízky,
do poslední třísky.
Řízy, řízy, říz,
řežem kládu z bříz.

Piliny a hobliny

Pila dělá piliny,

hoblík dělá hobliny,

mýdlo dělá bubliny a

bublifuk bubliny.

Pilky - rozcvička

Už ty pilky dořezaly, už ty mlýnky domlely, už sedláci vymlátili, už jsou prázdné stodoly.

Až zas nové obilíčko na poli nám dozraje, naplníme stodolenky, kůlny, sýpky i stáje.

Maminka klečí, dítě stojí, drží se za ruce. Pilky – přitahujeme k sobě střídavě pravou a levou

ruku. Mlýnky – dítě obchází maminku dokolečka, ta ho stále drží za ruku. Vymlátili – držíme

se za ruce a střídavě zvedáme levé a pravé nahoru a dolů. Stodoly – Dítě obchází maminku.

Nové obilíčko – jdeme kroužek vpravo, naplníme – jdeme kroužek vlevo.

Pilný krtek

Zepředu i zezadu
změří nejdřív zahradu,
vše si dobře rozdělí,
potom hloubí tunely.
Aniž se moc zašpiní,
trávník změní v krtiny.

Písek

Písek

Děti ze mě staví hrady,

když jsem mokrý,

to jsou rády.

A jak oschnu na sluníčku,

neuděláš bábovičku.

Písek

Děti ze mě staví hrady,
když jsem mokrý,
to jsou rády.
A jak oschnu na sluníčku,
neuděláš bábovičku.

Písek

Písek

Děti ze mě staví hrady,

když jsem mokrý,

to jsou rády.

A jak oschnu na sluníčku,

neuděláš bábovičku.

Písemka

Sedím smutně na lavičce,
mám bolení bříška.
Za to všechno asi může
má žákovská knížka.

Vůbec se mi nepovedla
dnešní písemka.
Nějak se mi pomíchala
všechna písmenka.

Teď se cítím provinile,
nic s tím ale nespravím.
Musím já se hodně učit,
tu pětku si opravím.

Píseň o dřevěném koni

Nikdo mi koně nesedlal
a tolik je písní o nich.
V noci jsem slýchal jejich cval,
kdo to jel na těch koních.
Kdo je to laskal po hřívách,
kdo mi to nedával spáti?
Zdalipak se mi ještě v snách
to jejich zaržání vrátí?

Píseň rozsévačova

Siju pšenku na souvrati,
siju naději;
svaté bozí požehnání
stále budiž s mojí dlaní,
s mými kročeji.

Poletuje pšenka z dlaně
jako zlatá zář;
zasévám tě v širé lány
Pánu Bohu do ochrany,
dař se, pšenko, dař!

Brázdy tě zvou do náruče,
odpočiň si v nich;
skřivánek tě ukonejší
svojí písní nejkrásnější
do snů líbezných.

Dřímej, pšenko, v loktech pole
zimu celinkou;
před mrazy ve chladném loži
ukryje tě anděl boží
bílou peřinkou.

Až pak slunko v naše lány
dýchne tepleji:
dej nám Pán Bůh pěkné časy,
tvému stéblu zlaté klasy
i mé naději.

 

Písnička

Pavlínka zpívala píseň,

že pralinku prolezla plíseň.

Písničky pro děti a nejmenší

Video s písničkami a říkadly pro děti a nejměnší :)

Píšťala

Tralali tralala

hvízdala si píšťala.

Tralali tralala

na mou pusu hvízdala.

Píšťalička

Udělám si píšťaličku z vrbového proutí,

zapískám si na kukačku, na vlaštovku v černém fráčku,

aby se už navrátily z předaleké pouti.

Píšťalka

Píšťalka

Jak se vrba zazelená,
mízou se tak naplní,
uříznem i silný proutek,
vezmeme ho do dlaní.

Píšťalku si vyřežeme,
na koleně budem klepat.
Říkankou ji probudíme,
z dužiny se bude svlékat.

Píšťalka

Píšťalka

Jak se vrba zazelená,
mízou se tak naplní,
uříznem i silný proutek,
vezmeme ho do dlaní.

Píšťalku si vyřežeme,
na koleně budem klepat.
Říkankou ji probudíme,
z dužiny se bude svlékat.

Píšu, píšu říkanku

Píšu, píšu říkanku,
zatímco ty spíš,
první si ji poslechneš,
až se probudíš.

Otevří své oči, synku,
podívej se na maminku.

Sluníčko už také vstalo,
třeba se ti o něm zdálo.

Dobré ráno, dobrý den,
pojďme za ním honem ven!

Plác, plác, plác!

Plác, plác, plác!

Doneseme tác.

Topinky tam narovnáme,

pak si na nich pochutnáme

Placičky

Paci, paci, pacičky,
uválíme placičky.
Dáme do nich rozinky
a oříšek malinký.
Zamícháme do nich med,
dobrou chuť a jezte hned.

Placičky

Paci paci paci pacičky
máma peče placičky.
Těsto pěkně umíchame
a pak cukrem posypáme.
Hotovo je na to šup
a hned jíme Dobrou chuť!

Placky s rozinkama

Paci paci pacičky,
 upečeme placičky,
 dáme do nich rozinky
 a oříšek malinký,
 zamícháme do nich med,
 dobrou chuť a jezte hned

Pláč a smích

Ať pláčou, kdo jen plakát chtějí, já však se nejraději směji, vždyť štačíš, malá slzičko, zakrýt mi celé sluníčko !

Pláče Medard

Pláče-li Medard

i ječmen zapláče.

Pláče-li červen

Pláče-li červen

a neoschne žitko,

v zajících, koroptvích

budem mít řídko.

Plačtivá Madlenka

Pláče, pláče naše Madla,
že prý na ni moucha spadla;
dej nám radu, muško malá,
aby Madla neplakala.

Sedí zajíc podle hrudy,
koupil v Praze nové dudy,
pozvete ho na neděli,
Madlenku vám obveselí.

Přišel zajíc — bez partesů,
přivedl si tetu z lesů,
švarnou tetu, veveřici,
převýbornou tanečnici.

A jak dudy stisknul k boku,
veverka juž na poskoku!
Hopy, skoky jak na drátku,
otáčí se na podpatku.

A s ní děti před chalupou
po notě si k tanci dupou,
i ta Madla v kole skáče,
celý den prý nezapláče.

Dudáčku náš roztomilý,
pěkně jsme se veselili,
pustíme tě za to chvilku
na podhájí do jetýlku.

Plachý drak

V hračkářském krámě, až vzadu v koutě,

stávalo divadlo s krabicí loutek.

V krabici král a princezna s princem

spali jak zakletí v kouzelné skříňce...

O půlnoci je napadlo

zahrát si loutkové divadlo….

Krabice s loutkami nazdvihla víko.

Kdeko se diví: to je ale výkon!

A už jde princezna, má bouli na čele,

směje se na prince, že budou manželé.

Starý král smutně pokývl hlavou:

To sis, můj milý, vybral tu pravou!

Z vody a ze vzduchu knedlíky uvaří,

že se z ní zblázní i královští kuchaři.

Jenomže marná řeč k zamilovaným –

Živí se láskou a hubičkováním….

Už zástup příbuzných na svatbu kráčí,

za nimi tříhlavá obluda dračí!

Všichni se lekli. I princ ztratil řeč,

kouká, že v předsíni zapomněl meč.

Drak se však uklání: Jen žádné strachy,

umím jíst příborem, jsem zcela plachý.

Času dost! Jen ať se princezna vdává!

(Olízla se první, druhá i ta třetí hlava.)

A tak bude svatba. Konec zná

už jen princ, drak a princezna.

Plavání

Bim, bam, zvoneček,
plave každý chlapeček,
cinky, linky, rolničky,
plavou všechny holčičky.
 

Plavání

Vodní sporty mě moc baví,

náladu mi vždycky spraví.

Neznám lepší zábavu,

a tak si hned zaplavu.

Chvíli prsa, chvíli znak,

už to umím - je to tak.

Plavání

Lejla v létě plavala,

a na Pavla volala:

"Hele, Pavle, já plavu,

vodu si liju na hlavu."

 

  

Plavání

Je to pro mě vždycky svátek,
když si můžu zaplavat.
Jednou týdně, každý pátek
chodím plavat s našima.

Se sestrou si dáme závod,
kdo je dřív u bazénu.
Je však mladší, nemá nárok,
většinou ji předběhnu.

 

Plave mýdlo po vodě

Plave mýdlo po vodě,
kdo ho chytí ten to je.
Ten, ten, ten,
ten musí z kola ven.

Plave ryba

Plave rybka po rybníčku, nemá žádnou pokladničku, kam penízky ukládá, na bříško a na záda.

Plave rybka po vodě

Plave rybka po vodě 
kdo ji chytí toho je.

Plave rybka v rybníce

Plave rybka v rybníce, 
penízků má tisíce, 
plave ráda dozadu, 
plave ráda dopředu 
Mrská sebou doprava, 
mrská sebou doleva 
a šup rybičky ven z vodičky, šup rybičky z vody ven.

Plaveme si s úhoři

Plaveme si s úhoři, 

doplujeme až k moři,

a když přijde velká voda,  

zachrání nás taťka, děda! 

Plavu prsa, plavu znak

Plavu prsa, plavu znak,

jako kapr šupinák.

Plavu napříč rybníkem

na besedu s vodníkem

Více zde: http://kalamajka.webnode.cz/program/rikanky-a-pisnicky/

Pletu pomlázku

Pletu pomlázku

 

Vylez hastrmane z vody,

budeme plést pomlázku,

utáhnu ti taky jednu,

potopíš se hned s ní ke dnu.

Hastrmanku vyplatíš,

vajíčko si vysloužíš.

Pletu pomlázku

Pletu pomlázku

Řézám proutky u potoka,

hastrmanka na mě kouká,

 hastrman se rmoutí,

že mu řezám proutí.

Pletu, pletu pomlázku

Pletu, pletu pomlázku
bez nití a provázku.
Až pomlázku upletu
zavolám si na tetu.

Teta pošle strejce
aby přines vejce.
Strejda vejce přinese,
teta košem zatřese.

Dá mi jedno červené,
dá mi jedno zelené,
dá mi jedno modré,
bude každé dobré.

Pletu, pletu, pomlázku

Pletu, pletu, pomlázku bez nití a provázku.

Až pomlázku upletu, zavolám si na tetu,

teta pošle po strejce, aby přinesl vejce.

Strejda vejce přinese, teta košem zatřese,

dá mi vejce červený, dá mi vejce zelený,

dá mi vejce modrý, každý bude dobrý.

Plevel

Ela plela len,

plevel létal ven.

Plotice

Cákala se velice hejna plotic v potoce.

Plácaly se celý den, necákejte vodu ven.

Cákali se velice candáti a plotice.

Cákali se celou noc, kdopak půjde na pomoc?

Plotice

Cákala se velice

hejna plotic v potoce.

Plácaly se celý den,

necákejte vodu ven.

Cákali se velice

candáti a plotice.

Cákali se celou noc,

kdopak půjde na pomoc?

PO DLOUHÉM ROCE...

PO DLOUHÉM ROCE...

Po dlouhém roce
nastaly Vánoce,
Santu hned kopněte do bříška,
do domů pusťte jen Ježíška,
toho našeho chlapečka milého,
má plno dárků a pindíka malého,
roznos dárků je jeho hobby,
kdo by chtěl smradlavý soby.
Ježíšek je vysoký asi půl pantu,
napište na komín: „Nechceme Santu!”

Po hojných deštích v září

Po hojných deštích v září

osení zimní se podaří.

Po lětě

Hrej, sluníčko, hrej,

pěkně nás ohřej!

Hrej, sluníčko, ještě chvíli,

zahrajem si na motýly.

Po louce skáče zajíček...

Po louce skáče zajíček...

Po louce skáče zajíček,
má plný košík vajíček.
Bílé, modré, červené,
my si taky přijdeme.
K tomu ještě flašu rumu,
nehne se nám z domu...

Po Medardovi

Po Medardovi

ostrá zima

už nechodí,

ani mráz vinici

víc neuškodí.

Po prázdninách

Dobré ráno milé děti, prázdniny ty strašně letí.
Sešli jsme se tady znova, čeká nás tu parta nová.

Bude tady legrace, budem jako v pohádce.
Jedna, dvě, tři, čtyři, pět,, nám se líbí celý svět.

Máme se tu všichni rádi, jsme tu dobří kamarádi.
Dobré ráno, dobrý den, tak už tady zase jsem.

Všechno se nám bude dařit, protože se budem snažit.
Dobré ráno milé děti, je nás tady jako smetí.

Budeme si spolu hrát, cvičit zpívat tancovat.
Dobré ráno, hola, hola, školka na nás zase volá.

Doma máme mámu, tátu, tady zase hodnou tetu.
S čím si budem dneska hrát?

Postavíme z kostek hrad, potom třídu uklidíme,
na vycházku vyrazíme.

PO ROCE NASTAL ZAS VÁNOČNÍ ČAS

PO ROCE NASTAL ZAS VÁNOČNÍ ČAS

Po roce nastal zas vánoční čas,
stromeček svítí a kapřík šplouchá,
děťátka zahřeje zvonečkův hlas,
Ježíšek do oken zvědavě kouká.
Krásné Vánoce přeje

Po svatém Matouši

Po svatém Matouši

čepici na uši.

Po vodě

Pouštěj chléb svůj po vodě,

po mnoha dnech se s ním shledáš.

Po výletu pletu

To je letu na výletu,

po výletu nohy pletu

Počasí je na draka

Počasí je na draka,
draka ale neláká.
Padaj na něj deště kapky,
raděj by se schoval zpátky,
schoval zpátky pod kabát.
Každý se ho přestal bát,
že je zmoklý, že je splihlý,
sotva jsme ho schovat stihli
před deštěm a před mokrem.
Usuší se za oknem.

Počasí na svatého Bohumíra

Jaké počasí je

na svatého Bohumíra,

takové i březen mívá.

Počasí o Janu

Jaké počasí

o Janu bývá,

takové

i Michal mívá.

Počasí v září

Jaké počasí Jiljí ukazuje,

takové po celý měsíc dodržuje.

Počítací

Jedna dvě,
Honza jde,
nese pytel mouky,
mamka se raduje,
že bude péct vdolky.
Mamka vdolky nepekla,
Honza skočil do pekla,
mamka vdolky pekla,
Honza skočil z pekla.

Počítací

Jeden, dva, tři, čtyři, pět,

šest, sedm, osm, devět,

zavřete si chalupečku,

vleze vám tam medvěd!

 

Počítadlo

Jedna, dvě Honza jde, jedna, dvě, tři pes ho větří jedna, dvě, tři, čtyři, kampak si to míří, jedna, dvě, tři, čtyři, pět, běží k mámě na oběd.

Počitadlo

Jedna, dvě
Honza jde,
jedna, dvě, tři
pes ho větří
jedna, dvě, tři, čtyři,
kampak si to míří,
jedna, dvě, tři, čtyři, pět,
běží k mámě na oběd.
 

počítadlo

Nikoho to nenapadlo,
z ruky máme počítadlo,
závidí nám celý svět -
jedna, dva, tři, čtyři, pět..

 

Počitadlo

Jedna, dvě
Honza jde,
jedna, dvě, tři
pes ho větří
jedna, dvě, tři, čtyři,
kampak si to míří,
jedna, dvě, tři, čtyři, pět,
běží k mámě na oběd.

Počitadlo

 
Jedna, dvě
Honza jde,
jedna, dvě, tři
pes ho větří
jedna, dvě, tři, čtyři,
kampak si to míří,
jedna, dvě, tři, čtyři, pět,
běží k mámě na oběd.

Počitadlo

Jedna, dvě
Honza jde,
jedna, dvě, tři
pes ho větří
jedna, dvě, tři, čtyři,
kampak si to míří,
jedna, dvě, tři, čtyři, pět,
běží k mámě na oběd.

Počítadlo 1

U paseky dva špalíky,
na nich zlatý bič;
kup ho, brachu, od jelena,
vezmi nohy na ramena
a jdi z kola pryč!

Počítadlo 2

Povídala straka vráně,
že má doma zlaté saně,
že ji sveze za drobeček
z doliny až na kopeček.
A ty, brachu, nebuď líný,
vyjdi z kola do doliny,
strace chleba drob
a na saně hop!

Počítadlo 3

U našeho lesíka,
starý ježek naříká:
ztratil prý tam nové boty,
když šel včera do roboty.
Nenaříkej, ježku náš,
mezi námi boty máš;
ať je našel ten neb ten,
vypíchej ho z kola ven!

Počítám, počítám

Počítám, počítám
od jedné do pěti,
kdo šlápne na nohu tomuhle slůněti.

Počítám, počítám
od pěti do jedné,
kdopak to slůňátko
raz, dva, tři, uzvedne.

Počítám, počítám znova,
že, tomu, kdo se schová,
anebo práskne do bot,
naroste sloní chobot.

Počítáme v lese

Počítejme do desíti,
v lese voní hodně kvítí.
Jeden, dva,
počítat je hra,

tři, čtyři,
ptáček sedí na keři,
pět a šest,
takhle šumí les,

sedm a osm,
brouček pije rosu,
devět a deset,
medvěd spí v lese.
Děti, buďme potichu,
on má blechy v kožichu!

Počítání

Do školy se vypravíme,
počítat se naučíme.
Jedna, dva, tři, čtyři, pět,
Budem umět sčítat hned!
Počítání, to už známe,
do čtení se honem dáme.
 

Počítání

Všechny svoje prsty,
(třepeme prstíkama)
schováme si v hrsti.
(uděláme pěstičku)
Spočítáme je hned,
(postupně jeden po druhém narovnáváme)
jedna, dvě, tři, čtyři, pět.

Počítání lístečků

Hurá, vidím lísteček!
První, druhý, třetí
Na keři i na stromě
Koukněte se děti!

Hurá, vidím lísteček!
Čtvrtý, pátý, šestý
Malinký i veliký
Děti, já mám štěstí!

Hurá, vidím lísteček!
Sedmý, osmý, devátý
A nakonec utrhnu
Ze stromu ten desátý.

Počítání prstů

Všechny moje prsty,

schovaly se v hrsti,

spočítám je všechny hned:

jedna, dva, tři, čtyři, pět.

POD DUBEM, ZA DUBEM

Pod dubem, za dubem měla jedna dvě červená jablíčka, dala jedno mně.

Nechtěla mně obě dát, začala se vymlouvat, že nemá, že nedá, že je o ně zle.

Polka + pustit se a otočky každý sám.

Pod javorem u kapradí

Pod javorem u kapradí
brouci mají stánek,
mamince tam postonává
synek Svatojánek.

Spadla na něj kapka rosy
při včerejším dešti,
tělíčko se nachladilo,
hlavička mu třeští.

Pod kamenem

Pod kamenem v temné zemi, vstávej, vstávej kořínku.

Po žebříčku za sluníčkem roste každou chvilinku.

Na zemi už rozhlíží se, jak se třpytí jarní svět.

S velkou chutí ke sluníčku po lístečcích může spět.

Když dovolí Matka Země, tak barevně může kvést.

Že to všude jarem voní, je pro lidi dobrá zvěst.

Pod kovárnou roste květ

Jedna, dvě, tři, čtyři, pět,
pod kovárnou roste květ.
Dítě pláče, bude den,
pojď synečku z kola ven.

 

Pod medem

Pod sladkým medem

tráví lidi jedem.

Pod peřinkou

Mařenka s Jiřinkou

přikryjí se peřinkou

pod peřinkou dobře je,

peřinka je zahřeje.

Pod peřinkou

Maminka s Jiřinkou

přikryjí se peřinkou.

Pod peřinkou

se dobře spinká,

říká to i má maminka.

Pod peřinkou

Mařenka s Jiřinkou přikryjí se peřinkou,
pod peřinkou dobře je, peřinka je zahřeje.

Pod peřinkou

Mařenka s Jiřinkou přikryjí se peřinkou,
pod peřinkou dobře je, peřinka je zahřeje.

Pod peřinkou

Mařenka s Jiřinkou přikryjí se peřinkou,
pod peřinkou dobře je, peřinka je zahřeje.

Pod vodou

Boubelky plavou dolu hlavou pod vodou pod řekou Svatavou.
 

Pod vodu

1,2,3,4,5 pod vodu se schovám ted.

Poděkování

Děkuji ti za kočárek,

za panenku, za knížku.

Potěšil mě každý dárek.

Děkuji ti, Ježíšku.

Poděkování za jídlo

Všechno co roste ze země,
chutná a voní příjemně.
Sluníčko s deštěm den co den,
vytahuje rostlinky ze země ven.
Děkujem ti sluníčko,
žes uzrálo zrníčko.
Děkujem ti země milá,
žes to zrnko v sobě skryla.
Dobrou chuť !

Podívejte, milé děti

Podívejte, milé děti, motýlek k vám právě letí!
Posadil se na kytičku a tam počkal na chviličku.
Pak křidélky zamával a zas letěl o kus dál.

Podivná zima

To je divná zima...
Vůbec není prima,
že nepadá sníh,
nejsme na saních.

Nestavíme sněhuláka,
občas někdo zahuláká:
"Už zas leje!" nebo:
"Sluníčko se směje!"

To je divná zima...
Vůbec není prima,
že nám rybník nezamrzne,
neobujem vůbec brusle.

Nezasněží ani chvilku,
nechceme být vůbec venku
v tomhle počasí.
Kdy se vyčasí?

Podnikatel

Podnikatel dobře ví,

co znamená podnikání.

Často se mu těžce spí,

a zná také odříkání.

Při koupání ve vaně,

která není zatím zlatá,

stále myslí na daně

a na bezpečnostní vrata.

Podřimuji

Peřina je u dvěří

a v peřině je peří.

Podřimuji na peřině,

pak ji dáme Kateřině.

Podvečer

Vlaštovky krouží zatáčky pod péřovými obláčky. Jenže sluneční semafor pomalu mizí za obzor a žlutou střídá červená. Snad víte, co to znamená. Stop ! Dolétat a stát ! Stmívá se, už je čas jít spát.

Podzim

Přišel podzim mezi nás,

už nám léto uteklo,

sladké plody k naší chuti

včas nám ale upeklo.

Podzim

Víte, jak to vždycky chodí?

Na podzim strom listy shodí,

paprsky už málo hřejí,

děti draka pouštět chtějí.

Podzim

Už je pole holé, pusté,

zajíc sedí na kapustě.

Vítr fouká, dráček letí,  

už i podzim pryč odletí.

 

Podzim

Zhlédl se ve zralosti

Líbá ústy ostružin

je znalcem dobrých vín

a vůni hub z lesa nosí

A co ještě?

Růžím místo květů

šípek do kolébky dal

a ptáky jeřabinou hostí

A co ještě?

Větrem fouká z rozvalin

přes rozjezdové dráhy strnišť

a učí jím létat papírové drahy

A co ještě?

Mlhu pase na loukách

a pít ji vodí k řece

A co ještě?

Z mraků spouští deště

Podzim

Sluníčko se rozloučilo 
s kytičkami, s travičkou,
na cestu jim zamávalo 
paprskovou ručičkou.

Jděte všichni honem spát,
musím podzim přivítat.

 

 

Podzim

Padá lupen po lupenu, Pepa stojí pod lípou:

"Pojďte, děti, pojďte chytat, penízky se posypou!"

Pod lípou je kupa dětí, pomáhají Pepovi!

Pak u Pepy nakupují za penízek lípový.

Pepík pořád pletl Popokatepetl.

Podzim

Sluníčko se rozloučilo 
s kytičkami, s travičkou,
na cestu jim zamávalo 
paprskovou ručičkou.

Jděte všichni honem spát,
musím podzim přivítat.

Podzim

Podzim si koupil malovánky,

pastelky a barvičky,

bílou míchá na beránky,

hnědou barví zajíčky.

Stromy někde natřel rudě,

jinde celé ze zlata,

vybarvené listí pouští

z větví rovnou do bláta.

Podzim

Padá lupen po lupenu, Pepa stojí pod lípou:

"Pojďte, děti, pojďte chytat, penízky se posypou!"

Pod lípou je kupa dětí, pomáhají Pepovi!

Pak u Pepy nakupují za penízek lípový.

Pepík pořád pletl Popokatepetl.

Podzim

Po nocích, když nikdo nedutá

podzim barví břízu do žluta

zítra zkusí barvu novou

namíchá si oranžovou

do kupky než shrabu večer seno

přemaluje javor na červeno

na zápraží sedím s dědou

podzim už si chystá hnědou.

Koho by to ale zlobilo?

Zima všechno přetře na bílo.

Podzim

Padá lupen po lupenu, Pepa stojí pod lípou:
"Pojďte, děti, pojďte chytat, penízky se posypou!"
Pod lípou je kupa dětí, pomáhají Pepovi!
Pak u Pepy nakupují za penízek lípový.
Pepík pořád pletl Popokatepetl.

Podzim

Podzim se nám nahlásí:
Nesu chladné počasí!
Ranní mlhy, kapky deště,
chcete k tomu vítr ještě?

Namaluji listy stromům,
pak je sfouknu na zem k domům,
udělám z nich nakonec
pěkný pestrý koberec.

PODZIM

Podzim si koupil malovánky,

pastelky a barvičky,

bílou míchá na beránky,

hnědou barví zajíčky.

Stromy někde natřel rudě,

jinde celé ze zlata,

vybarvené listí pouští

z větví rovnou do bláta.

 

PODZIM

Už je podzim, hnědá hlína

lepí se nám na paty

a z modrého nebe zbylo

jenom Hance na šaty.

Draku, hledej mezi mraky

ještě kousek plátýnka,

ať si může modrou sukni

ušít také maminka.

(Jdeme jako v lepivém blátě. Otáčíme se na místě se

vzpaženýma rukama a „díváme se na nebe“. Jako

sukýnku držíme za cípky a lehce se pohupujeme

v kolenou. Zvedneme D nad hlavu a to se dívá

„dalekohledem" do dáli. Opět otočka opět "sukýnka".)

Podzim

Na podzim když zlátne listí na stromech,
nech nám kousek léta vlaštovičko nech,
nech nám kousek písničky,
malý skřivánku,
aby nám začala dál z ranních červánků

Podzim

Poslední květ na záhonku
poslední zvuk ptačích zvonků
poslední den u rybníčka
poslední kuk do sluníčka
které už je za horami
to se loučí léto s námi.

Podzim

Vítr se ve větvičkách pohoupává
a potichoučku šumí tráva.
Nebe je plné obláčků
a škola zase školáčků.

Stromy už odkládají letní šat
teď budou dlouho dlouho spát.
Tak dobrou noc jim popřejeme
a za kamny se ohřejeme.

Podzim

Na mezi usnul slunce stín,

přikryl se vůní kopretin. 

Šípek už přestal zimou píchat  

i křeček začal trochu kýchat.     

Vítr vzal housle pod bradu,  

začal hrát svoji baladu

o tom, že léto končí. 

Podzim

V doubravě zlátnou jasany,

pavouk tam sítě souká,

čmeláci, ti jsou samý spěch,

sbírají šťávu na květech,

než uvadne jim louka.

Podzim

Podzim - to je roční doba, která vládne pohodou. Moc rádi si užíváme toulky naší přírodou. Stromy barvami jen hýří, víc než kvítí v létě. Tolik krásy žádný malíř, nemá na paletě. To, že končí teplé léto není důvod ke zlosti. Podzimní vítr k nám přivál zase nové radosti. Vyběhneme na pole, Budem pouštět draky. Potěší nás západ slunce, červánkové mraky. Shrabem napadané listí, otrháme jablíčka. S úsměvem si užíváme podzimního sluníčka.

Podzim

Vejde podzim do zahrady, všechny barvy namíchá. S každým lístkem ví si rady. Barvu na něj nadýchá.

Podzim

Vlaštovičko, leť -

už je na tě čas.

Listí žloutne, poletuje,

po strništích vítr duje -

brzy bude mráz.

Vlaštovičko, leť - 

na sluneční jih!

Pavouk babí léto spřádá,

muška též si pospí ráda, 

až přiletí sníh.

Až ho napadne 

kolem našich vrat

a až bude meluzína

kvíleti nám do komína

budem vzpomínat.

Podzim

Podzim bohatý na mlhu

věští v zimě mnoho sněhu.

Podzim

Jiljí jasný - podzim krásný.

Podzim klepe na dveře

Podzim klepe na dveře ve strakaté zástěře.
Stromy se už chvějí, moc se neohřejí.
Venku hustá mlha, ale už se trhá.
Už se třepí, už se páře,
sluníčku jsou vidět tváře.

Podzim nastává

Už zase podzim nastává,

jablka budou voňavá.

Jablka sladká jako med,

podej mi jedno, a to hned!

Podzim se blíží

Po svatém Kříži

podzim se blíží.

Podzim vchází do dveří

Podzim vchází do dveří,
žloutne listí, den se krátí,
nikdo ani nevěří,
že už krásné léto končí,
podzim vchází do dveří.

Ze stromů se hrušky smějí,
jablíčka jsou červená,
podzim, ten z nás pro každého
na zahradě něco má.

Hejna ptáků odlétají,
naposled jim máváme,
letí, letí pod oblaky
do té dálky neznámé.

Pole jsou už bez obilí,
vítr na nich skotačí,
každé ráno více studí,
každý den je jinačí.

A kdo zlatem barvil stráně,
víme to či nevíme,
je to podzim, krásný podzim,
zdravíme tě, podzime.

Podzim za dveřmi

Když obilí na poli

kombajn hladce oholí,

traktor poli vrásky vrývá,

za dveřmi už podzim bývá.

 

Podzime, odkud přicházíš?

Podzime, odkud přicházíš?

Za zchladlým sluncem je má skrýš,

z dešťových kapek lože mám,

někdy se mlhou přikrývám.

 

Podzime, jsi-li bohatý?

Zlata a mědi mám po paty.

A jestli chcete, celý klín

vsypu vám šperků z jeřabin.

Podzime, podzime

Podzime, podzime,
zas už nosíš deště,
pěkně tě prosíme,
počkej chvíli ještě.
Kam vkročíš podzime,
tam je plačtivý den,
pěkně tě prosíme,
počkej ještě týden.

Podzimek

Podzimku , podzimku do které jdeš třídy, že jsi dostal pastelky a barevné křídy?. Kdopak ti dal modrou, žlutou, zlatou? Kdopak ti dal pastelky ? Máma s tátou :-)

Podzimní

Přivolal Petřík

mrazivý větřík,

větřík mu nevadí,

má teplý svetřík.

Podzimní

Děti už jdou pouštět draky,
vem si svetr a pojď taky!
Vítr fouká víc a více,
brzy vezmem rukavice.

Podzimní barvy

Milé děti, kdopak zjistí,

kdo nám venku zbarvil listí?

Proč je ten strom barevný?

Vždyť to každé prtě ví!

 

Je to podzim, milá mámo!

Už se chystá na zimu,

ta ukryje les i trávu

pod běloučkou peřinu.

Podzimní deště

Podzime, podzime,

nosíš nám deště,

pěkně tě prosíme,

počkej si ještě!

 

Podzimní dopis

Jestli umíš dobře číst, strom ti jednou pošle list.

Pošle ti ho po vánku jako psaní na stránku.

Nebudou v něm písmena, ani barva zelená.

Jenom vrásky, jenom žluť, budou šeptat: "Při mně buď,

až zůstanu na zemi, stát s holými větvemi!"

Podzimní květy

To jsou dny - mlha a mraky, když neprší, tak mrholí... Sluníčko zlodějky straky ukryly v hnízdech v údolí. Bláznivý vítr dělá zmatky, tráva řezné jak hřebíky, kvetou už jen listopadky a naše pestré deštníky.

Podzimní říkadla

Hoř, ohníčku hoř.

Pánbůh ti dá groš,

svatý Petr dva krejcárky, budeš míti dost!

Nebudeš li hořeti, povíme to kuřeti,

kuře ti dá kamenem, budeš hořet plamenem.

 

*********

Koza bílá hrušky sbírá,

strakatá je třese, černá je ponese

do Kolína

a z Kolína do Malína, a z Malína do Hradce,

má panenko, obrať se.

*********

Hop, táto

přes bláto,

přes kamení,

kočka se nám vdáva, pes se žení

Podzimní vítr

Plíží se kolem chalup
jak zloděj, když se chystá na lup,
a taky loupí,
ten vítr protivný a hloupý,
čepice klukům, děvčatům zdvihá šátky,
rozfoukne listí, nic nevrátí zpátky.

Když babí léto nese v dálku,
píská mu cestou na píšťalku
a ještě večer, než se setmí,
po návsi prožene se s dětmi.

Potom si vleze do komína
a straší coby Meluzína.

Podzimní vítr

Fí, fí, fí, fí, to to fouká,

fí, fí, fí, fí, do klobouka,

fí, fí, fí, fí, klobouk letí, 

fí, fí, fí, fí, chytejte ho, děti!

Podzimní výlet

Fouká vítr, to je dobrá zpráva,

dráček na nás pentlemi už mává,

čím dál víc ho velká výše láká,

rád by vzlétl vzhůru, až nad oblaka.

Je to krása vidět z nebe svět,

kde kdo mu to může závidět.

My ti dráčku přejem hezký let,

jen ať se nám brzy zase vrátíš zpět.

Podzimní výlet

Fouká vítr, to je dobrá zpráva,

dráček na nás pentlemi už mává,

čím dál víc ho velká výše láká,

rád by vzlétl vzhůru, až nad oblaka.

Je to krása vidět z nebe svět,

kde kdo mu to může závidět.

My ti dráčku přejem hezký let,

jen ať se nám brzy zase vrátíš zpět.

Pofoukej, maminko!

Kosťu bolí nos,

kos ho do něj kousl,

kos ho kousl jen malinko,

"Pofoukej nos, maminko!"
 

Pohádka

Princeznička na bále
poztrácela korále.
Její táta, mocný král,
Honzíka si zavolal:

Honzíku, máš namále,
najdi nám ty korále!
Honzík běžel za horu,
nakopal tam bramborů.

Vysypal je před krále:
Nesu vám ty korále,
větší už tam neměli,
ty snědli už v neděli.

Pohádka

Pohádka

Kašpárek zvonkem zazvoní,
pohádku dětem přináší.
Přijíždí Honza na koni,
princeznu Ladu zachrání.

Před drakem tříhlavým
ostrý meč vytasí,
princezna, ta je pobledlá,
Honza o život zápasí.

Tak už to někdy chodívá,
že statečným se může stát,
kdo v chudém domku přebývá,
a pak mu patří celý hrad.

Však Honza s princeznou Ladou
v malém domku žijí.
S láskou a dobrou náladou
o zahrádku se starají.

Pohádka

Maminko, už se stmívá,

řekni mi pohádku.

Tu o tom panu králi,

co chodil pozpátku.

Jak vždycky, když byl smutný

a neměl náladu,

si nazul staré boty

špičkami dozadu.

V nich se vracel a měnil

se z krále na prince,

až z něj byl malý klouček

a běžel k mamince…

 

Pohádka

Kašpárek zvonkem zazvoní,
pohádku dětem přináší.
Přijíždí Honza na koni,
princeznu Ladu zachrání.

Před drakem tříhlavým
ostrý meč vytasí,
princezna, ta je pobledlá,
Honza o život zápasí.

Tak už to někdy chodívá,
že statečným se může stát,
kdo v chudém domku přebývá,
a pak mu patří celý hrad.

Však Honza s princeznou Ladou
v malém domku žijí.
S láskou a dobrou náladou
o zahrádku se starají.

Pohádka

Mám obrázek mám,

komu já ho dám?

Dám obrázek tátovi,

on mi pohádku poví

a nebudu sám.

Pohádka o chytrém Budulínkovi

Budulínek na okýnku sedí, čeká na maminku, z lesa liška ryšavá pod okýnkem postává, lichotí se, lichotí: ,,Proč bys, milý Budulínku, proč bys čekal na maminku, pojedem jí naproti, sedni si mi na ocásek, nezkřivím ti ani vlásek." ,,Liško, liško, ty jsi mluvka, nevěřím Ti ani slůvka." ,,I mlč! Žes tak hodný klouček, zavezu tě na palouček, celý rok tam slunce svítí, celý rok tam voní kvítí, tam si jistě Budulínku, nevzpomeneš na maminku!" Liška už se tlapkami o okýnko opírá. Budulínek bez mámy strachy, strachy umírá. Neví, jak se lišky zbaví. A tu dostal nápad. Praví: ,,Povezu se s tebou rád, chci však ještě ochutnat že zahrádky jablíčko. Přines mi je, lištičko!" ,,Pojedeš pak?" ,,Ano, liško, až budu mít plné bříško!" V zahrádce je liška hned: ,,Dej jablíčko, jabloni !" Jabloň samý bílý květ, k lišce větve nakloní: ,,Jestli liško čekat chceš, pak jablíčko dostaneš, Jen co květy na zem shodím, jen co zelenáčky zrodím, jen co svoje mladé plody na sluníčku vychovám, a pak jablíčko ti dám, čekej , rostou jako z vody!" ,,Dobrá, čekám , pospěš si!" Čeká hloupá liška ,čeká, čeká, slunce za lesy už se pomalounku smeká, hloupá liška čeká, čeká... Už se milá maminka těší na Budulínku, spěchá lesem, už je tady, Budulínek zakývá, maminka se do zahrady přes plot honem podívá. Šeptá: ,,Neboj se, můj kloučku!" Vezme koště, polehoučku za liškou jde - a co dál, všichni lehce uhádnete: nyní nastal pěkný bál, máma lišce kožich metě, s liškou celý svět se točí. Sotva už sem někdy vkročí. Budulínek pod jabloní vesele se prohání, jabloň kvete, jabloň voní, větve k němu naklání. ,,Jen co květy na zem shodím, jen co zelenáčky zrodím, jen co svoje mladé plody na sluníčku vychovám, budete mít dobré hody, nůši jablíček Vám dám." Dobře, milý Budulínku, že jsi čekal na maminku, vidíš, vyzráls na lišku, liška sem tam běhá v lese, ještě teď se strachy třese, kouří se jí z kožíšku.

Pohádka o koníkovi a kuchtíkovi

Máňa loví na dědovi,

ať dětem pohádku poví,

o divokém koníkovi,

o kuchtíkovi Jeníkovi.

Pohádka o králi a královně

Král, král, na klavír hrál.

Královná Klára na klarinet hrála.

 

Pohádková knížka

Pohádková knížka

Maminka mi každý večer, čte z mé krásné knížky,
v okamžiku přeměním se do malinké myšky.
Malá myška pozoruje pohádkové dění,
jak se ta pohádka mění a mění.

Princ se mění v žábu,
vidím ježibábu,
slepička zachránila  kohoutka
a vlk už klepe zase na vrátka.

V každé pohádce je toho moc,
hlava točí se mi, už je toho dost.

Mamince dám sladkou, dobrou noc!

Pohádková knížka

Maminka mi každý večer, čte z mé krásné knížky,
v okamžiku přeměním se do malinké myšky.
Malá myška pozoruje pohádkové dění,
jak se ta pohádka neustále mění.

Z žáby se stane princ,
ježibaba tančí swing,
kohoutka zachrání slepička
a vlk zaklepe na vrátka.

V každé pohádce je toho moc,
hlava točí se mi, už je toho dost.
Mamince dám dobrou noc!

Pohádkoví skřítci

V chaloupce u lesa je jeden domeček,
v něm bydlí s kocourem kouzelný dědeček.
Kouzelný dědeček má tajemnou moc,
vypráví pohádky na dobrou noc.

Skřítkové je dětem po světě roznáší,
pohádky roznáší, ve kterých nestraší.
Skřítkové na další pohádku čekají,
"Dědečku, vyprávěj!", na něho volají.

Sotva ten dědeček pohádku pověděl,
skřítek ji popadl a k dětem uháněl.

Za devatero horami až na konci světa,
prý černý krkavec do polí létá,
lišky tu dávají dobrou noc,
jezevec ani nevystrčí nos
a ještě kousek dál za černou tmou
už běží skřítek s pohádkou.

Pohádkoví skřítci

V chaloupce u lesa je jeden domeček,
v něm bydlí s kocourem kouzelný dědeček.
Kouzelný dědeček má tajemnou moc,
vypráví pohádky na dobrou noc.

Skřítkové je dětem po světě roznáší,
pohádky roznáší, ve kterých nestraší.
Skřítkové na další pohádku čekají,
"Dědečku, vyprávěj!", na něho volají.

Sotva ten dědeček pohádku pověděl,
skřítek ji popadl a k dětem uháněl.

Za devatero horami až na konci světa,
prý černý krkavec do polí létá,
lišky tu dávají dobrou noc,
jezevec ani nevystrčí nos
a ještě kousek dál za černou tmou
už běží skřítek s pohádkou.

Venku už je tma a děti jdou spát,
tu pohádku s námi můžeš poslouchat!

Pohádkový svět

Kouzelný svět, plný skřítků,
ten, co můžeš uvidět,
vydáš li se, do pohádky,
poznáš záhy jiný svět.

Na paloučku u studánky,
musíš chvíli posečkat,
přitančí tam krásná víla,
barevný, je její šat.

Kousek dál, je velká skála,
od pradávna, tady stála.
Čerti, se v ní často žení.
To je teda nadělení!

A na břehu, u rybníka,
Olšový se jmenuje.
Na vrbě, tam vodník sedí,
všechno kolem sleduje.

Pohádkový svět

Pohádkový svět

Kouzelný svět, plný skřítků,
ten, co můžeš uvidět,
vydáš li se, do pohádky,
poznáš záhy jiný svět.

Na paloučku u studánky,
musíš chvíli posečkat,
přitančí tam krásná víla,
barevný, je její šat.

Kousek dál, je velká skála,
od pradávna, tady stála.
Čerti, se v ní často žení.
To je teda nadělení!

A na břehu, u rybníka,
Olšový se jmenuje.
Na vrbě, tam vodník sedí,
všechno kolem sleduje.

Pohádkový zvoneček

Zvonečkem 
„U pohádkové brány“
třikrát zacinkáš 
potom vezmeš za kliku 
a zvolna otvíráš, 
jenom se rozhlédneš 
vítá tě skřivánek 
zobáčkem ukáže 
na kouzelný zámek. 
Do dlaně ti vloží 
od zámeckých dveří klíč 
zatřepetá křídly 
a letí pryč. 

Ty chodíš po zámku 
do každých dveří koukneš
tam Popelce 
oříšek rozlouskneš, 
probudíš spící Růženku 
co si právě vyšívala 
růži na halenku. 
Pro jednoho krále 
nasypeš sůl 
protože se choval jako 
… krále půl… 
Se skřítky si poklábosíš 
myším kaši 
v rendlíčku uvaříš, 
drakovi naplácáš na holou 
princezny 
se ze zámku přece neberou. 

Potom se posadíš 
do kouzelného vláčku 
ten projede tunel a jednu 
zatáčku, 
„Hlavní Nádraží“ 
musíte všichni vystupovat 
cesta „Z POHÁDKY“, 
prosím,teď po svých 
pokračovat. 

Pojď blíž ke mně, paničko

Pojď blíž ke mně, paničko

Pojď blíž ke mně, paničko,
dej mi jedno vajíčko.
Bílé nebo malované,
od slepičky darované.

Pomlázkou já hoduji,
štěstí, zdraví vinšuji,
košík vajec, teta, dejte
a moc na mě neremcejte.

Pojď mezi nás

Pojď mezi nás

Pod stolem drobky,

kuřátka zobky,

málo nás, málo nás,

pojď ...jméno dítete... mezi nás.

Pojď mezi nás

Pojď mezi nás

Uvíjíme věneček,

ze všech jarních kytiček.

Zapleteme do věnečku

lístek, kvítek, větvičku.

Jaké jméno máš? (tulipán, sněženka...)

Tak pojď mezi nás!

Pojďte si hrát

Mami, tati, pojďme si hrát ven!

Sedneme si na písek,

postaví hrad Cipísek,

k němu tunel Matýsek,

mami, tati, pojďte s námi ven!    

Pojede bábovka do Prahy?

Bábovičko, poveď se nám! Jestli se nám nepovedeš, tak do Prahy nepojedeš! Jestli se nám povedeš, tak do Prahy pojedeš!

Pojedeme na kole

Pojedeme na kole,
přes louky a přes pole.
Do kopce se zapotíme,
z kopce jako tryskáč poletíme.

Pojedeme ven

Pojedeme ven

jenom na týden.

Budem tam mít Indiány -

Tondy, Pepy, Oty, Jany.

Pokémoni - to je síla!

Pokémoni - to je síla!
Mám je já i kámoš Míla.
Ve škole je hrajeme,
každý den dostaneme
nějakého dalšího,
je to něco skvělýho!

Poklad

Na pahorku mezi buky
kostelíček s věží nízkou;
z věže pak slyšeti zvuky
hájem a sousední vískou.
Není zvuk to zvonka jemný,
tratící se v blízké stráně:
dřevatě to rachot temný,
zvoucí lid do chrámu Páně.
A tu z vísky k boží slávě
vzhůru běží zástup hojný:
veský lid to bohabojný,
a dnes Velký pátek právě.
V chrámě truchlo: holé stěny;
oltář černá rouška kryje,
na roušce kříž upevněný;
v kůru zpívají pašije.
A hle, co se bělá v lese,
v černém lese za potokem

Nějaká to veská žena,
ana v náručí cos nese.
I jde rychlým žena krokem,
svátečně jsouc oblečena,
tam tou strání za potokem -
pacholátko malé nese.

Běží žena, dolů běží,
pospíchá do chrámu Páně:
tu nablízku lesní stráně
kostel na pahorku leží.
A v úvale ku potoku
náhle ubystřuje kroků;
neb jak větřík volně věje,
z kostela slyšeti pění:
v kůru tam se právě pěje
Krista Pána umučení.
Běží, běží podle skály:
"Co to? Mám-li věřit oku?
Což mě moje smysly šálí?"
Stane, ohlíží se kolem -
rychle kroky zpět obrací,
stane zase, zas se vrací -
"Tam ten les, a zde ty klesty,
tamto vede cesta polem -
vždyť jsem nezbloudila z cesty!
Bože, co se se mnou děje!
Což zde nejsem u kamena?
Jaká se tu stala změna!"
Zase stojí, zase spěje,
celá jsouci udivena,
oči rukou si protírá,
o krok blíže se ubírá:
"Bože, jaká to tu změna!"

Tu, kde z divokého klestu,
od kostela tři sta kroků,
veliký čněl kámen v cestu,
co se nyní jeví oku?
Jeví se tu ženě, jeví
vchodem vršek otevřený -
vysvětliti sobě neví -
kámen v cestu postavený,
postavena celá skála
jak by od věků zde stála.
Jeví se tu, jeví ženě
chodba pod zemí, co síně
vyklenutá ve křemeně;
a tam, klenba kde se tratí,
ve tmavém pahorku klíně,
jakýs plamen znamenati.
I hoří to jasnoběle,
jako v noci svit měsíčka;
i zaplává rudoskvěle,
jak by západ to sluníčka.

I vidouc to žena žasne
a ke vchodu až pokročí,
a zastíníc dlaní oči,
hledí v ono místo jasné.
"Bože, jak se to tam svítí!"
Oči rukou si protírá,
o krok blíže se ubírá:
"Jak se to tam divně svítí!
Co to asi může býti?"
Dále jíti však se bojí,
hledíc tam, a venku stojí.
A co váhá a co stojí,
v klenbu patříc neustále,
mizí bázeň za pohledem,
zvědavost ji pudí předem,
a žena se béře dále.
Krok za krokem - a vždy dále
mocně ji to jíti pudí;
krok za krokem - a ve skále
jen se spící ohlas budí.
A čím dál přichází žena,
stále divná roste záře.
Již již končí se sklepení;
avšak žena omráčena
rukou zakrývá si tváře,
přímo patřit možné není.
Vidí, vidí - co zde vidí,
kdy to viděl který z lidí?
Tolik krásy, tolik blesku
mní uzříti jen v nebesku!

Dvéře tu jsou otevřeny
do nejskvělejšího sálu;
zlatem jen se svítí stěny,
strop rubíny vyložený,
pod ním sloupy ze křišťálu.
Z obojí pak strany dveří
na podlaze mramorové -
kdo neviděl, neuvěří -
hoří, hoří dva ohňové;
dva ohňové tuto hoří,
nic jich blesku neumoří:
nade stříbrem po levici
lunou oheň vzhůru plane,
nade zlatem po pravici
sluncem pláti neustane.
Planou ohně, jizba plane,
obalena září jasnou;
a dokud tu poklad stane,
plamenové nevyhasnou,
nic jich blesku neumoří.

Na prahu tu žena stojí,
celá stojí oslepena;
očí pozdvihnout se bojí,
nemůž zříti do plamena.
Na levici dítě nese,
pravou levé mne si oko;
a když trochu ohlídne se,
osmělí a vzpamatuje,
vzdychne sobě přehluboko
a tak v duši své rokuje:
"Milý bože, co já zkusím
na tom světě nouze, hladu!
Bídně život chránit musím -
a zde tolik těch pokladů!
Tolik stříbra, tolik zlata
v podzemní tu leží skrejši!
Jenom hrstku z té hromady -
a já byla bych bohata,
a byla bych nejšťastnější,
já i moje dítě tady!"

A co myslí a co stojí,
ohroženější se stane;
svatým křížem se ozbrojí
a jde, kde to běle plane.
Jde a stříbra kousek zdvihne,
avšak zase tam položí;
zdvihne zas a je prohlíží,
jeho blesk a jeho tíži -
a zdali je zas položí?
Ne, již v klíně jí se mihne.
A zdařením tím smělejší:
"Jistě toto prst je boží,
poklad ukázal mi v skrejši,
chce, bych byla oblažena:
i zhřešiti bych musela,
bych jím pohrdnouti měla!"

Takto k sobě mluvíc žena,
chlapce na zem z ruky složí,
klekne a klín rozestírá,
chutě z hromady nabírá
a do klína stříbro skládá:
"Jistě toto prst je boží,
jenž nás obohatit žádá!"
Béře, béře ze hromady -
klín již plný, sotva vstává,
ještě v šátek sobě dává,
tak ji mámí stříbra vnady!
A když již chce odtud jíti:
ach, zde ještě pacholete!
Jak je ke vší tíži vzíti?

Pacholátko již dvouleté;
vysypati zase štěstí
nezdá se jí dobré býti;
obého pak nemůž nésti.

A hle, stříbro matka nese!
Dítě se tu na ni třese:
„Mama!“ volá, „mama, mama!“
chytajíc ji ručinkama.
„Mlč, synáčku, mlč, mlč, hochu,
počkej tuto jenom trochu,
hned tu bude zase mama!“

A již běží, síní běží,
již i síně za ní leží;
přes potok, po stráni k lesu
spěchá žena ve svém plesu.
A než malá ušla chvíle,
prázdná zpátky zas pospíchá;
a ve potu, sotva dýchá,
stane zase již u cíle.

A jak vítr zlehka věje,
z kostela slyšeti pění:
v kůru tam se právě pěje
Krista Pána umučení.

A jak síní v jizbu spěje:
„Haha, mama, haha, mama!“
radostně se dítě směje,
potleskujíc ručinkama.
Nedbátě však matka na to,
běžíc ve stranu protější:
kovu blesk je jí milejší,
z kovů nejmilejší zlato.
Klekne a klín rozestírá,
chutě z hromady nabírá
a do klína zlato skládá.
Klín již plný, sotva vstává -
ještě v šátek sobě dává!
Ó jak jí tu srdce skáče,
jak je štěstí svému ráda!

A když zlato matka nese,
dítě se tu na ni třese,
třese a žalostně pláče:
„Mama, mama, ach, ach, mama!“
chytajíc ji ručinkama.
„Mlč, synáčku, mlč, mlč, hochu,
počkej jenom ještě trochu.“
A k dítěti se nakloní
a do klína rukou sáhne,
dva peníze ven vytáhne,
o peníz penízem zvoní:
„Hle hleď, co to má maminka!
Cincin! slyšíš, jak to cinká?“
Avšak dítě stále pláče -
jí radostí srdce skáče.

A do klína opět sáhne,
plnou zlata hrst vytáhne,
vloží dítěti do klínka:
„Hle hleď, co ti dá maminka!

Mlč, synáčku, mlč, mlč, hochu:
cincin! poslyš, jak to cinká!
Počkej jenom ještě trochu,
hned se vrátí zas maminka.
Hrej si pěkně, hrej, děťátko,
počkej ještě jen drobátko.“

A již běží, síní běží,
na dítě se neohlíží;
a již síně za ní leží,
již se ku potoku blíží;
přes potok, po stráni v plesu
drahý poklad nese k lesu,
a již stojí s ním před chýží.

„Hoj, ty chýže, sprostá chýže,
brzy měj se dobře tady!
Co mě k tobě nyní víže?
Nenalézám v tobě vnady!
Půjdu pryč z těch tmavých lesů,
z té otcovské střechy chudé;
jinde štěstí své ponesu,
jinde moje bydlo bude!
Půjdu, půjdu z toho kraje,
radostná mi odtud cesta,
půjdu, když mi štěstí zraje,
do velkého půjdu města;
koupím sobě země, hrady,
co paní mě budou ctíti:
měj se dobře, chýžko, tady,
nebudu já v tobě žíti!

Nejsem již ta chudá vdova,
péči nesouc v noci ve dne:
ejhle v klínu“ - na ta slova
s potěšením tam pohledne. -
Ó kéž byla nepohledla!
Leknutím tu celá zbledla,
leknutím se třese celá,
div na místě neomdlela.
Vidí, vidí - ha, co vidí,
sama tomu sotva věří!
Do zpukřelých vrazí dveří,
vrazí, kde truhlice byla,
v kterou stříbro uložila.
Strhne víko - ha, co vidí!
Pro vši víru dobrých lidí,
jaká opět nová rána!
Místo stříbra jen - kamení,
v šátku pak a ve svém klínu,
ó přehrozné to mámení,
místo zlata - samou hlínu!
Čáka všecka rozšlapána! - -

Nehodnatě štěstí byla,
požehnání neužila.

II

A když takto rozdrceně
s bolestí tu ztrátu nese,
probodne to srdce ženě,
vzkřikne s hrůzou vyděšeně,
vzkřikne, a se chýže třese:
„Ach dítě, mé dítě drahé!
Dítě drahé - drahé - drahé!“
zahučelo v hustém lese.

A ve hrozném předtušení
běží žena - ach neběží,
letí, letem ptáka letí,
lesem, strání ji viděti,
tam, kde klamné našla jmění,
k vršku, na něm kostel leží.

Od kostela větřík věje,
copak neslyšeti pění? -
Krista Pána umučení
v kůru tam se již nepěje.

A když přišla ke sklepení,
haha, jaké pohledění!
Haha, z divokého klestu
tři sta kroků od kostela
veliký ční kámen v cestu!
A kde síně? - Ta zmizela!
Zmizela, i v cestě skála,
jak by nikdy zde nestála.

Ha, jak se tu žena leká,
jak se děsí, volá,
hledá, jak po tom pahorku těká,
těmi klesty, na smrt bledá!
Ha, ty zraky zoufanlivé,
ústa siná nad mrtvolu!
Hle, jak přes to křoví divé
běží - pádí tamto k dolu!

Běda, běda! Zde to není!
Tělo klestím rozervané,
nohy trním probodané -
darmo všecko klopotění,
vchodu již nalézti není!

A znovu se žena děsí,
úzkost hrozná ji uchvátí:
„Ach, kdo mně mé dítě vrátí!
Ach mé dítě, kde jsi, kde jsi?!“ -
„Tu pod zemí jsem, hluboko!“
hlas tichounký větrem šumí,
nespatří mne žádné oko,
ucho mi neporozumí.
Blaze tu pod zemí, blaze,
beze jídla, beze pití,
na mramorové podlaze,
ryzí zlato v klínku míti!

Noc a den se nestřídají
nikdy nejdou spát očinka:
hraji si tu pěkně, hraji -
cincin! slyšíš, jak to cinká?

Avšak žena znovu hledá -
darmo, a znovu se děsí,
zoufale se na zem vrhá,
vlasy sobě z hlavy trhá,
zkrvavena, na smrt bledá:
„Ach běda mi! Běda, běda!
Ach mé dítě, kde jsi, kde jsi?
Kde tě najdu, dítě drahé?!
Dítě drahé - drahé - drahé!“
blízkými to hučí lesy.

III

Mine den, i druhý mine,
dnové v týden se obrátí,
z týdnů měsíc se vyvine,
a i léto počne pláti.

Na pahorku mezi buky
kostelíček s věží nízkou;
co den znějí zvonka zvuky
hájem a sousední vískou.
Tu nahoře, když se zrána
ke mši zvonečkem pozvoní,
přede stánkem nebes pána
zbožný rolník čelo kloní.

Aj, kdo zná ji, tu osobu
se sklopenou k zemi tváří?
Svíce zhasly na oltáři,
ona klečí po tu dobu.
Zdáť se, ani že nedýše -
líce a rty zesinalé -
ach, to se tak modlí tiše!
Kdo to? - Nevím, tuším ale.
Když po svaté však oběti
chrámové se zamknou dvéře,
těmi buky ji viděti,
ana se z pahorku béře.
Béře, béře se pomálu
stezkou vinoucí se v klestu
po šedivou tamo skálu,
kde ční kámen velký v cestu.
Tu si vzdychne přehluboko
a do dlaně čelo sklopí:
„Ach mé dítě!“ - a již oko
v slzách kanoucích se topí.

Nešťastná to z chýže žena,
vždycky smutná, vždycky bledá,
vždycky těžce zamyšlena;
od rána a do soumraku
nikdy jasno v jejím zraku,
v noci pak žel spáti nedá.
A když opět na úsvitě
traplivé opouští lože:
„Ach mé dítě, drahé dítě,
ach běda mi, běda, běda!
Odpusť milostivý Bože!“

Uplynulo léto celé,
jeseň, zima uplynula -
nezmírněno v srdci žele,
slza v oku nezhynula.
I když výše slunce stálo,
rozehřávši zemi znova,
úst k úsměchu nerozhřálo,
stáleť ještě pláče vdova.

IV

A slyš, shůry mezi buky,
z kostelíčka s věží nízkou,
rachotící slyšet zvuky
hájem a sousední vískou.
A hle, vzhůru k boží slávě
běží z vísky zástup hojný,
veský lid to bohabojný -
a dnes Velký pátek právě.

Jemně jarní větřík věje,
větrem pak slyšeti pění:
v kostele se zase pěje
Krista Pána umučení.

A tou strání ku potoku
žena od lesa se blíží.
Co zdržuje dnes ji v kroku? -
Ach, památka dne a roku
hořem kroky její tíží!
Blíží, blíží se znenáhla,
a již skály té dosáhla.

A hle, co se jeví oku?
Tu, kde z divokého klestu,
od kostela tři sta kroků,
veliký čněl kámen v cestu,
vchodem vršek otevřený,
kámen v cestu postavený,
kámen i ta celá skála,
jak by tak od věků stála.

A žena se toho leká,
hrůzou se jí vlasy ježí:
celou tíží na ní leží
zármutek a vina její.
I děsí se - však nečeká,
a ve strachu a v naději
skokem síní známou běží,
síní jdoucí pode skálu.

A hle, dvéře otevřeny
do nejskvělejšího sálu;
zlatem jen se svítí stěny,
strop rubíny vyložený,
pod ním sloupy ze křišťálu.
A z obojí strany dveří
na podlaze mramorové
plápolají dva ohňové:
nade stříbrem po levici
lunou oheň vzhůru plane,
nade zlatem po pravici
sluncem pláti nepřestane.

A žena se s hrůzou blíží
a ve strachu a v naději
tu po jizbě se ohlíží.
Snad ji vábí stříbro, zlato? -
Ach, již ona nedbá na to!
„Haha, mama, haha, mama!“
Ejhle dítě, dítě její,
po celý rok oplakané,
potleskuje ručinkama!

Ale v ženě není dechu,
a hrůzou se celá třese,
a ve zoufanlivém spěchu
chopíc dítě do náručí,
dlouhou síní odtud nese.

A třesk, třesk! huhu! to hučí
jí v patách ve vrchu klíně;
praskot hrozný, vichr skučí,
zem se třese, hluk a lomoz -
jí v patách se boří síně!
„Ach, rodičko boží, pomoz!“
v úzkosti tu volá žena,
zpět pohlédnouc poděšena.

A hle! jaká zase změna!
Ticho všecko, a tu z klestu
veliký ční kámen v cestu;
vše jak jindy spořádáno,
po vchodu památky není:
právě nyní dozpíváno
Krista Pána umučení.

Ale v ženě není dechu,
a hrůzou se celá třese,
a ve zoufanlivém spěchu
dítě svoje odtud nese,
nese a na ňadra tlačí,
jako by se o ně bála;
běží, sotva dech jí stačí,
ač daleko za ní skála;
běží, aniž se ohlíží,
tam tou strání blíže lesu,
a ve strachu a ve plesu
stane v chudé lesní chýži.

Ó jaké tu vzdává vroucí
bohu svému žena díky!
Vizte slzy ty kanoucí!
Jak to dítě k sobě vine,
líbá čelo, ručky, rtíky,
a zas k ňadrám je přitiská,
jak celá v rozkoi plyne!

A hle, co se v klínku blýská?
Co to znělo? - Ryzí zlato!
To zlato, jež loni byla,
aby dítě si pohrálo,
jemu v klínek položila.
Avšak ženu vábí málo,
co ji tolik hoře stálo!
Stáloť ji, ach, slzí mnoho;
leč děkujíc bohu za to,
touže drahé tiskne děcko.
Hořceť zakusila toho:
žetě velmi málo zlato,
avšak dítě nade všecko!

V

Dávno kostelíček zbořem;
umlkly již zvonka zvuky;
a kde někdy stály buky,
sotva jaký hnije kořen.

Stařec mnoho pamatuje,
mnohoť i dozrálo hrobu,
avšak lid si ukazuje
ještě místa po tu dobu.

A když večer pohromadě
mládež za mrazu sedává,
rád stařeček povídává
o vdově a o pokladě.

Pokrývač

 

Pokrývač

 

Pokládá čepice

z červené břidlice.

Bez nich by domeček

měl mokrý límeček.

Polámal se mraveneček

Polámal se mraveneček, 
ví to celá obora,
o půlnoci zavolali
mravenčího doktora.

Doktor klepe na srdíčko,
potom píše recepis,
třikrát denně prášek cukru,
bude chlapík jako rys.

Dali prášku podle rady,
mraveneček stůně dál,
celý den byl jako v ohni,
celou noc jim proplakal.

Čtyři stáli u postýlky,
pátý těšil neplakej,
pofoukám ti na bolístku,
do rána ti bude hej.

Pofoukal mu na bolístku,
pohladil ho po čele,
hop a zdravý mraveneček
ráno skáče z postele.

Polámal se mraveneček

Polámal se mraveneček, ví to celá obora. 

o půlnoci zavolali mravenčího doktora. 

Doktor klepe na srdíčko, potom píše recepis, 

třikrát denně kostku cukru, bude chlapík jako rys. 

Dali prášky podle rady, mraveneček stůně dál, 

Celý den byl jako v ohni, celou noc jim proplakal. 

Čtyři stáli u postýlky, páty těšil: "Neplakej!"

Zafoukám ti na bolístku, do rána ti bude hej. 

Zafoukal mu na ramínko, pohladil ho po čele, 

Hop! A zdravý mraveneček ráno skáče z postele. 

Polámal se mraveneček

Polámal se mraveneček,
ví to celá obora,
o půlnoci zavolali
mravenčího doktora.

Doktor klepe na srdíčko,
potom píše recepis,
třikrát denně prášek cukru,
bude chlapík jako rys.

Dali prášku podle rady,
mraveneček stůně dál,
celý den byl jako v ohni,
celou noc jim proplakal.

Čtyři stáli u postýlky,
pátý těšil neplakej,
zafoukám ti na bolístku,
do rána ti bude hej.

Zafoukal mu na bolístku,
pohladil ho po čele,
hop a zdravý mraveneček
ráno skáče z postele.

Polámal se mraveneček

Polámal se mraveneček

Polámal se mraveneček, ví to celá obora,
o půlnoci zavolali mravenčího doktora.

Doktor klepe na srdíčko, potom píše recepis,
třikrát denně prášek cukru, bude chlapík jako rys.

Dali prášky podle rady, mraveneček stůně dál.
Celý den byl jako v ohni, celou noc jim proplakal.

Čtyři stáli u postýlky, pátý těšil: Neplakej!
Zafoukám ti na bolístku, do rána ti bude hej.

Zafoukal mu na ramínko, pohladil ho po čele,
hop! A zdravý mraveneček ráno skáče z postele.

Polámal se mraveneček, ví to celá rodina, o půlnoci zavolali mravenčího doktroa

Dvakrát si  celou  básničku odříkáme a pak jí podrobně probíráme. Je to  pro děti nesmírně zajímavé

Pole

Pokopete-li mi to pole, nebo nepokopete-li mi to pole.

Polednice

U lavice dítě stálo,
z plna hrdla křičelo.
„Bodejž jsi jen trochu málo,
ty cikáně, mlčelo!

Poledne v tom okamžení,
táta přijde z roboty:
a mně hasne u vaření
pro tebe, ty zlobo, ty!

Mlč, hle husar a kočárek -
hrej si - tu máš kohouta!“ -
Než kohout, vůz i husárek
bouch, bác! letí do kouta.

A zas do hrozného křiku -
„I bodejž tě sršeň sám! -
že na tebe, nezvedníku,
polednici zavolám!

Pojď si proň, ty polednice,
pojď, vem si ho, zlostníka!“
A hle, tu kdos u světnice
dvéře zlehka odmyká.

Malá, hnědá, tváři divé
pod plachetkou osoba;
o berličce, hnáty křivé,
hlas - vichřice podoba!

„Dej sem dítě!“ - „Kriste Pane,
odpusť hříchy hříšnici!“
Div že smrt jí neovane,
ejhle tuť - polednici!

Ke stolu se plíží tiše
polednice jako stín:
matka hrůzou sotva dýše,
dítě chopíc na svůj klín.

A vinouc je, zpět pohlíží -
běda, běda dítěti!
Polednice blíž se plíží,
blíž - a již je v zápětí.

Již vztahuje po něm ruku -
matka tisknouc ramena:
„Pro Kristovu drahou muku!“
klesá smyslů zbavena.

Tu slyš: jedna - druhá - třetí -
poledne zvon udeří;
klika cvakla, dvéře letí -
táta vchází do dveří.

Ve mdlobách tu matka leží,
k ňadrám dítě přimknuté;
matku vzkřísil ještě stěží,
avšak dítě - zalknuté.

Polejeme kytičku

Najdeme si kytičku, polejem ji hlavičku. Podívej se vždyť je suchá, přidej ještě trošičku.

Polekaná myška

Polekaná myška

Tančila myšička tančila,

až se jí hlavicka točila.

Sedla si, zdřímla si málo,

poslyšte, co se jí zdálo.

Že sluníčko krásně svítí,

že je všude plno kvítí.

Náhle z mraku uhodilo,

to tu myšku probudilo.

Polekaný zajíc

Na podzim po celé dny prší

a moknou pole, mokne dům,

v pelíšku skrytém za hroudami

je zima malým zajíčkům

A když jdou ráno děti oraniskem,

zajíčka v brázdě vyplaší,

a zajíc vezme nohy na ramena

a peláší a peláší.

Polekaný zajíc

Na podzim po celé dny prší

a moknou pole, mokne dům,

v pelíšku skrytém za hroudami

je zima malým zajíčkům

A když jdou ráno děti oraniskem,

zajíčka v brázdě vyplaší,

a zajíc vezme nohy na ramena

a peláší a peláší.

Poletuje motýl tiše

 

Poletuje motýl tiše, (chodíme na špičkách, máváme rukama jako křídly)
křidýlka má jako z plyše. 
Dosedne na kytičku, (sedneme si do dřepu)
odpočívá chviličku.
Pak poletí zase dál, (běháme po místnosti a opět máváme rukama jako křídly)
jako by se dětí bál. 

Polévka

Naž polední jídlo máme,

polévku si s chutí dáme.

Kuchařka ji v hrnci vaří,

zeleninu si tam spaří,

koření či kosti z masa -

tak vzniká ta chutná krása.

A všichni moc dobře víme -

z talíře ji lžící jíme.

Policejní auto – říkanka

Policejní auto sviští

temnou nocí po sídlišti.

Co se stalo, co se děje?

Přijelo si pro zloděje.

Policista

Policisté zajišťují

bezpečí a pořádek.

Někdy také zasahují

do rvaček a do hádek.

Musí býti vycvičení,

pohotoví, vzdělaní.

Nebezpečí každodenní

svojí službou odhání.

Polínko

Řežu, řežu polínko,
to pro tebe maminko.
Řežu, řežu laťku,
pro našeho taťku.
 

Polínko

  Řežu, řežu polínko,
to pro tebe maminko.
Řežu, řežu laťku,
pro našeho taťku.

Polínko

Řežu, řežu polínko, to pro tebe maminko. Řežu, řežu laťku, pro našeho taťku.

Polínko

Řežu, řežu polínko,
to pro tebe maminko.
Řežu, řežu laťku,
pro našeho taťku.

polínko

Řežu, řežu polínko,
to pro tebe maminko.
Řežu, řežu laťku,
pro našeho taťku.

Polívka

Žádné neví, co já zkusím, praženou polívku na suchým rendlíku celej tejden jísti musím.

Polojasno

Od obzoru do obzoru

bleděmodrá pastvina.

Kraje konce nedohlédneš.

Kde končí, tam začíná.

 

Slunce modrou loukou žene

všechny svoje ovečky.

Po nebi jsou rozházené,

místa je tu pro všecky.

Polovice října

Opadá -li listí

do polovice října,

svatý Havel na poli

zastaví práci

a bude mokrá zima.

Pomáháme si

Pomáháme si

Kolem řepy chodí děda,
tahá, vzdychá, naříká,
řepa vytáhnout se nedá,
jéje, ta je veliká.

Přidala se babka, vnučka,
pejsek, kočka, myš,
chytili se pevně a teď,
řepo, uvidíš!

POMERANČE

POMERANČE

Že prý pomeranče rostou u moře

- my je ale máme doma v komoře.

Koupila je včera celá ulice,

já si myslím, že je nejspíš snáší slepice.

 

Pomlázka

Upletu si binovačku

z proutků,

vyčíhám si naši Kačku

v koutku.

Hody, hody, doprovody...

a už letím přes tři schody.

Z vikýře mi hrnec vody

chrstla Kačka na vlásky.

To máš místo pomlázky.

Pomlázka

Pomlázka

Pletu, pletu pomlázku
bez nití a provázku.
Až pomlázku upletu
zavolám si na tetu.

Teta pošle strejce
aby přines vejce.
Strejda vejce přinese,
teta košem zatřese.

Dá mi jedno červené,
dá mi jedno zelené,
dá mi jedno modré,
bude každé dobré.

Pomlázka

V nůši malý zajíček
nesl kopu vajíček
potkala ho včela,
jedno po něm chtěla.
Dávala mu za to
pampeliščí zlato
přidávala hned
jabloňový med.
Zajíci se zdálo
tohle všechno málo,
vajíčka si vzal,
a šel zase dál.

Pomlázka

Zazpíváme zvesela, hezky od začátku:

máme zlaté mazance, vajec na ošatku.

Zazpíváme zvesela, ale už jen krátce:

dojedli jsme mazance a je po pomlázce!

Pomlázka

 

Pomlázka se čepejří,
babička mi nevěří.
Vystrčte, dědečku,
babičku ze dveří!

Pomlázka

 

Zazpíváme zvesela, hezky od začátku:

máme zlaté mazance, vajec na ošatku.

Zazpíváme zvesela, ale už jen krátce:

dojedli jsme mazance a je po pomlázce!

Pomlázka

V nůši malý zajíček
nesl kopu vajíček
potkala ho včela,
jedno po něm chtěla.
Dávala mu za to
pampeliščí zlato
přidávala hned
jabloňový med.
Zajíci se zdálo
tohle všechno málo,
vajíčka si vzal,
a šel zase dál.

Pomlázka

Upletl jsem pomlázku

hezčí nežli z obrázku.

Všechny holky, které znám,

navštívím a vymrskám.

Než mi dají vajíčko,

vyplatím je maličko.

Pomlázka

V nůši malý zajíček
nesl kopu vajíček
potkala ho včela,
jedno po něm chtěla.
Dávala mu za to
pampeliščí zlato
přidávala hned
jabloňový med.
Zajíci se zdálo
tohle všechno málo,
vajíčka si vzal,
a šel zase dál.

Pomlázka

V nůši malý zajíček
nesl kopu vajíček
potkala ho včela,
jedno po něm chtěla.
Dávala mu za to
pampeliščí zlato
přidávala hned
jabloňový med.
Zajíci se zdálo
tohle všechno málo,
vajíčka si vzal,
a šel zase dál.

Pomlázka

Zazpíváme zvesela, hezky od začátku:

máme zlaté mazance, vajec na ošatku.

Zazpíváme zvesela, ale už jen krátce:

dojedli jsme mazance a je po pomlázce!

 

Pomlázka se čepejří

Pomlázka se čepejří

Pomlázka se čepejří,
panímáma nevěří,
poženem se do dveří
a ze dveří do kuchyně
a z kuchyně šup do síně,
tam ji hodně vyšupáme!
Dáme-li se do toho,
budem šlehat kdekoho!

Pomlázka se čepejří...

Pomlázka se čepejří...

Pomlázka se čepejří,
babička mi nevěří,
vystrčte, dědečku,
babičku ze dveří.

Pomněnečka

Modrají se pomněnečky,

zelená se klokočí, klokočí,

kdo se se mnou v tom kolečku,

kdo se se mnou zatočí.

Pomněnka

Tahle holka modrooká,

pořád sedí u potoka,

když si nohy trochu smočí,

sluníčko ji svítí z očí.

Pomněnky

Modrají se pomněnečky, zelená se klokočí,

kdo se se mnou v tom kolečku, kdo se se mnou zatočí?

Poník v poli

Máme v poli poníka,

poník k bábě utíká.

Popelář

Popelář má práce více,

vysypává popelnice.

Zná ho Tom a také Jerry,

jak vyklápí kontejnery.

V létě, v zimě, v horku, v chládku,

za vozem je na stupátku.

Při práci si také hvízdá,

popelářská je to jízda.

Popelář

Když jsou plné popelnice

všelijakých odpadků,

přijíždějí popeláři,

odvezou je na skládku.

Mají auto, které spolkne

smetí z celé ulice.

Aby zase čistá byla

naše města, vesnice...

Popeláři

Kdy přijedou popeláři?

Je to psáno v kalendáři

v pondělky a úterky

dobíjejí baterky

ve čtvrtek a v pátek

u jiných jsou vrátek

přece by k nám nejeli

v sobotu či v neděli

zbývá teda leda středa

ví to Honzík i náš děda

v nebezpečném náklonu

mávají jim z balkonu.

Popelářské auto – říkanka

Od pondělí do pátku

baští spousty odpadků.

I my plnou popelnici

dali jsme mu na ulici.

Popletená jídla

Co vám dali k snídani?

Prasátko a pečeni.

Co vám dali k obědu?

Soudeček od medu.

Co vám dali k večeři?

Jen věneček z peří.

Popletená písmenka

Popletená písmenka

Moje knížka na zem spadla,
písmenka se vysypala.
Naskákala nazpátek,
bude konec pohádek?

Divná věc se přitom stala,
pohádka se zamotala.
A tak v lese na vlka,
číhá malá Karkulka.

Popletená pohádka

Dětem se ještě nechce spát, 
pohádku jim musím povídat. 
Marně si hlavu namáhají, 
všechny pohádky už dávno znají.

Karkulka, Bajaja, Smolíček, 
z každé si vezmeme kousíček. 
Pak si to přečtete pozpátku, 
hned máte, děti, novou pohádku!

Popletená říkanka

Moje knížka na zem spadla,
písmenka se vysypala.
Naskákala nazpátek,
bude konec pohádek?

Divná věc se přitom stala,
pohádka se zamotala.
A tak v lese na vlka,
číhá malá Karkulka.

Sedm trpaslíků žilo v perníkové chaloupce,
draci si hráli venku na louce.
Princezna ze mlejna ošklivá byla,
Sněhurka s Rumcajsem v jeskyni žila.

Kdo dá zase nazpátky
popletené pohádky?
Mám teď velké obavy,
zkuste to děti třeba Vy!

Popletené pletení

Maminka liška ráda plete, jenomže sem tam něco splete. Plést umí.. ale v dobré víře se občas zmýlí v přesné míře! Kulich lištičce jistě sluší, bohužel ji však neschová uši. Zato šálu a rukavice napletla maminka trochu více.. Nevadí, lištička si ví rady! Přebytek odveze do zahrady. Sněhulák rozhodně ocení liščino spletené pletení. Sněhulák chválí lištičku. Vždyť mrzne a on je v teplíčku! A liška? Dopletla ponožku. - Kdopak ji oblékne na nožku?

Popletený sen

Na kraji lesa, nad strání,
poskakují dva klokani,
ve velké klokaní kapse,
mají dva umouněné chlapce.

Hned vedle vidím zajíčka,
ten vyklubal se z vajíčka,
nahoře, nade mnou na větvi,
si chrochtá párek koroptví.

Medvěd jako sova houká,
Kapr na něj z nory kouká,
Vlčice šeptá vlkovi do ouška,
předevčírem kmotra liška, porodila kolouška.

Jsem z toho trochu zmatený,
když vidím létat jeleny,
a navíc jedna veverka,
plazí se jako ještěrka.

Najednou slyším mámin hlas,
Honzíku, vstávej, už je čas!
Maminko já měl divný sen,
ještěže už je zase den!

Popletený sen

Na kraji lesa, nad strání,
poskakují dva klokani,
ve velké klokaní kapse,
mají dva umouněné chlapce.

Hned vedle vidím zajíčka,
ten vyklubal se z vajíčka,
nahoře, nade mnou na větvi,
si chrochtá párek koroptví.

Medvěd jako sova houká,
Kapr na něj z nory kouká,
Vlčice šeptá vlkovi do ouška,
předevčírem kmotra liška, porodila kolouška.

Jsem z toho trochu zmatený,
když vidím létat jeleny,
a navíc jedna veverka,
plazí se jako ještěrka.

Najednou slyším mámin hlas,
Honzíku, vstávej, už je čas!
Maminko já měl divný sen,
ještěže už je zase den!

Popokatepetl

Řekni, řekni,

Popokatepetl?

Ne abys to slovo spletl!

Kdo to slovo nepoví,

pošleme ho k medvídkovi,

medvídek naň zabručí,

hned se slovo naučí.

Poprvé do školy

Bára půjde teprve dnes do školy poprvé.

Brašnu už má doma rok, právě činí vážný krok.

Pořádná

1. Srovnat hračky umím hravě,
všechno pěkně uklidit

2. Kolem sebe nepořádek
nebudu už nikdy mít

Kdo chce půjčit koloběžku,
panenku či auto, …?

Půjčím mu je na chviličku
lakomá já nechci být

1 + 2 opakujeme

Pořádná

 

1. Srovnat hračky umím hravě,
všechno pěkně uklidit

2. Kolem sebe nepořádek
nebudu už nikdy mít

Kdo chce půjčit koloběžku,
panenku či auto, …?

Půjčím mu je na chviličku
lakomá já nechci být

1 + 2 opakujeme

Pořádného kluka nezabolí ruka

Pořádného kluka
nezabolí ruka.
Udrží v ní pero lehce,
i když se mu třeba nechce.

Vždyť má ruce k práci,
a né pro legraci.
A nanosí mámě uhlí,
i kdyby mu ruce ztuhly.

Pořádníček

Já jsem malý pořádníček,
když je po hře, vždycky sám,
auto, koníčka i míček
na místo zas pěkně dám.
Čím dřív uklizeno všude,
čím dřív hračky v pořádku,
tím víc mámě času zbude,
na veselou pohádku.

Posadí se holka a kluk

 

Posadí se hodná holka, (děti se pohybují dle říkanky)
posadí se hodný kluk.
Pak si oba pěkně lehnou,
leží tiše, ani muk.
Na zádíčkách leží holka,
na zádíčkách leží kluk.
Pak na bříško překulí se,
leží tiše, ani muk.
Na bobečku sedí holka,
na bobečku sedí kluk,
pak na špičky vytáhnou se,
zvednou ruce, ani muk.

Posel

Poslal posel posla pro slámu.

Poslové jara

Sluníčko už krásně hřeje, usmívá se vesele, skřivánek, svou píseň pěje, láká nás ven z postele.

 

Poslové jara

Poslové jara

Sluníčko už krásně hřeje,

usmívá se vesele,

skřivánek, svou píseň pěje,

láká nás ven z postele.

 

Posmíval se konipásek

Posmíval se konipásek jednou z rána datlovi: 

"Datle, datle, kde máš datle?"

Datel vážně odpoví:

"Datle mám tam, konipase, kde konipas koně pase."

Postavil jsem sněhuláka

Postavil jsem sněhuláka na stráni,

aby hlídal krajáč mléka k snídani.

R: Stojí tam jako pán

a já musím hlídat sám!

 

Postavil jsem sněhuláka u ledu,

aby hlídal kousek masa k obědu.

R: Stojí tam...

 

Postavil jsem sněhuláka u dveří,

aby hlídal kousek chleba k večeři

R: Stojí tam...

 

Na jaře ho teplé slunko rozlilo,

škoda toho sněhuláka nebylo.

 

R: Vždyť tam stál  jako pán

a já musím hlídat sám!

Posvícení

Máma kolem kamen skáče,

peče buchty a koláče.

Bez koláčků není

žádné posvícení.

Posvícení

O posvícení,

všechno to voní,

hodně převelice,

tu koláče z pece,

tam zas jitrnice.

.

Posvícení

Posvícení, posvícení,

pekáč voní po stavení.

Pepík volá z vrátek,

pekáč slaví svátek!

Posvícení

Posvícení, posvícení!
Puňťa chňapl po pečeni.

Utíká s ním - to to voní!
Už ho nikdo nedohoní.

Pod jabloní ve stínu udělá si hostinu.

Posvícení

Máme maso na míse,
kdo si sedne, nají se.

Maso jíme, to se máme!
To si dneska pochutnáme.

Posvícení

Máme maso na míse,
kdo si sedne, nají se.

Maso jíme, to se máme!
To si dneska pochutnáme.

Posvícení

Máme maso na míse,
kdo si sedne, nají se.
Maso jíme, to se máme!
To si dneska pochutnáme.

Posvícení

Posvícení, posvícení!
Puňťa chňapl po pečeni,
utíká s ní – to to voní!
Už ho nikdo nedohoní.
Pod jabloní ve stínu
udělá si hostinu.

Pošťák

 

Pošťák

 

Ten náš kocour, to je rošťák,

platí na něj jenom pošťák.

Když ho Macek vidí,

do sklepa se sklidí.

Poštolky

Kde jsou holky

z naší školky?

Dívají se

na poštolky.

Sledují

poštolčí lovy,

ve školce to

všechno poví.

Poštolky

Všechny malé poštolky

musí chodit do školky.

Je nad lesem u Třebáně,

kde jim vysvětluje káně,

jak se loví z výšky

zajíci a myšky.

Poštovský panáček

Poštovský panáček

 

Jede, jede poštovský panáček 

jede, jede poštovský pán. 

Má vraný koníčky, jako dvě rybičky. 

Jede, jede do Rokycan.

 

Jede, jede poštovský panáček 

jede, jede poštovský pán.

Vpředu má truhličku, 

vzadu má mošničku, 

jede, jede do Rokycan.

Potěšení

Není větší potěšení, jako kráva v chlívě: ráno si ji podojíme, večer mlíko sníme.

Potkal tygr nosorožce

Potkal tygr nosorožce Na procházce v pralese, Zavrčel, proč se tu plete Právě jemu na cestě. Starý moudrý nosorožec Vážně hlavou pokývá. Proč se tolik tygr zlobí, Vždyť je to má pěšina.

Potůček

Potůček si naříká, že mu voda utíká. Dostane se do kraje, kde veliká řeka je.

 

Potůček

Potůček si naříká,
že mu voda utíká.

Dostane se do kraje,
kde veliká řeka je.

I když voda stále plyne,
potůček nám nezahyne.

Přestaň si už naříkat a lkát,
sám víš, kde si vodu brát.

Poupátko

Rozvíjej se poupátko, 
nejkrásnější z květů, 
od rána až do noci, 
budeš vonět světu. 
Láska jako květina, 
roste do poupěte, 
ten kdo lidi miluje, 
tomu nejvíc kvete.

Poupě

Pěkné poupě tobě dám, pěkné květy tady mám. Evě věnuju jich pět, Podám ti je třeba hned.

Poupě

Pěkné poupě tobě dám,
pěkné květy tady mám.
Evě věnuju jich pět,
Podám ti je třeba hned.

Poušť

Velblouďátko šlape pouští, neroste tam žádné houští,

nežbluňká tam žádná tůň, neřehtá tam žádný kůň.

Poušť je moře písku. Hleď - poušť je zlatá jako meď.

POUŠTĚNÍ DRAKA

POUŠTĚNÍ  DRAKA

Draku,ty jsi vážně drak?
Hudry, hudry, je to tak.

A máš zuby dračí?
Mám dva a to mi stačí!
A co těmi zuby jíš?
Princezen mám plnou spíž!
Ach , ty lháři, každý to ví,
že jsi jenom papírový.     

 

Pouštění draka

Přidej, bože, přidej větru,
šňůru máme tisíc metrů,
na té šňůře veledraka,
ať nám letí pod oblaka.

Pouštění draků

Vítr fučí, vítr skučí -

pojďte pouštět draky!

Každý spěchá na kopeček,

a já běžím taky.

Ať si vítr jak chce skučí,

ať se mraky mračí,

vypustíme na oblohu

celou letku dračí!

Poveď se mi bábovičko

Poveď se mi bábovičko,
vyklopím tě na sluníčko.
Kluci přijdou k obědu,
ať vidí, co dovedu.
Kluci přišli hladoví,
snědli všechno cukroví.
Jen tu moji bábovičku
nechali stát na sluníčku.

Poveď se mi bábovičko

Poveď se mi bábovičko,
posypu tě cukříkem.
Jestli se mi nepovedeš,
tak tě praštím kyblíkem!!

Povídá se

Našel pštros s pštrosicí v písku strojek holicí.

Povídá se po okolí, že se od té doby holí.

Nechává si pro parádu jenom pár per takhle vzadu.

Povídačka bez konce o tetě Malvíně

Jede teta Malvína

na oslíku ze mlýna.

Veze mouku za zlatku,

má jí plnou ošatku.

A že zrovna vítr vál,

rozfoukal tu mouku v dál.

Teta zbledla ve tváři:

„Musím zpátky k mlynáři!“

Jede teta Malvína

na oslíku ze mlýna.

Veze mouku za zlatku,

má jí plnou ošatku.

A že zrovna vítr vál,

rozfoukal tu mouku v dál.

Teta zbledla ve tváři:

„Musím zpátky k mlynáři!“

Jede teta Malvína

na oslíku ze mlýna.

Veze mouku za zlatku,

má jí plnou ošatku.

A že zrovna vítr vál...

–––––––––––––––––– A tak dále, a tak dál

Povídají si tři žáby

Povídají si tři žáby:

"My zas  deštík rády.

Déšť dokáže dělat louže,

nám to v loužích pěkně klouže.

Ve vodě se pomějeme,

cachtáme se, kraulujeme."

Povídala moucha mouše

Povídala moucha mouše:
Já mám hrůzu z chocholouše.
Skáče kolem hop, hop, hop,
my jsme jeho ptačí zob.

Povídala pračka

Povídala pračka,že prát je pro ní hračka.Elektrický motor mám,ten se zapne pere sám.

Povídala vrána vráně

Povídala vrána vráně,
koupíme si sáně,
budeme se vozit,
v stodole na slámě.

Povídala vrána vráně

Povídala vrána vráně,
koupíme si sáně,
budeme se vozit,
v stodole na slámě.

Povídala vrána vráně

Povídala vrána vráně, koupíme si sáně, budeme se vozit, v stodole na slámě.

Povídám

Povídám, povídám pohádku, že pes přeskočil hromádku. Povídám, povídám druhou, že teče voda struhou. Povídám, povídám třetí, že spaly na peci děti. A když se vyspaly, po kusu chleba dostaly.

Povídám

Povídám, Adame, jahody nemáme,

banány nedáme, a houby hledáme.

Povídám, povídám

Povídám, povídám pohádku,

že pes přeskočil ohrádku,

povídám, povídám druhou,

že teče voda struhou,

povídám, povídám třetí,

že spaly na peci děti

a když se vyspaly

kus koláče dostaly.  

Povídám, povídám pohádku

Povídám, povídám pohádku,
že pes přeskočil hromádku.

Povídám, povídám druhou,
že teče voda struhou.

Povídám, povídám třetí,
že na peci spaly děti.

A když se vyspaly,
po kusu chleba dostaly.

Povídám, povídám pohádku

Povídám, povídám pohádku
Povídám, povídám pohádku,
že pes přeskočil ohrádku.
Povídám, povídám druhou,
že voda teče struhou.
Povídám, povídám třetí,
že na peci spaly děti
a až se vyspaly,
kus chleba dostaly

Povídám, povídám pohádku

Povídám, povídám pohádku,
že pes přeskočil hromádku.
Povídám, povídám druhou,
že voda teče struhou.

Povídám, povídám třetí,
že na peci spaly děti
a když se hezky vyspaly,
krajíc chleba dostaly.

Povídám, povídám, pohádku

Povídám, povídám, pohádku,
že pes přeskočil hromádku.
Povídám, povídám, druhou,
že voda teče struhou.
Povídám, povídám, třetí,
že na peci spaly děti.
A když se vyspaly,
po kusu chleba dostaly.

Povídání

Povídej si se mnou, táto,

povídej si, babičko,

povídej mi hodně, mámo,

povídání půjde samo.

Povídání o strašipsovi z Hrdlořez

Sám král zvolal: - Milý synu,

zvu tě k sobě na hostinu:

vepřo - zelo - knedlíky! -

Králík zbaštil jenom zelí,

král i pudl zaslzeli:

- Jsi král mezi králíky! -

Povídavá Iva

Povídavá Iva

u Davida bývá,

na Ivetu mává,

Vojtovi nadává.

Pozemek

A to mám pracovat na tom nejneobhospodařovávatelnějším pozemku?

Poznání

Koně poznáš v horách,

přítele v nouzi.

Poznáš je?

Jak poznáme vlaštovičku?

Má po flíčku v každému líčku

a kormidlo s vidličkou.

Nezaměň ji s jiřičkou!

 

Poznávací

Chodím, hledám, co mám znát. Pojďte děti ukázat, do všech koutů zajděte, co je ,,žluté" najděte.

Pozor červená

Chodci, pozor, červená!
Není pro nás určená.
Až se zelená rozsvítí,
můžeme rychle projíti.

Pozor krtek!

Pozor, krtek na mopedu
- s tím rozhodně nepojedu.
Je slepej jak patrona,
naboural to do slona.

Pozor na auto

Auto jede: TÚ, TÚ, TÚ! Dávej pozor na cestu.

Je-li řidič nešika,

tak tě blátem postříká.

Je-li řidič nešika, 

boule bude veliká.

Auto jede: TÚ, TÚ, TÚ!

Mámo, táto, už je tu.

Táta mává, máma mává,

auto jede! Sláva, sláva!

Pozor, autíčko

Haló, kočky, pozor dejte,
do silnice neběhejte!
Každá chytrá kočička,
vidí z dálky autíčka.

Haló, pejsci, vy jste chytří,
dávat pozor – v tom jste mistři.
Ani velká kostička,
nezastaví autíčka.

Haló, děti – to je silnice,
tam jezdí aut nejvíce.
Na semafor pozor dejte,
do silnice neběhejte.

Na zelenou barvičku,
chytne pejsek kočičku.
S dětmi přejdou bezpečně,
hrát si budou společně.

Pozor, děti!

Paci, paci, pacičky,
pozor, slečny řidičky!
Tady se nám batolí
batolata z okolí.

Hači hači hačiči,
pozor, páni řidiči!
Zde se, prosím, nechvátá –
MÁME TADY MRŇATA!

Pozor, pozor čápi

Pozor, pozor čápi letí, všude bude plno dětí. Kdo má srdce ze zlata, tomu nesou trojčata. 

 

Pozor, pozor čápi letí

Pozor, pozor čápi letí,
všude bude plno dětí.
Kdo má srdce ze zlata,
tomu nesou trojčata.

Pozor, pozor!

Pozor, pozor auto houká,

na něm v pytlích bílá mouka.

Auto mouku rozváží,

z dalekého nádraží.

Pozor, přechod pro chodce

Babka běží do krámu
pro půl kila salámu.
"Dejte pozor babičko,
přejede vás autíčko!"

Babka nemá obavy:
"Ono jistě zastaví.
Tady do mě nevrazí,
zde se totiž přechází!"

Pozor, přechod pro chodce

Babka běží do krámu
pro půl kila salámu:
„Dejte pozor, babičko,
přejede vás autíčko!“

Babka nemá obavy:
„Ono jistě zastaví.
Tady do mne nevrazí,
ZDE SE TOTIŽ PŘECHÁZÍ!“

Pozor, světelná znamení

U nádraží v Kolíně
sedí sůva v komíně,
ocitla se v nesnázi,
neví, jak se přechází.

Houká sýček na věži,
že jí paměť osvěží:
„Na zelenou celý rok –
NA ČERVENOU ANI KROK!“

Pozor, volám všechny hračky! Pohádka pro ukazování předmětů

Pozor, volám všechny hračky! Vláček vjíždí do zatáčky.

Houká zleva, houká zprava. Koukej, miminko už vstává.

Kdo z vás pozná, co tu je, ať ty věci jmenuje. Co je to ? (ukazování předmětů)

 

Na bobečku, nebo v kleče, tak se bábovička peče.

Zaťukáme na ni: Jsi tam? Kuk, bábovko, pěkně vítám!

Kdo z vás pozná, co tu je, ať ty věci jmenuje. Co je to? (ukazování předmětů k hraní na hřišti)

 

Kačko, rybička tě chytí! Uděláme vlnobití.

Hop a žbluňky! I ty, míčku, dej si pozor na rybičku.

Kdo z vás pozná, co tu je, aťy ty věci jmenuje. Co je to ? (ukazování věcí v koupelně)

 

Z vodovodu voda padá, talíř nastavuje záda.

A ty druhé - ty se ptají "má kluk utěrku? A má ji!"

Kdo z vás pozná, co tu je, ať ty věci jmenuje. co je to? (ukazování v kuchyni)

 

Ouška, ta by poslouchala. Zato očka už by spala

I domečky u silnice, zavírají okenice. Dobrou noc!

Kdo z vás pozná, co tu je, ať naposled jmenuje: Co je to? (ukazování v pokojíčku)

 

 

 

 

 

Pozor! Nehoda?

Tam, kde dobrý rozhled schází,
tam se nikdy nepřechází.
Dřív než se kdo naděje,
nehoda už tady je.

Práce na silnici

Í-á, í-á, buďte zticha,
oslík něco povídá:
že prý pozdě honí bycha,
kdo si značky nehlídá!

Jestli cestou potká jámu,
spadne do ní po hlavě –
marně značka říkala mu,
ŽE JE CESTA V OPRAVĚ.

Pračka

Povídala pračka,
prát je pro mě hračka.
Elektrický motor mám,
motor vrčí, pere sám.

Pračka

Povídala pračka,
prát je pro mě hračka.
Elektrický motor mám,
motor vrčí, pere sám.
Prší, prší mokrá voda,

Pračka

Pračka prima pracuje, prádlo v ní jen tancuje.
Pračka bude prima prát, praní prádla nebudem se bát.
Pračka bude prima prát, my se budem usmívat.

Praděda kašel

Včera ke mně zašel,

zlý praděda Kašel.

Vlezl mi do pusy,

vlezl i do břicha,

dělá tam pokusy

kašle a naříká.

 

Včera ke mně zašel,

zlý praděda Kašel.

Pocákám ho sirupem

a pokropím čajem,

vyženu ho z pusy ven,

ať si zase hrajem!

Pradlenka

Jak přiběhnou jarní vánky,

peru, peru u studánky.

Pomněnka je modrooká,

peru, peru u potoka.

Dětem kvetou v slunci líčka,

peru, peru u rybníčka.

Blatouchy nám zlátnou venku,

peru, peru pro panenku.

Prádlo

U kolejí stojí hradlo

vedle hradla visí prádlo

někdy lépe, někdy hůře

je mu na prádelní šňůře

ručník mívá ďolíčky

jak ho tlačí kolíčky

vedle něj je moje tričko

alergické na sluníčko

špatně se mu na něm vede

z černého se mění v šedé.

Ubrus volá:" Asi zmoknem!"

maminka však kouká z okna

sebere to prádlo v mžiku

poskládá ho do košíku

nebe už je plné mraků

já na mámu mávám z vlaku.

Prádlo

Peru prádlo v potoce,
je mi zima na ruce
Slunce šaty vybělí,
obleču je v neděli

Prádlo

Máchám, máchám prádlo, které na zem spadlo. Naší Kačce do bláta, když honila koťata.

Prádlo

Proč se prádlo, milá mámo,

nevypere jednou samo?

 

Povím ti to, poslouchej:

Jednou mámě bude hej!

 

Na takové košiláčky

budou všude prát jen pračky,

na mne zbude po tom praní

jenom drobné zašívání.

Praha

Jsi krásná Praho v máji, když šeříky rozkvétají. Vůně květů omámí tě, čas na chvíli zastaví tě, plný kouzel, mýtů, pověstí, které už nic nezvěstí.

 

Pramínek slov

Z pusy tak jako ze studánky,pramínek řeči vyvěrá. Zkus pootevřít vrátka branky a říci slova některá. Svou mele jazyk v mlýnku pusy a sotva kdo mu poručí. Nejdříve obrousit se musí,nežli se mluvit naučí.

Praní prádla

V pračce se to točí jak na kolotoči. Prádlo nám tu elce pelce dělá skvělé kotrmelce. Je to zcela jisté, vytáhnem ho čisté.

Prasátka

První malé prasátko, šlo do města na trh.
Druhé malé prasátko, to byl jeho bratr.
Třetí malé prasátko snědlo deset housek.
Čtvrté malé prasátko jenom malý kousek.
Páté malé prasátko ztratilo se v lese.
Naříkalo, kví, kví, kví, že už nenajde se.
(ukazujeme jednotlivé prstíky,
začínáme od palce)